Prašina
Vojtěch Matocha
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369662/bmid_prasina-vBL-369662.jpg
4
1183
1183
Prašina je tajuplné místo, temný ostrov uprostřed zářící Prahy. Nikdo neví proč, ale na Prašině nefunguje elektřina. Lampy tu nesvítí, tramvaje nejezdí, rádio nehraje, mobil je bez signálu. A v téhle strašidelné čtvrti pátrá Jirka se svými kamarády Tondou a En po dávném tajemství, které by mohlo změnit svět. Jejich dobrodružství je o to nebezpečnější, že při něm musejí čelit partě všeho schopných dospělých chlapů, kteří mají stejný cíl. Foglarovsky laděný a mimořádně napínavý příběh doplňují ilustrace, které čtenáře vezmou přímo do nitra Prašiny.... celý text
Přidat komentář
Poslouchali jsme s dětmi jako audioknihu. Napínavý příběh s tajemnou atmosférou, který bavil mě i děti.
Na knihu som narazil v predajni Artforum v NZ. Nekúpil som ju, ale prečítal počas niekoľkých návštev kníhkupectva, popíjajúc pritom striedavo kávu a pivo. Takéto kníhkupectvá mám pomerne rád, hm. Škoda, že som si to nemohol prečítať v originále, ale v slovenskom preklade. Nemyslím si, že je to vyslovene len pre chlapcov a dievčatá. Čítanie ma bavilo rovnako, možno aj viac, než takzvanú cieľovú skupinu. Navyše pekné ilustrácie, nádhera. A hlavne dobrý, pútavý a čítavý príbeh.
Myslím, že je to moc pěkná knížka pro kluky a holky, kteří si chtějí přečíst něco dobrodružného... četla se vážně dobře...
...pozor, možný spoiler....
ale přiznávám, že v závěru mi moc nesedělo, jak se naložilo se strojem.... copak všichni lidi, co bydleli na Prašině, takhle chtějí žít.... prostě tam můžou zůstávat i z důvodu, že nemají kam jinam jít...tak se prostě smíří se situací...ale kdyby měli na výběr, bylo by to třeba všechno jinak...
....tak uvidíme, co přinese druhý díl...
Knížka má moc zajímavou zápletku, líbí se mi představa, že je na světě místo, kde můžou žít lidi, kteří k životu nepotřebují a nechtějí elektřinu a další vymoženosti. Samotný příběh byl čtivý a napínavý, i když na knížku pro děti se mi toho násilí místy zdálo až moc. Že Nápravníkův stroj funguje jinak než děda dětem řekl, bylo zřejmé o hodně dřív než to autor odhalil, ale o to víc, se mi líbilo, jak se na konci zachovali Tonda s En. Moc se mi líbily ilustrace.
Prašinu jsem si koupil částečně na radu jedné paní na festivalu DAFFF, částečně na základě popisku na zadní straně vazby, který hlásal, že se jedná o nástupce folgarovek, částečně proto, že ji vydala Paseka, která je mi sympatická, a částečně proto, že je to prostě hezká knížka.
Ale jak už tu někdo podotkl, o foglarovku se jedná opravdu jen tím, že je děj zasazen do mysteriózní části Prahy a hlavními hrdiny jsou děti. Nakonec je to možná dobře, protože když jsem po letech nějaké Foglarovy knihy četl znova, docela mě zarazila ta nízká literární úroveň, kterou jsem jako dítě přehlédnul. Ale o tom zase jindy.
Na Prašině je hodně vidět, že je to autorova prvotina. Poměrně zajímavý příběh Prašiny, jakožto místa, a záhady kolem ní dokázaly udržet moji pozornost až do konce, za což kniha vděčí celkem svižnému tempu. Dokud se kniha pohybuje jen v té tajuplné rovině bez akce, je opravdu dobrá. Pak ale na scénu přichází poměrně směšné akční scény (někdo neustále o něco zakopává, plány nejdou tak, jak si hrdinové představují, protože vždycky nějaký klíčový předmět selže...), stereotypní postavy (tlustý mocichtivý milionář, blábolící stařena, záporákův poskok-mlátič, ...; výjimkou budiž jen En, se kterou má protagonista platonický vztah a je ve všem asi o tři třídy schopnější než on) a logika, která je v některých místech překvapivě promyšlená a jindy dost hlasitě skřípe (např. proč na Prašině, kde nefunguje elektřina, nefungují ani auta, která jsou poháněna spalovacím motorem). I dialogy jsou takové typicky začátečnické, plné zbytečných uvozovacích vět a slov jako "no", "totiž", "vlastně".
Dvě hvězdičky se možná mohou zdát málo, ale ta kniha není špatná. Chtěl jsem ji ohodnotit "objektivně", ale jako první oficiální kniha to je docela dobré. Doufám, že autor bude v psaní pokračovat a v dalších dílech plánované trilogie výše zmíněné neduhy přepere. Každopádně jako dobrodružnou knihu pro děti bych ji určitě doporučil.
Kdybych byla dospívající dítě, určitě bych Prašinu chtěla číst a doporučovala bych ji spolužákům. Hodně mi připomněla Rychlé šípy, které jsem ve svých 11-13 letech úplně hltala.
Prašinu jsem si přečetla ráda a i když jako dospělá vnímám některé zápletky jako trochu naivní, knížka mě bavila a budu ráda, az si ji jednou přečtou i moje děti. Povedly se také ilustrace.
