Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479178/bmid_prazdniny-v-cesku-hHw-479178.jpg
4
1056
252
Výlet za vším, co jste o Česku nevěděli. Vydejte se s Ladislavem Ziburou na dvouměsíční výlet po českých luzích a hájích a připomeňte si, v jak rozmanité a krásné zemi žijeme. Můžete se těšit na vyprávění plné zajímavostí, pozoruhodných příběhů z naší historie a setkání se svéráznými lidmi. Navštívíte všech čtrnáct českých krajů, načerpáte tipy na vlastní výpravy a jako obvykle se také od srdce zasmějete. Tak přisedněte do roztomilého bílého autíčka a nezapomeňte se připoutat! Váš řidič je začátečník. O čem to je? Mladý spisovatel cestuje po Česku na lodi, autem, pěšky a na oslu. Hledá u toho zajímavá místa a lidi. Co se mi na tom může líbit? Dobrodružství, vtip, příběhy neobyčejných lidí a krásné ilustrace. Komu to můžu koupit? Všem příznivcům cestování a milovníkům zajímavostí se smyslem pro humor. Jak to skončí? Autor objede Česko kolem dokola a konstatuje, že je u nás opravdu hezky.... celý text
Přidat komentář
No, zajímavé, kniha mi vyvolala hodně pocitů. Ten hlavní je ale rozpačitost. Knížka je mnohdy velmi informativní, je v ní dost historie a navíc je poměrně dlouhá, takže mě osobně to ubíralo na čtivosti a zajímavosti. U cestopisu si představuji větší zapojení autora, jeho pocity, myšlenky a podobně, což tady bylo pramálo. Neseděl mi ani psací styl na tento žánr, dílo je psané hodně profesionálně, jsou neustále vykreslované kulisy a nemohl jsem se zbavit dojmu, že často jde až o přílišnou snahu zaujmout. Oproti tomu forma příběhů, ať už lidí, nebo navštěvovaných míst, měla cosi do sebe, některé mě hodně bavily a přinesly mi obohacení či inspiraci k návštěvě. Ve finále kniha vcelku fajn, ale pro mě za očekáváním po vlně nadšení.
Takže tuto knihu jsem si dal trošku jako výzvu, abych stihnul mít přečteno ještě před návštěvou přednášky LZ :-) U cest po Evropě se mi to nepovedlo, tak alespoň tentokrát to vyšlo a vyprávění po naší matičce zemi nezklamalo, ba naopak pobavilo a doplněno pěknou grafikou to na mě jako celek působilo velmi odděchově.
Cestovatelské příběhy Ladislava Zibury mě baví. Nemohu se však zbavit dojmu, že z této knihy je cítit trochu kalkul. Místa si mnohdy domlouvá dopředu, jindy přijíždí i na pozvání. Ano, přijíždí, protože Zibura asi zlenivěl a už nechodí pěšky nebo nejezdí stopem, ale vozí se autem nebo i lanovkou. Není na cestě kontinuálně dlouhou dobu, ale vyráží na samostatné výlety. Trochu mi chybělo to putování o samotě neznámem. V této knize mi chyběla improvizace, kterou jsem vždy obdivovala. Na druhou stranu jsem se dozvěděla i něco nového o své vlasti.
Vcelku vtipný popis jedné cesty, příjemné oddechové, ale neřekne nic moc více o místech, kam vás cestopis zavede.
Tak nevím. Knížka nesplnila mé očekávání. Místy jsem se pobavila, načerpala pár tipů na netradiční výlet, ale to je asi tak celé. Celkově na mě knížka působí velmi chaoticky. Cestování sem a tam a zase sem po vlasti, většinou za přáteli, rozhovory s místními. Přemíra obrázků. Jakoby dílko bylo šito horkou jehlou. Skvělý nápad, ale bohužel ne zcela dobře uchopený. Chybí i hlubší myšlenky, které byly v prvních knihách.
Přednášku bych si asi užila více.
Milostný dopis,
ve kterém se pan Zibura velmi barvitě vyznává z lásky k Česku a k Čechům.
Trochu chaotické toulání za zajímavostmi naší země korunuje autor laskavým humorem. Bez problémů se mu daří bourat zažitá klišé a stereotypy.
Ke knize jsem se dostala jenom kvůli čtenářské výzvě. Jsem ráda, že autor a zároveň hlavní hrdina pije kávu.
Mám ráda české památky a krajinu, takže jsem si příběhy docela užívala, ale musím říct, že kniha byla strašně dlouhá a ke konci jsem byla ráda, že se blížím ke konci.
