Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Šikmý kostel série
< 2. díl >
S Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdiny trilogie Šikmý kostel se setkáváme vzápětí poté, co jsme je v závěru prvního dílu opustili. Zatímco ve zbytku nově vzniklého Československa nastávají zlaté časy, v Karvinné – jak se nyní město jmenuje – se stále velmi silně projevují důsledky předešlého dramatického dění. Prosakují do všech oblastí života. Ne vždy v dobrém. I přesto lze říct, že dvacátá léta jsou pro obyvatele města relativní selankou, dobou významných společenských změn a hospodářského rozmachu. Nastupující generace se může těšit výsadám a možnostem, které byly v nedávné minulosti nedosažitelné, a začínají se před ní rozprostírat dříve netušené možnosti. Klíčící naděje však rázně ukončí hospodářská krize a vzápětí po ní opětovný vzestup nacionalistických nálad. Napětí ve společnosti stoupá a rodiny našich hrdinů rozštěpují rozdílné názory: zatímco jedni se nadcházející hrozby obávají nebo mezi prvními nesou její ničivé důsledky, jiní probíhající změny vítají jako šanci k odčinění utrpěných křivd. Smršť událostí po nástupu německé okupace však nakonec smete všechny, protože v tomto regionu i druhá světová válka probíhala dosti jinak než ledaskde jinde. Příběh je také tentokrát vystavěn na skutečných událostech a čtenář s překvapením zjišťuje, že mnohé z toho, co se v druhém díle Šikmého kostela odehrává, zůstávalo po dlouhá desetiletí skryto ve třinácté komnatě dějin.... celý text
Přidat komentář
Perfektní pokračování, perfektního příběhu. Smekám před autorkou. Propracování postav je geniální.
Já prostě žasnu, jak autorka plynule a nekostrbatě cestuje dějinami s tak silnými a propletenými příběhy. Nehty jsem si mohla ukousat. Tváře od slz otírala, ale hlavně za každou otočenou stranou jsem si říkala, že v porovnáním s tím, co řešili naši předci, opravdu žádné problémy ani těžký život nemám. Smekám a jdu vyhlížet 3. díl.
Po třech letech jsem se vrátila do ztraceného města, kdy druhý díl románové kroniky je stejně skvělý jako díl předchozí. Na osudy všech zúčastněných jsem byla opravdu zvědavá, autorka výborně vykreslila vše podstatné z uvedené doby. Knize nechybělo vůbec nic a kdybych mohla, dám hvězd ještě více.
S četbou prvního dílu jsem otálela asi dva roky, kdy mi ležel na nočním stolku a absolutně mě i přes všechny kladné recenze a superlativy nelákal. Sotva jsem se ale pustila do četby, hned jsem objednávala díl druhý a plynule tak navázala.
Nedokážu říct, který se mi líbil více. Pohltily mě oba díly. A to jsem historický analfabet, dějiny a historie jdou celý život mimo mě, základy v hlavě mám, ale víc nic, takže mě upřímně překvapilo, jak mě příběh chytnul. Možná z časti proto, že je to z mého okolí a že popisovaná místa znám nebo mi něco říkají. Možná proto, že je to prostě geniálně zpracovaný silný příběh na základě skutečných událostí, díky kterému si uvědomíme, jak moc máme dnešní život lehký oproti životu tehdá a jak moc si toho nevážíme. A kolik věcí považujeme za naprostou samozřejmost. Příběh mě natolik vtáhnul, že jsem jím doslova žila. Dokonalé.
První díl mě nebavil,ale nemám v povaze odkládat knížky, tak jsem se tím prokousala, do druhého dílu jsem se teda vůbec nehnala, ale dostala jsem ho darem, dlouho se na něj prášilo na nočním stolku a obsahuje mapu, takže kandidát na čv. Těžké začátky, postavy a jejich předchozí osudy jsem si nepamatovala. A pak úžas. Málokdy se stane,že pokračovaní je lepší než první díl. Tady teda nepochybně. Hltala jsem stránky plné přebujelého nacionalismu a nesmiřitelnosti. Člověk člověku vlkem. Ono nestačí,že v těšínském regionu se žilo vždycky těžko, těžce se dělalo na chleba, že rodiny musely přežít hospodářskou krizi ve 30.letech. Fanatismus, zabedněnost a umíněnost rozklížila sousedství i celé rodiny. Smutné čtení. Poučíme se někdy?
Ano, ještě lepší díl. Vše mi připomíná vyprávění mojí tchýně, chodila do české, polské i německé školy v tomto kraji. Díky ní a Karin Lednické jsem se dověděla o historii na těšínsku a okolí spoustu věcí, o lterých jsem neměla tušení. Jsem zvědavá na třetí díl.
Ojedinělý případ, kdy pokračování překoná první díl. Historie dopadá tvrdě na hlavní hrdiny a před osudem není úniku, Člověk se nemůže odtrhnout.
Druhý díl se mi líbil ještě víc jak ten první, asi i kvůli tomu, že poslední stránky už popisují dobu dětství a mládí mých prarodičů. Několikrát jsem si u čtení vzpomněla na jejich vyprávění, na vyprávění dědy, který byl nuceně poslán kopat zákopy na východní frontu.
S babičkou už ani jeden nežijí a při opakované připomínce toho, jak strašná musela tahle válečná doba pro všechny být, mi opět chybí. Doufám, že nikdo z nás ani našich dětí nebude muset tohle zažívat. Autorce děkuji za poutavý příběh, který není schopen člověk přestat číst, dokud neotočí poslední stránku.
