Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57426/bmid_quo-vadis-Ggg-57426.jpg
5
2752
346
Historický román významného polského prozaika, v němž na pozadí Neronova a Petroniova Říma vylíčil podstatu moci, kterou člověku dává mravní čistota a láska. Bohatství a pompézní sofistikovanost Říma se postarala o věčnou slávu svých obětí. Nejen Petr i Pavel vykoupili Ježíšovo učení, i nekonečné zástupy umučených prvotních křesťanů se staly nesmazatelným poselstvím víry, že je to láska, která vítězí.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1969 , OdeonOriginální název:
Quo vadis: Powieść z czasów Nerona , 1896
více info...
Přidat komentář
Knihy od Sienkiewicze jsem četla ještě za raného mládí. Opět se k nim vracím a nelituji.
Quo vadis mě i po tak dlouhé době opět uchvátila. Nelitovala jsem. Doporučuji.
historický román, náboženský román či prvá "soap opera"... bolo by krásne tomu veriť, keby človek nepoznal to čo nasledovalo nasledujúcich cca 2000 rokov.
Autor to napsal před více než stoletím ale přesto se dá v pohodě číst i opakovaně. Pravda - některé části nám připadají zbytečně rozvláčné, ale tehdy se tak psávalo. Srovnání tehdejšího římského života s vírou a životem prvních křesťanů a jejich obětí je pro dnešního mladého čtenáře těžko pochopitelné, ale asi to tak bylo, nejen ve fikci. Před sto lety Nobelova cena se nedávala jen tak pro nic za nic.
Když mi bylo asi dvanáct, či tak nějak, poslouchala jsem knihu v rádiu. Bývalo to po desáté hodině, na prcka školního poměrně pozdě. Jenomže já o něco dřív na rodičích vyškemrala malé přenosné rádio jedoucí na jednu baterku buřtíka, a tohle jsem všude, kam jsem jela, tahala s sebou, protože jsem ujížděla na rozhlasové četbě. Co má taky děvče dělat, když večer nechrápe :).
Teď po letech jsem chtěla zjistit, jestli na mě kniha bude mít stejný dopad jako tehdy. A měla, byť tehdy jsem se spíš zaobírala vztahem mezi oběma, fakt jako hodně duševně a fyzicky zkoušenými hrdiny, ne konfliktem s novou vírou a snahou o její potlačení.
Teď jsem si všimla složitosti změny charakterů některých postav a detailů, které jsem tehdy prostě neuměla ocenit.
A pamatuji na dojmy, které jsem měla z krvavého představení, při němž děti hořely na smolných sloupech a lvi začínali lidi žrát od hlavy.
Tehdy jsem to asi neslyšela od začátku, protože teď jsem zpočátku měla dojem, že začátek se povleče a od něj i zbytek. Prostě se to táhlo, byť popisy všemožných detailů tehdejšího života zajímavé byly, stejně jako nakonec celá mozaika příběhu, jehož konec jsem si od minule nepamatovala, takže mě docela překvapil. Jen mi momentálně mírně lezla na nervy odevzdanost křesťanů jdoucích na smrt a nebaštila jsem jim to.
Nero byl divnej patron - v knize určitě. Aby ne, umřel v jedenatřiceti, musel toho hodně stihnout. Skládat básně, páchat hromadné vraždy a mezitím působit jako duševně retardovaný morous, rozmazlený sebeláskou.
Hmmm, ale ty večírky musely stát zato :).
Poslouchala jsem audio. V pozadí jsou slyšet zvuky někdejších oprav v okolí, zpěv ptáků a místy jsem měla dojem, že na pásce bylo předtím nějaké techno :). Ale to asi nesedí doba. Ruchy ve starých záznamech bývají někdy vážně vtipné :).
Keď som Quo vadis začínala čítať , na prvých stránkach som občas mala chuť knihu odložiť. Dôvodom bolo obrovské množstvo rímskej terminológie, kvôli čomu som mala pocit, že čítam viac poznámky vzadu ako samotný príbeh. To ale bolo našťastie skutočne len na začiatku, (hoci poznámky činia spolu vyše 20 strán) a potom tento veľkolepý román začal naberať na obrátkach.
Ako kresťanka som vnímala nielen literárne, ale aj duchovné kvality, ktorých je v knihe neúrekom. Čítať o živote prvých kresťanov aj z inej knihy ako z Biblie a navyše z tak výbornej, silnej a presvedčivej knihy bolo pre mňa nesmiernym povzbudením a zážitkom. Tým ale nechcem povedať, že je to kniha len pre veriacich, práve naopak, hodnoty, o ktorých sa v nej píše a spôsob, akým sú podané ... jednoducho myslím, že tento príbeh má potenciál chytiť za srdce každého. Tak ako kresťanstvo zmenilo jednu z hlavných postáv, Vinicia.
Neviem vyjadriť, čo všetko som pri čítaní cítila, ale bolo toho veľa a každá jedna postava vo mne niečo vyvolala. Obdiv, posilnenie vo viere, pokoj, ale aj zhnusenie a údiv.
