Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti
Světlana Alexandrovna Alexijevič
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324683/bmid_modlitba-za-cernobyl-kronika-budouc-jjj-324683.jpg
4
1103
329
26. dubna 1986 zničila série výbuchů reaktor a budovu 4. energobloku černobylské atomové elektrárny, nacházející se nedaleko od běloruských hranic. Černobylská katastrofa se stala největší technologickou katastrofou 20. století. Pro malé Bělorusko (má 10 milionů obyvatel) znamenala národní neštěstí. Za Velké vlastenecké války zničili němečtí fašisté na běloruském území 619 vesnic i s obyvatelstvem. Po Černobylu přišla země o 485 vesnic a osad. Za války zahynul každý čtvrtý Bělorus, dnes žije každý pátý na zamořeném území. To představuje 2,1 milionu lidí, z toho 700 000 dětí. Počet nemocných rakovinou se po Černobylu znásobil 74krát, úmrtnost se zvýšila o 23,5 %, nejvíc lidí umírá v produktivním věku mezi 45 až 50 lety, zatímco stářím umírá jen jeden člověk ze 14. Kniha laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové je sestavena z rozhovorů s lidmi z černobylské oblasti, jejichž život neštěstí zásadně ovlivnilo, s vdovami po hasičích, kteří byli jako první bez jakékoliv ochrany posláni hasit hořící elektrárnu, s mobilizovanými vojáky nasazenými v obrovském měřítku, často nesmyslně, na likvidaci následků katastrofy, s vysídlenými rolníky, vědci, kteří měli zakázáno informovat obyvatelstvo, stranickými pracovníky, kteří zbytečně a marně čekali na pokyny shora. Můžeme ji číst jako varování před technologickou apokalypsou, ale i jako obžalobu komunistického režimu, jehož vinou byla černobylská elektrárna postavena fušersky a s nedostatečnou precizností a který v okamžiku, kdy bylo potřeba rázně jednat, lhal vlastním lidem, rozsah celého neštěstí zastíral.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Historie
Vydáno: 2017 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
Чернобыльская молитва (Černobyľskaja molitva) , 1997
více info...
Přidat komentář
Asi bylo již řečeno vše. Není k tomu co dodat.
Je to smutné, kruté a bohužel pravdivé.
Po shlédnutí pětidílné série s názvem Černobyl z koprodukce HBO pro mne byla tato kniha jasná volba. Stejně jako samotná minisérie, tak i toto dílo je často totální citová vydíračka, ze které místy až mrazí a samotní tvůrci úspěšného seriálu se mnohými příběhy z této knihy inspirovali.
Muselo to být opravdu hrozné...ani ne tak ty chaotické okamžiky těsně po výbuchu, ale hlavně poté, co se to "radioaktivní peklo" rozběhlo na plné obrátky...ten zmatek, naprostá počáteční lhostejnost, lhaní a překrucování kruté pravdy nicnetušícím občanům, odhodlaným dobrovolníkům a vojákům, kteří na to svou chrabrostí a odhodlaností ve velké spoustě případů dříve nebo později doplatili svým životem či ztrátou někoho blízkého.
Na závěr jen pár silných úryvků z knihy, které mi výrazně utkvěly v paměti a budou se v ní držet ještě hodně dlouho:
"Je mi dvanáct let a jsem invalida. Do našeho domu přináší listonoš důchod mně a dědečkovi. Když holky ve třídě zjistily, že mám rakovinu krve, nechtějí už ze strachu vedle mě sedět… Dotknout se mě…"
"Vrátili jsme se domů. Všechno jsem ze sebe svlékl, všechny šaty, v kterých jsem tam byl, a hodil to do odpadků. Lodičku jsem věnoval malému synkovi. Moc mě o ni prosil. Nesundával ji z hlavy. Za dva roky mu stanovili diagnózu: mozkový nádor… Dál už si to napište sama… Dál už nechci mluvit…"
"Přijel jsem domů. Šel jsem na taneční zábavu. Zalíbila se mi jedna dívka: Pojď, seznámíme se. Proč? Tys teď černobylský. Mít s tebou dítě by bylo o strach!"
