Propast
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488519/bmid_priepast-xgx-488519.png
3
541
175
Je stará legenda horských vůdců o nadpřirozené síle shazující lidi do hlubin jenom strašidelná fáma, nebo obsahuje zrnko pravdy? Bývalý lezec trpící panickým strachem z výšek narazí na legendu o skalní plošině v Tatrách, kde neznámá síla nutí lidi, kteří tam zabloudí, skočit do propasti a zabít se. Neobvyklé množství smrtelných nehod v této oblasti mu nedá spát. Rozjede pátrání na vlastní pěst, jenže skutečnosti, které odhalí, se vymykají lidské představivosti a chápání. Za svou zvědavost krutě zaplatí – sám se ocitne na hraně propasti. Propast je další mysteriózní thriller z pera Jozefa Kariky, autora románů Strach, Trhlina, Tma nebo Smršť.... celý text
Přidat komentář
Když znáte styl Kariky a víte, že má tendenci trochu přehánět, tak vám to sedne. Já tohle věděla a řekla bych, že to bylo celkem fajn počtení. Nakonec ani nepřeháněl, tak jak jsem čekala. Polovina knihy popisuje jeho boj na plošině a to bylo místy dlouhé. I když zase propletené příběhy ostatních. Za mě rozhodně lepší než Tma. Konec byl takový, jaký jsem čekala. To nemohlo skončit jinak. Navíc takový psychobordel v hlavě jednoho hrdiny neumí popsat jen tak někdo, a tohle Karikovi rozhodně jde.
Udělala jsem u čtení jen jednu chybu a to, že jsem si v příběhu dala pauzu a ztratila jsem onu strašidelnou nitku a atmosféru, na kterou jsem se už nedokázala znovu naladit.
Tak tohle ne. Karikovy knihy mám ráda, na některé často vzpomínám i hojně doporučuji ostatním. Ale tuto opravdu ne. Posledních přibližně 50 stran jsem opravdu jen zběžně prolétla, abych zjistila jak to skončí. Snad to není začátek konce tohoto autora.
málo strán, veľké písmo ak v šlabikári, aby to umelo natiahlo príbeh do v kníhkupectve predajnej formy. Nuda, nejaké psychologické pokusy, ktoré už po X-tom opakovaní proste nefungujú. Karikov horor je určený len tým.....ktorý čítajú Karikov horor. Žiadneho iného fanúšika to veľmi nepoteší-neprekvapí. Ale toto bolo extrémne slabé u mňa.
Za mě opět jízda,napínavé,znepokojící a čtivé,nemohla jsem se odtrhnout.Pan Karika prostě umí psát a já jeho knihy miluji,líbí se mi,že realitu propojí s mysteriozním trhillerem.
Bohužel mě zklamala druhá část knížky, která je sice velmi dobře napsaná a atmosférická, ovšem na můj vkus moc dlouhá. Ano, knížka má jen něco málo přes 200 stránek, ovšem tomu ději by dle mého slušel menší počet a byla by to fajn hororová povídka. Takhle to už bylo trochu moc táhlé a občas mě to příliš nebavilo, a to mám autorovu tvorbu moc ráda.
Klobouk dolů před autorem, jak mistrně dokáže popisovat všemožné hrůzy, atmosféru i vnitřní boj hlavního hrdiny. Jak dokáže napsat knížku v podstatě o jednom člověku a přitom čtenáře nenudit. J. Karika umí se slovy pracovat jako málokdo a jeho knížky jsou jako droga. Nicméně po fantastickém Strachu, skvělé Trhlině, bezvadné Tmě i zajímavé knize Na smrt je Propast zatím za mě asi nejslabší. Pokud jste před Propastí přečetli ostatní Karikovy knihy, tak vám tahle bude dějově připadat hodně podobná. Podobný hrdina, podobné uvažování, podobné střípky v příběhu, které mají souvislost s ONOU DĚSIVOU VĚCÍ. Což už leckoho může předem odradit. I tak jsem se začetla a kniha mě bavila, ačkoliv posledních cca 25 stran byla docela bída. Na mě už je to moc roztahané, filozofické, zbytečné... Tam už jsem se opravdu hodně nutila do dočtení, jenom abych věděla, jak to dopadne. A o tom, že jsem tušila, jak to dopadne, ani nemluvím. Ale jako ano, kniha je to rozhodně dobrá a kdyby Karikovy knihy posloužily jako předloha krátkých filmů z nějaké temné série, vůbec bych se nezlobila.
Opět pecka, stejně jako všechny knihy od Kariky. Přečteno na jeden zátah, nešlo se odtrhnout.
Je to čistokrevný horor - nic víc a nic míň - a z tohoto pohledu mi Propast přišla nad průměrem literatury tohoto typu. Dvě třetiny skvělé, závěr trochu zbytečně vysvětlující to, co už sdělily popsané situace a obrazy. Večerní čtení za extrémně větrného počasí mělo neuvěřitelně strašidelný nádech...
