Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/898/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti-Y9O-898.jpg
4
3331
394
Slavný román Milana Kundery vychází poprvé v České republice; s obvyklou Poznámkou autora a s doslovem Květoslava Chvatíka. Poprvé vyšel ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži u Gallimarda, v roce 1985 česky v Kanadě v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí... „Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo ze ptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“ ISBN 978-80-7108-281-1 (4. dotisk, 2007)... celý text
Přidat komentář
Úžasné, úžasné, úžasné. Myslím, že si knihu budu muset přečíst ještě tak třikrát, abych pobrala všechny ty těžko-lehké myšlenky. Tohle byla moje první kniha od Kundery a úplně mě okouzlil.
Že bych díky Kunderovi našla krapet lásky pro českou literaturu?
Toto dílo je přímo nabité spoustou podnětných a ne vždy lehko stravitelných myšlenek. Určitě bych Nesnesitelnou lehkost bytí neoznačila za odpočinkovou četbu, ale o to mi je tato kniha bližší. Kundera je mistrem v zacházení se slovy.
Má bývalá profesorka tuto knihu nedočetla. Má kamarádka ji miluje a vlastně její zásluhou skončila i v mých rukou.
Řekla bych, že Nesnesitelná lehkost bytí nesedne každému, ale komu ano, ten na ní jen tak nezapomene. Es muss sein.
Filozofický román, kdy vrcholem filozofie je "einmal ist keinmal". Na rozdíl od ostatních čtenářů jsem se s postavami sotva v něčem mohla ztotožnit a přišly mi ploché, vyfabulované, existující jen v tom jednom svém tématu (Tomáš - vztahy k ženám, Tereza - odkaz matky, fotografka - zrazování atd.), nemyslím si, že život takto funguje, každodennost je pestřejší. Možná kdybych to četla ve 20, hodnotila bych jinak, možná prostě zastaralo - v době vydání mohlo vzbuzovat zájem a obdiv. Po Žertu zklamání. Jedna hvězda za hladký styl (dobře řemeslně napsané) tak a jedna za vykreslení atmosféry normalizace.
Nesnadné, ale velice zajímavé čtení. Nevšední příběh nevšedních lidí opředených spoustou filozofických otázek, které nutí čtenáře přemýšlet o vlastním životě, o vlastních vztazích a postojích. Navíc jasná ukázka života v normalizaci.
Zprvu tuctový příběh, který ale po delším odplutí času, se vrací zpět v dotěrných myšlenkách nutících člověka k hlubšímu zamyšlení. Co je to láska? A doopravdy milujeme někoho jiného? Nebo to děláme jenom pro sebe? Koho tedy máme rádi a za jakou cenu? Máme se rádi?
Kundera má silného rozprávača, akých vie stvoriť len pár spisovateľov. Plus ovláda "čaro prvých viet", teda takých, ktoré okamžite zapôsobia a už sa od textu neodtrhnete. Autor - filozof, a tu slovo filozof rozhodne nie je nadávka ;-)
Nejraději bych ji omlátila o hlavu některým svým spolužákům, kteří si v hodinách literatury zacpávají uši, aby jim neušel příběh. "Vždyť podstatou klasické literatury není příběh," chce se mi na ně vykřiknout. Mají zacpané uši, tak nic...
Přijde mi, že kdyby člověk svůj život okleštil na příběh, vzniklo by z toho "Olivie se rozešla s Janem, rok na to začala chodit s Pavlem, kterého si následně i vzala, měla s ním dvě děti, pak se rozvedla a umřela." Zní to nudně, ale troufl by si někdo o Olivii tvrdit, že je nudná, že nestojí za zmínku? Jsme bytosti plastické, které mají city, emoce, rozum, víru, své sny, strachy a naděje, a to všechno se v nás někdy snoubí, někdy pře. A tohle Kundera vypichuje - fakt, že Tomáš s Terezou zemřou je vlastně takový okrajový, nezáleží na něm a dozvídáme se ho už někdy uprostřed.
Všichni se tu tisíckrát poznáme, analogicky to přirovnáváme ke svému životu a zkušenostem a přece je každá postava úplně vevnitř jiná. Nejedná se však o karikatury typu "blbá sekretářka, přísný šéf", ale o uvěřitelné bytosti.
Celá Nesnesitelná lehkost bytí je hrozně samozřejmá. No vždyť jo, říkáte si, poznávajíce se v něčem na každé straně. Ale zatímco u běžných smrtelníků je to někde hluboko v podvědomí, Kundera s tím nekompromisně přichází ven, tahá naše niterná tajemství na světlo. Někdy jste rádi, někdy úplně ne, každým pádem, kvůli tomuto je pro mě Nesnesitelná lehkost bytí úplně výjimečná a příběh je v ní poslední příběh, který by vám musel zajímat.
Měla strašnou touhu mu říct jako nejbanálnější ze všech žen: Nepouštěj mne, drž mne u sebe, zkroť mne, zotroč mne, buď silný! Ale to byla slova, která nemohla a neuměla vyslovit.
Když ho pustila z objetí, řekla jenom: "Jsem strašně ráda, že jsem s tebou." Při její zdrženlivé povaze to bylo nejvíc, co uměla říct.
Spoustu myšlenek jsem si musela pročítat několikrát a ne všechny mě zaujaly. Až se k ní někdy později vrátím, možná ji ocením víc.
Při čtení knihy byl můj život zahalen břemenem tíže, po dočtení mne obklopila nesnesitelná lehkost. Lze najít lepší důkaz Kunderova mistrovství?
