Muži, kteří nemají ženy

V první řadě musím přiznat své překvapení nad českým názvem této sbírky. Nejen z doslovu je zřejmé, že Murakami odkazuje i na stejnojmennou sbírku od Ernesta Hemingwaye. Proč se tedy český vydavatel přiklonil k řadě názvů, k jejichž rozpuku došlo po vydání trilogie Milénium? Vypočítavost bych v tom úplně nehledal, spíš jemný humor. Druhé drobné zklamání je z překladu. Ne, že by nebyl dostatečně dobrý a čtivý, ale trochu mu chybí hravost, kterou do svých povídek Murakami vkládá. Kitaru tak v povídce Yesterday mluví spisovnou češtinou, i když v ní značnou roli hraje jím přijatý dialekt. Je to škoda, a trošku to ubírá povídce její kouzlo. Jinak samozřejmě smekám klobouk, Murakami i v povídkách dokázal stvořit svébytné světy, které se pohybují přesně na hraně mezi realitou a snem. Na pár stránkách vždy dává prostor jen několika málo postavám, díky čemuž se mu daří jim dávat jiskru a opravdovost. Navíc na pozadí řešených problémů zručně načrtává funkční psychické profily a opravdu tíživé situace, díky kterým je těžké nedočtenou povídku odložit. Nechci tvrdit, že ze všech příběhů jsem byl stejně nadšený, přesto ve mně kniha jako celek nechala veskrze pozitivní dojmy. Za sebe tedy musím říct, že na povídky dobré.

vědět znamená být silnější.
Drive my car