Saturnin se vrací
Miroslav Macek
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366026/bmid_saturnin-se-vraci-dge-366026.jpg
3
939
343
„Slavná humoristická kniha, která baví již několik generací čtenářů, pokračuje!“ Nevypočitatelný sluha Saturnin a jeho vynalézavost, pragmatičnost a netypický postoj k životu jsou zpět. A zároveň i všechny postavy, které jste si zamilovali: nesnesitelná teta Kateřina, krásná slečna Barbora, mudrující doktor Vlach, rozmazlený Milouš a laskavý, ale šibalský dědeček. Jaké jsou jejich nové eskapády, které jim Saturnin uchystá? Vzpomeňte si na knihu svého srdce a opět prožijte idylické léto u dědečka plné neuvěřitelných historek, gagů a komických příhod, jak je mistrně podává Miroslav Macek v pokračování Jirotkova nejslavnějšího humoristického románu.... celý text
Přidat komentář
Saturnina jsem četla už dávno a kdybych neměla naplánovaných těch cca 150 knih které si určitě chci přečíst a dalších 200 o kterých uvažuji, zda by nestály za přečtení a dalších xxx , o kterých ještě nevím, že si je budu chtít přečíst, určitě bych si ho přečetla ještě párkrát. Co se týče pokračování, hvězdičku dávám za odvahu ( nebo drzost ) se vůbec do podobného projektu pustit. Druhou za evidentní snahu pokračovat v Jirotkových šlépějích, což se dle mého názoru povedlo tak ze dvou třetin. Ale v původním Saturninovi historky na sebe nenásilně navazovaly, tak nějak lehce plynuly, až najednou vygradovali v úžasnou, vtipnou pointu. Celou knihou se vinula sice tenoučká, ale přeci jen nějaká základní dějová linka. Tady mi přišlo, že je kniha plná na sebe více či méně zdařile nalepených humorných historek, které skončí dřív, než se vůbec stačí pořádně rozvinout. A v některých případech to byla velká škoda, protože v nich byl skutečně slušný potenciál. A nemohu nezmínit, že zařazení historky, která je notoricky známá z filmové série o básnících, mi přišlo trochu zbytečné.
Ale nakonec jednu větičku, která se mi líbila moc.
„Nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomínají radovat ze života.“
A za ni dávám i tu třetí hvězdu.
Pro mne byla tato kniha velkým zklamáním. Jedna třetina knihy je vykradena z původního Saturnina od Jirotky, druhá třetina knihy jsou pouze zájmena a spojky a zbytek knihy ...
Možná by byl vhodnější název ,,Teta Kateřina a jiná vyprávění". Doufám, že další díl se neplánuje.
Zatímco Jirotkův Saturnin odešel do města koupit pro tetu Kateřinu a pro Milouše škrabošky, Mackův Saturnin by zřejmě zavedl s doktorem Vlachem diskusi o kvalitě papírové kaše a nejvhodnějších barvách k jejich vyzdobení. A autor by se tomu velmi podivoval...
Na to, jak jsem se na knihu těšila, tak jsem po přečtení velmi zklamaná. Vůbec jsem se nebavila při čtení, jako tomu bylo u prvního dílu.
Při první polovině jsem knihu bral za příjemný průměr, ale ve druhé části šla kvalita dolů, jako kdyby autor vystřílel nejlepší nápady a pak se snažil knihu uměle natáhnout, tím že si jednotliví členové společnosti navzájem vyprávějí příběhy, které zažili či slyšeli, ale které nemají se zbytkem příběhu žádnou souvislost. Takový jednodenní Dekameron. První polovina byla, ale docela fajn, těžila ze slavné předlohy, ale nebyla to vyložená kopie, autor předvedl pár dobrých nápadů.
