Srdce v Atlantidě

08.01.2022

Asi to nebylo to nejlepší, co jsem od Kinga četla, přesto Srdce v Atlantidě není tak úplně špatná kniha. Moc se mi líbila první část, pak jsem ale byla zklamaná a překvapená, když po ní následoval další, zcela odlišný příběh, který mě tolik neuchvátil. Ve finále jsem ale po dočtení knihy byla spokojená.

28.12.2021

Povídkova kniha, tak trochu jiný King, kterého jsem si tentokrát dávkovala delší dobu. Možná i proto nedávám plný počet, že mně dovolil knihu úplně v klidu odkládat, že mě nechytil tak dokonale. Ničemni muži ve žlutých plastich byla nejlepší.

08.08.2021

To je ta Kingovka s vrabčí stopou na obálce.
To je ta knížka s dvojicí novel.Plus tři krátké povídky jako bonus.
Vyrovnávající se s generací poznamenaných válkou.S generací odmítačů květinových dětí.
To je ta bichlička kde se vlastně vůbec nic přímo neodehrává ve Vietnamu.Jen se ji lehounce dotkne a předznamenává.
Ničemní muži ve žlutých pláštích.Obsahuje dobře osvědčené způsoby psaní + odkazy na Pána much a Wyndhamovy kukačky.
Dětství podobně jako v povídce Stůj při mě se všemi nástrahami tajemstvými společně s obavami z budoucnosti.Poloviční rodina.Neurotická matka samozřejmě milující (refrény v podobě častých hlášek životních a používání přísloví) vše zabaleno v krabičce s nápisem made in King.
To co si poneseme nadále po celý život.At chceme nebo nechceme hluboce uvnitř zakoření.Jako bonbonek provázanost s jednou nejmenovanou atorovou sérií.
Srdce v Atlantidě.Nejednoduchý život studentův.Zmatení a revolta.Láska a smrt.Kamarádství s nevinností a nástrahy mládí tolik tonoucí v očekávání copak mě asi život přinese.Nostalgické vzpomínání alá Stephen Kingů.
Postavy mnam.Zasazení taky.Zase jeden (normální) King.Díky za to že si taky někdy kapánek odskočí od žánru.Samozřejmě obdivovatelé strachu a zla v transospalé době budou nejspíše zklamáni.Smrti děsu trýznění se tu nedostává v takové kadenci.Tady se toho přeci zase až tolik neděje že ?
Ale co takhle zkusit taky něco jiného ?

24.02.2021

Stephen King je mistr v určité originalitě. Tak jako napsal Zelenou míli na pokračování, tak v podobné originalitě postupuje i v této knize. Tvoří jí pět povídek, které jsou sice zdánlivě samostatné, ale lehce na sebe navazují až se vše spojí v závěrečné povídce jako mozaika. King hodně umí psát o dětských hrdinech a to dokázal hned v první povídce Ničemní muži ve žlutých pláštích. Ostatní povídky na mě působí tak nějak hodně nostalgicky, vzpomínkově na šedesátá léta a americkou intervenci ve Vietnamu. Tuhle knihu bych neřadil mezi klasická horrorová díla a o to víc je zajímavější.

03.01.2021

"O dobrých knížkách se dá po přečtení uvažovat ... dobré knížky neprozradí všechna svoje tajemství najednou!"

Hluboký obdiv, má ode mě Stephen King za tuto knížku. Na začátku prvního příběhu jsem získala niterný pocit skrytého tajemství, který mě neopustil po celou dobu, kdy jsem putovala od příběhu k příběhu.
Příběhy se postupně zkracovaly a moje tempo čtení naopak zrychlovalo, k pomalejšímu čtení jsem se tak musela trochu nutit, protože jsem dobře věděla, že tajemství téhle knížky, je schované někde mezi řádky ... a najít ho, chce svůj čas ...
... poměrně brzo jsem tak zjistila, že v téhle knížce jsem našla úplně novou autorovu tvář, téměř dokonale skrytou za slovy ...
... našla jsem v ní totiž nejenom poctivé řemeslo (se kterým autor píše své horory), nejenom dobrý příběh (autorem opět mistrně vyprávěný, což je pro něj typické), ale i dobrý jazyk ... a myšlenku, skrytou za tím vším, myšlenku o které můžete přemýšlet ...

