Střet králů

02.01.2012

Tyrion Lannister se stal mojí nejoblíbenější postavou série. Jeho intrikářské války mě bavili více jak ty s mečem, které bojovalo mnoho jiných postav. Poslat Tyriona mezi takové podvodníky jako je Malíček, Varys a Cersei bylo naprosto geniální! Za nejtajemnější postavu považuji Jagena, co byl ten chlap sakra zač?! Ke které sektě ve světě Martina vůbec patří? Také mě stále trápí kdo je matka Jona Sněha? Snad na to bude odpověď v Bouři mečů, jenže lord Eddard si tohle svoje tajemství vzal sebou do hrobu...

Docela zajímavé je, že 3 nejvychytralejší postavy, schopné takřka všeho jsou zároveň muži, kteří protrpěli v mladém věku obrovské křivdy. Malíček - nenaplněná láska ke Catelyn a zdecimování jeho cti v souboji s Brandonem Starkem, Varys - kastrace, Tyrion - jeho epizoda s Tyšou. U Malíčka a Varyse stále netuším komu vlastně slouží.

Jedinou výtku mam k té rudé kometě, jak jí úplně každý považoval za prorokovatele jeho vítězství. Kdekdo si myslel, že bohové jí seslali právě JEMU jako projev své přízně, všichni v ní viděli barvy svých znaků. A v polovině knihy najednou zmizí a nic...

Jdu se vrhnout na Bouři mečů, ta kniha je monstrum už na pohled! Vždyť i moje 700 - 800mi set stránkové knihy, které jsem považoval do nedávna za slušné bichle vypadají vedle tohoto tlusťocha jako anorektici! Dokonce i ten klaun na obálce "To" od Kinga vypadá vedle Bouře mečů směšně!

05.10.2011

Páni, to bylo Něco!
Jestliže jsem Hru o trůny vychvaloval jako bravúrní četbu, pak věřte, že Střet králů jej přesahuje v mnoha ohledech. Hra o trůny byl rozjíždějící se vlak, který nabíral rychlost a po četbě Střetu králů si rychlost nejenže udržel, ale přidal na výkonnosti.

V kolech příběhu se ocitá několik nových postav, které nám ukazují pohled na dění ještě z jiných stran než jsme zatím měli možnost vidět. Ať se jedná o Cibulového rytíře nebo Převlékače, jsou to postavy, které řádně zamíchají kartami. Tvrdí-li někdo, že se s postavami za celou dobu nic výrazného nestane, pak asi čteme každý trochu jinou knihu. Tolik zvratů, kolik jich zde nastane si s jinými knihami opravdu nezadá.

Nejvíce patrné jsou postupné změny charakterů naších starých známých. Každý z hlavních hrdinů byl vystaven novým překážkám, které musí překonat, dostali jistou odpovědnost, se kterou se musí vyrovnat. Všichni se perou se životem právě tak, jak to oni sami umí a to dodává Martinovým knihám ten pravý šmrnc, který neklesá k jednotvárnosti.

Přestože Střet králů je časově kratší než Hra o trůny (děj zde trval jeden rok), Martin nám nabízí mnohem větší záplavu postav, zápletek, střetů mezi králi a na konci pak onu epickou podívanou, která - jako už tolikrát - mění tok celé řeky valící se Západozemím.

Podívejte se, kde se nacházely postavy na konci Hry a kde se nachází na konci Střetu. Více než kdy jindy se vynořuje rčení "Zima se blíží" a zelené vidění nikde nelže!

19.09.2011

Pro mě osobně o zlovlčí chloupek lepší než Hra o trůny. Bystřina děje, jež se přes peřeje prvního dílu zběsile hnala kupředu, se zde proměnila v mohutný a řvoucí tok s mnoha bočními rameny.

Troufám si říci, že ze všech dosud vydaných dílů Písně ledu a ohně má Střet králů nejlepší kompozici. Od začátku je pomalu stupňováno očekávání něčeho velkého - a ta velká výpravná smršť, kterou vidíme očima různých postav, na konci opravdu přijde. Odpovědí na mnoho otázek se pochopitelně nedočkáme, navíc přehršel dalších přibude; ale v druhé části sedmidílné série opravdu nelze očekávat prozraní a vyřešení všech důležitých zápletek.

Zima se blíží a na východě opět povstali draci. Už z toho lze vyvodit, že množství magie a nadpřirozena proti předchozímu dílu poněkud stoupne. Čáry, kouzla a rozličné náboženské kulty zde pomalu začínají vystrkovat růžky - a je asi jasné, že z toho nakonec bude pěkná korida, kterou některé postavy šeredně odhopkají. Do magie mistra Martina ovšem nepatří žádné laciné ohnivé kopačáky jako vystřižené z RPG hry či vyvolávání horotvorných procesů lusknutím prstu. Magie v Písni ledu a ohně je meč bez jílce, meč, který nelze uchopit tak, abychom se nepořezali. Mnohé hrátky s nadpřirozenými silami skončí trochu jinak, než by si ti, kteří se o ně pokoušejí, asi přáli.

Bohatství knihy nespočívání ani tak v spíše klasických fantasy postavách (zdivočelá uličnice Arya či vyvolená královna Daenerys) jako spíše v trochu méně obvyklých a čtenářsky asi méně vděčených hrdinech jako dospívající Sansa, jako rozervaně mateřská Catelyn, jako drsný spravedlník Stannis a jeho Rudá Eminence Melisandra nebo jako tragický Theon Greyjoy. Právě u nich se setkáme s lidskostí, s nutností volby, s popřením obvyklé gerojské černobílosti. Zkrátka a dobře: s realističností charakterů.

A právě kvůli ní - a nikoliv kvůli své čtivosti - vyčnívá nad všemi tuctovými fantasy romány. A dokonce většinou těch méně tuctových. Tuto knihu stojí za to číst.

09.09.2011

Překvapivě mě druhý díl docela zklamal. Čekala jsem mnohem víc akce, zvlášť ze začátku se děj strašně táhl a stále jsem do toho nemohla úplně ponořit. Bavila mě snad jenom dějová linie Arye a zbytkem jsem se docela prokousávala...
Konec zůstal více méně otevřený, což mě nutí přemýšlet a těšit se na to, co se stane dál... Uvidíme.

27.08.2011

Podle mého názoru lehce slabší nez Hra o trůny, ale posunující dále děj(i když jsem doufal, že to bude více :-)). Také se přikláním k názoru, že nebylo potřeba tolik stran, ale na druhou stranu, je dobré, že čím víc knih a stran, tím déle svět G.R.R. Martina nás bude obklopovat.