Tak mám dočteno. Pan autor si rozhodně zaslouží po hvězdičce za odvahu, i za pečlivost s jakou navázal na geniální předlohu. Autor by nám měl asi chtít něco sdělit, a tentokrát se ono sdělení scvrkává do toho, že dokázal perfektně navázat, a dodržet nárysy jednotlivých postav. Chybí něco jednotícího, co by původní příběh obohatilo, rozvinulo, a bylo pro čtenáře zapamatovatelné. Tu a tam mne to potěšilo, mnohdy a vcelku bohužel zklamalo. Řekl bych, že autor je vcelku na dobré cestě. Jen si myslím, že trochu podcenil, že se pouští do pokračování asi nejoblíbenější, nejmilovanější české knihy. Chtělo by to pilovat, pilovat, a zase pilovat, a hlavně dát tomuto druhému dílu nějaký nosný příběh, který by čtenáři milovali a hlavně si jej také zapamatovali, a získali tak důvod se ke knize opakovaně, (nejlépe po celý život,) vracet. Nyní, zhruba po měsíci od dočtení, si už z knihy prakticky nic nepamatuji, snad jen spoustu prázdných stránek a hlavně notoricky se opakující ilustrace, které mi (upřímně řečeno) nijak nesedly. To je podle mého názoru trochu málo. Autor rozhodně osvědčil své nemalé kvality, ale knížka se mu rozpadá do sbírky anekdot. Myslím si, že měl na ní dalších (nejméně) deset let pracovat. Prostě skutečný nadčasový bestseler se nedá napsat po chvilkách "strávených v čekárně u zubaře." U mne je výsledkem veliké, byť přiznejme si očekávané zklamání. Hodnocení ponechávám i nyní s odstupem času beze změny, i když povědomí o knize se tak nějak propadá, a ztrácí, a zážitek, tak ten téměř zmizel.
Pokud porovnávám se svými oblíbenými Třemi muži ve člunu, tak anekdoty, mikropříběhy ty tam zastoupeny jsou, ale tak nějak mi tu chybí přístupně podaná životní moudra, a hlavně nosný příběh, který by vypovídal mimo jiné i o tom proč kniha byla vlastně napsána. I když upřímně, mezi námi, ona tato kniha jako celek o tom vlastně nakonec skutečně vypovídá, jen to bohužel autorovi ve finále není v tomto případě přičteno právě k dobrému.
Knihu si určitě ještě přečtu s ročním odstupem, nikoliv však pro radost, spíše se snahou objevit její dobré stránky, a udělat si na ní víceméně konečný názor.
Myslím si ale, že naděje na to, že bych hodnocení této knihy převratně změnil, zvláště kladným směrem, je bohužel minimální.
-
Nakonec hodnocení snižuji a dávám hvězdičky jenom dvě.
tak svatby jsem se nedočkala, ale oddechová kniha to byla. Byla jsem po prvním díle zvědavá, hlavně když to psal jiný autor a nebyla jsem zklamaná. Klidně bych uvítala další pokračování :-)
Právě jsem dočetla tuto knihu, resp. tak 3/4 pak jsem ji radši odložila. Kromě absolutní absence jakéhokoliv děje, kromě toho že se cela společnost přesune na prázdniny k dědečkovi, tak je celý děj tzv. o ničem.
Když jsem zhruba v polovině knihy zjistila, že jedna rádoby originální historka o muži, kterého napadne kocour, škrábne ho do šourku, on se praští o radiátor atd. je komplet obšlehlá z "Básníků" (historku tam vyprávěla paní Hlaváčová coby sestřička) tak jsem knihu odložila a již nikdy více.
Návazat na slavného a oblíbeného Saturnina nebylo určitě jednoduché, ale podle mého se to M. Mackovi docela podařilo. Aspoň ten styl a atmosféru vystihl moc hezky. Jirotkova Saturnina jsem četla už před mnoha lety, ale mám moc ráda jak film tak seriál. Nového Saturnina jsem poslouchala v příjemném podání Miroslava Vladyky, a tak jsem si stále vybavovala O. Víznera, O. Havelku, L. Zedníčkovou, J. Synkovou, M. Lasicu a další. Bylo to příjemný, jen ke konci jsem už byla trochu alergická na slovo "pravil" :)
Ne. Použitím postav známých z oblíbené knihy a starých vtipů dobrá kniha nevznikne.
co na to říct: prostě můj milovaný Saturnin je jen jeden - ten původní Jirotkův;
ani film, ani seriál, ani páně Mackův pokus mě nijak nenadchly; pro někoho, kdo originál nečetl, to možná je dostačující, já si jdu honem rychle spravit chuť alespoň prolistováním mé častým čtením již značně ohmatané Jirotkovy knížky ;-)
Knížku mám docela problém hodnotit. On to totiž nebyl průšvih, myslím, že jazykově a způsobem vyprávění se to autorovi docela povedlo. Jen to nějak nebylo ono. Vlastně to nemělo děj, jen poslepované příhody, některé často známé a to nejen z původní knihy. A některé opakující se obraty (musím se Saturnina zeptat, kde se naučil ...) působily tak trochu na křeč a docela mě po čase rušily.
