Meč osudu
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30397/bmid_mec-osudu-s73-30397.jpg
5
4945
467
Sedm příběhů zaklínače Geralta. Meč osudu je několikátou povídkovou sbírkou o Geraltovi, trubadúrovi Marigoldovi čarodějce a Yennefer, kde se jejich osudy všemožně kříží a rozpojují, aby se nakonec všichni opět setkali. Hlavním hrdinou tvorby Andrzeje Sapkowského je zaklínač Geralt z Rivie. Jako nájemný hubitel upírů, vlkodlaků a všemožných nebezpečných netvorů pochopitelně ovládá bojové a magické techniky nezbytné pro své zaměstnání. Nicméně není pouze chladnokrevným profesionálem, a už vůbec ne jedním ze superhrdinů, jimiž se žánr fantasy jen hemží. Postupně vychází najevo, že neměl možnost si svůj osud svobodně zvolit, ale naopak je nucen draze platit za schopnosti a dovednosti nedosažitelné a vesměs též nepochopitelné běžným smrtelníkům. Proto vyvolává strach a zároveň nevraživost a odpor těch, jejichž životy vlastně chrání. Přes své pozitivní působení jsou zaklínači odsouzeni k vyhnanství na samém okraji společnosti, která sice působí vnějškově středověkým dojmem, avšak mnoho jejich atributů je převzatých ze současnosti. (Dotisk tohoto vydání proběhl v roce 2008.)... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno: 2011 , LeonardoOriginální název:
Miecz przeznaczenia , 1992
více info...
Přidat komentář
Snad ještě o kousek lepší než Poslední přání, emočně vypjatější...s...hm...osudovým epilogem ;) (ale o tom až po přečtení všech dílů)
Druhý díl úžasné série, stejně jako díl první je předzvěstí toho, co teprve přijde. Kniha se čte velmi dobře, některé příběhy jsem si zamiloval.
Druhé povídkové nahlédnutí do Geraltova světa se mi líbilo možná ještě více než první. Příběhy jsou navzájem propojené s i s první knihou kterou není radno vynechat a dohromady dávají dohromady úvod k úžasnému příběhu.Mezitím co v první knize se řešil Zaklínač obecně, jeho zvyky a zásady ve druhé se dočkáme víc rozboru Geraltových citů k Yennefer a v hlavní povídce s názvem Meč Osudu se poprvé objeví zaklínačka s popelavými vlasy, která je velice věhlasná a oblíbená po videohře Zaklínač III - Ciri, jejíž osudy budeme sledovat celou hlavní pentalogii. Na Zaklínačských povídkách se mi líbí jedna naprosto úžasná věc, která hodně povídkám chybí - pointa. Většina povídek jsou krátké příběhy, které vám ve výsledku nic nedají a brzy na ně zapomenete, na Zaklínačské nikdy. Ať už jde o úžasnou povídku "Trochu se obětovat", "Střípek ledu" nebo samotná titulní povídka "Meč Osudu" což jsou povídky které se mi líbily asi nejvíce, protože jsou velice příjemně čtivé a mají úžasné vyvrcholení a hlavně pointu. Ostatní povídky jsou taky naprosto fascinující, ovšem pokud bych měl říct, která se mi zdála nejslabší (což furt neznamená že je to špatné čtení) vypíchnul bych asi příběh, jak se Marigold a Geralt potýkají s dopplerem - "Věčný Oheň". Podtrženo, sečteno druhá povídková kniha o Geraltovi je úžasná pecka a doporučuju ji absolutně všem, ať už máte rádi fantasy nebo jen hledáte dobře napsanou knížku s trochou přemýšlení.
Co to.... jo vlastně jsem chtěl napsat, že to.... no.... že to bylo.... noooo.... přesně tak. Až na epilog se dá říct, že mně to... coo.... nooo... jak říkám že joooo.... a to je asi tak vše no.... vlastně ještě.... jo přesně tak.... je to mrtě mazec.... toooo. masakr nejwítz psýško mocné.
Vynikajúce pokračovanie, knihu som skoro ani nepustil z ruky. Čo dodať, hurá na ďalšiu knihu :)
V této knize jsou nejhezčí povídky. Miluji asi 3. Ostatní jsou také moc hezké.
