Poslední svědci: Sólo pro dětský hlas

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Uvedením Posledních svědků završujeme vydání pěti svazků nositelky Nobelovy ceny, které autorka považuje za své kompletní knižní dílo. Jedná se, stejně jako v ostatních jejích svazcích, o knihu sestavenou ze stovek rozhovorů, jež Alexijevičová vedla s účastníky dějinných událostí. V případě Posledních svědků jimi byli převážně váleční sirotci, kteří přežili vyvražďování běloruského obyvatelstva německými zvláštními komandy během druhé světové války. Kniha přináší mimořádné svědectví o nepředstavitelném rozsahu této katastrofy, při němž němečtí fašisté zničili 619 vesnic i s obyvatelstvem. A rovněž o traumatech, jež válka přináší dětem....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385893/big_posledni-svedci-solo-pro-detsky-hla-kLx-385893.jpg 4.765
Žánr:
Literatura světová, Literatura naučná, Historie

Vydáno: , Pistorius & Olšanská
Originální název:

Последние свидетели: соло для детского голоса (Poslednije svidětěli: Solo dlja dětskogo golosa)), 1985


více info...
Nahrávám...

Komentáře (20)

Kniha Poslední svědci: Sólo pro dětský hlas

mirektrubak
22. října

Na rozdíl od minulých knih autorky (tohle byla už moje pátá) jsem zde nenašel obvyklý informační přesah a nové informace ze sovětského a post-sovětského světa: v Době z druhé ruky se dala objevit jedna z příčin ruské nedůvěry k západní demokracii (a já si od té doby dávám pozor na to zjednodušující „voni ti rusáci jsou prostě takový“), Ženská tvář a Zinkoví chlapci zase neotřelým způsobem nahlédly do světa hrdinů, jejichž hrdinství si poválečná společnost příliš připomínat nechtěla. Poslední svědci tuhle vrstvu nemají a já měl tedy pocit, že mně zde oproti předchozím románům něco schází. Ale to je jen taková poznámka pod čarou, nechci to příliš kritizovat – přišlo by mi necitlivé si stěžovat, že kniha, která je celá o utrpení dětí není dost dobrá, protože je „jen“ o utrpení dětí.

V průběhu čtení jsem si mnohokrát říkal, jestli to mám vůbec zapotřebí. Proč vůbec čtu zdánlivě nekončící proud svědectví o krutém a nelítostném zacházení s dětmi? Vždyť to bylo v mnoha případech téměř identické: stále znovu strach a nejistota, stále znovu hlad a bída, stále znovu nedůstojnost bezbranných lidských bytostí. Stále znovu a často dost podobně se musely děti dívat na smrt svých rodičů, a na své rodiče, jak se dívají na smrt jejich sourozenců.
Říkal jsem si, jestli by mi nestačilo přečíst si dvě tři taková svědectví a doplnit si je informací o tom, že podobných osudů byly tisíce. Ale ... ono by to asi nebylo totéž. Stejně jako má smysl mít všechna jména ve Dvoraně jmen v Jad Vašem, stejně jako má smysl na stejném místě číst stále dokola jména zemřelých, tak má i smysl naplnit knihu zdánlivě podobnými příběhy. Působí to úmorně a únavně, ano, ale ono to tak nejspíš působit má. Často se mi do obracení stránek moc nechtělo, ano, ale prostě jsem věděl, že před tím množstvím zbytečného násilí nemůžu uhýbat očima.

InaPražáková
04. října

Nevím, jak bych hodnotila, kdybych od Alexijevičové dřív nic nečetla. Síla obsahu tam samozřejmě je, ale snad už to bylo příliš fragmentární a kousky sobě příliš podobné. I tak je to autorčina standardně vynikající výpověď o sovětském člověku a jeho specifické povaze, navíc o místě, kde se víc než jinde měnili vládci - a všechny bylo nutno přežít.


Hyaenodon
30. srpna

Neodvažuji se udělovat za tuto děsivou knihu hvězdy. :/

Paulus.1987
18. července

Už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy některou knihu četl takhle dlouho. V tomto případě to bylo do jisté míry způsobené tím, že o válečném utrpení dětí jsem dokázal číst jen po několika stránkách.

