Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/898/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti-Y9O-898.jpg
4
3331
394
Slavný román Milana Kundery vychází poprvé v České republice; s obvyklou Poznámkou autora a s doslovem Květoslava Chvatíka. Poprvé vyšel ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži u Gallimarda, v roce 1985 česky v Kanadě v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí... „Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo ze ptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“ ISBN 978-80-7108-281-1 (4. dotisk, 2007)... celý text
Přidat komentář
No musím říct, že jsem nikdy takhle nad dobou co tu panoval komunismus nepřemýšlel. Jak se člověk bál mluvit doma o důležitých věcech. A jak Tomášův článek je stále aktuální viz. dnešní kauza s panem komunistou Ondráčkem :-(
Dušička jásala. V Žertu jsem se našla více, ale tohle mělo něco jiného navíc.
Čtení nesnesitelné lehkosti bytí mě naplňovalo tíží a láskou a pochopením. Nějak se na mě nachytává všudepřítomné téma nevěr, hloubky lásky a pochopení vztahů člověk a člověk. Ale pak jsem najednou byla lehká a otevřela mysl pro ty slova na bílém papíru. Knížka mě vtáhla, takové množství myšlenek, které mi vyskočilo na mysl a musím je řešit i po dočtení mi nahání hrůzu, ale i štěstí. Nové obzory.
Einmal ist kainmal
Kýč je absolutní popření hovna
Doporučuju a přeju krásné počteníčko NH
A já se právě zamilovala. Naprosto a úplně. Úchvatná kniha, má první od Milana Kundery a po tomto zážitku doufám, že ne poslední. Vážně, jsem nadšena a ohromena. Tolik hlubokých a krásných myšlenek na jednom místě! Je pravda, že Tomáš mě vážně štval a s Terezou jsem soucítila, oni ale nejsou to, o čem kniha skutečně vypráví. Kniha je velice čtivá a napsána takovým lehkým jazykem, jako samo bytí.
Moje neoblíbenější dílo od autora, které se mě líbilo od začátku dokonce. První seznámení již na střední škole a šáhla jsem po ni doma z důvodu nedostatku knih. Kundera rozhodně není vhodný pro každého čtenáře, ale myslím ,že tato kniha nepatří mezi ty těžké. Kromě samotného příběhu, který popisuje a vystihuje lidský příběh plný myšlenek, citů, tíhu života a zároveň lehkost, pocity viny, má tento autor styl psaní jedinečný až někdy dokáže odradit čtenáře . Četla jsem knih několik od tohoto mistra, ale tento román je pro mě číslo jedna od něj.
Velký román, nebo jak říká Milan Kundera o dílech Malaparteho nebo Brocha, je to Arci-román. Bezesporu zásadní příspěvek k románu jako svébytnému uměleckému projevu. Není to ani tak o ději, který je velmi jednoduchý, ale o formě, kdy se variují různá témata, podobně jako v hudební kompozici. Je to jedno z těch děl, ke kterému je dobře se vracet po letech. Moje první setkání s Nesnesitelnou lehkostí bytí totiž nedopadlo nejlépe. Román jsem četl jen zběžně a svým erotickým laděním mě nudil a připadal mi jak z ranku "četba pro ženy". Ale po letech jsem se ke Kunderovi vrátil a zpětně musím docenit autorův nevšední smysl pro ironii. Brilantní jsou úvahy o kýči. Kýč, ten paraván zakrývající smrt. A asi nikdo neumí tak trefně a přitom věcně psát o hovně. Samozřejmě s potřebnou dávkou ironie a humoru.
Na jedné straně tíha (doba, ve které se román odehrává a jež ovlivňuje činy hlavních postav) a zároveň lehkost, lehkost života (ty věčné Tomášovi zálety); a někde mezi tím vzlety a pády Tomášovy lásky k Tereze. To jsou jen některé variace na věčné téma duality, v tomto smyslu nejasné a rozostřené hranice mezi tíhou a lehkostí. Ty věčné rozpaky nad tím, že lehkost je pro jednoho tíhou a pro druhého tíha lehkostí. V tom je něco z esenciální podstaty bytí a zároveň něco metafyzického.
Kundera někde píše, že většinu velkých románů jejich autoři napsali až po čtyřicítce. Důvodem je podle Kundery fakt, že k románu se člověk musí prožít, že je potřeba času a zkušenosti. Myslím, že to lze vztáhnout i na četbu. Právě Nesnesitelná lehkost bytí je román, který přímo vyzývá k opakovanému čtení, kdy se vlastní zkušenost času stává promítacím plátnem samotné četby. Lze jistě namítnout, že to je přeci povaha veškeré literatury. Ano, to je jistě pravda, ale u tohoto románu je tento pocit mnohem intenzivnější.
Přečetla jsem začátek a naprosto souhlasím s manželem gigi77 a MíšouS !!
Když jsem přemýšlela o přečteném, uvědomila jsem si naprostou přesnost názvu knihy!! V knize popisovaný způsob bytí je tak "lehký", že pro jen trochu moudrého či rozumného člověka musí být NESNESITELNÝ :)))
Pochybuji, že se ke knize někdy vrátím:(
Výborná kniha, Kunderův styl psaní v sobě nese lehkost a vtip. Líbí se mi jak si s textem a slovami umí hrát, ať bude popisovat sebe nudnější věc, já budu hltat každé slovo. Co se příběhu a knihy týče, tak nedokážu ani popsat, o čem to bylo - o ničem a o všem, o životě, traumatech, pocitech, vině. Rozhodně se k ní jednoho dne vrátím.
