Lolita

31.10.2014

Legendární román se pro mne legendou nestal. Možná za to mohla přílišná očekávání, ale přesto knize nelze upřít povedenou vnitřní projekci myšlení "pedofila". Děj a jeho vyvrcholení mně však nechytlo, nedokázal jsem pochopit motivaci a jednání hrdiny

Asi nejhorší kniha ,kterou jsem četl, pro mě to byla naprostá ztráta času.

19.09.2014

Lolitu jsem začala číst v rámci povinné četby a rozhodně bych jí neshledala jednoduchou ke čtení.
1) Věřím, že né každý se umí přenést přes myšlenkové pochody psychopata (sama bych knihu nazvala jako "Deník kultivovaného pedofila"). Mně osobně to nevadí, psychopati mě celkem fascinují, stejně tak existencionalismus a podobné.
2) Řekla bych, že je celkem těžké udržet si niť příběhu. Děj se rozutíká všemi možnými směry. Od chronologické posloupnosti najednou skočí do retrospektivy a pak do hlavy hlavní postavy, kde dojde k výčtu myšlenek, pocitů a pak zase bez varování do hlavního příběhu.
3) Právě díky velkému množství pocitů a myšlenek honících se v hlavě hlavního hrdiny se kniha v některých pasážích může stát i nudou, neb se nic pořádného neděje.
4) Často se objevují francouzské věty a slova, různé narážky na různá díla známých i méně známých autorů, i na různé osobnosti. Autor si hraje se slovíčky, atd. Takže hledání vysvětlivek mě vytrhávalo ze soustředění na hlavní děj (zvláště když jsem četla e-knihu a všechny vysvětlivky jsem měla na konci)

Celkově, knížku hodnotím dobře a byla pro mě čtivá, posléze jsem se i nadchla a osud těch dvou jsem začala přímo hltat. Vytkla bych jen tu zmatečnost, ale možná je účelná, bereme-li to jako deník.
Doporučuji všem, kteří mají slabost "podivné existence" a to nejen o jejich skutky, ale i o to co se jim honí v hlavě.

10.09.2014

Knihu jsem ze zečátku brala jen jako jednu z těch, které mám na povinné četbě k maturitě, ale pohltila mě a já byla dychtivá co se vlastně s Lo a Hubertem stane.Lo byla rozmazlený fracek a Hubert prostě zvrhlík,i přesto jsem knihu četla jedním dechem.Až na pár Hubertových výlevů byla kniha čtiva a zařadila se mezi mé nejoblíbenější knihy.

27.08.2014

Měla jsem z Lolity trochu obavy, ale začetla jsem se prakticky okamžitě. První půlka je výborná, nepřišlo mi to až tak zvrácené, jak jsem očekávala, tudíž jsem neustále dumala nad tím, jestli nejsem tím pádem zvrácená já sama...?:) Možná, kdyby se Lolita chovala více jako normální dvanáctileté dítě, bylo by to asi více opovrženíhodné, ale spolu s H.H. v sobě to dítě dokonale potlačila a zabila. Druhá půlka má své slabší stránky, tak se sto stranami jsem se docela natrápila, ale konec skončil přesně tak, jak měl. Tragicky.
Nejvíc fascinující je ale opravdu jazyk a Nabokovova schopnost tak dokonale a sugestivně vše vyjádřit a popsat. Díky tomu, se mi celá kniha odvíjela v hlavě jako film. (Který jsem ještě neviděla.) A v neposlední řadě musím zdůraznit opravdu vynikající překlad.

22.08.2014

"Člověk musí být umělec i šílenec, bezmezně melancholický tvor (..), aby rozpoznal malého anděla smrti mezi obyčejnými dětmi."

Taky mi to rozpoznávání trvalo. Četla jsem Lolitu poprvé až 5 let potom, co mě naučili číst - spoustu promarněných let. Tenkrát jsem nerozuměla všemu. Ostatně později také ne. Neznám nikoho, kdo by mohl upřímně tvrdit, že v plné míře porozuměl Nabokově mistrovské hře se slovy, všudypřítomnému poetismu, který zní jako hudba, a který dělá Lolitu odlišitelnou od jakékoli jiné knihy klidně i z jediného odstavce.

Lolita - psychologie emoční smrti, společenských tabu, hranicích lásky a šílenství, a v neposlední řadě psychologický román o té nekonečné sobeckosti, kterou sebou přináší touha po malé Lolitě, Lo-li-tě, Doly..

