O letadélku Káněti
Bohumil Říha
Příběh vesnických dětí, které se při návštěvě letiště seznámí s tajemstvím hangárů. Prožijí veselé i dobrodružné příhody, naučí se létat a dokonce se jim podaří zachránit pilota, kterému se porouchalo letadlo.
Přidat komentář
Vojta a jeho starší sestřenice Anežka, společně s Pepíčkem Slámou a pejskem Kociánkem žijí na Peklech, kde je letiště. Které je samozřejmě potřeba prozkoumat. Hlídá ho ale mrzutý dědeček Kozelka.
Bohumil Říha je jeden z těch základních autorů dětské literatury. Asi každý zná Honzíkovu cestu. Nám ji četli ve školce, a potom jsme jí sami četli ve škole, když jsme se učili číst. Podobně jsem to měl s O letadélku Kaněti. Musím říct, že mě osobně tyhle knížky v dětství moc nezaujaly. Prostředí letiště a lítání v ultralightu je určitě pro děti zajímavé, styl vypravování taky působí, že Bohumil Říha dětem rozumí, ale prostě tomu chybí něco, kvůli čemu bych se těšil na další stránky. Knížka je taky doplněná ilustracemi Heleny Zmatlíkové, které jsou samozřejmě výborné.
PS: Chuť na škubánky s prachandou jsem ale dostal. :-)
Udělat si snídani z družstevního vajíčka byl ten nejhorší zločin co jsem si jako kluk uměl představit (ikdyž jsem nedokázal pochopit proč), letadélko Káně bych si ale klidně půjčil, vždyť řídit ho je tak snadné, že to zvládnou i děti :o. Taky jsem pochopil matematiku jedinečnosti: dokud bylo letadélko jen jedno, byla to paráda, po zjevení druhého letadla jsem byl docela smutný; ikdyž každým dalším vyrobeným letadélkem se zvětšovala šance, že se nakonec nějaké objeví i v mém skutečném životě :)
po Honzíkové cestě přichází vážení děti LETADÉLKO KÁNĚ což vás pobaví není tady žadné vajčko nebojte se je tady naopak enteligentní knížka která vás bude bavit chcete vědět co zažilli čím si museli projít Pepa Vojta a Anežka fakt nuže tady máte letadélko káně super super super knížka
Těžko už dnes říci, kolikrát jsem právě tuhle knihu v dětství přečetla. Bylo to mockrát. Představa malého letadla pilotovatelného tak snadno, že by to zvládlo i dítě, plně odpovídala mé klučičí povaze. Nedávno jsem četla "Káně" svým klukům a zdálo se, že i je ta myšlenka nadchla. Pravda, některé detaily jsem musela povysvětlovat, ale nebylo to nic zdržujícího a složitého (pracharanda apod.).
Ono to asi bude stylem hodně podobné Honzíkově cestě, ale tu z hloubky duše nesnáším, avšak Káně je něco jiného. I když jsem ve druhé třídě dostal jako trest za zlobení přepsat po škole celou první kapitolu (peklo), tak jsem se nedal a Káně si zamiloval.
V té knize je vše, co může dítě (nebo aspoň před patnácti rokama mohlo) chtít. Možná je to pro dnešní děti až moc naivní a dobře vím, že tenkrát byla obecná naivita větší než nyní (nebo jsme měli více ideálů ?), ale stále je to zatraceně dobrá kniha. Vývojový (evoluční) stupeň slabikáře (dokonce i kresby jsou stejné).
(problém H. cesty vysvětlím na zeptání)
A tak mi zůstalo, že nemám v oblibě vesnice (a hlavně cesty na vesnice) a naopak mám rád letiště, letadla a letce. Lehce. Možná i Ledce. A suchý led.
Štítky knihy
děti letadla kamarádi dětská dobrodružství
Autorovy další knížky
1957 | O letadélku Káněti |
1977 | Přede mnou poklekni |
1986 | Vítek |
1984 | Dětská encyklopedie |
1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Kniha O letadélku Káněti je v
Právě čtených | 2x |
Přečtených | 1 107x |
Čtenářské výzvě | 100x |
Doporučených | 32x |
Knihotéce | 300x |
Chystám se číst | 14x |
Chci si koupit | 5x |
dalších seznamech | 15x |
Nádherná knížka mého dětství, která se líbila i mým dětem.