Muži, kteří nemají ženy

10.01.2018

(SPOILER) ... má první povídková sbírka Murakamiho, třetí setkání s tímto autorem - a další hluboká rána uvnitř ... Tato knížka je velkým mementem pro ty, které ještě podobná krutost, jakou zažívají ústřední postavy příběhů, nepotkala, a také aktem porozumnění (asi jako shledání s dávným přítelem, který vás naprosto chápe) pro čtenáře, kteří už ženy jednou provždy ztratili ...
Je tu typický Murakami: píšící přímo a bez zbytečností kolem, s jemným humorem jemu vlastním, se svou kafkovskou tajemností a pocitem odcizení, s protagonisty typicky murakamiovskými, a účelně nechávající opakovat své hrdiny běžné rituály. Posloupnost jednotlivých příběhů odhaluje logiku, která má jediný smysl, a tím je motiv ztracených, oslabených mužů, kteří jsou doživotně poznamenaní ztrátou osudových žen svých životů ...
Hluboce se mne dotkla povídka Nezávislý orgán. Je krásná, smutná, skrývá moudrost; způsobovalo mi doslova fyzickou trýzeň, číst o smrti doktora Tokaie vyhladověním z tak nešťastné lásky ... Rozuměl jsem mu, asi jako každý z mužů, kteří nemají ženy. Paralela s koncentrákem mi připomněla hrůzy, které jsem v životě viděl na vlastní oči. Celá kapitola pak jako kdyby vybarvovala můj subjektivní náhled na ženskou bytost a potvrzovala, co tuším již nějaký čas - totiž, že obecně ženám je velmi těžké věřit ...
Drive my car, Šeherezáda anebo až mystická Kino jsou taky skvělé kousky. Musím zmínit jednu repliku: „... realita je takzvané realitě často vzdálená...“ Anebo pověru o hadech, kteří uchovávají svá srdce mimo tělo, ve svém doupěti, aby byli nezranitelní. Nezapomenu pak na hrbatou zámečnici a regresi zamilovaného Samsy, který se učí být znovu člověkem.
Tak mě napadá, že by se tahle sbírka vlastně mohla jmenovat taky znegovaně 'Ženy, které mají muže': je totiž o ženách, které OVLÁDAJÍ a pak zrazují zoufalé muže a nemají žádné výčitky. Nemají v sobě skutečnou lásku.
Možná v sobě opravdu většina žen má něco zrádného ... Něco jako ten orgán, který funguje nezávisle na vědomí. Vlastně, možná tu díky tomu jako lidstvo pořád jsme ...

08.01.2018

Od Murakamiho jsem toho přečetla dost a všechno to bylo opravdu dobré, jiné, zvláštní, zasněné, tajemně krásné, zkrátka super. Tohle se mi nelíbilo. Nic mi to nedalo. Dočetla jsem sice ... a byla jsem ráda, že to mám za sebou.

03.01.2018

Murakamiovčina ako vyšitá, aj keď pomenej sureálnych prvkov, ale napriek tomu opäť tie osamelé zvláštne postavy. Poviedky bavili!

30.11.2017

Mám asi radši románového Murakamiho, tady mi sedla tak půlka povídek. V první polovině knížky jsem jela na správné vlně, ale pak mi začal ujíždět vlak nebo unikat pointa nebo co vlastně, a ty poslední povídky mě moc nenadchly, přestože jsem se zatetelila u Řehoře Samsy...

12.11.2017

Rozhodně další z perfektních děl pana Murakamiho. Povídky o vztahu mezi muži a ženami brilantně popsané pohledy mužu na milostně vztahy, lež mezi partnery a atd. Mohu řici, že tato knížka stojí za přečtení a určitě se k ní ráda vrátím :)

02.11.2017

Povídková kniha otevírá věčné téma - vztah muže a ženy. Jejich lásku, nenávist, neporozumění, lež i nevěru. A bez rozdílu země, kde se tyto vztahy odehrávají jsou to stejné otázky i odpovědi se závěrem, že ve dvou se to táhne lépe...

01.11.2017

Murakami, jak má být. Byla to první povídková kniha, co jsem od něj přečetla, a byla jsem unesená. Krásné popisy, docela běžné životní příběhy, ale brilantně popsané. Bylo pěkné, podívat se do myslí a srdcí mužů, jejich pohled na milostné vztahy se nám totiž nenaskýtá často...