První kniha od pana Kariky, která mě nakonec zklamala.. Do půlky jsem si říkala jak je skvělá, ale potom? Přišlo mi, že na každé stránce čtu jedno a to samé dokola a cítila jsem z ní strašnou depresivní náladu a u čtení mi nebylo vůbec dobře.. Nevím proč tomu tak bylo..
"Život je souboj s bolestí ve kterém nemůžeš zvítězit. Nakonec podlehneš stejně jako ostatní." Mám takové tušení, že se mi od Jozefa už nic nebude líbit ( a neposadí mě na prdel), tak jako Trhlina.
Pan Karika opět zabředl do skutečných reálií...
Představuje nám Vysoké Tatry jako kruté místo, plné smrti a nejistoty.
Stejně dopadla Tribeč v Trhlině, nyní stejným způsobem slovenské velehory.
Jenže narozdíl od geniálně pojaté Trhliny, Karika vsadil na komornější styl vyprávění, v kterém nedokázal udržet správné napětí. Příběhu by spíše slušela forma povídková, na román je vše příliš stále se opakující, vyvolávající stále stejné obrazy a nepříliš barvité dějové linie.
Slovenský autor psát umí. Ale v této knize jakoby psal často pro sebe, ekvilibristicky se ztrácel ve vlastních větách, a i když výborným způsobem popisuje martýrium hlavního hrdiny, tak spousta slov a úvah je zde navíc, čtenáře umrtvují, namísto aby v něm zažehly touhu polykat další a další odstavce.
Úplně překvapující není ani rozuzlení, i když se zřejmě jedná o nejlepší část knihy, ještě společně s počátečními několika stranami.
Jde o průměrný horor, bez eskalujících zážitků...
A tak trochu o negativní reklamu Vysokým Tatrám.
A o vytvoření pocitu, že nikomu se nedá věřit...
Tohle jsem nečekal. Ten hype kolem autora nechápu. Je to utáhne, je to neuvěřitelné prostě ne. Zůstala mi potom neprijemna pachuť ztráty času. Bohužel. Moc jsem se těšil.
Mám vícero důvodů, proč dávám knize na rozdíl od většiny ostatních čtenářů vysoké hodnocení... Sama jsem "lezkyně", která kdysi nevylezla ani na žebřík, jak se bála výšek, a teď šplhám po horách jako kamzík, takže vím, co je to mít pod sebou propast, a vím, jak to je, když najednou přijde "zásek"... proto jsem se dokázala do postavy dokonale vžít... Dále, toto je moje druhá kniha od Jozefa Kariky - čtu je od nejnižšího hodnocení, "Trhlinu" si nechávám na samý konec, takže zatím nesrovnávám... Také se mi líbilo, jak autor zakomponoval do děje mého oblíbence Joe Simpsona a jeho "Touching the Void"... a ty "psychokecy", jak tu zaznělo, mi nevadily ani v nejmenším, naopak navozovaly správně schizofrenickou atmosféru... takže tak... ;-)
Musím říct, že thrillery/hororové knihy Jozefa Kariky to mají u mne čím dál tím těžší. Tu laťku tomu paradoxně nasadil sám pan autor svými knihami Trhlina a Strach (ten především), které se mi dost zaryly pod kůži. A Strach pořád u mne nic nepřekonalo, co se týká knih, které ve mně uměly vyvolat strach. Tma se Trhlině a Strachu ani nepřiblížila, Smršť už trochu víc - a Propast z výčtu Karikových knih u mne zůstala na půl cesty.
Skvělý námět, opět skvěle vykreslené prostředí, hlavní hrdina po psychické stránce rozložený na drť. Ale přiznám se, že tentokrát se na mne ty emoce, které hlavní hrdina prožívá, úplně nepřenesly, nedokázala jsem se na něj napojit a prožívat jeho psychické rozpoložení s ním. Což je něco, co u Karikových hororů/thrillerů hledám. Protože ve Strachu to se mnou dost zacloumalo (a v Trhlině vlastně nakonec taky, i když ne třeba na 100 %).
Autor jede podle určitého vzorce, který je v jeho hororech dost podobný, takže by se někomu mohlo zdát, že se autor už opakuje, či možná trochu vykrádá sám sebe. Mně to zatím žíly nijak zvlášť netrhá, ale je fakt, že ty účinky to už na mne tolik nemá, protože už dopředu tak nějak tuším, co mohu očekávat. Začínám mít trochu dojem, že mne autor už nemá čím překvapit.
Ve výsledku tak Propast hodnotím průměrně. Není to určitě špatná kniha, ale od pana autora mne holt zaujaly jiné trochu více, no...
Velké zklamání
Poprvé, co jsem u knihy přeskakovala , stále podobné pasáže mě jen zdržovaly od rozuzlení.
Navíc některé věci mi vůbec neseděly...Miro neležel na břiše, ale strčený byl zezadu, to jako se ve vzduchu otočil?
Závěr jsem tušila už od třetiny knihy. Takže překvapení žádné, snad jen v tom, že v závěru sice vyšetřování policie, ale kameru nikdo nezkoumal?
