Přízraky domu Carrowů
Darcy Coates
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447126/bmid_prizraky-domu-carrowu-FLK-447126.jpg
4
1334
1334
Strašidelné domy série
< 3. díl >
Remy pracuje jako průvodkyně v Carrow, nejstrašidelnějším domě ve státě. Po jedné z prohlídek jí jeden z účastníků sdělí, že by rád v domě spolu s dalšími nadšenci zorganizoval dvoutýdenní pobyt. Remy souhlasí a doufá, že během něj spatří některé z nadpřirozených jevů, které místo proslavily. Sejde se osmičlenná skupina a zpočátku se zdá, že se naplní jejich očekávání, se kterými do Carrow přijeli. Potom ale začne bouřka, odřízne je od okolního světa a začnou se dít podivné věci. Dveře se samy otvírají. Seance se začnou zvrtávat. Tapetou prosakuje červená tekutina. Náměsíčné médium se v noci potuluje chodbami… Když jeden z hostů za podivných okolností zemře, Remy je donucena uvažovat o možnosti, že duch původního majitele domu, zvrácený sériový vrah, stále bloudí jeho chodbami. Jenže už je příliš pozdě na to snažit se utéct.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2020
,
Fobos
Originální název:
The Carrow Haunt , 2018
více info...
Přidat komentář
Určitě lepší tři hvězdy - 3,5. Tahle kniha mi z té autorčiny volně navazující řady o strašidelných domech připadala jako to lepší dílo. Celkem fajn postavy, atmosféra je také vybudovaná solidně, našla jsem tu řadu napínavých míst, četlo se to dobře, mělo to spád.
Jelikož mám z hororové literatury už ale něco načteno, neměla tato kniha moc šancí nabídnout mi něco navíc, co bych neviděla už někde jinde. Kromě toho jsem již otrlejší čtenář, takže nemohu říct, že bych od knihy dostala to, co od hororu čekám - strach, mrazení v zádech či nějaký pocit úzkosti.
Tím nechci říct, že by tu ty strašidelné prvky (duchové a paranormální jevy) byly vykresleny vysloveně špatně, to určitě ne. Ale já už tu hranici toho, co mne dokáže nějak víc vyděsit, mám u knih posunutou trochu někde jinde. Takže lidově řečeno, ač to nebylo vysloveně špatné čtení, na zadek jsem si z toho také nesedla.
Takže za mne trochu lepší průměr. S tím, že pokud s horory teprve začínáte a nechcete na začátek žádný vyslovený hardcore, tak tohle by vám mohlo sednout. Asi víc než mně, protože pro mne osobně to bylo spíše takové odpočinkové čtení s fajn atmosférou. :-)
Třetí knihu Darcy Coates mám přečtenou a jako u předchozích knih jsem nadšená.
Čtení jsem si užívala a škoda jen že už mám dočteno. Tajemný příběh plný duchů a nadpřirozena mě vtáhl a hltala jsem každé slovo. Ponořila jsem se naplno do strašlivé minulosti domu Carrowů a se zatajeným dechem četla kapitolu za kapitolou.
Jak příběh postupně nabíral na obrátkách a duchové byli čím dál troufalejší běhal mi mráz po zádech. Darcy Coates dokonale popsala pochmurnou a tajemnou atmosféru sídla a některé osudy obětí byli strašlivé.
Než jsem začala číst bylo jasné že to bude skvělá kniha a jen se mi potvrdilo, že se jedná o skvělou spisovatelku která ví jak čtenáře zaujmout.
Kdo nečetl rozhodně doporučuji jak tuto knihu tak i Duch domu Ashburnů i Tajemství sídla Craven Manor.
Právě dočteno, hned od začátku jsem byla napnutá, co se bude dít dál.... Konec ale nic moc. Duch domu Ashburnů byl lepší si myslím...
Tato kniha byla dost i na mě.
Divím se,že se z této šlamastiky vůbec někdo dostal.
Vypadalo to,že tam zůstanou všichni na věky věků.
