Mlčení ekniha

od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha byla vyznamenána Tanizakiho literární cenou a je přeložena do mnoha světových jazyků Mlčení japonského spisovatele Šúsakua Endóa (1923–1996) je drsný a zároveň poetický i myšlenkově bohatý příběh o zániku křesťanské misie v Japonsku v 17. století. Téma, které o něco dříve zpracoval i český spisovatel Jaroslav Durych v rozsáhlé epopeji Služebníci neužiteční, Endó pojal z neobvyklé perspektivy japonského katolického křesťana. Kniha sleduje cestu evropského jezuitského kněze, který se se svým spolubratrem vydává na beznadějnou misijní výpravu, je zajat, vězněn, nakonec veřejně odpadne od víry, když tak jako mnozí další šlápne na Kristův obraz. Učiní to ani ne tak z vlastní slabosti, byť tu si stále bolestněji uvědomuje, ale hlavně proto, že kvůli němu jsou mučeni a zabíjeni japonští věřící, ti pevní i ti, kteří již podlehli slabosti a Krista zapřeli. Nakonec se mu zjeví živá tvář Kristova, kterou celý život hledal, v neumělém a sešlapaném obličeji na desce, na kterou šlapaly a budou šlapat dál tisíce prostých věřících nucených křesťanství opustit. Dochází poznání v té největší poníženosti a naprosté bezmoci, která zároveň neúprosně odhalila povrchnost jeho dosavadní víry a představ o životě. Mlčení je považováno za nejzávažnější Endóovo dílo a byly podle něj natočeny již dva filmy. Svou aktuálnost si bezpochyby zachovává dnes stejně jako v době svého vzniku....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/334884/mlceni-19Y-334884.png 4.1114
Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno: (ekniha), Vyšehrad
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (30)

Přidat komentář
Vojslava
10. listopadu

Kam zavede mlčení Boha víru člověka? A jaký tlak a jaké situace způsobí krizi? Román je temný, sám o sobě vlastně mlčenlivý (a k tomu výrazně napomáhají formáty dopisů a dokumentu) a nastavující zrcadlo krizím, které se zdají nepřekonatelné jako kamenná zeď. Jak dobře lze rozumět hlavnímu hrdinovi, jehož motivace ospravedlní jeho jednání, a zároveň přivede Boha opět na scénu... Je to skutečně mistrovské dílo a jsem ráda, že jsem se do něj mohla ponořit.

Kluvo
23. září

Podrobná pitva hlbokej krízy viery, ktorá vyplýva jednak zo stretnutia dvoch odlišných kultúr a najmä z nutnosti prehodnotenia svojho chápania kresťanstva. Dlho som sa pýtal, čo nakoniec autor chce týmto temným, psychologicky, historicky aj miestopisne výborne vykresleným, dielom povedať a či to nakoniec bude stáť za prečítanie a za tie ťažké myšlienky, ktoré kniha vyvoláva (minimálne vo veriacich a kresťanoch zvlášť). Až v samom závere hlavný hrdina, porazený a potupený, zisťuje, že Boh nemlčal a vieru môže posilniť aj jej odvolanie.

PS: Ak chcete rovnako skvelú knihu s podobným námetom, no oveľa pozitívnejšie napísanú, prečítajte si Croninove Kľúče od Kráľovstva.

Carmen13
13. září

Myslím, že je to velmi silná kniha. Hlavně její prostřední část stojí za opakované přečtení a zamyšlení.

kacaabba
30. června

Celistvější obrázek o tomto období se mi ukázal až s předmluvou a doslovem knihy. Samotná kniha je zajímavá tím, že se zabývá oním nepříjemným - podlehnutímu. I to je třeba zaznamenat, moci si promyslet, zda je to opravdu k odsouzení.

