Prašina
Vojtěch Matocha
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369662/bmid_prasina-vBL-369662.jpg
4
1183
1183
Prašina je tajuplné místo, temný ostrov uprostřed zářící Prahy. Nikdo neví proč, ale na Prašině nefunguje elektřina. Lampy tu nesvítí, tramvaje nejezdí, rádio nehraje, mobil je bez signálu. A v téhle strašidelné čtvrti pátrá Jirka se svými kamarády Tondou a En po dávném tajemství, které by mohlo změnit svět. Jejich dobrodružství je o to nebezpečnější, že při něm musejí čelit partě všeho schopných dospělých chlapů, kteří mají stejný cíl. Foglarovsky laděný a mimořádně napínavý příběh doplňují ilustrace, které čtenáře vezmou přímo do nitra Prašiny.... celý text
Přidat komentář
Občas to má kontextuální příběhové díry, ale atmosféra a vtažení do děje to vynahrazuje. Posloucháno v audiu.
Strhující příběh pro děti i jejich rodiče, prvky scifi, detektivky i pravé Foglarovky, dobrodružství!! Autor je skautský vedoucí a ani ilustrace nejsou k zahození ????
Před cca dvaceti lety jsem se doslechla, že vyšla kniha, která přivedla děti zpět ke knihám a čtení. Jmenovalo se to Harry Potter a já se rozhodla si to přečíst, abych neměla mezery v dětské literatuře. O Prašině jsem se dozvěděla zde na databázi a rozhodla jsem se ji přečíst ze stejného důvodu. Pro mne to byl tak trochu mix Záhady hlavolamu a Boříkových lapálií a rozhodně bych měla k příběhu pár připomínek. Pro děti to však bude kniha plná akce a napětí, a snad je to jedna z těch, které mladou generaci přesvědčí, že na čtení přeci jen něco je.
Přečteno za jediný den poté, co ji přečetl syn. Je to opravdu pro mladší teen-age, děti do 10 let bych raději neděsila. Je napínavá od začátku do konce, temná, ale chytrá a zajímavá. Už se těším na další díl, jen ho musí nejdřív syn dočíst:-) Nereálnost bych jí nevyčítala. Ano, reálně Prašina asi nikde existovat nebude, ale situace, ve kterých se hrdinové nacházejí, jsou reálné až až (jen se mi zdá, že skoro nespí!:-)). A popis pocitů a strachů mi přijde dokonalý a pro děti velmi potřebný, aby se s ním mohli ztotožnit.
(SPOILER)
Ačkoliv mnozí chválí originalitu prostředí Prašiny, pro mě je zásadním problémem její naprostá nereálnost. Zatímco např. Foglarova „Země nikoho“ je sice fiktivní leč zcela uvěřitelná krajina, těžko lze přijmout existenci v 19. století uvízlé pahorkaté části Prahy mezi Václavákem a Karlákem, kde nefunguje elektřina ani mobilní signál (ovšem plynové lampy ano – kde se bere plyn?), bez policie (no-go zóna?) a se značným množstvím prázdných domů a bytů (při bytové krizi v Praze?). Ovšem i v 19. století bychom v této části Prahy (již ve středověku plánovitě založeném Novém Městě se systémem pravidelných ulic) těžko hledali ulice křivolaké či hrázděná stavení (typická spíše pro Sudety), domky z nepálených cihel (typické pro podunajskou venkovskou architekturu) nebo od konce války neodklizené sutiny domů (při vysoké poptávce po zastavění jakékoliv proluky). Pro takový příběh mělo být zvoleno zcela vymyšlené město nebo alespoň čtvrť někde na okraji Prahy, nikoliv v jejím současném centru.
Hned v úvodu mě zarazilo amorální chování Jirky, jenž byl svědkem těžkého zranění Patrika, aniž by se mu pokusil sehnat jakoukoliv pomoc... Mimo to se vcelku jedná o banální zápletku s jedinci nemotorně zachraňujícími svět před bídáky, jakých byly napsány stovky. Navíc s mnoha dalšími nesmysly – např. místo narození K. H. Máchy (správně Malá Strana), kočár s mrtvolami ležící v rybníku více jak 100 let (přestože u havárie bylo množství svědků a nikdo se nepokusil o vyproštění), děti nosící vodu v čutoře (kolik dnešních dětí má u sebe čutoru místo PET lahve?) nebo En s nadpřirozenými schopnostmi Lary Croft. Další díly Prašiny si bez výčitek nechám ujít.