A stále si kladiem otázku, ako by sme sa zachovali my, keby sa v našich časoch dialo to, o čom nám rozpráva Sienkiewiczov román.
Děj románu se odehrává v antickém Římě za vlády císaře Nerona. Je zde skvěle zpracováno několik témat. Mezi hlavní patří společenský život a poměry římské "elity" a spodiny. Skvěle vystihuje také rozkol mezi křesťanstvím a římskou kulturou a úpadek přežívající třídy. Toto není "jen" školní povinná četba, toto je mezi nimi klenot.
Velmi pěkně napsaná kniha. Zpočátku mi trochu trvalo se začíst, ale nakonec jsem se od ní nemohla odtrhnout. Můžu doporučit, zvláště milovníkům historie.
Skvěle napsaný epický román o lásce římského patricije ke křesťanské dívce odehrávající se na pozadí antického Říma.
Ač jsem dříve celkem v pohodě četla knihy přibližně z této doby, do této knihy jsem měla problém se začíst. Ale vytrvala jsem a byla jsem odměněna sílou slov, perfektně vykreslenými postavami, hrůzami, kterými museli projít křesťané, odvahou Petronia a nakonec i happyendem... Tato kniha si zaslouží být čtena!
Jedna z nejlepších historických knih, ve které je mistrně zpracováno téma pronásledování prvotních křesťanů za vlády císaře Nera a jeho osobního přítele Pertonia Arbitera. Poutavé čtení plné moudrosti, ze které by si měl odnést každý (byť i ateista) alespoň jedno, a to že : "Láska vítězí na vším".
Knížka, která mluví jazykem lásky, odvahy, porozumění, přátelství a dobře míněných rad.
Když jsem si knížku půjčovala, nebyla jsem si úplně jistá, co od ní čekat. Bála jsem se, že mě nebude bavit, ale byla jsem nadšená! Pokaždé když jsem knihu zavírala, dělala jsem to jen proto, že jsem musela, vždycky mě zajímalo, co se bude dít dál. Knížka se dobře čte, má poutavý děj, ale zároveň jsem v ní našla hluboké myšlenky a inspiraci. Je pravda, že se některé věci řeší o trošičku déle než by bylo nutné, ale to nemění nic na mém pozitivním dojmu z tohoto díla. Za mě můžu jen doporučit :)
Já tuto kniho prostě hodnotit nemohu... Za prvé jsem ji nedočetla a za druhé absolutně nedokáži ocenit náboženskou hloubku.... Začátek byl velmi poutavý, svižný, velmi rychle jsem se začetla. Ale v momentě, kdy se začalo filozofovat o křesťanství, mi začaly postavy šíleně lézt na nervy. Spoustu předlouhých částí se v knize ani pořádně nic nedělo, jen plky, plky, plky o ničem a o tom samém. Když jsem začala přeskakovat tyto části (a to zarytě při čtení nedělám), věděla jsem,že je něco špatně a také bylo. Odloženo v polovině a i to mi přijde jako skvělý výkon.
Bez debat moje nejoblíbenější kniha od H.S. Taky podle toho vypadá- a to si knížky hýčkám..
Jedna z historických "velkoknih".
Vím že toto není web o filmech,ale nemůžu v souvislosti s tímto románem lehce nepropagovat polské zfilmování z roku 2001. Vedle trochu nabubřelé americké verze tato polská jde ke kořenům-za málo peněz hooodně muziky.
I já, "odpůrce" dějepisu na střední škole, jsem si knížku zamilovala :) Film jsem taktéž viděla, ale opět se to s knihou nedá srovnat.
Štítky knihy
křesťanství zfilmováno víra Řím mučednictví rané křesťanství pronásledování křesťanů Nero, římský císař historické romány klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1990 |  Quo vadis |
| 1988 | Pouští a pralesem |
| 1986 | Ohněm a mečem |
| 1988 | Potopa |
| 1995 | Pan Wolodyjowski |
Kniha Quo vadis je v
| Právě čtených | 50x |
| Přečtených | 4 154x |
| Čtenářské výzvě | 367x |
| Doporučených | 456x |
| Knihotéce | 1 271x |
| Chystám se číst | 1 108x |
| Chci si koupit | 131x |
| dalších seznamech | 35x |
Oblíbený autor z kdysidávna mé matky a mého bratra, velkých milovníků rozsáhlých historických románů a ság. Mně to podrobné líčení stále téhož, lezlo vždycky na nervy a tak jsem byla zvědavá, jestli se na tom věkem něco nezmění. Nezměnilo. Vyprávění je to podrobné, umné, doba vylíčena plasticky a křesťanství je tu živé a snadno uchopitelné, motivy stát se křesťanem srozumitelné a všechno to dává smysl a má to náboj a řád. Je to ovšem dlouhé. Ona mu řekla, on jí na to řekl, ona cítila a on cítil na oplátku a to všechno pětkrát, desetkrát a stále dokola. Chápu, že Sienkiewicz psal své romány v době, kdy bylo třeba děj natahovat, aby to čtenářkám a čtenářům vydrželo co nejdéle, ale pro mě je to hotový očistec a to zcela bez ohledu na to, že děj je poutavý.