Meč osudu dodává celé sáze významný kontext, osudovou provázanost... A přece ty tíživější, neradostné povídky, kdy si čtenář povzdychne nad Essi, nad krutou válkou o Brokilon, nad osudem elfů, nad Cintrou......., Spakowski vyvažuje jasnou cílevědomostí, dojemně upřímnou v Yurgovi, že je třeba žít - navzdory okolnostem. A pochybnosti? To je dobrá věc - "Pouze zlo, pane Geralte, nikdy o ničem nepochybuje. A svému osudu nikdo neunikne."
Epilog dodává velkou dávku optimismu do celého toho bolestného martýria, které čtenáře v následujících dílech ještě čeká...
Kniha se od první liší odděleností povídek, které nejsou spojeny jako předtím, ale je cítit, že jsou řazeny chronologicky. Zatímco u předchozí byly všechny povídky mimo první nadprůměrné, zde sbírka začíná jednoduchými příběhy z Geraltova světa. Na druhou stranu je zde více cítit ponurá atmosféra doby, ve které žil. Ani u nás doba vrcholného středověku nebyla žádná idylka. V tomto zkrátka Sapkowski naprosto exceluje. Druhá polovina povídek je však perfektní. Poslední povídka označená jako epilog obsahuje několik spoilerů ohledně ságy. Kdybych ságu nečetl, byl bych raději, kdybych děj téhle povídky neznal. (Tato skutečnost je zmiňovaná minimálně ve třech předchozích komentářích níže, pokud jste ságu nečetli, epilog taky nečtěte.) Sbírka mi přijde o trochu horší, ale nemůžu upřít, že jako předehra k následující sáze má o hodně lepší atmosféru. 80%
Čo vlastne k tomuto nádhernému dielu napísať. Keby som mal napísať všetko čo ma zaujalo tak by som tu bol dlho. Všetky poviedky boli nádherné. Treba spomenúť, že poviedky na seba trošku viac nadväzovali ako v prvej knihe.
Najsilnejšie poviedky boli pre mňa "Trochu se obětovat" a "Něco více". Nenachádzam slová, ktorými by som opísal svoje pocity pri čítaní týchto poviedok. To je proste niečo magické. Po skončení poviedky "Trochu se obětovat" som dlhú chvíľu len tak sedel v čajovni a čumel do prázdna a snažil sa vstrebať Marigoldové posledné slová o Očku (Essi Daven). Táto poviedka ma ranila.
Už to tu bolo spomínané ale rád to napíšem znova. Sapkowského Zaklínač je súčasť môjho života. Geraltov príbeh je napísaný spôsobom môjmu srdcu najbližšie (bližšie ako LOTR alebo HP) pretože všetky postavy pôsobia a správajú sa reálne, dokáže sa dovolím si tvrdiť stotožniť viacmenej s každou postavou, pretože zažívajú problémy ako zažívame často my ľudia na tomto svete či už citové alebo existenčné. V tomto príbehu nie je nič čierne ani biele. Každý má svoje problémy. Každý má v sebe svetlé aj temné stránky a je len na každom jednom, ktorou stránkou sa bude viesť v živote. Kto sa raz dotkne tohto príbehu tak už nikdy sa od neho skutočne neodtrhne.
Ďakujem ti Andrzej Sapkowski za príbeh o Zaklínačovi, nato čo si stvoril, zato ako si ma obohatil a ja som sa mohol pri čítaní tvojho diela odtrhnúť od tohto prašivého sveta v ktorom aktuálne žijeme a mohol aspoň v týchto chvíľach žit vo svete, ktorý si stvoril.
A čo by som asi napísal na záver svojho komentára k tejto knihe...
"Jsi něco více Ciri, něco více"
Naprosto skvělá kniha, miluji tohoto autora. Každý kdo má rád fantasy, tohle je povinnost.
