Klub nenapravitelných optimistů
Jean-Michel Guenassia
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151661/klub-nenapravitelnych-optimistu-151661.jpg
5
889
218
Bohatý, mnohovrstevnatý román dosáhl ve Francii prodeje přes 400 tisíc kusů, obdržel nadšené kritiky i několik literárních cen - např. Prix Goncourt des Lycéens 2010. Píše se rok 1959 a dvanáctiletý Michel Marini prožívá první krizi v rodině. Rodiče se nemohou na ničem shodnout a bratr Franck přes jejich odpor narukuje do války v Alžírsku. Michelovým jediným útočištěm se stávají knihy a utajený šachový klub ve čtvrti Montparnasse, kde se scházejí uprchlíci z východního bloku a vyprávějí si jen stěží uvěřitelné osobní příběhy. Během několika let přichází Michel o přítelkyni i o iluze a předčasně dospívá, přesto se však stává právoplatným členem šachového klubu a jedním z nemnoha nenapravitelných optimistů.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2012
,
Argo
Originální název:
Le Club des incorrigibles optimistes , 2009
více info...
Přidat komentář
Moc věcí se v dějinách opakuje, tudíž se pasáže z téhle knihy hodí i na tuhle dobu:
„Naše neschopnost přesvědčit druhého je nevývratným dokladem toho, jak užitečné mohou být u každého dle jeho možností urážky plné opovržení, rány pěstí, nože, automatické pistole, dynamitové nálože spojené s roznětkou, nukleární letadlové lodě. Naše neštěstí má jedinou příčinu: nedotknutelnost našich názorů. Ti, kdo odmítají své přesvědčení změnit, jsou pitomci, a ti, kdo se přesvědčit nechají, taky.“
Co takhle pravda?
„Existují nepřekonatelné úkoly, jako čelit realitě, říkat pravdu nebo uznat vlastní omyly. Člověk kolem toho chodí, vyhýbá se tomu, dělá něco jiného a přejímá jezuitskou morálku: ZAMLČOVAT PRAVDU NEZNAMENÁ LHÁT.“
Jak je snadné být šťasten!
„Lidé se bojí, že ztratí paměť.
Ale vždyť ona je zdrojem našeho trápení.
Dobře se žije jen v zapomnění.
Paměť je nejhorším nepřítelem štěstí.
Šťastní lidé zapomínají.“
Opravdu se to hodí na tuhle divnou dobu!
Divnou dobu?
Jejda, asi to platilo vždycky! :-)
Jak už tady v komentářích bylo několikrát napsáno, souhlasím s tím, že jsem několikrát začala s myšlenkou, že to nedám, náročný začátek. Ale na doporučení kamarádky, že je to úžasná kniha, jsem se prostě dostala přes ten "složitý začátek" a kniha to úžasná opravdu je. Je taková úplně jiná a zvláštní. Autor si dal hodně práce - a za to díky - se seznámením určité skupiny emigrantů v daném období v Paříži. Zajímavé osudy, zajímavý klub. Klobouk smekám i před překladatelkou. A děkuji náhodě, že mi tuto knihu přivedla do cesty.
Tak tahle knížka mě fakt dostala. Nejsem nadšenec ani do revoluce ani do šachů ani do intelektuálovství, takže zpočátku jsem myslel, že to ani nebudu číst dál. Ale pak se nějak rozjely charaktery a těch asi 30 hodin audio uběhlo, že jsem ani nepostřehl jak. Nakonec jsem si musel dát znovu ten úplný začátek, abych vůbec zjistil, jak to celé dopadlo. Sice to člověk věděl od začátku, ale nesměl by to zapomenout. Jediné co mi vadilo, že Saša není jméno ale zkratka od Alexandr. Ale i na to se dalo zvyknout.
"Hlas našeho špatného svědomí je tady proto, abychom ho neposlouchali. Jinak by výčitky neexistovaly a život bez lítosti nemá cenu."