Abych pravdu řekla, nikdy bych po této knize dobrovolně nesáhla pokud by nebyla navržena v našem knižním klubu. Už jen ten název mě trochu děsil. Představovala jsem si pod tím několikastránkové hluboké myšlenkové monology ve stylu "být či nebýt". Po přečtení první strany jsem se v tom jen utvrdila a už jsem to chtěla vzdát, ale následující příběh mě zaujal a já se začetla a nemohla jsem se odtrhnout. Kniha nenutí k velkému zamyšlení, ale člověk se mu stejně neubrání a začne nad danou situací přemýšlet. Byla to první kniha, která ve mě vyvolávala silné pocity a emoce. Bylo to dáno snad i tím, že jsem ve spoustě situací viděla situace, které jsem sama zažila. Není to lehké čtení, ale mě kniha naprosto dostala.
Přiznám se, že nevím, co si mám o knize myslet. Postavy mi byly nesympatické a někdy jsem se při čtení až nechutně nudila jejich hloupostí a opakováním stejných chyb. Jejich nerozhodností a neschopností postavit se na vlastní nohy a žít život, který by se jim líbil a nejen někoho citově vydírat a snažit se ho k sobě připoutat násilím.
Pro mě jedna z nejzásadnějších knih. Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale s každou dalsí stránkou jsem si knihu zamilovávala víc a víc. Dost mě rozhodila, člověk si uvědomí prchavost mladí a života vůbec. Osudy několika lidí vyprávěné z pohledu každého z nich...úžasná kniha.
Vynikající kniha – jako zatím všechno, co jsem od Kundery četl. Jeho logický, krystalicky čistý styl, bez zbytečných detailů a ornamentů, promyšlené a přesto snadno srozumitelné filozofické úvahy, střídání pohledů výrazných a výborně psychologicky vykreslených postav, jeho skepse a ironie, to vše mne v této knize okouzlilo. Zajímavé příběhy všech hlavních postav, odehrávající se v době, na jejíž temné stránky bychom nikdy neměli zapomenout, pak už byly jen bonbónkem na dortu.
Bytí ... to jest animální sex a duchovní boj. Ano, obojí je těžce slučitelné i když dochází k lehkému a místy nesnesitelnému prolínání :) Pokud jste ještě nenalezli své pravé já, asi to nebude právě lehké čtení ... možná tak trochu nesnesitelné ... :)
První Kunderova kniha, kterou jsem četla. Bylo mi 16. Získal mě.
Četla jsem v kuse, zabraná do příběhu.
Fascinuje mě jeho způsob kompozice.
A nesnáším Tomáše!
povinná jazda ako malý princ, alebo intelektuálny gýč mladého hipstera ? Pre mňa musí kniha obsahovať niečo s čím sa viem stotožniť, ukázať mi aký som smiešny vo svojich pózach, alebo mi len pripomenúť veci na ktoré som už dávno zabudol. Táto kniha má všetko z toho.Aj keď som dosť starý, aby som si pamätal prvomájové sprievody, to čo ma skutočne bavilo boli skôr tie "vzťahové" kapitoly.
Skrze tuto knihu jsem se s Kunderou seznámila a začala tím trvalá láska (nikoli směšná). První mé seznámení s propojením dějové linie s esejisticko-filosofickými pasážemi. Geniální. Třeba tematika kýče se mnou neskutečně rezonuje.
"NEZKUŠENOST Jeden z názvů, který jsem chtěl dát Nesnesitelné lehkosti bytí: "Planeta nezkušenosti". Nezkušenost jako základní vlastnost lidského bytí. Narodíme se jednou provždy, nemůžeme začít jiný život se zkušenostmi předchozího života. Vystoupíme z dětství, aniž víme, co je to mládí, vstoupíme do manželství, aniž víme, co je to manželství, a i když vcházíme do stáří, nevíme, kam jdeme: starý člověk je nevinné dítě svého stáří. V tom smyslu je země planetou nezkušenosti." Milan Kundera: Slova, pojmy, situace
Přiznám se, že české autory čtu méně často než ty zahraniční. Přesto jsem se rozhodla, že zkusím Kunderu. Je to jeden z našich velkých spisovatelů, tak jsem byla zvědavá, jak píše. No a musím říct, že zklamaná nejsem, naopak. Kniha se mi moc líbila a určitě si časem koupím další. Líbí se mi styl vyprávění a charakteristika postav. Místy mi až zatrnulo, jak někdy uvažuji stejně jako postavy v příběhu. Je to síla.
Z knihotéky mého muže. Zaujalo mne jeho verbální hodnocení:
1) někde uprostřed knihy: "Taková filozofická fantasmagorie ..."
2) z epizody knihy, kde hovno je hlavní téma: "Hluboké rozvahy o hovně mě fakt neberou ..."
3) těsně před koncem knihy: "Kundera bude zase rozebírat hovno a bude o něm psát dalších 80 stran ..."
Tak nevím? S přihlédnutím k ostatním komentářům si dovoluji osobní závěr: Můj muž má raději jednodušší formu beletrie :-)
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kniha Nesnesitelná lehkost bytí je v
| Právě čtených | 76x |
| Přečtených | 5 236x |
| Čtenářské výzvě | 655x |
| Doporučených | 437x |
| Knihotéce | 812x |
| Chystám se číst | 1 387x |
| Chci si koupit | 307x |
| dalších seznamech | 31x |
Kniha a osudy jednotlivých postav? Jako celek hodnotím velice kladně a z hlediska osudu lidí si myslím, že to vystihuje dobu a celkem mě to vzalo. V první polovině knihy jsem ale stále přemýšlel, jestli "živočišné" pasáže čerpá autor z vlastní zkušenosti, nebo si je vymýšlí, přišlo mi to dost přitažené za vlasy... a právě ty vlasy mi přišli jako zbytečné science fiction v jinak velice uvěřitelném příběhu, tak si je půjdu umýt a zase příště Pane spisovateli.