První kniha autorky Duch domu Ashburnů se mi líbila mnohem víc. Velmi dlouho mi trvalo, než jsem se do děje začetla. Neuvěřitelně se to táhlo. Asi v půlce knihy mě příběh vtáhl do děje a začal mě bavit, ale ten konec byl tak trochu úsměvný.
Konečně jsem se dostala k Přízrakům domů Carrowů a ANO, je to nejlepší díl Darcy Coatesové!
Je to nepříjemný od první kapitoly, strašidelná atmosféra stoletého domu na útesu, obklopeného bouřícím se oceánem dýchá z každé stránky a je to taková typická hororová duchařinka, s pár pěkně poctivými děsivými momenty!
První část - než se děj skutečně rozběhl - byla neskutečně utatahaná. Střet knihy, kdy začaly některé postavy umírat, ale přinesl napětí a otázky směřující k důvodu jejich smrti. Ideální by bylo, kdyby jejich smrt nepřineslo nic nadpřirozeného, ale například plán některého z přeživších. To se nestalo. Konec ve stylu "žili šťastně až do smrti a jestli neumřeli (případně i přestože umřeli), tak žijí do dnes" negativně mění pohled na celou knihu, která tak působí naivně. U předchozích knih se láska autorky k postavám dala pochopit, neboť každá kniha měla právě jednu postavu. Lze již ale stěží pochopit, proč autorka lpí i na postavách této knihy. Možná je autorka použije i v další své knize. O tom tedy pochybuji. Každopádně tedy další autorčiny knihy číst nebudu. Jestli se chcete bát, představte si, že na světě existují pouze knihy od Darcy Coates.
Podle recenzí jsem asi čekala opravdu hororový zážitek, ale nestalo se. Vůbec mě to nestrašilo jako její první kniha Duch domu Ashburnů - ten je za mě top a opravdu mě děsil :) Určitě tahle kniha není ztráta času a moc se mi líbí styl psaní autorky, ale za mě toto horor není, spíš mě to maličko zklamalo.
Abych to shrnula - Duch perfektní, Tajemství super, i když ne úplně děsivé (tam se mi spíš líbila laskavost postav) a Přízraky fajn příběh stylu neurazí - nenadchne.
Oproti předchozímu dílu byl tento skvělý. Čtivý, rychle vtáhl do děje, stránky ubíhaly. Ale celou dobu mi přišlo, že všechno jen klouže po povrchu. Postavy příběhu byly v domě, udělaly jednu dvě seance, rozmístily kamery a pak jen byly. Občas se chovaly dost nelogicky (ehm, jít na půdu s petrolejkou, sama v noci, apod.). I přes to všechno to mělo celkem tajemnou atmosféru a byla jsem napnutá co se děje a proč. O to víc mě štvalo, že postavy nepátraly v domě pořádně, knihovnu si jen prohlédly zvenku a nic, písemnosti po Edgarovi - nezájem. Přitom to mohlo být tak dobré. A ten závěr byl pro mě zklamáním, protože jsem čekala něco jiného, ale to je moje chyba. Celkově však měla knížka atmosféru a nápad, jen to bylo kapku nedotažené. Uvidíme co další díl.
Je to moje první hororovka, tak si nejsem jistá, jestli je ten konec normální, ale.. je trochu přemrštěný, ne? Četlo se to jinak dobře, ale nemůžu říct, že bych se bála, to ovšem nemusí být vinou knihy, vždy na mě v tomhle víc zapůsobí filmy, anebo dokumenty.
Knižní horory můžou být sebelepší a sebelépe napsané, ale pokud vás zklame konec, váš pohled na celkový příběh už to změní. Je mi jasné, že se autor nemůže trefit do vkusu všem čtenářům, ale v případě hororu je závěr docela zásadní. Nebýt tohoto konkrétního konce, který v hororech dle mého názoru nemá co dělat, byla bych spokojená a dala plný počet hodnocení. Takhle bohužel musím jednu hvězdičku ubrat, protože autorka má závěry ve všech knihách na stejné vlně a já bych si konečně přála nějaký realističtější a klidně i tragičtější.
