Půlnoční slunce
Jo Nesbø
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/269587/mid_pulnocni-slunce-Cag-269587.jpg
4
1292
279
Krev na sněhu série
< 2. díl
Opět sedmdesátá léta minulého století, tentokrát však na dalekém severu Norska. Opuštěná vesnice Kasund kdesi ve Finnmarce, jejíž obyvatelé jsou příslušníky laestadiánského hnutí, které jejich životy svazuje přísnými pravidly. Desetiletý Knut a jeho krásná, čerstvě ovdovělá matka Lea, zastávající funkci kostelníka a zvoníka, nedostudovaný teolog Mattis a šamanka Anita. Záhadný cizinec Ulf, který tvrdí, že sem přijel z Osla na lov bělokurů, ale na lovce vůbec nevypadá, dokonce ani nemá pořádnou pušku. Nechce se mu ovšem nikomu prozrazovat, že jedinou kořistí, na kterou se tu bude pořádat hon, je on sám. Těžko totiž odhadnout, na čí straně budou místní stát a zda mu pomohou lovce setřást. Půlnoční slunce je druhý díl duologie, kterou Jo Nesbo napsal pod pseudonymem Tom Johansen (na obalu knihy se však přiznává Nesbo, stejné je to i u zahraničních vydání).... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2015
,
Kniha Zlín
Originální název:
Mere blod , 2015
více info...
Přidat komentář
Rozporuplné pocity. Klady - dobře se to čte a je to krátké. Zápory - nezajímavý děj, laciná zápletka, k postavám jsem si nenašel žádný vztah. Nevím, co to Nesbø vyvádí, ale tohle mu nějak nejde. Chci další díl Harryho!
Krásná, nádherná kniha! Má všechno, co má dobrá kniha mít - trochu melancholie, trochu poetiky, trochu napětí, trochu romantiky a nečekaný konec (tentokrát jinak nečekaný než u prvního dílu). Nechápu sice označení "druhý díl Krve na sněhu" jelikož se jedná o úplně jiný příběh s jinými hrdiny. Ale mnohé oba příběhy spojuje, vyznačují se podobnými prvky, i když Půlnoční slunce na mě zapůsobilo asi ještě více... Nevím, zda si někdy troufnu na příběhy Harryho Holea, protože po těchto dvou krátkých knížečkách mám o Nesbovi tak vysoké mínění, že se obávám že už to může jít jedině dolů...
První díl se mi tedy líbil mnohem více. Tento jsem dočetla vlastně jen proto, že byl taky tak krátký. Ze začátku jsem četla a pořád čekala, až přijde něco, co mě na knize pořádně chytne. Prostředek byl vyloženě nudný a nejvíce mě bavil konec, ale to už jsem byla z knížky tak nějak zmatená a zklamaná. Jo Nesbø u mě zatím moc nezabodoval.
Dočteno se smíšenými pocity. Četla jsem, troufám si napsat, dost knih od Jo Nesba, tato kniha mě nenadchla, což je přinejmenším divné.
První díl mě nadchl, pokračování pro mě bylo zklamání. Těšila jsem se na strhující konec jak je autorovým zvykem a tentokrát jsem se nedočkala.
pokud se Vám líbil první díl "Krev na sněhu", doporučuji přečíst i Půlnoční slunce, čte se to samo :)
Kniha se mi četla hezky, líbilo se mi to víc než první díl. Asi to není typický Nesbo, ale mně se to prostě líbilo :).
Nezaujalo. Od Nesboho jsem čekal trochu víc. Dal jsem si to jako předehru před Žízní a jak jsem dočítal, už jsem se nemohl dočkat, až se pustím do Žízně (Harry je Harry). Tohle bylo slabší.
Teda, ať jsem koukala sebevíc, tak jsem tu vůbec nenašla otisk Nesba. Ale i přesto to byl příjemný čtenářský zážitek. Musím říct, že tato kniha měla srdce. A to pořádné. Jsem ráda, že jsem s Ulfem mohla strávit dva hezké dny :)
Příjemné čtení, není to typický Nesbo, na jakého jsem byla zvyklá od Harryho Holea, ale přesto jsem spokojená.
Mé první setkání s tímto autorem a jak tak koukám, ani nevadí, že jsem nečetla první díl. Čteno díky výzvě. Ze začátku se mi příběh nelíbil, nebavil mě, ale řekla jsem si, že to prostě dočtu za každou cenu. A teď jsem velmi mile překvapena. Příběh je čtivý, rychle ubíhá a není to žádný krvák, jak jsem si původně myslela. Tuším, že se k tomuto severskému autoru ještě vrátím.
I když se mi druhý díl Krve na sněhu líbil víc než první, i tak mě to moc nenadchlo. Jednoduchá oddychovka. Jsem ráda že konec dopadl, tak jak dopadl. Chystám se na sérii s Harrym Holem, tak doufám, že to bude o poznání lepší. :)
Jako milovnici Holeovek mi to přišlo příliš jednoduché, ale velice příjemná oddechovka.
Původně jsem došla k přesvědčení, že Půlnoční slunce je pokračováním Krve na sněhu, i když jména hlavních postav mi do toho nějak nezapadala. Že jde o zcela jiný nesouvisející příběh, jsem poznala až později. Myslím, že tento se mi líbil trochu víc. Připadal mi poetičtější a především jeho poslední čtvrtina se velmi hezky četla, nechyběla jí poetičnost a Nesbo zde prokázal opět svůj důvtip. Nakonec nešlo ani tak o detektivku, jako o povedenou sympatickou romanci.
Druha kniha též pěkné odechové čteni na noc a už se těším na další knihy od Jo Nesbo..
O chlup lepší než předchozí díl, ale Harry Hole to prostě není, co si budeme povídat...
Štítky knihy
norská literatura 70. léta 20. století severská krimi norské detektivky nájemní vrazi
Kniha Půlnoční slunce je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 2 030x |
| Čtenářské výzvě | 359x |
| Doporučených | 41x |
| Knihotéce | 552x |
| Chystám se číst | 354x |
| Chci si koupit | 76x |
| dalších seznamech | 7x |
Výborné čtení!
Společně s předchozím příběhem z volné série "Krev na sněhu" ve mně zanechalo čtení velmi příjemný pocit. Dva příběhy takových "normálních zabijáků", podané velmi čtivou a svěží formou, plnou vyšponovaného napětí, místy nechybí lehce černý humor, případně filozofické úvahy. Na rozdíl od příběhů s HH mi tyhle dva příběhy přijdou mnohem více.... lidské. Autor si dovolil více zabrousit do běžných "člověčích" citů a emocí, do potřeby milovat a být milován. A v tom rozhodně (na rozdíl od jiných hodnotících) nespatřuji nic špatného.
Malá ukázka:
"Můj dědeček byl architekt. (...) Navrhoval kostely. Protože mu to šlo, říkal, ne proto, že by věřil v existenci nějakých božstev. Bylo to jeho životbytí. (...) Své kostely nazýval útočišti. Útočišti před strachem ze smrti. Útočišti pro nezkrotnou lidskou naději na věčný život. Vyšlo by levněji dát lidem pro útěchu dudlíka a plyšového medvídka, povídal. Jenže je lepší, když navrhuju kostely, na které se dá koukat, než když tu práci dostanou nějací pitomci, kteří dnes zaneřáďují zemi těmi paskvily, jimž říkají kostely."