Ještě čtivější než Šikmý kostel 1. Krásné rozpracování postojů jednotlivých postav. Jak klíčí zlo, jak se přikrmuje, jak se může zapomenout, že ti druzí jsou taky jen lidi, obyčejní lidé, jako ti první, a všichni ti obyčejní chtějí jen pracovat aby mohli spokojeně žít.
Příběhy jednotlivých žen, ať sester Barky nebo jejich dcer....opravdu povedené, procítěné. Velký důraz je i kladen na sounaležitost muže a ženy, manželů, kteří si mají být oporou, mají pochopení pro druhého. Potřebují se. Základ partnerství...vzkaz pro další generace :)!
Nádherně převedené historické události do lidských příběhů. To se paní Karin Lednické povedlo. A ta lehounká zmínka o Životicích, což je další výborná kniha. Skvělé!!! :)
Trochu jsem se pokračování obávala, ale zcela zbytečně. Kniha mě vtáhla tak jako v její první části. Prožívala jsem s postavami jejich osudy a znovu se nepřestávala divit, čeho všeho jsou lidé schopni, ať už v kladné či záporné rovině. Co jen to má tamní kraj za chmurnou historii...
K oběma dílům nemůžu dodat nic navíc než to, co už tu bylo stokrát, možná tisíckrát napsáno, příběh s duší, nádherný příběh, co Vás chytne a už nepustí ani po dočtení. Nemůžu se dočkat 3. dílu a dalších knih. P.Lednická jen tak dál.
Konečně jsem se dostala k druhému dílu a je ještě drsnější, než první. Je zvláštní, že člověk se učí o válce, jak to všechno bylo, ale lidské osudy poznáte až z takových knížek, jako je šikmý kostel. Kolik utrpení, zklamání, nenávisti a zmařených lidských životů. Teď lituju, že jsem dřív neposlouchala dědečka, který, ač ne z Karvinska, válku zažil a měl na ni špatné vzpomínky, jako všichni, až teď bych dokázala pochopit jeho vzpomínky. Šikmý kostel ve mě zanechal velkou stopu, i já bych se na ta místa chtěla jednou podívat.
Je za tím vidět tolik práce, rešerší, tak upřímný vztah ke Karvinsku. A při tom jde o přirozeně napsaný příběh, kdy i já, které jsou ta místa velmi vzdálená, prožívám životy postav měnící se na pozadí velkých událostí dvacátých, třicátých a čtyřicátých let. Všichni si jen chtějí žít své obyčejné životy, jenže je žijí v národnostně smíšeném prostředí, na křehkých hranicích, o kterých pořád někdo svrchu rozhoduje, a v době, která jim bere příbytky i rodiny. Už tu není žádná Barbora, která se na počátku prvního dílu vydala na solnou pouť a následně kvůli tomu přišla o muže i jediného syna.
Teď příběh táhnou její dcery, vnučky a vnukové. Dcerami jsou zpupná Fanka, která od sotva přežívající rodiny utekla a těsně před matčinou smrtí se zase objevila na prahu, nová matka rodu Barka a kamsi s manželem odstěhovaná Žofka, o které nevíme téměř nic. Fanka se ze strastiplného pobytu ve Lvově vrátila s nevlastní dcerou, Barka má pět dětí, z nich nejnadanější, ale životem zklamaná Ženka dostává v románu nejvíc prostoru. Román celkově táhnou hlavně ženské hrdinky a jejich obětavost - vychovávají vlastní i nevlastní děti, pomáhají druhým, i když při tom riskují vlastní životy.
Je to moc dobré počtení, těším se, jak autorka zpracuje poválečnou dobu, padesátá a šedesátá léta.
Krásná kniha. Snad ještě o trochu lepší než první díl. Velká poklona autorce, která odvedla neskutečnou práci. Historie tohoto kraje je unikátní. Lednická opravdu umí krásně přiblížit atmosféru a velmi dobře popsat lidské osudy, pocity a povahy jednotlivých osob. Velmi se těším na závěrečný díl a doufám že si udrží takto nastavenou vysokou úroveň.
Naprosto skvělá kniha. Odráží smutnou dobu do tváří hlavních hrdinů a hrdinek, pomáhá nám pochopit myšlenkové pochody jednotlivých skupin obyvatel a provádí nás regionem, jehož osud nebyl nikdy jednoduchý.
I přes určitou tíži, tklivost je v tomto románu mnoho věcí, které člověka rozveselí, povzbudí či mu alespoň pomohou srovnat problémy dneška s těmi, kterými si museli projít lidé do roku 1945.
Doporučuji všem.
Po jedničce i tenhle díl neskutečná jízda. Autorka je skvělá vypravěčka a přesto je vše tak skutečné.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) česko-polské vztahy první republika, 1918-1938 Mnichovská dohoda hornictví zajatecký tábor podle skutečných událostí Karviná důlní nehody
Autorovy další knížky
2020 | Šikmý kostel |
2021 | Šikmý kostel 2 |
2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
2024 | Šikmý kostel 3 |
Ufff... a mám to za sebou. Tohle byl obrovský boj. Knihu jsem četla přes dva měsíce a to u mě není moc zvykem. Neustále jsem odkládala a prokládala a nechtělo se mi k ní zkrátka vracet, jenže já se snažím knihy dočíst, i když ne vždy se to povede. Tahle kniha se dobře čte, zpracovává zajímavé téma a první díl byl opravdu dobrý, ale tento? Nuda a zase jen nuda, až na výjimky. V postavách jsem měla nehorázný guláš, po každé kapitole jsem nevěděla kdo s kým, jak a proč. Když budu mít náladu a dočkáme se 3. dílu, tak se možná na něj mrknu, i když už teprve nebudu vědět kerá mete. A znovu tyto dva díly číst nebudu. Ale kniha jako taková špatná není, jen mi prostě nesedla........