Podbrdské ženy
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391187/bmid_podbrdske-zeny-8MR-391187.png
4
1156
349
Příběh o nelehkých lidských osudech v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století. Emílie zažije bolesti války i nástup komunismu – ale možná ještě horší jsou pro ni samota a odcizení, které pociťuje v manželském životě. Také její dcera Jana se cítí zavržená, rodičovské lásky zažila málo a sama ji neumí předat dál. Dokáže poslední z podbrdských žen Johanka zlomit rodinnou kletbu a zbavit se tíže samoty?... celý text
Přidat komentář
Z knihy srší beznádej a smútok.
"My věříme, že každý má v duši dva vlky. Jeden je hodný, milujúcí, štědrý, soucitný, trpělivý a pokorný. Druhý je žárlivý, vzteklý, závistlivý, smutný, sobecký a nenávistný.
Vítězí ten, kterého si hýčkáš."
Tati a proč nemluvíš s mámou? Mami, proč nemluvíš s tátou?
O tom, jak to někdy nejde změnit. O zatvrzelosti. O tom, jak je to těžké, když spolu lidi nekomunikují. O tom, jak se někdy nepovede poslat rodičovskou lásku dál.
Jak já bych přála Johaně, aby jí se to už konečně podařilo.
Příběh, který mohl žít (nebo žije) každý z nás.... Jen konec mě nijak nenadchl. Johanka (už dospělá) jako by do textu nepatřila. Trvalo mi, než jsem se zorientovala.
Hodně silný příběh... Velmi čtivě napsané... Po dočtení jsem měla nutkavou potřebu obímat své děti a dát jim co nejvíc lásky můžu... Tohle ve mě zůstane dlouho...
Smekám před autorkou...
Krásná kniha, kterou budu číst určitě znovu. Četla jsem na toto téma více knih, ale tahle pro mě měla nějaké kouzlo, skze ní jsem dostala ponaučení. Pro mě je to kniha, která má duši, četla jsem ji ve správném období, kdy mi docvaklo spoustu věcí. Je tam krásně vidět jak za sebou vlacime své předky a jak je těžké se vymanit z vyjetych koleji a zároveň jak je to důležité. Moc za ní děkuji.
Další z mnoha generačních románů. Dobře se čte, ale kvalitu Mornštajnové nečekejte (tu jsem čekala já na základě zdejšího hodnocení). První polovina knihy má docela spád (při čtení o Mírkově matce jsem si hned objednala Alžbětu a Ninu), druhá se dost vleče, řada pasáží se opakuje (možná je to záměr, který má ještě více prohloubit depresivní prostředí a život) - popisky vlhka, zimy, oblaků, voníš domovem...., část o Janě je již jakási plochá, Johanka jaksi vytržená z kontextu. Kniha je dost silná, buď to chtělo příběh zredukovat, nebo postavy lépe propracovat. Stojí za přečtení, ale asi stačí půjčit v knihovně.
Těžký život, v knize není nic, co by ho ulehčovalo. Jen temnota, absence naděje, plesnivá mrkev a shnilé brambory, když svítí slunce, vysává poslední zbytky šťávy že stébel, když prší, všude se plíží lepkavá vlhkost... Na mě příliš negativní
Tak tohle bylo něco... původně jsem chtěla nějakou oddychovku od válečných knih, ale potřebovala jsem přečíst další knihu z knihovny.
Co o knize napsat? Nečekejte žádný velký děj, příběh rodiny píšou dějiny a rodina, hlavně ženy, to nemají vůbec jednoduché... Anna se tam, chudák, jen mihla, nejvíce prostoru dostala Emilka, na Janu a Johanku se moc místa nedostalo, škoda :( Je to hodně depresivní čtení... Po dočtení jsem měla pocit, že už nic nebude v pořádku, že každé pachtění a naděje jsou úplně zbytečné... Kolik trápení si všichni zažili. Mírka i toho jeho povedeného tatíčka bych nejraději hnala po malém dvorku velkým bičem, takoví sebestřední sobci :(
A Emilka... nejhorší je, že to trápení se posunovalo na další generace, které za nic nemohlo a chtělo jen trošku lásky, pohlazení, hezké slovo...
Knížka se dobře čte a příběhy žen více generací ukazují, že určité věci zůstávají stále stejné, i když se mění doba. Souhlasím s některými komentáři, že by bylo zajímavé dozvědět se o některých událostech více a knížku prodloužit. Určitě doporučuju!
Mám tyhle příběhy s nadhledem nad životy více generací zkrátka ráda. Pro mne důležitá kniha vedoucí mne k mým vlastním předkům i mým pokračovatelům.