Celým románem se promítají úvahy nad lehkostí a tíží, duší a tělem, láskou a kýčem. Jak můžeme vědět, že je naše rozhodnutí správné, jestliže ho nemáme s čím srovnat? A co kdyby se naše rozhodnutí donekonečna opakovalo? Nebude pak naše žití pod neskutečnou tíhou? Takže pokud se nebude opakovat, je náš život nesnesitelně lehký?
Ovšem nechci ve svém komentáři sklouznout ke kýči, k druhé slze, a proto se loučím. Es muss sein.
Já vlastně ani nevím. Některé pasáže jsem zbožňovala a jiné nemohla vystát. Myslím, že to záviselo tak z půlky na té knize a z půlky na mém vlastním rozpoložení. Rozhodně zanechala stopu.
On je zaskočený láskou k ní, ... jenže je to láska, ve které hraje hlavní roli něha, soucit a pocit odpovědnosti za život druhého, ale ...ne sex.
Ona v něm tuto lásku vyvolala, ... jenže trýzní ji jeho neustálé nevěry, protože ona, na rozdíl od něj, může bez výhrad milovat pouze jediného člověka.
Ona, její láska, nakonec „zvítězí“, ... jenže za cenu výčitek svědomí, protože on se musel vzdát „společenského úspěchů“, vyměnit ho za její lásku, ... a tak, za život v těžkosti, ... a přesto, nebo právě proto, za život ... naplněný.
Jejich příběh se uzavírá tragicky, a přesto, nebo právě proto ... končí ve vzájemném souzvuku ...
A pak tu máme „druhý příběh“, on a ona, ... kdy ona je ta silnější ve vztahu, ... a jejich spontánní život, probíhající v atmosféře společenských úspěchů a ironické lehkosti ... a končící rozchodem ...nicneříkajícím prázdnem ...
Příběhy pana Kundery jsou plné filozofie ... a mě to na nich baví , ... mezi řádky „řádí“ Parmenidés a jeho rozlišení lehkosti a tíže :-), najdete tu Nietzscheho, dávajícího lidským činům tíhu odpovědnosti :-), ... a proč to všechno? ... protože člověk je vybaven tím tajemným „já“, kterým je v přírodě tak jedinečný, „já“, které si je vědomo svého bytí, své konečnosti, ... omezením své cesty na časový úsek mezi narozením a smrtí: „Lidské bytí je bytím k smrti, bytím bez návratu.“ ... jenže, myslíte, že by člověk opakováním byl ve svých rozhodnutích moudřejší?
Věc nesnesitelně silného charakteru, kde je až zarážející, že se mezi našemi českými čeledíny vyskytl jedinec, který dokáže filozofovat o životě v tak obrovském rozpětí.
Typický příklad post-moderní knihy a já mohu pouze říct, že tleskám. Ačkoliv jsem se v prvních minutách četby dost ztrácel, po chvíli jsem vše pochopil a kniha se četla sama. Plna filozofických úvah, s kterými někdy souhlasím, někdy nesouhlasím. Dalo by se říci snad s obyčejným příběhem několika lidí. V čem má, ale tato kniha své kouzlo, že dokáže všechno perfektně propojit a dokázal jsem se ztotožnit s každou z hlavních postav, jako by snad každá vyjadřovala část mého já, obzvláště Sabina a Franz.
Jsem rád, že jsem se k tomuto dílu dostal a určitě si od pana Kundery přečtu i další díla.
Líbí se mi Kunderův styl, přemýšlí o všem možném, všemi možnými způsoby. Občas mám pocit jak kdybych četl své myšlenky.
Ke knize jsem přistupovala s velkým očekáváním, které se bohužel moc nenaplnilo. Z počátku mě kniha bavila a dobře se četla, od poloviny mi to přišlo stále to podobné dokola. Také jsem se trochu nudila u delších filozofických pasáží. Nicméně se jedná o zajímavě napsanou knihu, kterou určitě doporučuji k přečtení, ale sama už se k ní nevrátím.
Velmi pekne ctiva kniha. Nektere pasaze, verim, ze je ctenar nucen cist opakovane, zejmena z duvodu nalezeni hlubsi skutecne podstaty myslenky a v dalsim pripade se jiste kazdy nalezne (aspon z casti) v nejake postave. Knihu doporucuji vsem mladym, dospivajicim i tem zkusenym. Kniha, ke ktere se s odstupem casu jiste vratim. Tema lidskeho byti ci ne-byti, tema zivota a smrti, lehkosti a tihy, severu a jihu a hlavne smyslu zivota, to jsou myslenky, kterych se clovek nikdy nezbavi, protoze na ne nikdy "neprijde" a jsou soucasti kazde vteriny naseho zivota. Doporucuji!
Složitě vykreslený život Tomáše a Terezy, kdy hlavními příčinami jejich problémů v životě byly geny rodičů, okolnosti a (ne)šťastná láska, takže vlastně sám život. Zkoušel jsem se zeptat sám sebe, zda-li bych se zachoval stejně, byl-li bych v jejich situaci. To by ovšem záleželo na tom, jestli bych knihu četl před nebo až po, protože jak říká Kundera: V životě je všechno napoprvé, nemáme šanci namalovat si něco jako Skicu...Doporučuji - 95%
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kniha Nesnesitelná lehkost bytí je v
| Právě čtených | 76x |
| Přečtených | 5 236x |
| Čtenářské výzvě | 655x |
| Doporučených | 437x |
| Knihotéce | 812x |
| Chystám se číst | 1 387x |
| Chci si koupit | 307x |
| dalších seznamech | 31x |
Přečteno před mnoha lety ve španělštině, což dozajista ovlivnilo moje porozumění textu a poselství - naneštěstí i chuť přečíst znovu, důkladně, v rodném jazyce.