Takřka den za dnem prožívá čtenář společně s Michelem Marinim a jeho východoevropskými přáteli z šachového klubu v pařížském Montparnasse jeho roky dospívání v poválečné Evropě. Jean-Michel Guenassia čtenáře promyšleným způsobem provádí jejich spletitými osudy, které jsou každý sám o sobě tak zajímavý, že by snesl samostatnou knihu. Prostor nachází i emigrant z Československa. Do děje zasahuje také alžírská válka a v příběhu se tak mísí životy Francouzů s východoevropskými imigranty a alžírskými přistěhovalci. Francie je nepochybně národnostním tavicím kotlem, dnes více než kdy dřív. Mám sice trochu pochybnosti o onom nenapravitelném optimismu, zejména v závěru. Jenže ten může být i skrytý a život by bez něj nejspíš byl mnohem méně snesitelný.
Přiznám se, že mě trochu překvapila jedna zřejmá historická nepřesnost. Guenassia využil jako důležitou zápletku v životě jednoho z protagonistů knihy, do Francie emigrovaného sovětského pilota Leonida, a to popravu manželů Rosenbergových, ke které ve skutečnosti došlo o téměř 10 let dříve, než uvádí autor... Svou literární excelenci tak mohl doplnit trochu lépe odpracovanou faktografií, když už ji zakomponuje do svého románu. Ale je to jen drobná vada na kráse. Nádherný, mnohovrstevnatý román, u kterého bych bývala ráda strávila pár dalších hodin.
"To je absolutní trest... Jestliže neexistoval Trockij, nemají důvod existovat ani anti-trockisté."
chvíli mi trvalo, než jsem se do této knihy začetla, ale pak už jsem se od ní těžko dokázala odtrhnout. Konec byl vysloveně napínavý. Téma zajímavé, doplnila jsem si i nějaké mezery ve vědomostech
"Dobrodružství" mladého chlapce. Řekla bych - nic moc veselý život. Celou dobu jsem mu přála aby se alespoň něco podařilo. Zda se mi přání splnilo, je třeba si knihu přečíst. Je to kniha neobyčejná, čtivá a doporučuji najít si čas a číst v co nejdelším zátahu, aby ten zážitek byl úplně dokonalý.
(SPOILER)
Po prvých desiatkach strán som ju chcela odložiť k nedočítaným, veľmi ťažko sa rozcítavala. Ale keďže mala vysoké hodnotenia, nevzdala som to.
Dej nie je moc napínavý, ale chytí za srdce a možno bude na konci aj slzička ako u mňa. Je písaný tak dôveryhodne, že čitateľ má pocit, že sa to skutočne stalo a všetko to prežíva spolu s postavami.
V knihe sa prepletajú akoby dva príbehy. Príbeh Michela a jeho lások, rodinných vzťahov a silných priateľstiev a na druhej strane členov klubu, ktorí mu vyrozprávali svoje strastiplné životné cesty.
Najsmutnejšie bolo sledovať, ako pomaly počas celého príbehu niekoho v živote stráca. Začalo sa to Philippem, potom brat Franck, odchod Cécile ma najviac zamrzel, opustí ho aj jeho láska Cécile, starý otec odíde, opustí ich otec aj keď nie z vlastnej vôle a nakoniec verný priateľ Sašo. Trošku veľa v živote dospievajúceho chlapca…
Jediné mínus pre mňa ťažká orientácia miestami a ulicami Paríža, nepamätala som si názvy. A tých postáv tam bolo na mňa príliš veľa, niektorých som si do konca knihy nedokázala zapamätať.
Skvělé čtivo, které jsem si bohužel pokazila příliš dlouhým čtením, čímž pro mě příběh ztratil konzistenci. Každopádně moc zajímavé postavy, jejich propojující se příběhy a i vyvrcholení knihy.
Prvních asi sto stránek jsem se musela trochu přemáhat, než jsem se do toho ponořila. Pak se ale na scéně konečně objevil Klub nenapravitelných optimistů a já jsem se těšila na každé čtení. Nejvíc mě bavily právě příběhy členů klubu ať už z jejich vlasti nebo to, co prožívali v Paříži. Postupně mě ale začal zajímat i život Michela a jeho rodiny a hlavní hrdina mi přirostl k srdci tak jako všichni ostatní.
Zpětně si říkám, že na reálný život je tam těch událostí na jednoho dospívajícího chlapce až dost, ale Paříž té doby a zážitky východoevropských emigrantů jsem si díky autorovu stylu vyprávění tak užila, že mi to vlastně vůbec nevadí. Po dlouhé době jsem zase četla knížku, u které jsem byla nešťastná, že už končí.