GyttaOggová
15. června

Moc jsem nevěřila, že kniha mě jako ateistu opravdu zaujme, ale možná právě díky nezaujatému pohledu mě popis střetu dvou náboženství a kultur hodně bavil. Kniha obsahuje spoustu zajímavých teologických a psychologických úvah, které dovedou zaujmout každého člověka bez rozdílu vyznání či nevyznání a zároveň nabízí dobrý příběh.

holkaslebkou
14. června

Člověk v životě prožije několik osudových setkání a tohle je jedno z těch mých - historická meditace o srážce dvou různých světů (křesťanské obětavosti v podání portugalského kněze a japonské svéráznosti) a hluboké krizi víry. O lidském odhodlání i naivitě, která postupně získává konkrétnější tvar a v bolestech dospívá. A o nekonečném míjení.

Provázela Rodriguese životem upřímná láska k lidstvu a Kristu, nebo spíš strach z toho, co by se stalo, kdyby onen vztah zpochybnil? Kdyby dal najevo vlastní slabost? Je jeho touha přežít obdivuhodná, nebo se za ní skrývá zbabělost? A dá se jeho utrpení opravdu srovnávat s tím Kristovým?

"Jen ranní moře bylo krásné... A Bůh mlčí jako to moře. Stále mlčí."

hatikva
03. dubna

Střet dvou životních filosofií a světonázorů, snaha o evangelizaci míst, kde tradice hluboko zapustila své kořeny, doporučuji milovníkům feudálního Japonska

Zentao
02. dubna

Přiznám se, že knihu jsem četl v angličtině od Picador Classic, která má už samotnou obálku poutavě nejednoznačnou. Na první pohled krásná, na druhý, detailnější, trochu děsivá. Obojí je však důležité, protože sleduje jediný cíl – vztáhnout se ke čtenáři a jen tak ho nepustit. A právě takové bylo pro mne i samotné Mlčení. Po přečtení komentáře Scorceseho ke knize a úvodní části jsem dospěl k závěru, že knihu nikdy číst nebudu, protože (i) jsem ateista, (ii) preferuji milé a krásné věci, nikoli čtivo o mučení (stačí mi, že média vyzobávají jen to špatné ze světa a chrlí to na nás, proto jsem neviděl smysl ve čtení takových děsivostí), (iii) přirozeně inklinuji ke knihám jiného druhu a (iv) fandím Japonsku a jeho kultuře.

Proč jsem si knihu tehdy koupil, to opravdu netuším. Snad kvůli přebalu, snad proto, že jsem si říkal, že by nemusela být jen o křesťanství a misionářích, ale především o teistické víře, což je pro mne jako ateistu velmi zajímavé téma. Každý z nás sice v něco věří, ale proč věřit zrovna v Boha? A proč o tom přesvědčovat jiné lidi žijící v úplně jiných částech planety? A jak se vypořádá misionář s mlčením Boha v kritické chvíli? Doufal jsem, že mi kniha aspoň trochu pomůže najít v ní odpovědi na tyto a podobné otázky.

Knihu jsem začínal číst na dvakrát, ale napodruhé jsem ji doslova zhltl. A výsledek? Jsem nadšený (a dost zděšený)! Ta kniha je úžasná tím, že je ze 100 % o čtenáři. Zatímco většinu knih člověk prolítne a občas se nad nimi zamyslí a něco si podtrhne, u Mlčení musí čtenář pořád na něco reagovat. Endó nutí čtenáře prožívat, přemýšlet, hodnotit, a to nikoli pouze jednotlivé postavy a děj, ale hlavně sám sebe. Vlastně jsem se toho tolik o křesťanech nedozvěděl, ale hodně jsem se toho dozvěděl o sobě, protože Endo mne donutil zamyslet se nad jím předkládanými tématy.