Kniha se mi četla celkem dobře, jen pořád nějak nechápu, jak o ní někdo může tvrdit, že je podobná Foglarovkám. Z principu mi foglarovská přišla možná lokalita (umístění v Praze, tajuplné prostředí), ale jinak to s Foglarem nemělo společného vůbec nic. Moderní technologie běžně v knihách moc nemusím, ale tady to bylo využité s citem a celkem přirozeně, proč ne. Běžně čtu doma osmiletému synovi knížky tohoto ražení, ale tuhle jsem četla nejdřív sama a číst mu ji nebudu. Nějak na mě působila zbytečně násilně, střelba, Patrikův pád, snaha o odklizení nepohodlných svědků mi vnukávala pocit, že čtu knihu pro děti kříženou s klasickou současnou detektivkou. Taky jsem měla pocit, jak už někdo níže psal, že inspirace pochází z jiných knih, které jsem četla dřív, a to mi nepřišlo úplně ideální. Ale abych jen nekritizovala, oproti mnoha jiným mě nerušil "románek", který se vyvíjel v průběhu knihy, pokud jsem si odmyslela, že knihu někdo srovnává s Foglarem (kde by něco takového bylo naprosto nemyslitelné) :)
Zajímavý příběh, kterému rozhodně nechybělo napětí, originální námět a hezké ilustrace. Ke konci jsem se už občas v Prašině trošku ztrácela, což ale klidně může být i tím, že už jsem z dětských let poněkud odrostlá. V každém případě se mi knížka líbila a jsem zvědavá, jak se bude líbit devítileté vnučce.
Zatímco Foglar už se dneska pro archaičnost stylu skoro nedá číst, Matocha důstojně převzal štafetu. Příběh má všechny atributy dobrodružství, a přitom zůstává čtivý a dobře přístupný současnému dětskému čtenáři.
Jako rychlé šípy, jen v trochu moderním podání. Zajímavý příběh, zajímavé střídání různě psaných pasáží. Velmi pěkně ilustrováno.
Poslední dobou poslouchám spíš knihy, které se dají nazvat "kulisovými" a jsou tak na 50 %.
dvě a půl hvězdičky nemáme, takže tři.
Velice povedená kniha, plná dobrodružství. Kniha se krásně čte, parádní kousek pro kluky i holky. Četli jsme ji společně se synem a budeme rádi, pokud pan Matocha něco přidá.
Děkujeme, jen tak dál.
Zajímavý nápad, který mnohé sliboval. Těšila jsem se a byla jsem zklamaná. Přišlo mi to jako mix několika knih - zejména Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, trochu Foglara (ale opravdu jen trochu) a ještě několika dalších, ale tam to nebylo tak okaté. To, co mi vadilo na Sirotčinci, mi vadilo i tady. Oba autoři perou napětí pod tlakem tak, až to přesáhne míru a přestane vás to zajímat. To uměl báječně Foglar. Z ničeho vybudovat atmosféru tak, že ji dávkoval po troškách a odhaloval jen to nejnutnější. Hodně mě rušily zbytečné popisy. A neustálé honičky s padouchy, které vždy "deux ex machina" dobře dopadnou. Na to, co se tam dělo, to bylo zbytečně dlouhé.
Je to autorova prvotina. No, když se to tak vezme, tak ani první kniha od Foglara nebyl nějaký zázrak.
V rámci žánru fajn. Z Prašiny jako temného místa v centru Prahy by se dalo vytřískat víc, ale tak to je jen můj Neil Gaimanem ovlivněný mozek a asi už by to pak byla jiná kniha. Každopádně za mě dobrý a nominace na ML zasloužená.
Prašina je zajímavou variací na foglarovské příběhy, je čtivá, napínavá, ale má i své mouchy. Toho bloudění po Prašině je příliš, takže prvotní tajemno se omrzí, taktéž honičky s padouchy se neustále opakují, což rovněž příběhu ubližuje. Existence Prašiny je zajímavá, je to dobrý nápad, ale zároveň akceptování takového místa v dnešní Praze, dokonce naprosto přesně lokalizovaného, může vyžadovat od čtenáře určitou námahu. Právě od míry ochoty tento fakt bez reptání přijmout, nebo nad ním uvažovat, se odvíjí i úspěšnost knihy u čtenáře. Hanuš Nápravník je fascinující osobnost, důstojnějšího nástupce si Jan Tleskač nemohl přát.
Prašina je zatím nejnapínavější kniha pro děti, co jsme s dcerou 11 let četly. Vy, dospěláci, Vám kritika nepřísluší. Prostě jste již moc velcí ... velmi doporučuji.
Štítky knihy
Praha prvotina tajemno tajemství pro děti od 9 let parta dětí pro chlapce Cena Jiřího Ortena – nominace
Autorovy další knížky
| 2018 |  Prašina |
| 2019 | Černý merkurit |
| 2020 | Bílá komnata |
| 2022 | Křídový panáček 1/7 |
| 2021 | Prašina: Kompletní trilogie |
Je to docela oříšek napsat na Prašinu hodnocení. Úplně se neztotožňuji s proklamacemi ohledně propojení Foglara a Browna - to podle mě ke knize nesedí. Kniha má poměrně slušný spád, prostor příběhu je vykreslen dobře, nicméně občas se čtenář v popisech okolí trochu ztrácí. Charaktery jsou trochu ploché, ale pro dětského čtenáře je to vlastně dobře. Má to spád, má to šmrnc, je to napínavé, jednoduché, podle mě docela vhodné hlavně pro dětské nečtenáře.