Noční klub. Díl první
Jiří Kulhánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1057/bmid_nocni-klub-nocni-klub-i-ZEv-1057.jpg
5
2496
333
Noční klub série
1. díl >
Chcete přežít příštích tisíc let? Potom byste si měli přečíst tuto knihu. Nechcete-li, i pro vás mám dobrou zprávu - místa na hřbitovech výrazně zlevní. První polovina nového příběhu Jiřího Kulhánka je plná sveřepých slov, sveřepých tajných organizací, sveřepých zabijáků, sveřepého černého humoru a samozřejmě nemohu opomenout neméně sveřepý recept na dlouhověkost. Vy, kteří dáváte přednost ekonomicky výhodnému místu pod tisem, nebuďte smutní, my ostatní na vás příštích tisíc let nikdy nezapomeneme...... celý text
Přidat komentář
Dle hodnocení mám pocit, že jsem snad četla úplně jinou knihu. Moje první setkání s panem Kulhánkem a dojmy jsou z toho spíš rozpačité, tohle má být onen mistr české fantasy?
Tři hvězdičky, ale s odřenýma ušima a hlavně za občasné vtipné hlášky. Jinak průměrná krvavá řežba.
Poprvé jsem četl Noční klub tak před 10 - 12 lety a od té doby si to vždy jednou za čas připomenu a přečtu si ho znovu. A to je naprosto dokonalý ukazatel jak moc tu knihu mám rád, protože málokterou knížku čtu dvakrát. Nevím jestli mě na ní baví příběh, upíři, ten styl psaní nebo postavy. Prostě to nevím a přiznávám, že ani vědět nechci. Prostě jednou za čas se chci ponořit do děje za panem Tobiášem, Hanako a Mazlíkem.
Když bizard, tak Kulhánkův, asi bych to líp jak "Alef" netrefila, ty samé pocity, nejdřív boj o to jestli vůbec jo, a pak se z toho vyvine závislost ( probůh ) na upírovi, ( první co mě napadlo "tak hluboko jsi se vznesla"), bylo to správně fajnově ujetý a výstižně rétoricky vyšperkované.
Citát: "A tak je to dodnes: uklízíme špínu, kterou by Češi zavírali do nemocnic a do vězení, léčili ji a propouštěli za dobré chování."
Naprosto skvělá kniha. Měla jsem předsudky, český spisovatele nepreferuji.Ale tato kniha mě naprosto dostala už jsem ji četla dvakrát
Začátek vysloveně slabý; něco jako čtyřistapadesátý díl Death Wish zasazený do Prahy. Ve čtvrtině to začínalo vypadat na zlepšení, ale naděje zmizela po pár stránkách. Zbytek knihy je celkem nudná přehlídka řeznických technik zabijáků. Literárním stylem mi Kulhánek celkem sedí a právě proto dávám jenom jednu hvězdu - za zklamání. Kdyby méně kopíroval béčkové krváky a více se věnoval logice, mohla to být dobrá kniha.
Po pár letech jsem neodolal a čtu zas. Přes roky, které mezitím utekly, si děj poměrně živě pamatuju (aby taky ne, když už to čtu po třetí), takže žádné překvapivé zvraty se nekonají, přesto čtu s nadšením a skoro až hltavě. Pořád jsem toho názoru, že noční klub je etalonem české sci-fi/fantasy liteartury a jedna z nejlepších knih tohoto žánru k doporučení. Pane Kulhánku, dopište prosím a vydejte další knihu, Vaši fanoušci si to jistě zaslouží a věřím, že bude skvělá. Ačkoli s ní Vy nejste spokojen a možná nikdy nebudete, nám se jistě líbit bude!
Je pravda, že Kulhánka charakterizuje hlavně to, že nedělá dotisk svých knih, tudíž držet v rukou jeho dílo už je samo o sobě dost povznášející a hodnocení možná není úplně tak jak by mělo.
Každopádně Noční klub je krvavá jízda, která se neštítí ničeho, a k dokonalosti ji chybí snad jen o padesát stránek méně.
Doporučuji si nejdříve přečíst Vládce strachu,abyste pochopili na co Tobiáš naráží,když se mluví o "jeho" knize Upíři :)
Jak popsat Noční klub, knihu z roku 2002, čtenou v roce 2017?
Inu, svět se posunul i v popisu a zobrazení brutalit a z tohoto pohledu je kniha bohužel už poněkud zastaralá (bohužel se vztahuje k momentálnímu vztahu světa, filmu a literatůry).
A literárně?
Rodokaps pro 21. století, kdy Indiány, rančery a kovboje nahradili upíři, nindžové a různí jiní nadlidé, na jemnější psychologii opět není místo. Rozdíl mezi Rodokapsy je v tom, že v nich byla hranice mezi dobrem a zlem zcela jasná a nezrušitelná. Dnes? Porcuje se to horem dolem, vinní nevinní, může se všechno, jen houšť do toho, hrdinové se brodí potoky krve s občasnou hláškou na rtech a jejich život je nadřazen životům kolemjdoucích. Vnitřní morální kompas lehce poblikává v udávání směru, aby se zachovalo dekorum. Čtenář časem otupí.
Možná je Kulhánek schopný vypravěč, s dobrými nápady a schopnostmi vtáhnout do děje, ale není to v takovém případě ouplně ouplně zbytečné?
Četl jsem po Vládcích strachu a ze začátku mi celkem vadilo, že nejde o přímé pokračování. Přes počáteční rozlazení jsem se do knihy začetl a zase jsem se od ní nebyl schopný odtrhnout. Musím říct, že příběh mě mockrát neuvěřitelně zaskočil. Že se hned po dočtení pustím do pokračování bylo naprosto jasné.