Svět Mlčení je kompaktní, plastický a velmi uvěřitelný. V první části vyprávěné s pomocí dopisů je svět tíživě šedý až černý a s očekáváním nevyhnutelného, které stále nepřichází. Druhá část je pak podivně úlevná a klidná s působivým vyvrcholením, které bylo tak krátké, že mi málem uniklo, ale o to více zásadní a razantní. Význam poslední části a dodatku jsem, přiznám se, příliš nepochopil, ale třeba mi to ještě dojde. Jinak jsem moc rád za všechna předložená témata (idealismus misionáře, mučednictví, zřeknutí se víry, absurdnost, mlčení, snaha o prospěšnost ostatními lidem ad.) i citlivé zpřístupnění jedné éry japonské historie. Na závěr bych pak ještě jako laický obdivovatel japonské estetiky ocenil propojení příběhové linie s popisem přírody a přírodních jevů – nádhera.

Knihu tak mohu s klidným srdcem doporučit každému odvážnějšímu čtenáři. Méně odvážnému čtenáři pak doporučuji Božskou komedii, která volí o dost mírnější formu podněcování čtenáře.

Co se opakovaného čtení knihy týče, tak nevím. Znovu ji asi číst nebudu, ale určitě se vrátím k některým pasážím a znovu se nad nimi zamyslím.

Pro milovníky čaje: Oceňuji, že autor nechává Japonce usrkávat horkou vodu, ačkoliv s ohledem na jejich sociální postavení se zřejmě jedná o čaj, o kterém by ale v té době s vysokou pravděpodobností Evropan nevěděl.

mgeisselreiter
30. března

Ze začátku jsem si myslel, že téma jsem si zvolil špatně, jelikož tato tématika mě prostě moc nebere. Ukázalo se však, že chybu jsem neudělal. Čtenář totiž pozná zajímavou a krutou historii zavádění křesťanství v Japonsku. Autor téměř dokumentárně, věcně popisuje události dle historických skutečností. Právě ta věcnost spolu s krutým obsahem a čtivostí může čtenáře zaujmout, tak jako mě. 70% a 4*, 30.3.2018.

freejazz
20. března

výborné ponorenie do mysle misionárov a miniatúra zmýšľania izolovanej a izolacionistickej japonskej spoločnosti. radosť čítať a ešte väčšia pri knihe premýšľať.

soukroma
09. března

První část (formou dopisu) je spíše dobrodružná - misijní výprava a první seznámení s místními, teprve v druhé části (již vyprávění ve třetí osobě) dojde na samotnou podstatu, tedy dumání o Bohu, životě, světě a postavení člověka (nejen kněze) v něm. A jak jsem se obávala scén s fyzickým mučením, tak mě - spolu s hrdinou - výrazně více mučily všechny pochybnosti... související s krizí víry, víry v šíření víry, víry ve "stejného" boha. Nejsilnějším mučícím nástrojem se ale bezesporu - nejen pro hrdinu - stalo mlčení Boha jako reakce na všechna hrůzná příkoří konaná lidmi na lidech.
"Jak strašný žert, kdyby Bůh nebyl! "

(Pozn.: kniha není o misionářích a "vnucování víry" ve zcela odlišném kulturním, historickém a koneckonců náboženském prostředí - je o víře jako takové, o tom, co každý věřící musí chtě nechtě sám za sebe neustále zkoumat, když se kouká kolem sebe a přitom věří v milosrdného všemocného boha).

callahanh
29. ledna

Filozofický román, který je psaný spíš v evropském stylu, budou určitě jinak hodnotit křesťané a jinak ateisté. Já jakožto nepraktikující katolík vnímám knihu jako výborný psychologicko-filozofický román o těžké krizi víry, kterou musí projít každý, kdo striktně dodržuje veškerá pravidla a žije dle Desatera. Endó velmi pomalu vykresluje křehkou psychicku mladého kněze, pro něhož je zpočátku vrcholem mučednická smrt, postupem času ale chce zůstat živý a při setkání se svým učitelem zjistí, že je nutné respektovat jiné náboženství jiné země. Děj tu prakticky neexistuje, všechno je o popisech doby a pocitech, které hlavní hrdina prožívá, proto jde Endó do naprostých detailů a do psychiky nahlíží opravdu důkladně. Někdy je to psáno hodně těžkým jazykem a souvětí jsou zbytečně dlouhá a celé se to vleče, to jsou ale vlastně jediné výhrady, které k jinak hodně zvláštní, ale výborné knize mám. PS (MENŠÍ SPOILER): To, že vynikající film z roku 2017, má jiné zakončení než kniha, vzhledem ke křesťanské výchově a vyznání režiséra Scorseseho zcela chápu - dává totiž naději, že uvnitř člověk víru nikdy neztrácí. (KONEC MENŠÍHO SPOILERU) 75%