Knihu nemám přečtenou tak úplně docela, poslouchal jsem ji jako audioknihu. Což ovšem vůbec neubralo na atmosféře, která vznikala. Jestli jste se už trochu koukli na můj profil, tak víte, co doporučuji, Prašina tohle všechno dohromady převyšuje snad o 1000000%. Je to výborná kniha. Fantasy-detektivka s trochou hororového nádechu a i když jsem ji zatím pouze poslouchal jako audioknihu, tak můžu s jistotou říci, že je to nejlepší kniha co jsem kdy četl - a že jich bylo! ;)
Na databázi na mě vyskočila tahle knížka. A jsem strašně ráda. Strašně ráda čtu o Praze. A dobrodružství z Prašiny se mi moc líbilo. Příběh o minulosti a celkově o "tom světě" prostě nádhera. Ano bylo to docela podobné foglarovkám. Jsem spokojená. Knihu jsem přečetla za pár hodin a strašně jsem se bála, ale to není měřítko, já se bojím hodně :).
Tak jsem si řekla, že si Prašinu taky přečtu. Zařadila jsem si jí do ČV. A musím říct bezvadný. Moc se mi to líbilo.
Nejsem cílová skupina, přesto jsem záhadu kolem tajemné Prašiny četla se stejným zaujetím jako před lety foglarovky. Tohle se Vojtěchu Matochovi povedlo.
Nesrovnávala bych to s Foglarovkami ani Verneovkami; dějové podrobnosti tu jsou, ale podněty jsou zcela odlišné; Prašina je prostě jiná. Začala jsem ji číst v deset večer a zhasla jsem ve dvě ráno! To se prostě nedá odložit! :)
Na knížku jsem narazila, když jsem hledala nějakou českou alternativu k Naslouchači. Anotace se mi zdála zajímavá, tak jsem se do toho pustila. A musím říct, že s Naslouchačem to rozhodně srovnávat nelze. Ať už z toho důvodu že knížka je spíš dobrodrodružná než fantazy, tak i z toho důvodu, že i když je Naslouchač možná primárně určen náctiletým, rozhodně nezklame ani dospělé. Osobně mám za to, že to o Prašině říct nelze.
Děti se na knížku pravděpodobně budou dívat jinak, ale mě se bohužel moc nelíbila. Příběh sám o sobě byl zajímavý a myšlenka Prašiny se mi líbila. Autor se snažil o velké množství akčních scén, koneckonců Jirka s En pořád někam běhaly, ale podle mě to bylo spíš na škodu. Navíc na můj vkus bylo v knížce moc náhod. Přece se hlavní hrdinové nemohou z každé zapeklité situace dostat prostou náhodou. Tohle chtělo víc promyslet.
Jak už jsem řekla, nejsem cílovou skupinou, příběh samotný nebyl špatný, ale mě nestačil.
Napínavý, tajuplný, dobrodružný příběh ze současnosti, který určitě může děti přilákat ke čtení. A co si v dnešní době přát víc :) A myslím, že i rodiče si přijdou na své, takže doporučuji číst s nimi! Sice to nějaké chybky mělo, ale myslím, že to takto přísně hodnotíme jen my dospělí, kteří už máme hodně načteno. Pro kluky a holky to prostě bude strhující jízda, kterou si užijí :)
Knihu jsem si koupila ze zvědavosti poté, co jsem náhodou viděla v nějakém TV pořadu rozhovor s autorem. Cílová skupina nejsem.
Porovnání s foglarovkami z reportáže i propagace knihy trochu pokulhává - ano, je tu městská čtvrť řídící se vlastními pravidly a rovněž předčasně zemřelý geniální vynálezce, ale to je víceméně vše. Na rozdíl od Foglara je důraz kladen na jednu akci za druhou a protivníky ústřední dvojice jsou dospělí - i Prašina sama. Spíš bych příběh zařadila do městské fantasy. Romantická linka mě trochu rušila, myslím, že ve dvanácti letech hrdinů je trochu předčasná. Občas kulhá logika a část krizí řeší deus ex machina.
Naopak musím vyzdvihnout temnou atmosféru Prašiny, čtivost a rozřešení, které část nesrovnalostí v ději osvětluje, takže do sebe jednotlivé indicie nakonec zapadnou.