10.10.2017

Od Murakamiho jsem ještě nic nečetla.Tak teď nevím jestli jsem si vybrala špatnou knihu nebo spisovatel nebude moje krevní skupina. Povídky jsou velice tvláštní dost dobře se čtou, ale nějak mi nic moc nepřinesly. Moc jsem nechápala, co tím chtěl autor čtenáři říct. Neviděla jsem v nich žádnou pointu. Autor je mezi čtenáři hodně oblíbený tak se asi zkusím podívat po některé jeho jiní knize například Norské dřevo nebo Na jih od hranic, na západ od slunce. Protože mě tato knížka hodně mrzí. Nerada bych autora hned zatracovala.

31.07.2017

I když podle doslovu Murakami kompozici tohoto souboru povídek promyslel, mně připadne nevyvážená. Třeba u titulní a zároveň poslední povídky jsem tápala po smyslu, otočila jsem stránku a tam četla:" Sám dost dobře nechápu, co jsem tu vlastně chtěl říct." Dost se mi líbila Šeherezáda a Zamilovaný Samsa. Baví mě zamlženost mnohých motivů, hrdinové třeba nemůžou vycházet z domu nebo venku jezdí tanky, ale proč se nedozvíte.
Otevřená sexualita není obscénní, postavy obyčejné, ale zároveň něčím výjimečné. Jsem potěšena, ale ne nadšena, Murakamiho romány mě oslovily víc.

10.06.2017

„Vždyť přece mrtvý člověk nic necítí, nad ničím nepřemýšlí. A to je na smrti úžasné."

14.02.2017

Murakamiho knížky mám velice ráda, Kafka na pobřeží je pro mě nezapomenutelný a hluboký zážitek. Tato kniha mě trochu překvapila, když jsem zjistila, že to jsou povídky. Připadá mi, že autor neměl dost prostoru rozvinout svůj pověstný styl. Přečetla jsem první a kousek druhé a pak knihu odložila, nějak mi to nesedlo, nezaujalo mě to. Snad to není ani tou knihou, jen to chce jinou chvíli, jiné naladění, třeba se k ní ještě nědy vrátím.

16.01.2017

Povídky mám rád. Každá z povídek dokázala zaujmout něčím jiným. Murakamiho tvorba dokáže oslovit. Stojí za přečtení.

15.01.2017

Povídky moc nemusím, ale Murakami je pro mě silné lákadlo. A taky že nezklamal. Poslední dvě povídky mi přišly trochu slabší, než začátek, ale na celkový dojem z knihy to vliv nemělo. Přečetla jsem ji jedním dechem a na jeden zátah.

13.01.2017

Ráda čtu povídky, Murakamiho taky můžu, ale tato kombinace dohromady mě moc nesedí. Asi jsem namlsaná daleko lepšími skvosty, jako například Norské dřevo nebo Na jih od hranic, na západ od slunce.
Tím ale nechci nijak tuto knížku zatracovat, líbí se mi, že je zde opět prostor pro fantazii čtenáře, jak je u Murakamiho zvykem.
Pro mě osobně nejlepší povídka je Nezávislý orgán a Šeherezáda. Ostatní povídky už byli slabší. Každopádně je zajímavé vědět, jak muži mluví, přemýšlí o ženách. A jak jednoduché je přijít o milovanou ženu, jednoho dne prostě odejde, aniž by Vám cokoliv vysvětlila..... :-)

"S každým hnutím jejího srdce cítím, jak se to moje táhne za ním. Jako dvě lodě svázané lanem. Neexistuje nůž, který by to lano dokázal přeřezat i kdybych si to stokrát přál. "

17.12.2016

Nerada čtu povídkové soubory, ale protože jde o Murakamiho, dala jsem knize šanci. Podle mě kniha nezapře svého autora. První povídky mě nadchly, ty poslední tři už byly až moc magické, nereálné a pokazily mi celkový dojem z knihy, škoda. Naopak povídku Nezávislý orgán považuji za vrchol knihy a zaslouží si opakované a pozorné čtení.

12.12.2016

http://neoluxor.cz/blog/recenze/o-zenach-bez-zen--1195/

30.11.2016

ak Murakamiho román je ako romantická noc s exotickou cudzinkou , tak jeho poviedky sú skôr rýchlovka na staničnom WC... pre mňa celkom príjemné spestrenie. Kto by predsa len hľadal pointu, odporúčam poslednú kapitolu s vysvetlivkami for dummies...

09.11.2016

První kniha od něj...a teda asi jsem ho vůbec nepochopila:-( dva příběhy jsem úplně vynechala...ještě zkusím Norské dřevo.

05.11.2016

Poslední dva příběhy už jsem nedala... Byla to teprve třetí kniha od Murakamiho a oproti výtečnému Norskému dřevu a Kafkovi to byla děsná bída. Příběhy neměly moc hlavu a patu, byly prakticky o ničem...