Magriva
25. ledna

Slovy Varla Frištenského z Dobytí severního pólu: No že bych to musela číst (původně vidět) znova...

Cipori
05. ledna

Při čtení vyvstává řada otázek, mimo jiné i po smyslu konání misionářů, jehož důsledkem je lidské utrpení... Pro křesťany jistě zajímavější než pro nekřesťany.

Atanone
22.07.2017

Další z knih o kterých jsem ráda,že jsem je četla a které už asi nikdy nebudu znova číst,protože nejsem schopná ji vnímat jen jako příběh.
Napadá mě,že co sejeme,to sklidíme. Není lepšího učení,než názorným příkladem.
Pokud chceme někoho přesvědčovat o nějaké vyšší pravdě,měli bychom ho nejdřív pokorně poznat. Nazout si jeho boty a chodit v nich,ne jen jíst jeho chléb. A potom,potom možná zjistíme,že jeho pravda je stejně dobrá jako ta naše.

rada.klas
20.06.2017

Mlčení je kniha, kterou budou jinak vnímat věřící lidé a jinak ateisti. Já měla vždy na misie a obecně snahu vnucovat někomu svou víru dost negativní pohled a názor jsem nezměnila ani po přečtení. Chování knězů mi přišlo někdy až sobecké a s hlavním hrdinou jsem soucítit nedokázala, přestože jsem se snažila jeho motivaci pochopit. Ale jsem ráda, že jsem po Mlčení sáhla, protože mi kniha opravdu dlouho ležela v hlavě. A to, že v případě Mlčení máte problém poznat, že knihu napsal Japonec, je jen důkaz toho, jak geniální spisovatel Šúsaku Endó byl.

fusshoku
03.05.2017

Bůh mlčí. Jsme ústa boží. Nemlčme.

Matematicka
26.04.2017

Příběh, který stojí za přečtení i přes svou krutost (kterou jako takovou nevyhledávám). Evropští misionáři přijeli chudým japonským venkovanům hlásat vzkříšeného Krista. Někteří z nich uvěřili – a za svou víru často tvrdě zaplatili. Ale uvěřili vůbec ve vzkříšeného Krista, v toho stejného, ve kterého věříme my? A pokud ne, je to selháním toho, kdo jim Krista hlásal? Kniha, která na první pohled boří naše křesťanské ideály – aby nám však vzápětí ukázala, jak důležité je nenechat se o tyto ideály oloupit, i když se zdá, že už se dávno zbortily, nejsou nám vůbec k ničemu… a Bůh mlčí… Právě to mlčení, zámlky a určitá stručnost promlouvá za mnohé – často více než mnoho slov.
"Hřích není jen to, co se za něj obvykle považuje – že člověk krade nebo lže. Spíš je hřích to, když člověk projde životem Krista a zapomene na stopy, které v něm zanechal. Šeptal růženec pohybuje při tom prsty a modlitba se konečně dotkla jeho srdce."