13.08.2014

Překrásné vyznání lásky, pokud opomeneme fakt, že jde o lásku k dívce. Pokud se od tohoto dokážete odporostit mohu knihu jen doporučit.

Od knihy jsem čekala příliž mnoho a čekalo mě velké zklamání. Zpověď zvrhlíka byla tak zdlouhavá a místy zcela nepodstatná, že jsem z knihy zvládla jen prvních dvacet stran.

23.07.2014

Do konce jsem se nedočetla. Chvilkami mi dílo přišlo bezchybné, myšlenky i slova skvěle vyjádřeny. Ale větší část knížky pro mě byla prostě příliš... Zvládám vrahy i jiné psychopaty, ale Humberta jsem bohužel nakonec zvládnout nedokázala. Jeho zpověď byla místy jednoduše nad mé síly. Což zní zvláště od člověka, co s (předstíraným) klidem čte Malazskou knihu padlých a Píseň ledu a ohně. Snad se k Lolitě jednou vrátím a pokusím se přes všechny nechutnosti dostat. Momentálně to ale nedokážu. Přesto musím říct, že knížka rozhodně nebyla špatná. Pokud zvládnete ony úchylné pasáže, tak v ní zalíbení nejspíš najdete.

16.07.2014

Přečteno (resp. doposloucháno). Je to jedna z mála knih, které jsem četl po zhlédnutí filmu. Ten jsem sice viděl hodně dávno, ale základní dějovou linku jsem si ještě pamatoval. Každopádně malebnost psaných slov nelze přenést na plátno a u takové zpovědi už vůbec ne. I když filmové zpracování není vůbec špatné, kniha opět vítězí. Pro mě možná štěstí, že jsem to poslouchal jako audioknihu, protože si troufám zbaběle tvrdit, že bych to ve čtené podobě "asi nedal".

11.07.2014

Syrová, upřímná zpověď psychopata, mistrovský pohled na jeho maniakální myšlení a jeho nemravnou avšak upřímnou a pravou lásku k Lolitě. Výborné slovní obraty, myšlenkové pochody a popsaní každého možného detailu. Bohužel se ke konci kniha opravdu vleče, přesto kniha stojí za to přečíst až do konce. Dokonalé.

06.07.2014

Všechno se mi líbilo, přelétla jsem to jedním dechem.
Jen Lo mne pak štvala! Jak sakra mohla být tak umanutá.
A nebo bylo právě v tom to její kouzlo?

29.06.2014

"Nezastavuj!" zaječela Lo.
"No jo. Jen klid." (Lehni, bestie, lehni!)
Podíval jsem se na ni. Díkybohu, malá se smála!
"Ty trdlo," řekla a sladce se na mě usmívala. "Ty vzpurná nestvůro. Byla jsem holka jako kvítek, a koukej, cos mi proved. Měla bych zavolat poldy a říct jim, žes mě znásilnil. Ty jeden dědku sprostej."
Dělala si jenom legraci? V jejích hloupých slovech zazněl zlověstný, hysterický tón. Hned nato vydaly její rty sykavý zvuk, začala si stěžovat na bolesti, že prý nemůže sedět, že jsem v ní něco přetrhl. Po zádech mi začal stékat pot, málem jsme přejeli nějaké zvířátko nebo co, které se vztyčeným ocasem přecházelo silnici, a moje nasupená společnice mě znovu počastovala ošklivou nadávkou. Když jsme zastavili u pumpy, beze slova se vydrápala ven a nadlouho zmizela. Nějaký postarší chlápek s přeraženým nosem mi pomalu a láskyplně utřel přední sklo - všude to dělají jinak, od kousku jelenice po mýdlový kartáč, tenhle na to měl růžovou houbu.
Konečně se objevila. "Hele," řekla tím neutrálním tónem, který mě tak zraňoval, "dej mi nějaký drobný. Chci zavolat matce do té nemocnice. Jaké je tam číslo?"
"Nastup si," řekl jsem. "Tam volat nemůžeš."
"A proč?"
"Nastup si a zabouchni dveře."
Nastoupila a zabouchla dveře. Starý mechanik ji obdařil zářivým úsměvem. Vyjel jsem na dálnici.
"Proč nemůžu zavolat matce, když chci?"
"Protože," odpověděl jsem, "tvoje matka zemřela." //
El - o - el - i - té - a. Lolita aneb Příběh zhýralého Humberta a hříšné nymfičky. Provokativní? Téma určitě, forma lehká, žádná pornografie, na druhou stranu žádné přehrané metafory. Vypravěč a hlavní postava v jedné osobě je úchvatný - ačkoli je zvrhlý, získá si důvěru - je prostě upřímný, nepokrytě otevřený. A zkrátka mučivě, sebedestruktivně zamilován do mladé dívčiny, která už dávno neví, co je to dětská nevinnost. Kritika pokrytecké morálky? Možná. Každopádně Román s velkým R o lásce, předsudcích, vášni. ///
Nabokov sám: "Pro mne existuje prozaické dílo pouze do té míry, pokud mi poskytuje to, co zhruba nazvu estetickým blahem, čili pocit být nějak, někde zapojen na jiné stavy bytí, kde j eu mění (zvědavost, něha, laskavost, extáze) normou. Takových knih není mnoho. Všechno ostatní je buď vrcholný brak, nebo to, co někteří nazývají literaturou velkých idejí, která se velmi často neliší od vrcholného braku přicházejícího v ohromných sádrových blocích, jež jsou opatrně přemísťovány z jednoh ostoletí do druhého, dokud se neobjeví nějaký odvážlivec a s rozmachem do Balzaca, Gorkého či Manna nepráskne kladivem." // (...) // "Že můj román skutečně obsahuje různé narážky na fyziologická nutkání úchylného člověka, je čistá pravda. Nejsme však děti, nejsme nevzdělaní mladiství delikventi ani mládenci z anglického gymnázia, kteří po noci homosexuálních radovánek musí přetrpět paradox četby antických klasiků v upravených verzích." (12. listopadu 1956)