Nádherná knížka, kterou mohu jenom doporučit. Hluboký čtenářský zážitek, chvíli po přečtení jsem se s hrdiny knížky nechtěla rozloučit.
Kniha poutavě a živě líčí dospívání zvídavého Michela v Paříži přelomu 50. a 60. let na pozadí války v Alžírsku, napětí v rodině nebo lásku ke starší dívce Cécile – ostatně kdo by se do ní nezamiloval…? Jádrem vyprávění jsou však příběhy emigrantů z východní Evropy, kteří se začali scházet v zadní místnosti jedné pařížské hospody, hráli tam šachy, popíjeli a povídali si o svých životech, které museli nechat za železnou oponou. Byť má tento příběh reálný základ, popisované blízké přátelství dospívajícího kluka a všech těch životem protřelých exulantů mi přišlo až příliš umělé a příběhy uprchlíků byly někdy jak vystřižené z nějaké západní „čítanky o komunismu“. Přesto kniha určitě stojí za přečtení, zanechává v paměti takovou příjemnou atmosféru. (7/10)
Bylo to dlouhé a nádherné čtení. Román se rozprostírá do ohromné šíře i hloubky, od mikrokosmu Michelovy rodiny a od svízelí jeho dospívání až po evropské politické události šedesátých let, do toho salonní marxismus intelektuálů i přímočará radikalita mladých revolucionářů, kteří chtějí spasit svět - a hlavně životní příběhy exulantů z východu. Autor přímo chrlí spousty příběhů, zásadních i epizodních, které pro celek zdánlivě nemají další význam, ale přitom přibarvují a dokreslují románový svět do plnosti. Postavy působí skutečně a lidsky, chovají se přirozeně, každý má své světlé i temné chvíle, každý je nezaměnitelný originál, ke každému jsem si vytvořil citový vztah. Poprvé jsem si tu jasně uvědomil, že pobývat v exilu na západě nebylo pro mnohé žádné terno, že takový ten můj pocit z osmdesátek "ten se má, utekl na západ" v reálu asi vypadal jinak a krušněji. Kniha se mi četla dobře, pohltila mě a uchvátila, dlouho jsem nic tak po všech stránkách dobrého nečetl. Doporučuji.
Když jsem si tuto knihu vyzvedávala v bezkontaktní skříňce v knihovně překvapilo mě jaká je to bichle,ale po přečtení říkám klidně by mohla mít těch stránek víc!Už teď se mi stýská po všech postavách.
"Raději budu žít jako optimista a mýlit se než žít jako pesimista a mít vždycky pravdu."konečně jsem našla své životní motto.
Krásná kniha,moc za ní děkuji.
Opravdu velký román o první lásce, hlubokém přátelství, složitých rodinných problémech, životě v Paříži očima dospívajícího, citlivého chlapce a musím se připojit ke všem superlativům, které zde v komentářích zazněly. Krásně postaveny do protikladu naivní představy mládeže 60. let o vítězství revoluce a skutečných výsledků revoluce v Rusku se všemi krutými dopady do životů všech, kteří si užívali vítězství pracujícího lidu v praxi. No, někdo stejně nepochopí nejen po přečtení tohoto skvělého díla, ale ani kdybys ho do hlavy kopal.
[audiokniha]
Francie. Paříž. Rusko. Ruští Židé. Ruská inteligence. Básně a básníci. Pravdivost. Vzájemná provázanost.
Uprchlíci. Maďarsko. Polsko. Čech.
A na samý závěr Dante Alighieri
Miluju Paříž. Stejně tak umně provázaný děj, chytře napsaných knih. Jenže tohle?
Do poloviny fakt nic moc . . . topila jsem se v postavách i ději. Taky jsem se hecla nebo kousla.
Přesto, že si taky jako Michel čtu na přechodu a dost mě zajímá osobnost autora . . . bylo to takové velké, francouzské, svobodomyslné, volné, rovné, bratrské :o)
Upovídané mi to přišlo. Sem tam milé moudro. Dlouho jsem kolísala mezi trojkou a čtyřkou. A dost jsem vyhlížela konec . . .