Prázdniny v Česku se mi asi líbily nejvíc. Možná je to i tím, že cestuje po Česku, po místech, která jsou nám tak známá a blízká. Moc jsem si čtení užila. Nejen pro ten humor, ale taky pro to bezstarostné cestování, kdy nic není problém, všude se dá dostat, všechno se nějak vyřeší. Máte pocit, že cestování s Ládíkem musí být zábava, a že s ním se nikde neztratite. Knížka má navíc moc pěkné provedení, krásné ilustrace a hezky voní :-)
Miluju cestování po mé rodné zemi. Myslela jsem, že jsem u nás navštívila už spoustu zajímavých míst, ale tato kniha mě přesvědčila o tom, že je opravdu fajn se někdy vyhnout velkým krajským městům a vydat se po stopách neznámých vesniček a odhalovat skryté poklady historie a přírody.
(SPOILER) Moje první kniha od autora a hodnotím velice pozitivně, nápad vyhnout se krajským městům a věnovat se úplně jiným, ale zajímavým památkám a místům, je krásný nápad. Příjemnou atmosféru knihy dodává autorův um popsat situaci s lehkostí, bezprostředností a vtipem a spolu s krásnými ilustracemi vytváří krásnou knihu, kterou určitě doporučuji. Názory jsou různé, zkusím tedy pokořit i některá další díla. Za sebe bych ráda vyzdvihla 3 místa z knížky, které mě nejvíce zaujaly a překvapily, jsou to: Krušlovský včelín, Račí údolí a Hranická propast. Děkuji za pěkně zpracované dílo.
Přečetl jsem Prázdniny v Evropě, které mi přišly skvělé, tak jsem se pustil i do Prázdniny v Česku. A upřímně, zdaleka mě to tolik nebavilo. Nevím, zda to bylo českými reáliemi, nebo tím, že historky a příhody Čechů, které Láďa potkával, mi nepřišli zdaleka tak zajímavé, jako třeba historky osamělých Albánců z předchozí knihy. Přesto přeju Ládíkovi všechno dobré a ještě mu dám určitě šanci.
Zibura opět nezklamal. Skvělé čtení o naší zemi, při kterém člověk zjistí, že ji ani zdaleka dobře nezná.
Prázdniny v Česku bavily a pobavily, některé komentáře nebo poznámky byly hodně vtipné a trefné. Určitě pro mě kniha byla zdrojem řady informací jak o místopise, tak o historii. Mám dojem, že většina negativních hodnocení je spíš spojená s nesplněným očekáváním, které do toho čtenáři vložili.
Knížka pro mě byla trochu chaotická, nějaký řád jsem v tom hledala marně. Ale mělo by mi to vadit? Asi ne. Méně známých destinací tam určitě bylo dost a hodně se jich dá použít jako tip na výlet. Řada historek byla spojena s lidmi, se kterými by se normální člověk nesetkal nebo by se k nim nedostal na takové zajímavé popovídání. Což je na jednu stranu skvělé, protože třeba kapitán Konkolski mě zaujal hodně. Ale také se na to můžete dívat tak, že zrovna tuhle kapitolu těžko někdo může brát jako tip na výlet a může ji považovat za zbytečnou. Nebo se na to můžete dívat jako uživatel los, který už považuje Ladislava za prodejného kašpárka.
Jediné, co já bych knize opravdu vytkla, je mnou nenáviděné nafukování počtu stran. Hergot, knihy jsou už tak dost drahé, tak proč je takto uměle dělat ještě dražšími? Obrázky jsou sice hezké, ale že bych z knihy o obsahu 354 stran musela mít 104 stran malůvek, to bych opravdu nemusela. Asi bych to ještě skousla kdyby to byly fotografie popisovaných míst, přesto i tak by mi jich bohatě stačila polovina. Méně je někdy více.
A zase je to o individuálním vkusu. To, co mě do budoucna od koupě knih Ladislava Zibury odradilo, třeba uživatel jadran hodnotí jako velké plus.
Princ Ládík pro mě už teď bude spíš cestovatel, u něhož dám přednost návštěvě přednášky před koupí knihy.
