Šikmý kostel 2
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463564/bmid_sikmy-kostel-2-OLb-463564.jpg
5
3760
798
Šikmý kostel série
< 2. díl >
S Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdiny trilogie Šikmý kostel se setkáváme vzápětí poté, co jsme je v závěru prvního dílu opustili. Zatímco ve zbytku nově vzniklého Československa nastávají zlaté časy, v Karvinné – jak se nyní město jmenuje – se stále velmi silně projevují důsledky předešlého dramatického dění. Prosakují do všech oblastí života. Ne vždy v dobrém. I přesto lze říct, že dvacátá léta jsou pro obyvatele města relativní selankou, dobou významných společenských změn a hospodářského rozmachu. Nastupující generace se může těšit výsadám a možnostem, které byly v nedávné minulosti nedosažitelné, a začínají se před ní rozprostírat dříve netušené možnosti. Klíčící naděje však rázně ukončí hospodářská krize a vzápětí po ní opětovný vzestup nacionalistických nálad. Napětí ve společnosti stoupá a rodiny našich hrdinů rozštěpují rozdílné názory: zatímco jedni se nadcházející hrozby obávají nebo mezi prvními nesou její ničivé důsledky, jiní probíhající změny vítají jako šanci k odčinění utrpěných křivd. Smršť událostí po nástupu německé okupace však nakonec smete všechny, protože v tomto regionu i druhá světová válka probíhala dosti jinak než ledaskde jinde. Příběh je také tentokrát vystavěn na skutečných událostech a čtenář s překvapením zjišťuje, že mnohé z toho, co se v druhém díle Šikmého kostela odehrává, zůstávalo po dlouhá desetiletí skryto ve třinácté komnatě dějin.... celý text
Přidat komentář
Tentokrát mi to trvalo trochu déle, proposlouchat se celou knihou a v některých pasážích bylo trochu náročnější udržet pozornost. Týkalo se to hlavně doby po 1. světové válce a národnostních debat. Je to i tím, že jsem tomu jak místně, tak časově již velmi vzdálená. Ale na vypravěčském umu a schopnosti vykreslit postavy tak, že s nimi čtenář dýchá, to Karin Lednické nic neubralo.
Skvělá kniha. Přečetla jsem už před pár dny, ale musela jsem nejdřív všechno vstřebat a nechat v sobě doznít.
Skláním se před autorkou, její příběhy jsou nejenom velmi čtivé, ale zároveň odkrývají kus dějin naší země. Líčí styl života obyvatel před sto lety, jsem ráda, že my, ženy, už máme na výběr a můžeme žít svobodně. Děkuji.
Těžké čtení, od kterého se nedalo odtrhnout.... Krásně napsané, krásně zpracované, bylo dobré v "mezičase" mezi prvním a druhým dílem přečíst Životice. Smekám před autorkou a její vypravěčskou a dokumentaristickou dovedností!
Moc krásná kniha i za mne lepší než první díl. Těžký život v oblasti spolu s válkou a část historie o které jsem příliš nevěděla.
Žila jsem tím příběhem. To je pro mě známka dobré knihy, když na ni myslím i v době, kdy ji zrovna nečtu. Také mám ráda, když kniha obsáhne celý život, tahle (oba díly) dokonce celé generace. Těším se na třetí díl, i když už předem je mi líto, jak to budou mít těžké...
Za měl byl druhý díl lepší než první. Dokazuje, jak válka dokázala rozdělit rodiny jak fyzicky, tak názorově. Některé motivy a příběhy se objevují následně v Životicích.
Nedalo se očekávat, že to bude kniha o hezkých věcech. Přesto mi nepřišla tak plná zmaru jako díl první. Mohla za to především Julka, to je vlastně má úplně nejoblíbenější postava vůbec, takže děkuji autorce, že jí věnovala tolik prostoru. Další taková byla Barka, prostá žena, která se spokojila s málem, v čemž tkvěla síla její osobnosti. Jen tak něco ji nezlomilo. Bylo jasné, že velká část knihy bude věnována druhé světové válce. Tato pasáž mě ovšem zaujala o něco méně než česko-polský spor, který vyústil v otevřenou nenávist a násilný odsun. Odplata stíhá odplatu a jak už je známo, nikdy z toho nevzejde nic dobrého. Tak jako tak, myslím, že by kniha mohla být o něco kratší, autorka se občas opakovala, převyprávěla nám určitou situaci z pohledu několika postav a proč vlastně? Co potěšilo, byla zmínka o Hustopečích, pocházím z toho kraje. A jsem nesmírně zvědavá na další díl. Snad asi nejvíc ze všech. 85% - ale slabších
Díky za tuto knihu. Kniha se mi líbí stejně, jako první díl a těším se na třetí. Je to opravdu hezky zpracované téma z těžkého kouta naší země, ikdyž kdo se tam nenarodí, neví, křivdy v lidech zůstávají velice dlouho, po generacích, je hezké, že se autorka nebála toto téma otevřít a rozpracovala ho tak povedeně pro nás ostatní. Moc se mi líbí sledovat pokračování dalších generací a jak moc rozdělovalo toto místo národnost a lidská hrdost a touha po odplatě i v nehezkých časech. Atmosféra z knihy úplně dýchá. Ještě pochválím konec doslovu. Těším se na pokračování.