24.06.2014

Ve své době se autor vydal na zakázané území klasické literatury. Kniha byla mnohde zakazována a nesla cejch pornografické literatury. Teprve postupně, jak stoupala tolerantnost společnosti, začala být kniha brána jako sonda pokřivených lidských vztahů, kdy byť i mladý jedinec, takřka ještě dítě, dokáže manipulovat starším inteligentním mužem a dohnat jej až k sebezničení, a pak bez ohlédnutí a bez lítosti vykročit dál do života.

23.06.2014

Kniha je úžasná, s bohatou slovní zásobou, občas ironicky vtipná a s každou přečtenou stránkou roste napětí a zvědavost čtenáře jak tento příběh poputuje dál. Musím říct že na konci knihy mi snad i Humberta překvapivě bylo líto a tajně jsem doufala že by snad jejich ,,románek'' mohl dosáhnout vytouženého št'astného konce. Filmová verze se mi ale přece líbila více. Knihu ale určitě doporučuji :-)

19.06.2014

Tak do půlky to bylo napínavé, ale jak potom jen jezdili sem a tam, byla nuda.

18.06.2014

Dlouho jsem po této knize toužila a chtěla si jí přečíst. Je možné, že právě proto pro mne nebyla takovým nadšením jaký jsem čekala. Chci říct tato kniha byla dobrá, rozhodně jí doporučiji přečíst a zaplnila mou nudnou 3 hodinou cestu domů a spoustu chvil doma a na koleji, ale asi jsem čekala něco víc po tom, co mi o ní lidé básnily. Zvláštní, že vás může názor jedince tak ovlivnut a dokonce změnit váš uhel pohledu na četbu.

Lolita je psychologický román a má něco do sebe. Přece jenom nikdy není neviný. Ani Lolita ani on, oba ve svém příběhu hrají roli. A je to jedna z filmovaných knížek na které se dát koukat.

11.06.2014

Na mě náročná četba a hrozně mě to nebavilo. Ze začátku mě to bavilo, ale poté, co se vydají na cesty, jsem musela hodně přeskakovat, abych knihu vůbec dočetla. A přitom film se mi tak strašně líbil, poprvé musím říct, že bych dala přednost filmu před knihou.

10.06.2014

Zvrhlý, opovržení hodný přesto však poetický a milující člověk, který oplívá notnou dávkou černého humoru. Tak bych ve stručnosti popsal pana H.H. I přes zajímavou zápletku a místy nečekané zvraty jsem měl dojem, že napětí ke konci mírně upadalo. Přesto je dle mého kniha čtivá a byly chvíle kdy jsem ji jen těžko odkládal. Pokud tedy čtenář od knihy nečeká barvité líčení oplzlostí, kniha ho rozhodně nezklame.