eLeR
22.04.2017

Šúsaku Endó napísal knihu Čimmoku, akoby ani nebol Japoncom. Úžasne. Všetky tie myšlienkové pochody kňaza, jeho stavy, kedy sledujeme, že ho opúšťa viera. Kedy pochybuje, pretože nechápe, ako sa Boh môže pozerať na všetko to zlo. Stavy, kedy je zase silný, ba dokonca vidí podobnosť v jeho ceste a v poslednej ceste samotného Ježiša. Jasné, že sa natíska otázka, na čo v tak odlišnej zemi, akou je Japonsko, išli Európania šíriť vieru, keď samotní Japonci svoju vieru už mali. Veľa, veľa by sa o tom dalo napísať, ale na čo ... prečítajte si knihu. Je tenká, a aj napriek tomu, že túto tému absolútne v literatúre nevyhľadávam, bola naozaj prudko a ľahko čitateľná, spisovateľ sa pevne držal histórie, zachovaných písomností a zmenil len veľmi málo . Boh nemlčal, trpel spolu s ním.
http://www.csfd.cz/film/88768-ticho/komentare/
http://www.csfd.cz/film/227578-mlceni/komentare/

lucie.kapal
17.04.2017

Jak už zde někdo napsal dříve tak i já jsem nedokázala přímo soucítit s hlavním hrdinou, protože dle mého pohledu prostě jen vnucovali zboží stejně jako podomní obchodníci. Do Japonska cestovali, i přesto že věděli, že už se třeba nevrátí. Nic mučednického na tom nedokáži vidět. I přesto že jsem pokřtěna, i přesto že v Boha přímo nevěřím, přesto mě tato kniha nutila k zamyšlení nad spoustou věcí.

Manyna
17.03.2017

Skvělé vykreslení izolovaného Japonska z pohledu náboženství a tradic. Evropští misionáři měli snahu zasadit pomalu semínka křesťanství mezi místní obyvatele, jež takovou snahu tvrdě potlačili a namísto krásných vzrostlých stromů se Evropané dočkali pouze uhnívajících kořenů a nenávisti ze strany ostrovanů.
Celý příběh se točí kolem Padre Rodriguese - spasitele tajných japonských křesťanů, který svádí svůj vnitřní boj, zažívá zradu, snaží se o změnu, pochopení a odpuštění. Marně se upíná k Bohu, který stále mlčí.

Misericordia
23.02.2017

Reakcia na niektoré komentáre : Hľadieť na históriu z perspektívy "kultúrnej tolerancie" je predsudok z 20. storočia. Misionári, ktorí prichádzali pred niekoľkými storočiami do Japonska tam neprišli zničiť kultúru, ale hlásať evanjelium. Dobrota presahuje hranice každej kultúry. Navyše jezuiti sa snažili "navrubovať" na miestne tradície. A propos, aj budhizmus a konfucionizmus prišli do Japonska z cudziny. Stretávanie a strety rôznych kultúr a náboženstiev sú normálnym javom v dejinách, samozrejme, že to prináša problémy, súperenie a zámienky k vojnám, ale na druhej strane aj izolacionizmus zabraňuje posunu, reflexii vlastných hodnôt a vyostruje nové spory, ako to bolo aj v prípade Japonska. ... Keby si apoštoli "nechali vieru pre seba" a nemali radikálne presvedčenie (ako by sa to dnes označilo), zostali a umreli by asi niekde v Judsku. Kto by nám však prišiel povedať o Ježišovi? Je treba rozlišovať úprimnú evanjelizáciu založenú na rešpekte a službe k bratom, ktorá sa vystavuje možnému prenasledovaniu, od koristníckych výprav Európanov do zámoria pod zámienkou christianizácie, protirečiac hlavnému prikázaniu a s ochotou so zbraňou v ruke prenasledovať... To, čo si však vladári v Japonsku nepriali, po tom viacerí obyčajní chudobní ľudia túžili. A za vieru v Krista boli ochotní položiť život.