"...udělej mi laskvost ... přistupuj k té knížce jako k neprozkoumané zemi ... neber si s sebou mapu. Prozkoumej ji a nakresli mapu sám!"

Poslechla jsem, mapu jsem si kreslila cestou ... ze slov u kterých jsem měla pocit, že "to slovo nebo věta, sedí dokonale ..." a ujistila se tak, že "mind map" téhle série příběhů není vůbec špatná, ale právě naopak ... má zajímavý tvar, nevídané rozměry a nečekané horizonty ...

"Některé knížky se vám prostě nikdy nevykouří z hlavy."

15.05.2020

I když se mi kniha četla pomalu, tak jí hodnotím velmi kladně. Povídky na sebe lehce navazují a povídka Srdce v Atlantidě je pro mě jedna z nejlepších nehororových povídek, co pan King napsal.

01.05.2020

Kniha je tu vedená jako povídky, což mnohé vysvětluje :D já celou dobu hledal nějakou dějovou linii která by to sjednotila. Ona tam byla ale fakt dost slabá. Nejlepší byli ti ničemní muži ze začátku, dobrý opěrný sloup pro temnou věž...

21.03.2020

Pro mě byla nejlepší část první o mužích ve žlutých pláštích. Jinak je to klasická "kingovka". Jinak mě kniha moc nezaujala, možná proto, že se tam hodně omílá téma války ve Vietnamu, ke kterému sama nemám blízko, na rozdíl od autora.

10.03.2020

Sbírka povídek Srdce v Atlantídě mě příliš nebavila četl jsem již od Kinga daleko lepší příběhy. Hodnotím průměrnými třemi hvězdičkami.

01.08.2019

Kniha se mi četla velice dobře, zejména první část "Ničemní muži ve žlutých vestách" mě zcela vtáhla do děje.

10.07.2019

Tak toto bych asi nenazval povídkovou knihou, alepoň ne tak, jak povídkové knihy u Kinga známe. První dvě části (které však dohromady mají hodně přes 300 stran) by se daly číst samostatně, ale rozhodně více vyniknou jako součást příběhu prolínajícího se celou knihou. Každopádně se jednalo o nejlepší díly. Ty kratší kousky spíše dotvářejí celý příběh a určitě je více ocení americké čtenářstvo, když pro nás je americké trauma z Vietnamské války hodně vzdálené.
King v knize opět prokázal, že psát umí nejen horory. Je to čtivé, mnohdy napínavé i v takových spíše všedních situacích, až na první část (a vlastně i epilog) realistické a je to hodně nostalgické - za ztraceným dětstvím, za ztracenou generací. Líbilo se.
Jen mne trochu při čtení rušily překlepy a párkrát asi i překlad, což je u takové knihy pravdu škoda.

20.02.2019

Pro mnohé kontroverzní kniha pouze dokazuje, jak důležité je vyvíjet se, neustrnout na místě. To se Kingovi rozhodně v jeho kariéře spisovatele daří. Mnozí čtenáři mají se Srdci v Atlantidě problémy. Nedivím se jim. Mají Kinga zafixovaného jako „Mistra hororu“, což je stejně hloupé označení, jako bývalo u Hitchcocka, který točil především thrillery, ale ne horory. King s horory začínal, povznesl je na mainstreamovou úroveň, ale začal koketovat s fantasy, thrillerem i detektivkou. No a Srdce v Atlantidě je titul, který se nejvíce vymyká jeho tvorbě, protože to není žánrová kniha. Tedy aspoň to není kniha v žánru pro Kinga typickém. Vzpomínkový společenský román v povídkách. Žádné strašení z nadpřirozena (válka ve Vietnamu ale asi Američany straší víc než tušíme a stejně si nedají pokoj), jen lehké dotknutí se cyklu Temné věže. Nic víc a pak jen příběh, příběh ztracené generace. Pro mne osobně je absence kingovských žánrů v této knize obrovským plus, neboť King opět dokazuje, že je především výborný spisovatel a vypravěč. Ta kniha je čistá, nezaplevelená mísením žánrů (viz Rose Madder a Pytel kostí). Ale milovníci Řbitova zviřátek si asi budou při četbě zoufat. Ale opravdu bychom chtěli číst šedesáté pokračování Prokletí Salemu?
Co je ovšem jisté stejně jako to, že jde o vynikající román, je skutečnost, že kniha jednoznačně patří do Velkého cyklu Temné věže. V první polovině knihy, již tvoří malý román Ničemní muži ve žlutých pláštích se seznámíme nejen s hlavními hrdiny, které pak budeme sledovat v různých etapách jejich života i v dalších povídkách, ale hlavně se zde objevuje klíčová postava, která se vrátí v sedmém díle série Temná věž. A poprvé se zde mluví o Bořitelích. Je pravdou, že některé Bořitele už známe z povídky Všechno je definitivní a románu Nespavost, ale samotný termín je použit poprvé až zde.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona
18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní)
19. Pytel kostí
20. Sestřičky z Elurie – povídka (Všechno je definitivní)
21. Temná věž IV ½: Závan klíčovou dírkou
22. Srdce Atlantidy
23. O psaní 