PS: Kocour je největší sekáč - od začátku až do konce :)
To, co si pamatuju ze Stroncia, je v přibližných obrysech i zde - krvavá řežba, cynické komentáře k ní a hlavní hrdina s kladným vztahem k obojímu. To vše psané způsobem, který člověku nedovolí se od knihy odtrhnout. P.S.: Ty hvězdy jsou spíš za styl psaní, příběh samotný je tam víceméně podružný (dal by se shrnout tak ve dvou větách). Čímž ovšem neříkám, že nehledám druhý díl.
Tak tohle byl úlet ... krvavá zběsilost na kterou jsem vůbec nebyla připravená ... já prostě nečtu knížky, ve kterých se brodíte potoky krve ... proto jsem při čtení mnohokrát bojovala sama se sebou ... s chutí knížku zaklapnout a už znovu neotevřít ... JENŽE ... ono to prostě nešlo ... slova mě nepustila ... šok střídal šok ... emoce emoci ... příběh se vrstvil ... temnější a temnější ... slova vzbudila mou zvědavost ... a já se pustila po jejich umě sestavené stopě ... provedla mě opuštěnými budovami ... sklepy ... městským podzemím ... katakombami ... přivedla mě do míst, kam bych se jinak stěží podívala ... představila postavy o kterých bych jinak stěží slyšela ... a upoutala zvláštním smyslem pro černý humor :-) ... černější než jsem si dovedla představit :-) ... tak ... prostě se to stalo ... byla jsem tam ... prožila si zvláštní příběh ... při zachování duševního zdraví :-) ... a už mi nezbývá než vyseknout na závěr autorovi poklonu ... pane Kulhánku ... vládnete slovy ... fantasy ve Vašem podání má pořádné "grády" :-) ... toho koření je občas na můj vkus trochu moc, ale nedá se Vám upřít, že ho kombinujete a vkládáte do příběhu tak umě ... že čtenář hned po pár přečtených řádcích dostane neodolatelnou chuť ... dočíst do konce :-) ... i když to znamená, že občas lapá po dechu a shání pohár čisté vody ... na zapití :-),
Noční klub a celkem vzato Kulhys je pro mě fenoménální spisovatel.
JEstli další "Debil" napíše, že to má něco společného s Twajlajtem, tak ho neměli pustit ze základky, když si nespočítá, že to vyšlo 3 roky předtím :D
Líbí se mi teorie o rozmnožování a sociálních návycích Upejráků atd plus i jiné poznatky mě celkem ohromily a ktomu pořádný nášup toho dobrodrůža a řezničiny se hodí vždy :D
počátek této už série mně zprvu moc nenadchnul,upíři nejsou pro mé čtení zrovna žánr který bych vyhledávala,ale nakonec...přečtu si asi další díl a jestli dočtu do konce..
Masakr, masakr, masakr ... Nevím čím to je, ale jakmile se začtete (což trvá jen chviličku) tak už nejdou Kulhánkovi knihy odložit, najednou čas plyne nějak podivně rychle a všechny povinnosti co na vás čekají někam zmizí a nezajímají vás, jste tu jen vy a kniha, kterou lze odložit jen velmi obtížně, hned pokračuju na další díl!
I když jsem byl k tématu upírů skeptický, kniha mě plně pohltila a četl jsem jedním dechem. Po přečtení nebyla jiná možnost, než otevřít a hltat druhý díl. Stovky mrtvých a každá smrt má svůj originální popis, potoky krve a sympatický hl.hrdina.
Na začátku jsem si říkala, ježíši, co to je a pak mě kniha úplně pohltila a už nepustila a musela jsem si vzít další díl :-)
Divím se, že v polici v knihovně nestojí tyhle knížky v kalužích krve. A pozor při otevření - krev stříká na všechny strany, masakr následuje za masakrem, usekané části těl létají všemi směry a kvůli hromadám mrtvol nejde kniha pomalu zavřít. Ve víru děje se přátelé vzápětí mění na mrtvoly, spojenci na nepřátele a nepřátelé na spojence (jen ruská mafie zůstává konstantní). A přesto víte naprosto spolehlivě, že takhle pohodové čtení se vám do ruky často nedostane. Děkuji všem, jejichž komentáře mě ke knize přivedly a panu Kulhánkovy za to, že jsem mohla vstoupit do Nočního klubu (nechce se mi odejít).
Štítky knihy
upíři humor česká literatura česká fantasy akční česká fantastika
Autorovy další knížky
| 2002 |  Noční klub. Díl první |
| 2011 | Vyhlídka na věčnost |
| 1996 | Dobrák |
| 1995 | Vládci strachu |
| 2003 | Noční klub. Díl druhý |
Kniha Noční klub. Díl první je v
| Právě čtených | 23x |
| Přečtených | 3 799x |
| Čtenářské výzvě | 278x |
| Doporučených | 379x |
| Knihotéce | 560x |
| Chystám se číst | 682x |
| Chci si koupit | 208x |
| dalších seznamech | 16x |
Po Vládcích strachu jsem se těšil na pokračování, jelikož je kniha s Nočním klubem v sérii. Bohužel to tak není. Což by až tak nevadilo. Ale kvalita děje není zdaleka taková. V knize je spousta krve a cynismu, které jsou ale až nadbytečné. Několik dobrých a vtipných hlášek se tu objevilo. A ačkoliv nadšení ze čtení už u mě není takové, tak stejně si rád přečtu druhý díl Nočního klubu.