Muži, kteří nemají ženy

13.10.2016

Moje první setkání s Murakamim a můžu hrdě prohlásit, že jsem se zamilovala. Doufám, že jeho další díla jsou stejně krásná a působivá. Otevřené konce vedou k zamyšlení se a k sestavení vlastních závěrů i když musím podotknout, že občas jsem ho za tyto nedořeknuté věty chtěla rdousit :-) zvláště pak v povídce Šeherezáda a Kino, kde bych si ráda o hlavních hrdinech početla více než jen cca 40 stran na kterých dostali prostor rozehrát svůj příběh.

16.09.2016

Knížka mě vůbec nebavila. Povídky byly divné.

14.09.2016

Mám Murakamiho knihy rád, líbí se mi styl jeho psaní a přece jen příběhy z Japonska nečtu často a tak je to pro mě dost exotika. Určitě se mi některé jeho romány líbily víc ale ani tyto povídky nejsou špatné. Téma mužů, kteří přišli nějakým způsobem o ženy je docela zajímavé a některé povídky mě dost pobavily - např.Nezávislý orgán, jiné méně - Zamilovaný Samsa.

05.09.2016

Hmm. Jakože průměr, no.

01.09.2016

Upřímně- Kafka na pobřeží nebo Norské dřevo to není. Přesto musím říct, že povídky jsou pěkné. Mají zajímavou myšlenku, je nad čím přemýšlet, jsou stylisticky výborně napsané. Na plný počet hvězdiček to ale nevidím.

23.08.2016

Tuto krásu nejde slovy popsat...Ne, takto bych asi nezačala, je to průměrná Murakamiovska próza. Lépe píše romány než povídky. Ale i ty jako jednohubka dobrý. Murakamiho svět mám ráda. Líbí se mi, jak dumá nad různýma věcma, která jsou tak triviální ale on z nich udělá hit.
Jeho úvaha nad tím, že "lidská žal by měl být vyjádřen v exaktních hodnotách" je určitě velmi dobrou myšlenkou...Uhádnou míru utrpení druhého by bylo určitě příjemné - k čertu s nedostatečnou empatií.

19.06.2016

Tentokrát povídky na trochu sentimentálnější notu, četly se nicméně dobře a otevřené konce podněcovaly k domýšlení příběhů.

01.06.2016

Už jsem skoro zapomněla, proč jsem Murakamiho zařadila mezi své nejoblíbenější autory. Dlouho jsem od něj nic nečetla. Muži, kteří nemají ženy mi to v lecčems připomněli, taky jsem si ale při čtení uvědomila, že záleží na rozpoložení čtenáře, jak se bude ke knize stavět, není to jen na autorovi a celkovém vkusu.
Co se mi na knížce líbilo je upřímnost a otevřenost. Příběhy jsou milé, zdánlivě jednoduché a opravdové. Oceňuji dialogy, na kterých stojí téměř většina povídek.
První čtyři povídky mě dostaly. Byl to přesně ten Murakami, kterého já si pamatuju a byly plné pozitiv, které jsem vyjmenovala výše.
Poslední tři povídky už mi tak blízké nebyly, jsou složitější a představují přesně to, co mi na Murakamim vadí.
Z povídky Zamilovaný Samsa jsem poněkud rozpačitá a vlastně nevím, zda bych ji označila jako poctu Kafkovi a nebo spíš parazitování. Mám na ni protichůdné názory a jsem vděčná za doslov, který vlastně pomohl povídku dotvořit.

17.05.2016

Proč jsem se nestal rybou? Proč jsem se nestal slunečnicí? Ryba nebo slunečnice by ještě dávaly smysl. Určitě větší smysl, než se stát Řehořem Samsou...
Z nějakého důvodu se po přečtení toužím stát mihulí potoční, rybou či slunečnicí.

10.05.2016

Až na to smutné téma je knížka hezká, nejvíce se mi líbily krásně vyobrazené pocity všech postav, ale na hodnocení dávám 4/5.