Opravdu silné příběhy a osudy lidí, kteří si prošli hotovým peklem a jejich životy jsou kvůli prolhanému zlu jménem komunismus doživotně poznamenané.
Tahle knížka se četla hodně těžce, byla plná emocí, smutku, beznaděje… Prostě hnus fialovej. Sovětská mentalita je neuchopitelná a pro mě naprosto nepochopitelná. Tohle by si měli přečíst všichni, co pořád vzdychají, že za socialismu bylo líp.
Děsivě autentické výpovědi. Forma monologu působí velmi sugestivně. Za chviličku si připadáte, že sedíte za stolem s těmi lidmi a posloucháte vyprávění o jejich životech a hrůze, kterou prožili. Jedním slovem, děs, tuto dobu jsem zažil jako pubescent, a na ten květnový palívý déšť nikdy nezapomenu. Odporná a děsivá byla propaganda a lži. Kolik lidských životů se mohlo zachránit....
Video pro obrázek této doby a hlavně propagandy u nás:
https://youtu.be/R6s7NQLfgPg
Vlastně nevím co napsat. Všechna slova jsou zbytečná. Je to děsivé. Nepochopitelné. Šokující. Emoce z knihy jen prýští.
Kolik jen Černobyl zničil lidských životů. Kolik bolesti, utrpení...A svět se točí dál...
Mlžení, zatajování informací a nechání lidí napospas osudu z ozáření. Ano, tak přesně to bylo. O Černobylu jsem slyšela i četla už mnoho, ale přesto je tato knížka v něčem jiná. Poskytuje autentický pohled na katastrofu z pohledu několika osob, místy až velmi podrobně popisuje průběh a následky z ozáření. Jde o výpovědi jen malé hrstky obětí této katastrofy. Přečteno jedním dechem a znechucení z celé této "nehody" ve mně i nadále přetrvává...
Jako obvykle u Alexijevičové - proplétající se výpovědi (zde výhradně monology), ve své věcnosti mimořádně emocionálně působivé, zároveň skládající informace o výrazném člověčím milníku, zde o černobylské katastrofě v dubnu 1986. Pro tuto autorku mám zvláštní metodu čtení - rychle její dílo projít, ideálně během odpoledne plus večera, označit důležité pasáže, rychle odložit, vydýchat, obrečet, po týdnu se vrátit a prolistovat označené... Toto je poslední kniha, kterou jsem od ní přečetla - a nutno dodat, že hlasy jejích žen a dětí z velké vlastenecké, těch nešťastných, kteří se dotkli Černobylu či Afghánistánu a těch, co prošli perestrojkou a žijí její následky, skládá jednu z nejsilnějších zpráv o dvacátém století, tak zvláštní a zároveň konkrétní u vědomí, že jde o hledisko obyvatel bývalého SSSR, tak silné u vědomí, že všichni jsme lidé...
Nějak nejsem schopen dát dohromady pořádný komentář. Kniha se mi nečetla lehce, nebylo mi z ní dobře, ale to je jen správně. Někdy v budoucnu se k ní nejspíš vrátím, jsou události na které se nesmí zapomínat a Černobyl je jednou z nich...
Je to knížka ke které se asi nebudu vracet, člověk by na to rád zapomněl, na tu bídu tvora který si říká člověk, nejde to číst bez slz. Alespoň mně ne, osudy dětí jsou lidem ukradené, jen dětská duše umí umřít tak klidně .
O Černobylu jsem už něco četla, nějaké dokumenty jsem viděla, ale tato kniha mě stejně zasáhla. Faktům, která jsem znala, to dodalo jinou stránku. Celou škálu emocí. Další důkaz o zrůdnosti komunistického režimu, pro který má lidský život nulovou hodnotu, hlavně když si zachová tvář. Úplně to dokresluje vyprávění bývalého tajemníka okresního výboru, který kvůli tomu obětoval zdraví své vnučky. Před vyprávěním dětského sboru jsem musela knihu na chvíli odložit.