Opět super čtenářský zážitek. Povídky Meč osudu a Hranice možností jsou z knihy nejlepší, ale ani ostatní nejsou špatné a rozhodně nenudí. Věčný oheň a Střípek ledu byly poutavé a s úžasnou atmosférou. Něco víc a Trochu se obětovat byly čtivé, ale nijak speciální. No a Epilog beru už jen jako vtipnou tečku, která se zásadně vymyká zbytku knihy.
Meč osudu se mi líbil více, než Poslední přání. Od lehkého, krátkého stylu prvního díla přešel Sapkowski k delším, souvislejším povídkám, kde se odhaluje Geraltova minulost, osobnost a vztah k Yennefer.
Druhý díl je oproti předchozímu těžší, což ale příběhu jen svědčí, dodává na čtivosti a vážnosti. Postava Ciri mě moc potěšila, provázanost s Přáním, byla jsem na ni opravdu zvědavá.
Marigold... je zkrátka Marigold, ten potřeštěný umělec, kterého si zamilujete.
I když ne tolik, jako Bílého vlka. Protože ten, i přes (nebo právě pro) svoje pochyby, syrovost, hrubost, zásady a chladnou logiku je tím, kvůli komu čtete. A tak to má být.
Luxusní záležitost!
Meč osudu byl ještě lepší než první povídková kniha. Nemám ji absolutně co vytknout, jednotlivé příběhy byly čtivé až tak, že se od nich jeden nemohl odtrhnout. Geralt byl klasický Geralt, no a k Marigoldovi nemám absolutně co říct.
Těším se na další z příběhů, ač ne přímo o Geraltovi.
Mám dojem, že mě Geralt začaroval nějakým znamením - nebýt běžných povinností, od knihy se snad ani neodtrhnu. Opět skvěle napsané a plné možných i nemožných dobrodružství od začátku až do konce. Dlouho jsem se u knihy tak nebavila.
Opäť skvelé čítanie, konečne sa objavuje Ciri a poviedka Meč osudu je pre mňa najlepšia Sapkowského poviedka o Zaklínačovy, ktorá sa objavila v prvých dvoch knihách. Veľmi sa teším na román, ktorý ma čaká.
Další sbírka skvělých povídek :) Poslední povídky připraví čtenáře na začátek ságy a úplně poslední je skvělým zakončením, veselým a vtipným :)
Prvním a druhým dílem jsem se dost dlouho prokousával, ale od třetího dílu to dostalo grády. Za nejlepší část považuji Věž vlaštovky.Teď se chystám číst samostatný román Zaklínač - Bouřková sezona.
Štítky knihy
polská literatura meč a magie bájní tvorové zaklínači příšery, monstra fantasy dvojníci, dvojnictví
Část díla
- Hranice možností 1991
- Meč osudu 1992
- Něco končí, něco začíná 1993
- Něco více 1992
- Střípek ledu / Úlomok ľadu 1992
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Kniha Meč osudu je v
| Právě čtených | 165x |
| Přečtených | 8 013x |
| Čtenářské výzvě | 611x |
| Doporučených | 536x |
| Knihotéce | 2 083x |
| Chystám se číst | 543x |
| Chci si koupit | 144x |
| dalších seznamech | 25x |
Druhá povídková kniha o Zaklínači u mě nezabodovala tak, jako ta prvá. První příběh "Hranice možností" je parádní dobrodružná záležitost, melancholický ''Střípek ledu'' mě neoslovil, zdlouhavý ''Věčný oheň'' mě dokonce donutil knihu na nějaký čas odložit. Čtvrtý příběh ''Trochu se obětovat'' byl slušný, i tak ale horší, než jakýkoliv příběh z první knihy. ''Meč osudu'' byl naopak velmi dobrý a ''Něco víc'' trochu zklamalo. Pochopil jsem, že tento příběh má být jakýmsi úvodem do následujících knih, ale roztříštěnost a uspěchanost mi nedovolila se do příběhu patřičně vcítit. Epilog ''Něco končí, něco začíná'' je svým humorným pojetím blízko prvnímu příběhu, příběhově je ovšem absolutně o ničem a s ohledem na celkovou melancholii v knize na mě působí poněkud nepatřičně. Doporučuji s výhradami, pro pochopení následujících románů je ovšem kniha nezbytná.