Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/191816/bmid_muz-jmenem-ove-Joe-191816.jpg
5
4429
1240
Ovemu je 59 let. Řídí saaba. To, že byl na pozici předsedy družstva vystřídán už před pár lety (což on sám považuje za převrat), mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. Příběh, který od začátku promění všechny, kdo se s Ovem dostanou do styku. Román Fredrika Backmana o starém vzteklounovi odvedle komicky ztvárňuje řadu situací, které nám jsou důvěrně známé. Je to kniha, jež dokáže stvořit svůj vlastní svět, ale zároveň nám říká něco důležitého o nás i naší době. Příběh se nese ve stejném duchu jako film Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , HostOriginální název:
En man som heter Ove , 2012
více info...
Přidat komentář
Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, jaký žánr že to čtu. Nejdřív to vypadalo jako čistě humoristický román - tam to skřípe, prvoplánové vtipy založené na typizovaných postavách a Oveho cholerických reakcích se přejí po 20 stranách, natož po 300.
Postupně přibývalo vzpomínek a vzhledem k jejich množství by to klidně mohl být hořký román o generaci, která přišla o místo na světě, aniž se něčím provinila. Tehdy mě Ove několikrát dojal, psychologie postav (těch, které nějakou mají) začala být zajímavá, kvalita knihy šla výrazně nahoru.
A přišel závěr, nerealistické šablonovité postavy se dobraly svých nerealistických šablonovitých happy-endů, a já si nejsem jistá, co to vlastně Backman napsal. Hollywoodské klišé s poctivým základem, nebo jemné smutné ohlédnutí za ztraceným časem v úpravě pro nenáročného čtenáře.
Na Oveho sa ťažko zvyká, komplikovaný starý dudroš, ktorého by za suseda nechcel asi nikto. Avšak posledných 20 strán bolo tak nabitých emóciami, že som sa s Ovem lúčil veľmi ťažko. Teším sa na film, nakoľko som si obraz o Ovem vytvoril v hlave sám, a som veľmi zvedavý, či sa s tým tvorcovia popasovali, ako si kniha zaslúži.
Přijde mi, že se autor snažil napodobit Staříka. Kniha mě nudila a celkově zklamala.
Opravdu příjemná a hlavně čtivá kniha, která čtenáři ukáže, že i to nejšedivější odpoledne není zase až tak černé. Radost, láska i přátelství se dají nalézt v každém věku, zvlášť pokud jde o slušného člověka. No a že je to občas trochu mrzout, nad tím se musí trošku přivřít oči.
Četl jsem po Tady byla Britt-Marie. Ove je vážnější, méně vtipný, ale o hodně dojemnější. Přiznávám bez mučení, že jsem si párkrát zaslzel. Kniha se čte dobře, přesto mě celý příběh přijde trochu vyumělkovaný a vypočítaný.
Začátek nuda. Ale doporučila mi jí kamarádka, které věřím, tak jsem četla dál. A vyplatilo se. Sledovat příběh muže, který tak miluje, i když to nerad přiznává, je krásné. Doporučuju dál a pořád mě vzpomínka na čtení dojímá.
Jsem příjemně překvapena, sice jsem knihu četla na své poměry poměrně dlouho, v mezičase si pustila film, nakonec jsem byla dojata. Oveho si nemůžete neoblíbit, je to bručoun, ale má "velké srdce". Je věrný, a to doslova, věří hodnotám, které jsou v dnešním světě považovány mnohdy za směšné. Všudypřítomné téma smrti autor nepředkládá jako tragédii, ale součást našich životů, se kterou se každý vyrovnává po svém. O jednu hvězdu méně, protože podobně jako v Britt-Marii nemiluji fotbal, nesdílím Oveho zájem o auta a nikdy by mě nenapadlo podle nich posuzovat lidi, své přátele a rodinu.