Tolik hrůzy , bolesti a smutku nebylo popsáno ani v smolných knihách středověku. Už jsem četla o koncentrácích , pracovních táborech , vězení, o lidech bojujích o přežití, ale této hrůze se nic nevyrovná. To, jak všem nadřízení lhali, jak lhali nám , jak šli ti hasiči a likvidátoři na smrt, ubozí , ubozí malí lidé, obyvatele vesnic v okolí. kteří přišli o všechno. O majetek jim nešlo , chybí jim vzpomínky , domácí zvířata, rodná hrouda, pole , chybí jim zdraví, život , chybí jim všechno co my máme. Já jsem v době tragedie chodila na základku a dodnes si to pamatuju, jenže okolnosti a následky už jsme všichni zapoměli. Taky mě lákalo navštívit Černobyl , vidět to všechno na vlastní oči .
Z této knihy mě bylo opravdu zle , zle jako nikdy. Nechci si představit něco takového prožít, ztratit to co jsem prožila, co jsem si zasloužila, aby zastřelili moji kočku ...Z těchto velmi špatných pocitů mě zachrání jen banánky v čokoládě a Kamil Střihavka, Banánků jsem snědla 5 .
Dobrá myšlenka, smutná až děsivá vyprávění, ale neustálý proud srdceryvných a často opakujících se příběhů se mi četl obtížně.
Dost strašné čtení… Nedá se přečíst v jednom zátahu. Protože jsem měla půjčené z knihovny, četla jsem spíš způsobem, tady kousek, tady kousek. I tak děsivě působivé. Forma autentických výpovědí ještě účinek umocňuje.
Z vyprávění lidí čiší zoufalství, vztek, smutek, bolest. Válku byli schopni nějakým způsobem zpracovat, tuhle apokalypsu bez jakéhokoliv smyslu ne…
První Alexijevičové kniha, kterou jsem četl. Katastrofa v Černobylu mě zajímá a od knihy jsem měl trochu jiná očekávání. Bylo mi jasné, že to není žádná odlehčená literatura, ale hned po prvním monologu jsem knihu na den dva odložil, protože mě udeřil strašlivou silou. Některé z monologů pak na mě byly možná až moc odtržené od reality, příliš popisné, příliš zdlouhavé a neměly spád. Některé byly tak hrůzné, že jsem jen valil oči a nevěřil... to přece není možné! Bezmoc, naštvání a zoufalství jsou společným jmenovatelem většiny výpovědí a já se tomu ani vůbec nedivím...
Tato kniha pro mě byla nejen zajímavým pohledem na skutečnosti týkající se Černobylu, ale také výpovědí o povaze tamních obyvatel. Z knihy na mě čišelo zejména zklamání - zklamání ze státu, kterému lidé tolik důvěřovali a který před nimi skutečnost v začátku ututlal. Zklamání z toho, jak byli lidé využíváni při likvidaci jaderné katastrofy a posíláni na smrt bez ochranných prostředků. Zklamání z reakcí veřejnosti. Zklamání z toho, že si cejch Černobylu nesou už trvale. Opravdu hodně působivá kniha.
Štítky knihy
smrt ochrana životního prostředí atomová energie radiace Černobyl zamoření Bělorusko zločiny komunismu radioaktivita
Autorovy další knížky
| 2017 |  Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti |
| 2015 | Doba z druhé ruky |
| 2016 | Zinkoví chlapci |
| 1986 | Válka nemá ženskou tvář |
| 2018 | Poslední svědci: Sólo pro dětský hlas |
Kniha Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti je v
| Právě čtených | 63x |
| Přečtených | 1 578x |
| Čtenářské výzvě | 527x |
| Doporučených | 121x |
| Knihotéce | 536x |
| Chystám se číst | 874x |
| Chci si koupit | 218x |
| dalších seznamech | 14x |
Tahle kniha je o Černobylu jen častečně. Kdo čeká dramatický popis katastrofy a její likvidace, bude zklamán. Ve skutecnosti pojednává o zrůdnosti "rudého ráje", ať už se nazývá jakkoliv - Sovětský svaz, Rusko, Bělorusko... Jeho zdánlivá vyspělost je vykoupena utrpením a zničenými životy obyčejných lidí. Nejen v Černobylu. Doporučuji k četbě všem, kteří i dnes hledí na východ s nadějí, že tam zahlédnou světlé zítřky...