Mayaku
21.12.2016

Zajímavá exkurze do mysli mladého misionáře při jeho střetu se svébytnou cizí kulturou, nepřátelskou k jeho náboženskému přesvědčení. Líbilo se mi, jak autor střídal styly vyprávění a je znát, že historickou problematiku měl nastudovanou důkladně. Nicméně nemohu si pomoci, ale nějak jsem s hlavní postavou nedokázala soucítit (čímž samozřejmě nechci snižovat míru utrpení křesťanů v dané době v Japonsku, ta mučení a popravy byly ohavné). Prostě se nedokážu zbavit dojmu, že milí bratři misionáři se prostě mocí mermo jen snažili sebe a své přesvědčení procpat někam, kde o ně nikdo nestál. Úryvek, který tady níže uvádí uživatel Klamm, to vystihuje naprosto přesně.

Klamm
01.08.2016

To si jeden myslí, že ta jeho pravda je jediná a že se s ní musí řídit všichni lidé na světě. Zabalí si svůj raneček vědomostí a hurá do světa dělat náboženskou osvětu. Jenže jak se říká: jiný kraj, jiný mrav. Osobně jsem spíše nakloněný kulturnímu konzervatismu, takže pro takové hurá akce moc pochopení nemám. Zvláště pak do zemí, které už mají svou zažitou kulturu a tradici. Vyjma fyzického týrání jsem tedy s misionáři nijak hlubokou lítost nepociťoval. I když to muselo být hodně nepříjemné, oproti týrání staroobřadníků bránících se reformě církve, popsané v knize Život prokokopa Avvakuma, mi to v Japonsku nepřišlo tak brutální.

JAPONSKÝ KOMISAŘ: „Když vám někdo nutí zboží, o které nestojíte, je to taky jakási laskavost na nepravém místě. A křesťanská nauka se podobá takovému vnucovanému zboží. My máme své vlastní náboženství. A v situaci, v jaké jsme, nehodláme přijímat učení cizí země. I mě kněží v semináři učili katechismus, ale teď už si ani trochu nemyslím, že bychom ho potřebovali.“

KNĚZ: „My na to máme jiný názor,“ řekl kněz klidně, tichým hlasem. „To bychom přece nevážili tak dlouhou cestu přes moře.“
......................................................................

No, může se pak někdo divit Japoncům, jaké kroky po takových zatvrzelých slovech proti misionářům podnikli? Snaha o určitý dialog byla, ale komu není rady, tomu není pomoci.
75%

Finn69
27.07.2016

Čekal jsem něco jiného, tohle není ani tak historický román ze středověkého Japonska, jako spíše sonda do hlavy křesťanského misionáře v okamžiku zásadní zkoušky jeho víry. Z tohoto pohledu je to kniha zajímavá a dobře napsaná, já jsem ale chtěl něco ve stylu Taiko nebo Musaši a tak jsem byl docela zklamaný. Kdybych neznal jméno autora, ani bych nepoznal, že jde o Japonce, je to napsáno docela v evropském stylu. A je to vlastně logické, příběh vypráví portugalský kněz, který přes šógunův zákaz tajně přicestoval do Japonska a po svém dopadení je nucen k odpadnutí od křesťanské víry.

Montezuma
09.10.2015

(...) "V té chvíli jsem pochopil, že umírat za lidi dobré a krásné není tak těžké, ale jakou oběť znamená vydat se za ubohé a zkažené!" (...)

(...) "Kdyby Bůh nebyl, člověk by určitě nemohl unést tu jednotvárnost moře, tu zlověstnou netečnost. Bylo to hrozné pomyšlení. Jak strašný žert, kdyby Bůh nebyl! (...)

Kultivovaný, křehký román o jen těžko vyslovitelných věcech. Mystérium světa se zde nepředvádí jako slon v manéži a neutápí se v nánosech kýčovitých mystických propriet (symbolem této zhovadilé estetiky budiž navěky film Darrena Aronofského Fontána), nýbrž září jasným světlem v "náporech všednosti". Každé slovo tu má svou váhu. Každá chvíle je neskonale banální a zároveň nekonečně významná. Endó očividně nesnáší hru na efekt a já mu za to při takovém tématu nadšeně tleskám. Mlčení, román-haiku.