"Smrt je podivuhodná věc. Lidé se chovají tak, jako by snad ani neexistovala, přestože je to jeden z největších důvodů žití vůbec. někteří si díky ní uvědomí, že žijí tvrdě, zatvrzele a nevraživě. Jiní potřebují vnímat její neustálou blízkost, aby si vůbec dokázali uvědomit, co je jejím opakem. A jsou i tací, kteří se myšlenkou na smrt zabývají natolik, že se usadí do čekárny dávno předtím, než se smrt ohlásí. Lidé se jí děsí, ale největší hrůzu mají převážně z toho, že si vezme někoho jiného než je samotné. Na smrti je nejstrašnější to, že by mohla projít kolem. A nás tu nechat osiřelé."
Muž jménem Ove mě štval od začátku až do konce. Bylo pro mě téměř bolestné ten příběh číst. Dočetla jsem to jen proto, že mě můj syn stále ujišťoval, že už se to rozběhne a bude to pěkné. Konec byl pěkné klišé. Vykalkulované. Alespoň myslím. Nepřekvapil.
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Slzy sice převládaly nad smíchem, ale chytlo mne to .
No, já nevím. Zasmát jsem se zasmála, nad bručounstvím kroutila hlavou i se bavila, ale...za srdce mě to nevzalo. Možná, že jsem příběh nečetla, ale poslouchala?
Začátek mě strašně nebavil, ale asi od čtvrtky knihy to začalo být lepší a u konce jsem utirala slzy. Za mě 4 hvězdičky
Líbí se mi takovéto knihy, kde je vidět, že autor má rád všechny lidi a to i ty nepříjemný, kousavý a ukazuje, že je můžeme mít i my rádi.
Nádherná kniha s bručounem k zulíbání v hlavní roli. A vůbec mi není stydno přiznat i tu nudli, kterou jsem měla u nosu na konci příběhu.
Jedna z nejlepších knížek, které jsem kdy četla a kdyby to šlo, tak dám 10*. Je to úžasná knížka o krásném vztahu, podivínském Oovi, který pomáhá i štve své okolí a starém vypelichaném kocourovi. Nevím jestli jsem už četla někdy knížku, která by mě tak často dohnala k slzám smutku ale i smíchu. Knížka, ke které se budu určitě vracet. Doporučuji.
"Nepochopil, proč si ho vybrala. Milovala samé abstraktní věci: hudbu, knížky a divná slova. Ove byl muž konkrétního. Měl rád šroubováky a filtry na olej. Kráčel životem s rukama zastrčenýma v kapsách. Ona tančila."
(7/17)
Úžasná knížka, kdy se člověk zasměje a na konci pustí slzu. A po zaklampnutí knihy si řekne "jo a o tom je život".
Když pominu dobrý příběh a vykreslení každé postavy, tak mě zaujaly dvě věci. Že se ve švédských nemocnicích platí za použití záchodu a že švédští úředníci jsou opravdoví nelidové :) Podle autora ovšem
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Kniha Muž jménem Ove je v
| Právě čtených | 78x |
| Přečtených | 5 938x |
| Čtenářské výzvě | 1 280x |
| Doporučených | 744x |
| Knihotéce | 1 111x |
| Chystám se číst | 1 656x |
| Chci si koupit | 324x |
| dalších seznamech | 44x |
Naučit starého psa novým kouskům? Nemožné! A přece je sympatické sledovat Oveho roztávání... Ne že by byl jeho přerod úplný - naštěstí není - a taky se nedá říci, že by šlo o nějaké dozrávání: naopak, Backman v tom nechal svého staříka pořádně vykoupat. Zas a znovu jedna překážka za druhou, aby ten rtuťovitý, pedantský děda musel vyběhnout, nechat skon na zítřek a ukázal všem těm nekňubům, lemplům a ajťákům, jak se věci dělají pořádně...
Příběh je sice poskládaný s okatou plánovitostí a schéma postav nevyniká zdáním nahodilého, ale autora nelze vinit, že jeho kniha šustí papírem. Mít v hlavě takhle rozehranou partii příběhu, taky bych ji chtěla dopsat právě tak: pro jednou zase postavit do světla vcelku všedního hrdinu, který se jen snaží dělat poctivě svou práci, nezanechat dluhy, být oddaný své ženě a dát světu nějaký řád. Kdo by si s Ovem, v obklopení vším tím chaotickým, přelidněným a lajdáckým světem, aspoň místy souhlasně nepovzdychl!