Tak tohle je můj třetí Ziburův cestopis a bál jsem se ho přesto, že Ladislav v těch dvou předchozích o východní Evropě a Kavkazsku předvádí brilantní smysl pro humor s absencí obvyklých a některými lidmi vyžadovaných klišé, hravost, sklon k recesi, ale také vzácnou schopnost pojmenovat a vysvětlit věci stručně a věcně lépe než desítky lidí, kteří se o to snažili předtím. Mám na mysli třeba stručnou kapitolku týkající se mnichovské dohody. Nebo je zde snad poprvé jasně vyslovený fakt, že s vyháněním z pohraničí začali sudetští Němci – v roce 1938. Skoro dvě stě tisíc lidí se muselo ze dne na den sebrat a odejít. Jinde píše, že ono slavné opevnění v roce 1938 bylo ve chvíli, kdy mělo být použito hotové tak ze třetiny. Jenže nechme politiku politikou, i když tohle pro mě bylo velmi příjemným překvapením. Zibura mi ve svých knihách připomíná cestopisy Karla Čapka. Stejný přístup k místům i lidem, stejná neokázalá zvědavost, stejná laskavost a pochopení. Ony „vysvětlovací“ články a neuvěřitelně příjemné ilustrace mě vrací do dětství a do dob různých těch dětských knih a encyklopedií. Přitom řadu míst, o kterých cestovatel tak skvěle píše znám velmi dobře. A teď je budu znát ještě lépe. Trochu víc „zevnitř“. Ziburův pozitivní vztah k lidem je přesně to, co dneska všichni potřebujeme víc než okázalé road movies celebrit na motorkách, v autech či jachtách kolem celé zeměkoule včetně sebeoslavného materiálu na FB nebo rádoby dramatických filmových zpracování (s výjimkou cest „trabantisty“ Daniela Přibáně a „Fotra“ na tripu s dvěma malými dcerami). Z množství mnoha vyjádření nejrůznějších lidiček, se kterými Ladislav dokáže navázat kontakt s ohromující bezprostředností je možná dobré si v souvislosti s turistikou připomenout onu paní z Českého Krumlova. „Žádný pokles návštěvnosti tu nemáme. Jen teď místo cizinců přijíždějí Češi. To víte, občas nám ty davy vadí. Ale když jsem jela do Benátek, ten dav jsem byla zase já.“ A pak taky ono tvrzení samotného Ladislava Zibury, že Češi jsou stejně bezprostřední a přátelští lidé, jako kdekoliv jinde na světě a naopak, jak zavádějící mohou být ony thymolinové úsměvy a okázalá, ale často jenom verbální vstřícnost. O tom píšou nadšené tirády někteří jedinci, kterým ovšem chybí vše z toho, čím Ladislav Zibura cestovatel a hlavně Ladislav Zibura spisovatel oplývá v míře skoro zázračné. Nezbývá než odcitovat ze závěru knihy, psané na hradě Pecka pod duchovním dohledem slovutého Kryštofa Haranta z Polžic a Bezružic, pána tamtéž: „ Rád bych zmínil tři věci, které mi udělaly radost. Tou první je, jak přátelské a ochotné lidi jsem v nejrůznějších koutech naší země potkal. Sám jsem se ze začátku obával, že zda ke mně budou Češi stejně sdílní jako lidé v zahraničí. Navzdory našim národním stereotypům ale vše probíhalo stejně jednoduše jako kdekoliv jinde. Abych se s někým pobavil, stačilo se usmívat a dobře se zeptat. Jako konverzační témata se mi nejvíc osvědčily věci, které místní sami rádi a jsou na ně hrdí. Do knihy se těch milých seznámení vešel jenom zlomek.“
A kromě všech těch superlativů bych ještě trochu výjimečně připomněl jedno jméno – Lukáš Tomek, ilustrátor a fakt, že na knize se rozhodně nešetřilo a to mám na mysli grafiku stejně jako kvalitu papíru. Takže moc a moc děkuji a těším se na další. A rozhodně se k jeho knihám budu vracet.
Knihu jsem přečetla díky čtenářské výzvě a jsem moc ráda, je skutečně parádní za mě 5z5! Teď už jen přečíst všechny knihy autora.
Asi mě od L.Z. tato knížka bavila nejvíc. Humor jí nechyběl, bylo nám poskytnuto i něco zajímavostí a informací z cest po naší vlasti, které si už může rozšířit každý sám. Nemyslím si, že by knížka potřebovala koncepci cest, není to příručka na cesty.
Jsem ráda a baví mě, že už to není jen o tom, kdo mu poskytnul nocleh a pozval ho na večeři nebo na skleničku.
Tentokrát se už v páté knize Ladislava Zibury vydáváme po krásných místech v Česku a prožíváme setkání se zajímavými a šikovnými lidmi. Kniha se mi velmi líbila a určitě byla zatím nejlepší a moc se těším na další.
Je skvělé, že Ladislav Zibura konečně představuje českým čtenářům i mnohá zajímavá místa jejich domova. Ale nedá se nic dělat - chůze je chůze, putování k Ziburovi patří a lze ho (literárně) jen těžko dosáhnout, pokud autor/vypravěč/poutník sedí za volantem. I kdyby se nabízelo sto veselých historek pro řidiče i neřidiče, bolavé nohy a určité "nutné nepohodlí" téhle knížce zkrátka chybí.
Štítky knihy
Česko, Česká republika cestopisy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Kniha Prázdniny v Česku je v
| Právě čtených | 85x |
| Přečtených | 1 497x |
| Čtenářské výzvě | 644x |
| Doporučených | 61x |
| Knihotéce | 428x |
| Chystám se číst | 396x |
| Chci si koupit | 113x |
| dalších seznamech | 7x |
Zatím nejlepší Ziburova kniha! Charakteristický humor, nápady na výlety, osvěžující informace a pozitivní nálada dělají z knihy velmi příjemný koktejl mezi průvodcem a deníkem. Oproti předchozím knihám, kdy se autor snaží být vtipný za každou cenu, příjemné překvapení. Poctivě vyzdrojovaná kniha, jen tak dál.