Prostě divné, nepropracované, takové zbytečně natáhlé , psycho řečí zbytečně moc a fakta nedotáhlé.
(SPOILER)
Bohužel, ačkoliv jednou to přijít muselo, je tato kniha od mého oblíbeného autora zklamáním.
Stručné shrnutí proč.
1)Autor opět opakuje vzorec, kdy spojuje psychicky labilního hlavního hrdinu s pověstmi (Trhlina, Smršť) a případnými skutečnými událostmi (Trhlina) a strachem z určitých věcí jako je výška, slepota, propadnutí mimo realitu, nedůvěra v sebe sama, co se týče vnímání reality a událostí jež se staly nebo se právě dějí (Trhlina, Tma, Smršť ).
2)Délka knihy - zhustit do povídky, by mi přišlo mnohem lepší (přistihl jsem se, že už čtu jen proto, abych věděl, jak to skončí).
3) Závěr. Za mě u Tmy perfektní, u Smršti zajímavý, u Trhliny perfektně završující předchozí děj, dávající smysl a částečně ponechaný na čtenáři (minimálně dvě možnosti).
Zde u Propasti mně přišel závěr nepropracovaný, nudný a bez pointy (možná jsem jen nepochopil).
4)Uvítal bych hrdinu/y, ke kterým bych jako čtenář mohl mít nějaký vztah, ať už pozitivní nebo negativní. Tento problém mám u všech 4 knih. Hlavní postavy jsou zde jen kvůli tomu, že zde někdo být musí, ale jejich charaktery jsou velmi jednoduché.
Fakt je mi líto, že musím dát takto nízké hodnocení. Na knihu jsem se moc těšila, Tatry miluju a některá zmíněná místa dobře znám. Také znám strach z výšek a něco na způsob panické ataky na horské túře už jsem taky zažila. Z tohoto pohledu super.
Jenže! Proč do toho plete ty psycho kecy?!! (Pardon, jiný odpovídající výraz asi nenajdu) Navíc se pořád opakují. Asi to mělo navodit tu správnou atmosféru, jenže z mého pohledu se to teda nepovedlo. Souhlasím s předchozími komentáři, že menší rozsah, "zhutnění" by v tomto případě bylo jen k dobru.
Ako tu viacerí spomenuli: poviedka s týmto námetom by bola vynikajúca a asi by bolo oveľa lepšie vydať zbierku vymakaných poviedok (aj Tmu by ten formát isto pozdvihol na vyššiu úroveň) ako za každú cenu naťahovať do extrémov. Verím, že Karika má na viac.
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, tak dlouho píšete to samé, až zklamete i fanoušky. Karika se nevyhnutelně opakuje, a to funguje jen tehdy, když stejné myšlenky obalíte novou akcí, záhadou, dobrodružstvím. Propast je bohužel pozoruhodně strnulým filozofickým cvičením, což je škoda, protože mě občas napadlo, jestli není dílem docela dost osobním – v pár tvrdých nerozvleklých odstavcích o destrudu ke konci knihy. PhDr. (ha!) Karika však samozřejmě není hloupý, jisté neustálé opisování kruhu svým dílem – vidění toho samého jinak – přiznává jako záměr, další rovinu svého fikčního světa. Dokonce na svém webu píše, že tvořivé opakování je vlastně hodnotnější, než ta čtenářským diktátem žádaná (pseudo)originálnost – ta moje chtěná nová akce, záhada, dobrodružství. Já bych mu však, pro dobro běžné čtenářské lačnosti, doporučil, aby chvílemi opustil hlavy svých hrdinů, přidal více postav, více „faktů“, lokací, děje. Tato obsese pádem byla únavnější než život. A Karikova argumentace, proč Propast a Smršť mají stejnou výchozí situaci, nález kamery, je sice zručná, avšak tak inteligentní člověk musí vědět, že okecává skutečnost, že je také one-trick-pony, jako každý komerčně úspěšný autor. (Čteno v překladu Jiřího Popioleka.)
Štítky knihy
záhady horory paranormální jevy nevysvětlené, nevyjasněné jevy pobyt v horách Vysoké Tatry
Kniha Propast je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 710x |
| Čtenářské výzvě | 158x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 250x |
| Chystám se číst | 135x |
| Chci si koupit | 39x |
| dalších seznamech | 10x |
75%
Škubl jsem sebou, zvedl jsem hlavu. Začínám blouznit, vyhasínám! Toužil jsem něco udělat, toužil jsem se zachránit, ale nešlo to. Už jsem byl vyčerpaný. Donutil jsem se otevřít víčka. Těžká, ocelově těžká. Rozhlédl jsem se, pořád jsem doufal v zázrak.....
Mysteriózní thriller o nadpřirozené síle, která shazuje lidi do hlubin, mi sedl. Strašidelné, se skvělou atmosférou. Neuvěřitelné, co všechno se Adamovi motalo v hlavě. Prostě popsané tak sugestivně, že občas jsem měla pocit, že i já jsem na plošině nad propastí. Brrr! A jak jsem po dočtení knížky zjistila, ten děsivý pocit hned tak nevymizí.