Pochválit musím i krásné ilustrace - v dětských knihách se rozmáhá nešvar rádoby "dětských", obvykle dost ohavných malůvek, jaké bych svedla i já lépe, tady mají obrázky opravdu atmosféru a zjevně je jejich autorem nadaný výtvarník.
Dětem staršího školního věku v každém případě doporučuji.
Věkem už nejsem cílovka ani omylem, ale překvapivě mě to bavilo, knihu jsem přečetla za 3 dny. Velmi se mi líbilo, že se Prašina nachází v současné Praze a i přes to je to úplně jiný svět. Co se týče hlavních hrdinů - Jirky a En - byla jsem trochu v rozpacích. Přes svůj nízký věk se do všeho pouští naplno, podávají neuvěřitelné fyzické výkony a během těch (asi) 3 dnů, kdy se děj odehrává, nemusí spát nebo se najíst. Ale ve výsledku je to příjemná oddechovka s docela zajímavou zápletkou. Jako dospělá čtenářka dávám 4 hvězdy.
Napětí, dobrodružství a záhady v uličkách tak trochu jiné pražské čtvrti. Prašina je celosvětový fenomén: nefunguje zde elektřina a nikdo neví proč. Existuje však dostatek lidí, kterým vyhovuje žít bez vymožeností moderní doby. Jirka na Prašinu chodí navštěvovat dědečka, až se jednou cosi ošklivě zvrtne a chlapec je rázem na útěku…
Být zhruba ve věku nezletilých hrdinů, tedy v cílové skupině žáků 2. stupně základních škol, učůrávala bych nadšením. Toužila bych s partou kamarádů prolézat starobylé uličky, objevovat tajemství Prašiny, čelit nebezpečí a zachraňovat svět. S trojnásobkem křížků na hrbu se podivuji neschopnosti dospělých, nedokážu přehlédnout díry v zápletce, děj i postavy jsou průhledné. Navíc mi k dětem sedí smích a ztřeštěnost, což jsem u Jirky, En a Tondy postrádala, všechno bylo ohromně vážné a seriózní, mnoho prostoru pro rozpačité milostné tokání a žádný pro kapku odlehčení.
Nápad s Prašinou a její atmosféra zaslouží pět hvězd, pro mladé čtenáře takřka ideální četba, leč málo platné: stará Metla by raději dospělejší verzi. Každopádně vím, co za nějakých 7 let dám číst cácorce (snad do té doby vyroste z princezen a jednorožců s duhovými hřívami). 75-100%
Opravdu mě to vtáhlo a i jako dospělá jsem to hltala jako kdysi jako dítě Foglarovky, ale je to ještě temnější a má to šťávu
Něco mezi Foglarem, Bězinou a švédskou detektivkou. Místy dost strašidelné, místy i brutální, neuvěřitelné, ale báječné. Myslím, že tohle může mládež oslovit
Štítky knihy
Praha prvotina tajemno tajemství pro děti od 9 let parta dětí pro chlapce Cena Jiřího Ortena – nominace
Autorovy další knížky
| 2018 |  Prašina |
| 2019 | Černý merkurit |
| 2020 | Bílá komnata |
| 2022 | Křídový panáček 1/7 |
| 2021 | Prašina: Kompletní trilogie |
(SPOILER) Kopírka Foglarových Stínadel.
To, co u Rychlých Šípů fungovalo, v Prašině nefunguje. Vize současných Stínadel je díky přítomnosti moderního světa oloupena o svou duši a stejně tak je na tom i příběh, který i přes svoji lehce kopírákovou originalitu a osobitost, postrádá přesvědčivost, ducha a schopnost vtáhnout čtenáře do děje. Celé je to takové nemastné neslané a vážně autorovi skoro nic nevěřím.
Příběhová osa je bezpečná a jasná, jak se u knihy pro dospívající děti sluší a patří. Jediná vážně zajímavá postava - Tonda - je na překážku ukázkové lásce dvou adolescentů a je odsunut stranou.
Nicméně - když opomenu dětskou naivitu příběhu, fakt, že je to celé vlastně taková kravinka a zkusím přistoupit na autorovu hru, tak jako kulisa při práci (poslouchal jsem to jako audioknihu) je to nejen akceptovatelné, ale místy i zábavné. Rovněž pár obskurních nápadů - jako třeba stroj na výrobu prašiny napájený krystaly - průměrné dílko hezky oživují.
A co musím pochválit je závěr, který byl vypointován chytře a částečně i překvapivě. Vojtěch si nechal svá trumfová esa holt až do finále a mě tím rozhodně potěšil.