Tato kniha mě dostala, jestli mi bylo Emilky moc líto, tak Jany snad ještě víc a vůbec se nedivím, že neoplívala city, protože vlastně žádné nepoznala.
Jediné co mi v knize trochu chybělo, byly letopočty, pro lepší orientaci v čase.
Hezky napsaná kniha s poutavým příběh. Pro mě však byla kniha ukončena velmi nešťastně a rychle. Přišlo mi, jak kdyby autorce došel dech a nenapsala nám více o poslední ženě. Samozřejmě to mohl být záměr, mě to velmi mrzelo.
Depresivní, ale nezdálo se mi, že by měli tak zle muže, jak je zde prezentováno. Nicméně se mi kniha líbila.
Další z dlouhé řady skvělých českých autorek, od které si ráda přečtu i další její knihy. Podbrdské ženy jsem poslouchala jako skvěle namluvenou audioknihu a moc mě bavila. Bohužel ale ne natolik, abych na ní ještě několik dní myslela a za pár dní si asi nevybavím ani o čem byla. Mám moc ráda vyprávění z pohledu několika postav, ještě když se jedná o jednu rodinu, v tomto případě ženskou linii. V tomto případě začínáme u první světové války a pokračujeme až do dnešního světa. Po dočtení jsem se vážně zamyslela nad tím, že se musím babiček zeptat, jak jejich život vypadal, když byly mladší.
Kniha je výborně napsaná - nezapomenutelná. Leží mi v hlavě ještě po měsíci a ne a ne dát pokoj.
Hlavní hrdinky jsou zkoušeny neustálou náloží dřiny, chudoby, samoty, tyranie a neštěstí, které je pronásleduje napříč generacemi. Člověk má pocit, že jsou všechny snad prokleté.
Hrozně mě štvalo, jak na všechna příkoří rezignovaly a ani se nepokusily z toho kolotoče trápení vyskočit. Mírek s tatíčkem byli skvělou ukázkou zapšklosti, chladu, lenivosti a sobectví.
Krev není voda. 4,5* Na plný počet to nebylo, přestože jsem si do půlky knihy myslela, že pět hvězd dám. Ovšem, jak se mi líbil příběh Emílie, Jana a Johana mne trochu zklamaly. Nebylo to samotnými postavami, ale především tím, že jim autorka nevěnovala tolik pozornosti. Vím, že kniha byla co se týče stran rozsáhla, ale myslím si, že kdyby byla ještě delší - případně by vyšlo více dílů, příběh by byl dotažen k dokonalosti. Opravdu by mne zajímalo, jak se vyvíjel vztah Jany a Ivana (ne jen zběžně), jak Jana přišla na jeho nevěru, vydržel jejich vztah i potom, co jejich dcera odjela do zahraničí, proč měla Jana k Johance až tak chladný vztah, jak se postavy dívaly na zvraty v devadesátých letech, kde a jak Johana potkala svého přítele... No zkrátka toto mne trochu mrzí.
Závěr se mi líbil, přestože si myslím, že Johana svým jednáním nic nevyřešila - utekla, ale i toto považuji za dobré vyústění.
Všech postav mi bylo svým způsobem líto, i těch mužských. Je ale pravda, že s ženami jsem soucítila víc a na muže s nimi nejednou nadávala.
Za mne DOPORUČUJU! Román ve mně vzbudil velké emoce a probudil kapku feminismu. :-) Určitě si od Jany Poncarové ještě nějakou knihu přečtu a to velmi ráda.
Na knížku jsem se těšila a nezklamala. Nelehké osudy žen na vesnici na pozadí historických událostí. Je pravda, že postavy nebyly nijak zvlášť sympatické, především Mirek mě hodně zklamal. Ale byly uvěřitelné a kniha se mi velmi dobře četla.
Kniha mě nečekaně zaujala, ženy jsme nelitovala a mé sympatie si nezískaly, ale příběh se mi velmi líbil. Možná tím, že Brdy jsou mé oblíbené a na Žďáru jsme byla několikrát. A také se mi vybavovalo vyprávění babičky o válce, životu na statku a osudech lidí od nás z vesnice.
Štítky knihy
rodina české ženy rodinné vztahy psychologické romány ságy rodiče a děti rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Kniha Podbrdské ženy je v
| Právě čtených | 21x |
| Přečtených | 1 620x |
| Čtenářské výzvě | 328x |
| Doporučených | 86x |
| Knihotéce | 329x |
| Chystám se číst | 666x |
| Chci si koupit | 123x |
| dalších seznamech | 14x |
Krásný, ale smutný příběh, který vypráví o osudech tří žen jedné rodové linie, během několika režimů. Skvělá kniha, velice čtivá.