Od autorky jsem dosud četl její prvotinu Válka nemá ženskou tvář. V Posledních svědcích použila stejný koncept i období 2. světové války, pouze se v tomto případě jedná o vzpomínky tehdejších dětí. V tom pro mě nastal zásadní rozdíl, protože číst o válečném trápení viděném dětskýma očima vyžaduje od čtenáře mnohem větší míru psychické odolnosti. Prožitek ze samotné četby se tak dostává na jinou úroveň, je mnohem silnější, neboť se dočítáme o dětských vzpomínkách na bombardování, válečné běsy, krutosti a zvěrstva, na hlad (v tomto ohledu např. velmi silné svědectví dítěte z obléhaného Leningradu), na popravy vlastních rodičů a sourozenců atd.

Knihu mohu jednoznačně doporučit, ale pouze psychicky odolnějším čtenářům. Mě osobně „odrovnala“ víc než autorčina předchozí kniha.

majanka
05. dubna

Od Alexijevič som už čítala Černobyľskú motlitbu a Vojna nemá ženskú tvár. Vedela som, že to nebude ľahké čítanie a že to budem musieť čítať s prestávkami.
Poslední svedkovia - vtedy deti, ktorým nebolo dopriate detstvo. Dnes niektorí z nich už nežijú. Tí, ktorí žijú, najradšej by si tie udalosti, zážitky, pocity už nikdy nepripomínali, najradšej by boli, keby sa tie udalosti nikdy nestali.
Aj keď pre posledných svedkov sa ťažko na to všetko spomína a niektorí dokonca nechceli o tom hovoriť, je dôležité, že tieto spomienky boli zaznamenané, aby sa už neopakovali.
Oceňujem prístup autorky, keď si nevybrala len jeden alebo zopár príbehov, ale napísala niekoľko desiatok aj keď krátkych reportáži, a tým poukázala, aké obrovské množstvo detí a ich rodín tieto udalosti zasiahli.
Kniha, ktorú asi nikto neprečítal bez toho, aby nemal v očiach slzy, slzy smútku.

icewind
17.07.2020

Příběhy těch, kterým přes noc ukradli dětství, kteří v okamžiku přišli o to co by měly děti vnímat a prožívat nejvíc - o pocit jistoty, radosti, toho, že na vás čeká táta s mámou, že máte svoji rodinu a místo kam se můžete každý den vrátit.... navíc tahle destrukce dětství proběhla za nepředstavitelně brutálních okolností. Tyhle pocity se linou všemi příběhy jako červená nit, jako barva na přebalu...jako pocity Posledních svědků. Souhlasím, že to nelze číst na jeden zátah, přesto, že mám k tématu docela dost načteno, tady jsem to dával po malých dávkách abych to stačil vstřebat. Není to snadné čtení.....

Deia
17.07.2020

Kniha sa mi čítala naozaj ťažko, tých detí mi bolo veľmi ľúto. Nedokážem si ani len predstaviť, čím všetkým si museli prejsť a aké krutosti videli a aj zažili. Ale aj napriek ťažkému obsahu je kniha napísaná veľmi čtivo a nemohla som sa od nej odtrhnúť.
"A my sme pocítili... odrazu sme si uvedomili, že sme posledné. Nami to končí. My sme poslední svedkovia. Naša doba končí. Musíme rozprávať. Naše slová budú posledné... "
Myslím, že táto kniha by sa mala dostať k čo najväčšiemu počtu ľudí, aby sme si uvedomili, ako dobre sa vlastne teraz máme.

dadulik
12.05.2020

"A my sme pocítili... odrazu sme si uvedomili, že sme posledné. Nami to končí. My sme poslední svedkovia. Naša doba končí. Musíme rozprávať. Naše slová budú posledné... "

Pre mňa veľmi náročná kniha na čítanie, pretože sú to výpovede nevinných detí, ktoré prežili vojnu. Párkrát som dokonca musela knižku odložiť a všetko to "vstrebať", no napriek tomu knižka bola vynikajúca. Presne tak, ako aj všetky ostatné od tejto autorky.

1

Doporučujeme

Vladař
Vladař