Tu hvězdu dávám za první dvě třetiny. Přihodila bych i víc, ale ten závěr byl tak NESKUTEČNĚ idiotský, že jsem měla chuť hodnocení "odpad" vyzvracet přímo na knížku. Uznávám, že začátek a střed se četl dobře, děj mě držel v šachu, a to přesto, že mě po celou dobu příšerně iritovalo, když si někdo:
"prohrábl vlasy"
"upravil šátek"
"masíroval kořen nosu"
Autorka byla na tahle větná spojení tak hrdá, že je musela bezpodmínečně použít alespoň jedenkrát v každé kapitole. Ale přežít se to dalo. Co jsem ovšem nestrávila, bylo vyvrcholení. Jako kdyby vrazila klávesnici své dceři z prvního stupně základky a nechala to celé na ní. Sloh i námět. Bacha spoilery: Braková slátanina plná duchů, červů a hrobů. Sem tam lebka a cákance krve. Všichni mrtví a pak živí. Posuny v čase, které nedávají smysl. Za počasí může duch, nebo spíš poltergaist, možná jeho otisk energie, případně duše. Hodní duchové odchází s úsměvem na rtu. Hepáč, kdy se všichni objímají. Prohrabujou si vlasy, posunují šátek a mnou si kořen nosu. Pro ty, co stále váhají snad ještě pár perliček ze dna:
.................
Když Remy couvala od díry v podlaze, za změtí židlí se něco pohnulo. Přízrak tam byl schoulený a prsty si dál ohmatával obličej v místech, kde měl dříve spodní čelist. Jeho vypouklé oči je sledovaly. Remy na něj výhružně zamávala pohrabáčem.
.........................
April nacouvala do hromady židlí. Oči měla vyvalené, div nevypadly z důlků, improvizovanou zbraň držela nad hlavou. "Kam zmizel?" zapištěla. "Byl to jenom duch." Remy udělala krok dopředu a snažila se nasát do plic nějaký vzduch. "Měl dost energie na to, aby se zhmotnil. Pravděpodobně to byl on, kdo sundal žebřík."
.............
"Za tebou!" vyštěkl Mark. April se rozšířily zorničky. Otočila se a zalapala po dechu. Klopýtala pozpátku. Přízrak udělal krok směrem k ní a škrábal se na tváři, ze které mu crčela krev. Jeho nehty cvakaly skrze tvář o horní zuby.
…….
Takže závěrem snad jen varování: Chvíle vašeho života, strávené s touhle blbinou, už vám nikdy nikdo nevrátí.
Knížka je to útlá, má necelých tři sta stran a četla se neuvěřitelně lehce a rychle. Navíc má skvělý námět - strašidelný dům na ostrově, skupinka nadšenců odříznutá od okolí a bez signálu - sice nic extra originálního, ale fungovalo to skvěle. Tedy jen do určité chvíle - ke konci už to na mě bylo trochu přitažené za vlasy.. Škoda. Navíc bych klidně v těch strašidelných scénách ještě víc přitvrdila. Pak bych byla naprosto spokojená a dala plný počet bodů. Takhle za ten překombinovaný závěr a na můj vkus málo infarktových situací jich pár musím strhnout.
Za mě asi nejlepší díl. Bylo to napínavé a nepředvídatelné a... No nic, žádné spoilery... :))
Za mě je to skvělá knížka. Mám problém se prokousávat začátky knih, ale u téhle mě bavila každá stránka. Lehká romantika tam krásně sedí.
Štítky knihy
nadpřirozené bytosti paranormální jevy duchové a přízraky strašidelné domy dobří duchové duchařské romány médium (spiritismus)
Autorovy další knížky
| 2019 |  Duch domu Ashburnů |
| 2019 |  Tajemství sídla Craven Manor |
| 2021 | Kořist |
| 2020 | Přízraky domu Carrowů |
| 2021 | Hlasy v bouři |
Příběh tradiční, ale bavil mě. Ale ten konec ???