"Obchodování naučit nelze, je to hra. Nic nežrat. Ty jsi kocour a zákazník je myš, myši jsou chytré, kočky jsou trpělivé. Hlavně proto, že chtějí myš sežrat, umějí se vcítit do myší kůže. Myslí jako myš. Kočka musí mít velkou fantazii, aby myš chytla. Je na tobě, jestli chceš být myš nebo kočka."
"Jestli někdy uvidíš nějakou ženskou na kraji silnice jak stopuje a prosí, abys jí pomohl. Hlavně nezastavuj. Vyměňovat pneumatiky to je práce pro autoservis. Ti jsou imunní. Nepletou dohromady práci a city. Kdybych dodržoval své marxistické zásady dělby práce, nebyl bych dneska tady. Cpou nám do hlavy zbytečné zásady jako zdvořilost nebo galantnost a nenaučí nás základní pravidlo: "Dej si pozor na ženské, které se usmívají, mají nějaké postranní úmysly. Žena je přirozená, když se neusmívá. Když spadne do vody a volá o pomoc, hoď jí záchranný kruh a jdi si svou cestou!"
A potom přišlo finále a já vím, že se potkáme znovu. Nebo to rovnou sjedu ještě jednou a dám si k tomu pivo s limonádou?
3/4
Tak tohle byla láska na první pohled a pak stále hlubší a hlubší zamilovávání na několik poslechů. Ano, mám za sebou audioknihu, necelých 21 hodin ve společnosti téhle nádherné a dechberoucí knihy o...o celkem těžkých a neveselých tématech podaných tak svěžím, lehkým, milým a krásným způsobem, že na toto setkání budu vzpomínat ještě hodně dlouho a už teď vím, že se ke knize stoprocentně ještě znovu vrátím, protože to chci zažít znovu! Chci znovu chodit po ulicích Paříže a zažívat vše s Michelem, jako bych chodila po celou dobu s ním, jako by se mě to celé osobně dotýkalo... Všichni víme, že to nebylo jako, že jsme tam opravdu byli a zažívali všechny strasti dospívání a postupného zjištění o tom, co je život a jaký ve skutečnosti je. Cítili jsme tu ztrátu iluzí, která však nikdy nenarušila nenapravitelný optimismus, který do nás všech vdechla tato kniha. Postavy jsem si zamilovala velice snadno, protože byly lidské. Postupně jsem se seznámila se všemi a to byl podle mě i důvod, proč je to dílo tak celistvé, tak opravdové, tak úžasné. Stále se divím, jak mohl autor uchopit tolik těžkých témat, všechny svázat a prolnout a docílit efektu lehkosti a nadšení. Ku podivu ve mně není po dočtení smutek (kromě smutku z dočtení a opuštění všech postav a jejich příběhů), ale radost a to mě nepřestává udivovat.
Kniha také obsahuje nespočet mouder. Rozhodně si k ní vemte pro jistotu i zápisník, nebo mobil.
Zase jsem zažila o život více...Co dodat, jen asi to, že tuhle knihu by si měl přečíst každý! Ale pozor, ať ji nečte moc brzy, pak by ho mohla minout...
Ach jo, je to pár dní, co jsem opustila Paříž, a už se mi po Michelovi stýská. To rozkrývání minulosti, skutečnost, která všechno mění, staré fotky, desky, knížky, filmy, fotbálek, pivo ředěné limonádou a hlavně nenapravitelný optimismus mi asi budou chvíli pořádně chybět...
Štítky knihy
20. století Francie šachy francouzská literatura psychologické romány studená válka uprchlíci emigrace optimismus oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Klub nenapravitelných optimistů |
| 2016 |  Nezmar |
| 2015 | Stoprocentní riziko |
| 2014 | Vysněný život Ernesta G. |
| 2022 | Zaslíbené země |
Kniha Klub nenapravitelných optimistů je v
| Právě čtených | 29x |
| Přečtených | 1 131x |
| Čtenářské výzvě | 192x |
| Doporučených | 163x |
| Knihotéce | 380x |
| Chystám se číst | 1 116x |
| Chci si koupit | 184x |
| dalších seznamech | 13x |
Velice zajímavý román, kde se spolu mísí život dospívajícího chlapce ve Francii v polovině 20.století a imigrantů a jejich důvodů k opuštění vlasti.