03.05.2016

„Ženy vás opustí a neřeknou proč. Murakami nechává to zjištění stranou: někdy je lepší nevědět nic.“ je věta z celkem obsáhlého doslovu Jiřího Kamena , která obsahově vystihuje knihu. Stylisticky prostě Murakami, zajímavé vůbec, že zde jsou muži vlastně oběti. Doporučuji :-)

28.04.2016

Můj největší problém byl, že jsem od knížky očekával díky názvu trochu něco jiného, než jsem ve výsledku dostal. I tak mohu říci, že jsem velmi spokojený a proto jsem se rozhodl o každé povídce napsat pár řádků.

Drive my car - je dobrá rozjezdová povídka. Už od prvních stránek je z ní cítit typický murakamiovský nádech. Což, se mi dost líbilo. Dále se mi líbilo jakým způsobem se zápletka povídky stočila. Co mě naopak mrzelo, byl konec, který nebyl špatný, ale čekal jsem jeho větší gradaci. 7/10

Yesterday – začíná trochu zvláštně, ale po pár stránkách se rozjede a je to radost číst. Je to dost civilní povídka, která je mi tématem bližší, než ta první(hlavně kvůli věku hrdinů). Nejvíce se mi líbilo, jakým způsobem ke konci povídka graduje, a že samotný konec nepůsobí přehnaně, ale tak nějak vyplývá z toho co víme o postavách a jejich chování. 8/10

Nezávislý orgán – je moc pěkná povídka. Ze začátku jsem si říkal, co je to za zvláštní začátek. A pak s každou další stránkou jsem si tuto povídku užíval. Dokonce i daný zvrat působil jako něco, co do dané povídky přesně pasuje, za což jsem ve výsledku velmi vděčný. Sympatické postavy, vhodně použité metafory, zajímavý konec, a takové melancholické pocity z konce a vyznění povídky. 9/10

Šeherezáda – zajímavě načrtnutá povídka, která je jiná, než se na první pohled může zdá. Krásně klame tělem a tím co nám říká. A v tom je největší síla a zároveň největší slabost povídky. Ze všeho nejvíce jsem měl pocit, že tahle povídka se moc nepatří, i když její pointa, naznačuje opak. 7/10

Kino – o této povídce jsem si myslel, že mě sedne, ze všech nejvíce. A taky, že ze začátku ano. Krásně nastřelený příběh. Civilní postavy, obyčejný bar, tajuplný zákazník, femme fatale a jedna popelavá kočka. Jenže, pak se příběh stočí úplně někam jinam a to co na něm bylo zpočátku zajímavé se změní v něco co už není, tak zajímavé a působivé. Velká škoda. 7/10

Zamilovaný Samsa – rozhodně nejzvláštnější povídka, u které nebude dlouho vědět na čem jste. Svým způsobem je hodně netradiční a do jisté míry úplně mimo. V půlce pak přijde zvrat, který příběh s točí, tam kam mám a všechno začne dávat, alespoň trochu smysl a začne to být dost zajímavé. 7/10

Muži, kteří nemají ženy – druhá nejlepší povídka. Jednoduchá struktura příběhu, která se díky ne zrovna spolehlivému vypravěči bude zdát komplikovanější, než ve výsledku je. Autor krásně využívá metafor a opakujících se frázích, díky nímž se dostavit přesně ty pocity. Velký důraz je i na opakovaní dané myšlenky, která díky tomu v závěru sílí a sílí a samotná pointa je díky tomu moc krásná a opravdová. 8-9/10

11.04.2016

Mám radšej romány, ale tieto poviedky mali v sebe niečo, čo ma chytilo. Pustilo ma to iba pri tej poslednej, kde to jaksi škrípalo a niečo mi tam vadilo. Aj napriek tomu hodnotím vysoko. Murakami a jeho spôsob popisu nášho sveta je proste moja šálka kávy. Obdivujem jemnocit, s akým dokáže vykresliť postavy, myšlienky, pocity, náladu... (ne)realitu. Majster svojho remesla a je to poznať aj v tejto zbierke.