29.01.2019

Bezkonkurence doposial najlepsia kniha, ktoru som od Kinga cital. Tymto ma presvedcil, ze jeho dielo nie je len o horroroch a thrilleroch, ale ze dokaze napisat skutocnu Literaturu /cielene s velkym L/. Smutno-nostalgicke, s mnohymi otazkami, na ktore tazko najst odpoved

18.01.2019

Sentimentální a zvláštní kniha, moc se mi líbila - za mě jedna z nejlepších kingovek.

08.10.2018

1. povídka

25.09.2018

Trochu netradiční kingovka, i když autora rozhodně nezapře. Méně hororu a fikce, sonda do USA 60. let a do života jedné americké generace poznamená válkou ve Vietnamu, ať už přímo či nepřímo. Příběh lehce navazuje na sérii Temná věž, ale není nutné ji znát, aby se člověk neztratil. Za mě moc hezky vykreslené charaktery postav-příšerná Bobbyho matka, studenti závislí na karetní hře a řada z nich pak jako vojáci ve válce, kam se dostali díky svojí závislosti, tajemný Ted a muži ve žlutých kabátech, tři hlavní hrdinové, nejprve jako děti, poté jako životem poznamenaní dospělí. Slabší konec, ale nevadilo to, celkový příběh to vyvažuje.

13.09.2018

Je to prostě jiné než většina knih od Kinga a přesto je to skvělé. Ta provázanost a společné rysy mě moc bavily.

12.05.2018

"Čti si někdy kvůli příběhu, Bobby. Nebuď jako ti knižní snobi, kteří to nedělají. Jindy si čti kvůli slovům – jazyku. Nebuď jako ti lenoši, kteří tohle nedělají. Ale až najdeš knížku, která má dobrý příběh a zároveň dobrý jazyk, tak si té knížky važ.“ Tak sem to právě dočetl, něco malo k této knize. Rád bych udělal jasno v tom, že tohle nejsou povídky, je to román o pěti částech. Volně na sebe navazují a čtou se výborně. Charaktery postav, atmosféra let 60tých, let. Netradiční King kterého musím doporučit dávám 4/5 ⭐⭐⭐⭐

12.03.2018

Až doteď jsem u každého Kinga rámcově tušil, do čeho jdu; stokami se brodí masožravý klaun a z ulic mizí děti, správci horského hotelu rupne přes zimu v kouli, mimozemští „sračkotchoři“(terminus technicus) dychtí kolonizovat všechny ty milóny mil sametově hebkých, lidských střev atd...
Anotace k Srdci v Atlantidě je ale v tomto směru solidní škraboškou. Což je jenom dobře; takhle nevyzpytatelný, postupně objevovaný King, mě totiž vcelku fajně bavil.
A tak vám ho, až na těch pár dalších řečí, nebudu dalšími řečmi kazit ani já.

3 pěkné (a nebýt nevkusně srdceryvného a nadbytečně násilně sešroubovaného závěru, tak i víc) muří nožky v kroužku ***...za přečtení ale určitě stojí!