Také patřím k té části čtenářů, která první díl slupla na první dobrou a druhým dílem jsem se prokousala do první třetiny a ne a ne... prostě to nejde, netěším se na čtení, knihu beru do rukou jen proto, že nejsem zvyklá nedočítat, ale tady je to opravdu na sílu.... tak třeba jindy, v jiný čas...
Pokračování Šikmého kostela I. Ještě, že jsem nečekala, že se hrdinům bude žít oproti dílu prvnímu výrazně lépe. Nežije, i přes to, že doba pokročila. Nebo právě proto. Chvil, kdy mě ta beznaděj ovládala je tam více než těch pozitivních. Takže není to kniha, u které si odpočinete. Je to kniha, která vás nutí přemýšlet, diskutovat, dohledávat fakta, klást si otázky a hledat odpovědi.
Pokračuje se tam, kde se minule skončilo. Další osudy teď už spíš té mladší generace a zase nic s medem. Sváry Polsko vs Česko, hospodářská krize a nástup Hitlera, koncentrační tábory...Nejsilnější příběhy prostě píše sám život.
I druhý díl ve mně vyvolává spoustu chmurných emocí beznaděje a smutku nad těžkým osudem a historickými událostmi, které zasáhli do života každého člověka v tomto kraji.
Postoj mnoha lidé držících se jen své jediné pravdy a odmítajících vyslechnout názory druhé strany dokázal zanést rozkol, který se rozrostl do obrovských rozměrů. Národnost by neměla být stavěna nad člověka.
„…brečela nad vším, nad celým svým podělaným životem, který je taková strašná svině, že jí vždycky ukáže záblesk naděje na konci tunelu a pak tam zase postaví zeď.“
Postesk Ženky vystihuje i moje pocity při čtení knihy o lidech, kteří měli svou životní cestu plnou kamení a pohrom.
Karin Lednická napsala silný a nezapomenutelný příběh.
Druhý díl Šikmého kostelu se mi líbil ještě víc než jednička. Upřímně dost mě zasáhnul a vůbec jsem netušila o polském záboru před druhou světovou válkou.
Karen Lednická vsadila v pokračování své polsko-české ságy z Karvinné, Ostravy, Těšína, Stonavy... na kartu národních křivd, nespravedlností, zrady, viny či lítosti viděno z té či oné strany. Jsou to hlavně Češi, kteří Polákům zabrali jejich území a Poláci, kteří se chovají jako nacisté. Povětšinou. A nejde přitom o nic menšího než o tolikrát v románu skloňovanou spravedlnost - legitimní zájem a cíl, na který chtějí ukřivdění dosáhnout nelegitimními prostředky. Jenže jim jde přece o spravedlnost... neřešitelný, bludný kruh. Do kterého hodí vidle někdo třetí. Historie/Lednická opět potvrzuje, že když se dva perou, třetí se směje. K domnělé či skutečné nespravedlnosti se totiž přidruží nacisty plošně uplatňované bezpráví.
Lednická spolehlivě ždímá emoce snad z každé věty a situace, jejichž popisy nadto natahuje na maximum. Tohle jí jde vážně moc dobře. Tentokrát mě ale místo do hlubin uhelných dolů vtáhla do spletitých česko-polských vztahů na počátku válečného období 20. století. Ne, není to špatná kniha, sama o sobě vůbec ne. Jenom jsem asi měla jiná očekávání na pokračování Šikmého kostela. Nebo by bývalo možná stačilo změnit titul. V každém případě na životech obyčejných lidí, obyvatel severní Moravy a Slezska, Lednická výmluvně dokresluje zničující vliv extrémní polarity válečných časů a následně vždy nespravedlivě rozhodnutých přeshraničních, územních sporů. Oceňuji zjevné úsilí Lednické o objektivitu. Postavy nejsou černobílé a ani právo nestojí bezvýhradně na jedné či druhé straně. Člověk na druhé straně musí nutně nabýt pocitu, že nacisté, Češi ani Poláci si nemají co vyčítat... Neveselé čtení, to s sebou ale nese doba, o které Lednická píše. A protože jde o pokračování a nikoli samostatný příběh, musím konstatovat, že Šikmý kostel 1 mi přece jenom dal víc.
Druhý díl se mi líbil ještě o něco více než první. Nebydlím sice daleko od zmiňovaného kraje, ale jeho historii jsem znala jen povrchně.
Tvrdé pracovní podmínky mužů (i skoro dětí) v dole, dřina jejich žen při starostech o domácnost, rození dalších a dalších dětí... Hodně mužů se snaží zapomenout na těžký úděl pomocí alkoholu, ženy většinou vše snášejí mlčky.
Konflikty Čechů a Poláků, které byly popsány v prvním díle jsou nakonec oproti další válce zanedbatelné. A vlastně ani osvobození není tak úplně výhra, jak závěr knihy napovídá. A jak všichni víme. A poučení z této knihy? Lidé jsou nepoučitelní, stále opakují stejné chyby...
Kdyby to šlo, hned bych přidala jednu hvězdičku za výrazy, které mi připomněly babičku a na které už jsem zapomněla.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) česko-polské vztahy první republika, 1918-1938 Mnichovská dohoda hornictví zajatecký tábor podle skutečných událostí Karviná důlní nehody
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Kniha se mi libila vice nez prvni dil :), cetla se mi dobre a tesim se po posledni strance na dalsi dil!