"Vědět znamená být silnější."

01.04.2016

Murakamiho kniha povídek se společnou tématikou.

01.04.2016

Když se zamyslím nad tím, která z povídek mi utkvěla v paměti, pak mohu upřímně říci, že jsou to pouze dvě – Šehrezáda, v níž žena vypráví o tom, jak tajně chodila do domu své dětské lásky a Zamilovaný Samsa, což je originální parafráze na Kafku. Nezávislý orgán balancoval na hraně patetičnosti, Yesterday na hraně nudnosti, Kino se zase nevymyká Murakamiho tajemným světům s neidentifikovatelným zlem a povídku Muži, kteří nemají ženy jsem na závěr už jen protrpěla.

18.03.2016

Skvělý, přesný, niterný Murakami. Jako vždy. Ne každá povídka mi sedla, to je pravda, ovšem dohromady jako celek to funguje a má to smysl. Ne s každým hrdinou bude čtenář soucítit, či chápat myšlenkové pochody.. ovšem je to také mentalitou japonců, s kterou my češi nedokážeme natolik splynout. Celkově hodnotím velmi kladně.

14.03.2016

Murakami mě nezklamal. Mám jeho styl psaní ráda. Pro mě příjemné čtení.

21.02.2016

Od téhle povídkové knihy jsem čekal hodně, docela mě ale zklamala. Jakš takš se mi líbili asi dvě povídky, zbylé mi přišli nudné a bez šťávy a jakoby nedokončené. Na druhou stranu, v nich vlastně Murakami popisuje osobní problémy a děj běžného života spousty lidí, ten nemusí být nutně každý den akční. Všechny povídky, ač některé nudnější, si v sobě ale jasně nesou typický a nezaměnitelný "Murakamovský" styl nadpřirozena. Jak už tu psal někdo přede mnou, Murakami bude lepší romanopisec, než autor povídek..

21.02.2016

Vydat knihu povídek, oddělených příběhů nese vždy jedno riziko - celkové vyznění. Románem, novelou a jinými jednotnými útvary se autor docela dobře vyhne porovnávání jednotlivých částí, u povídek nás toto nemine, jedna kraťoulinká nás může zasáhnout mnohdy více než i celá kniha, další může být z toho "slabšího soudku", hodnocení a dojem ale zanechávají jako celek, všech sedm příběhů.

Yesterday, příběh obyčejného mladíka, jdoucí si svojí cestou, schopnost "být svůj", naučit se kansajský dialekt, utvořit si vlastní verzi Beatles. Nejít tisíckrát prošlapanou cestou, ale zachovat si svoji jedinečnost... Blízkost tak blízká, že již není cesty zpět... Vzájemné neporozumění dvou, tak strašně si blízkých a zároveň vzdálených lidí... Na tuhle povídku nedám dopustit. To samé platí i na poutavou vypravěčku Šeherezádu nebo "milovníka" Samsu...

PS: v povídce Řehoř Samsa mě doslova utkvěla v hlavě jedna drobnost, kterou si nejsem moc schopen vyložit. Když Samsa otevírá dveře, bere "za kouli u dveří, kterou otáčí doprava". Moc mi to do kontextu ani doby nesedí, nevím, jestli jde o úmysl nebo jen chybu. Dle všeho se i v Japonsku užívá stejný systém jako dnes u nás... Netuším... :)

PS2: tu a tam se zde objevuje kritika překladu. Z češtiny jsme zvyklí na vysoko nasazenou laťku a neotřelost T. Jurkoviče, který se jako komorní překladatel svého úkolu zhostil více než výborně, zde se "interpretace" ujal někdo jiný, proto můžeme pociťovat změnu... Dle mého by to tak i mělo zůstat nadále, jeden autor = kompletní překlad od jednoho překladatele, minimálně co se Murakamiho týče :-)

PS3: Kafka by byl na novodobého japonského ptáčka Samsu pyšný ;)

"Nakonec jsem tam nic nenechala... Stala se ze mě obyčejná primitivní zlodějka." str.145