vandalka
15.04.2015

Nebudu zastírat, že mě tato kniha zpočátku příšerně nudila. Ještě někdy v polovině jsem se přemlouvala, že dalších sto stran přece zvládnu dočíst a plánovala si, jak se tu s jednou či dvěma hvězdičkami podivím nad jejím věhlasem. Nemám moc pochopení pro misijní činnost a vydat se někam úmyslně a natěšeně s vidinou slavného mučednictví mi připadá vyloženě pitomé. Líbil se mi sice Endóův impresionistický jazyk, ale duševní pochody i zážitky hlavního protagonisty mi připadaly ubíjející. Ale pak.. PAK jsem se konečně pročetla ke klíčové části románu, poslední Rodriguezově noci ve vězení, a to byl TAKOVÝ psychologicko-duchovní nářez, že nebýt toho všeho okolo, katapultuje Mlčení do mých nejoblíbenějších knih. I tak se tam možná dostane, po dalším přečtení, protože tohle úžasné vyvrcholení je zachyceno tak neuvěřitelně, že na ně asi nikdy nezapomenu. Skutečně zvláštní kniha, asi není pro každého, ale na mě nakonec velmi silně zapůsobila. Endó je prostě borec.

linaroth
21.07.2014

Dobrá kniha, informačně hodnotná. Ale nic k čemu se budu vracet, nebo mi nějak víc utkvělo.
Ufňukaný kněz je na facku; novela má, vzhledem ke své délce, podezřele mnoho prázdných míst.

tsal
21.07.2013

Kniha nabízí zajímavý obraz Japonska v době, kdy se zde vládnoucí třída pokoušela potlačit křesťanství a tak ochránit svou svrchovanou vládu před cizími vlivy. Endó zde popisuje životní osudy mladého jezuitského kněze z Portugalska, který se do Japonska vydal již v době, kdy zde platil přísný zákaz vstupu komukoliv z katolických zemí. Chce zde najít svého učitele a významného misionáře, o němž se tvrdí, že byl chycen a donucen k odvolání. Vydává se tak na cestu, z níž není návratu.

Spíše než příběh o útrapách mladého kněze je to příběh o víře. Kněz je stále znovu a znovu vystavován situacím, které ho nutí přemýšlet o pevnosti své víry a tom, zdali je slepé následování opravdu tím, co by měl následovat. Okamžiky pevného přesvědčení se střídají s okamžiky pochybností a víra musí bojovat s výčitkami svědomí, zbabělostí a beznadějí.

Autor si zdárně vyhrál i s formou. Zatímco první třetina je nám prezentována formou dopisů mladého kněze svému nadřízenému, střed pak tvoří klasické románové vyprávění a závěr strohé úřednické zápisky. Forma tak odpovídá každé etapě knězova života a podtrhuje pocity z příběhu.

puml
09.05.2013

Výborná kniha o šíření křesťanství v Japonsku na začátku 17. století před jeho takřka totální izolací od okolního světa. V románu Mlčení je dobře znát, že křesťanství nemuselo být v Japonsku jen okrajovým náboženstvím, jak je tomu například dnes, ale že mělo v dobách prvních misionářů silnou podporu, která se ale následkem změny poměrů a pohledu vládnoucích vrstev radikálně proměnila. Endó si ale možná až příliš idealizuje křesťanské misionáře, kteří jsou chápaví k místním a snaží se pochopit i jejich vlastní kulturu. Nevím, možná to tak skutečně bylo a Japonsko se mohlo stát příkladem souznění křesťanství s budhismem a šintoismem, ale kdoví, možná by to v Japonksu dopadlo jako jinde ve světě, kde ale většinou západní myšlení nakonec ve velké míře pohltilo a zadusilo původní kulturu. Vykreslení života tehdějších japonských křesťanů a jejich rituálů je ale popsáno opravdu dobře a i příběh se čte jedním dechem. Zajímavá a nepříliš známá kapitola japonksých dějin z pera asi nejznámějšího japonského křesťanského autora. Doporučuji.