Dočetl jsem ale v pohodě, nějaký ten úsměv mi čtení též na líci vykouzlilo, takže kniha je jistě nadprůměrná, ale (narozdíl od originálu) se k ní takřka jistě již nevrátím.
Radši jsem nic neočekávala, resp. jsem očekávala průšvih, ale nakonec to tak hrozné nebylo. Chvílemi to bylo i vtipné, i když dost jednotvárné. Opakovala bych jen komentáře ostatních čtenářů. Tři hvězdy dávám také za odvahu pustit se do pokračování takové klasiky - to je vždycky těžké.
Jsem překvapena, ale mně se to líbilo! Nejsem milovník Saturnina jako takového, k televiznímu zpracování mám dokonce téměř odpor, ale u původního díla jsem obdivovala práci s češtinou a jistou úroveň a inteligenci, která na mě při čtení dýchla. Jakmile jsem se dozvěděla, že pokračování se ujal Miroslav Macek, dost mě to vyděsilo. Dosud jsem neměla tušení o jeho spisovatelských ambicích a dovednostech a přistupovala jsem tak ke čtení více než obezřetně. Ale upřímně musím přiznat, že mě kniha nejen pobavila, ale především mě udivilo, že se dá tak poměrně věrně vcítit do původního autora. Pan Macek se úkolu zhostil s elegancí, vtipem a jedná se o velice zdařilé a důstojné pokračování. Nepouštěla bych se do debat o tom, zda je lepší či horší než Jirotka, obzvláště pokud se vědomě snažil Jirotku napodobit. A rozhodně bych neschvalovala další pokračování. Takto je to dostačující, udrželo to svou úroveň a má to co předat.
Knihu právě pročítám a přímo si ji užívám. K samotnému autorovi mám dost komplikovaný vztah, současně záporný i kladný. Ilustrace mne velice zklamaly. Samozřejmě každé setkání s oblíbenými postavami je úžasným zážitkem. Na druhé straně podruhé vstoupit do téže řeky ... Mám tendence být velice kritický, a tak v tomto okamžiku je moje hodnocení ponejvíce neutrální. Knihu budu určitě číst opakovaně. Jako saturninomil moc doufám, že po dalším přečtení budu moci hodnocení zvýšit o další hvězdu, či hvězdy. Může to samozřejmě dopadnout i opačně. V každém případě jde o knihu, kterou by žádný čtenář neměl ponechat nepovšimnutu, zvláště pokud původní dílo patří mezi jeho oblíbené. Já jsem její četbu co nejvíce odkládal v obavách, že mne pokračování může zklamat.
Autora jsem kdysi potkal na Můstku v podchodu u stanice metra.
I kdyz od jineho autora, melo to stale sve kouzlo a precetla jsem za jediny den.
Asi takhle - úplný průser to není, mohlo to být mnohem horší. Ale taky mnohem lepší. I pokud nebudu srovnávat, tak té knize prostě chybí děj. Skupina lidí něco dělá a u toho si povídají historky (mimochodem některé notoricky známé). Případně se jim stane něco veselého, ale dál se s tím nepracuje, protože kapitola končí. Navíc všechny nepříjemné věci se dějí výhradně tetě Kateřině, což po chvíli také přestane bavit. Ale na druhou stranu tam humor je, párkrát jsem se zasmál i hlasitě. Tak proč ne.
Štítky knihy
rodinné vztahy svatba první republika, 1918-1938
Autorovy další knížky
| 2017 |  Saturnin se vrací |
| 2020 | Saturnin zasahuje |
| 2021 | Saturnin se představuje |
| 2018 | Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle |
| 2018 | 3x na horké stopě |
Kniha Saturnin se vrací je v
| Právě čtených | 24x |
| Přečtených | 1 376x |
| Čtenářské výzvě | 275x |
| Doporučených | 30x |
| Knihotéce | 333x |
| Chystám se číst | 181x |
| Chci si koupit | 29x |
| dalších seznamech | 6x |
Zklamání. To je jediné, co lze k tomu říct. Místy bylo něco i lehce vtipného, proto AŽ 2 hvězdičky! Je to další kniha, kterou si stačí přečíst pouze jednou a s klidným svědomím odložit. Jinak jde o okaté a sprosté vykrádání původního Saturnina (ostatně zde nebylo moc co vytvořit).