Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/bmid_listopad-zqU-463130.png
4
5059
1333
Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Paní Mornštajnová opět nezklamala. Mrazivý, smutný a bolavý příběh. Zpočátku jsem se Listopádu trochu bála, je to přeci jen alternativní verze naší historie, ale opravdu není čeho se obávat. Vstřebávám a ještě hodně dlouho budu. Po Haně určitě nejlepší Alenina kniha. Děkuji za takové knihy a takové autory!
Romány této autorky mám rád, ale k této knížce jsem přistupoval od začátku trochu s odstupem, protože se jedná vlastně o fikcí "co by kdyby...", ale uším říct, že jsem byl zase nadšený hlavně z toho, jak se toto téma může uchopit. Nejde o úplnou fantazii, protože kam až se může dojít vidime i jinde na světě, ale možná proto mi to připadá nalehavejsi. Romány paní Mornstajnove bych klidně doporučil jako povinnou četbu, myslím že zatím vždycky otevřela část naší historie, která ale a důsledky na naší současnost a na chování každého z nás. Za mě zase povedený román.
"Ale tak to asi je, že člověk touží po štěstí, a teprve při pohledu zpátky si uvědomí, že šťastný vlastně byl." (s. 23)
Čekala jsem všechno, ale tohle opravdu ne. Takhle silný příběh dvou žen, který se nakonec protne. Kde zvítězí lidskost nad systémem. Kde ze všeho nejvíc záleží na zachování si vlastního sebe-vědomí. Protože pokud i to ztratíte, stanete se jen bezduchou loutkou na největším divadelním jevišti světa.
A vlastně to není nic těžkého. Stačí zasít do lidských srdcí strach. Tak moc mi to připomíná uplynulé dva roky - a strach, který ovládl 99% společnosti. To 1%, které od začátku chápalo situaci, bylo vnímáno jakožto smyslů zbavené. A pak se to procento začalo zvětšovat.
"Z popela už dům znovu neuplácáš. Pevné zdi postavíš jen z nových cihel." (s. 229)
To, že se společnost mění, vyvíjí, tomu nelze zabránit, i když žije v domnělé svobodě. Smutný fakt je ale ten, že se ze svých chyb jen málokdy dokáže poučit. Jak lehko zapomínáme a užíváme stav, jaký je nyní...
Tahle kniha člověka donutí se zamyslet. Nad tím, co se mohlo stát, a někde ve světě třeba i stalo nebo stane... Přečtěte si ji, nebudete se od ní moci odtrhnout, protože vás svými ostrými a dlouhými drápy stáhne a už nepustí.
Konec knihy jsem opravdu takový asi nečekala.. Faktem je, že mě oproti jiným autorčiným knihám tahle tak moc nevtáhla, ale četby nelituji ani trochu.
Tenhle autorčin román už není nic moc. Patrně už se náměty vyčerpaly a je to vidět. Z románu je cítit alegorie na C- 19 a na současný stav naší země.
"... A pokud už nelze vládu udržet přísliby šťastné budoucnosti, lze ji udržet strachem. Moc chutná sladce a je třeba jí ledacos obětovat. Třeba i štěstí většiny národa. Proto přece vznikly diktatury."
"Obraz společnosti, jaký vytvářela média, byl ale naprosto odlišný od skutečnosti, v níž byli lidi nuceni žít."
A takových citátů bych mohla uvést desítky. Příběh je sice vsazen do fiktivního obratu po listopadu 89, takové co by, kdyby.... ale narážky na to, co se děje dnes, jsou jasně patrné. To jsou ty lepší pasáže příběhu. Bez nich by byl celý román plytký a nezáživný.
Tak snad příští román autorky bude zase skvělý jako Hana.
Představa, že by listopad 1989 dopadl tak, jak autorka nastínila ve své knize, je děsivá. Osudy Maji i Magdaleny jsem četla se zatajeným dechem, mrazivá a šedivá doba nesvobody byla napsána zcela věrohodně. Za mě plný počet hvězd a doporučení všem.
Jak by to u nás mohlo vypadat, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo jinak? Jaké by byly životy našich rodičů a později ty naše?
Začnu tím, že na Hanu to prostě nemá.
ALE stejně Alena Mornštajnová nezklamala a někdy se zase vrhnu na její další dílo.
Listopád vypráví příběhy dvou dívek, později žen, jejichž osud je spletený dohromady.
Cítila jsem opět hrozně moc emocí, mezi kterými převládala bezmoc a vztek. Příběh je napsaný tak uvěřitelně, že mi kolikrát nedocházelo, že čtu pouhou fikci a ty události se doopravdy nestaly. Kolikrát jsem musela přestat číst a ty emoce vydýchat.
I přes to téma se mi to hrozně hezky četlo a kdybych měla čas, tak to asi za den přelouskám.
První část knihy byla hodně dlouhá, oproti tomu ta druhá mi připadala rychlá a myslím, že by si zasloužila trochu víc rozepsat. Konec mě zasáhl, ale určitě by to dokázalo zasáhnout víc, kdyby to nebylo tak zrychlené.
Mně nezbývá nic jiného než být vděčná, že to u nás tenkrát dopadlo jinak a my teď máme všechny ty možnosti, které jiní ve světě stále nemají.
Kniha nezklamala. Je krásně napsaná a i když je začátek delší a obsahuje hodně popisů, dokázala jsem se do příběhu alespoň lépe vžít. Druhá část knihy mi ale přišla trošku useknutá a zrychlená, takže se vše najednou stalo hrozně moc rychle a smutný konec mi přišel trošku odfláknutý. Musím se ale přiznat, že až po přečtení knihy a komentářů tady mi vlastně došlo, že šlo o fikci. Celé prostředí té doby bylo tak dobře popsáno, že jsem se do něj úplně ponořila a měla pocit, jako by se to skutečně stalo.
Po dočtení knihy jsem zapomněla dát komentář. A teď s odstupem vidím, že ve mě kniha nic moc nezanechala. Pro mě to bylo spíš sci-fi. Každopádně myšlenka na to, že se něco takového v podstatě dělo, je strašná a děsivá. Hana a Tiché roky jsou za mě určitě lepší, nicméně paní Mornštajnová píše velice čtivě, takže nechávám vyšší hodnocení.
Ještě, že to takto nedopadlo, i tak je problémů dost.
Paní Mornštajnová mě nezklamala, i když Hana, Hotýlek a Tiché roky vedou.
Silný příběh, hodně silný i když je to fiktivní minulost. Popisované situace ovšem zase až tak moc fiktivní nejsou, pokud člověk něco ví o době před rokem 1989, domyslí si, kde autorka čerpala inspiraci.
I když jsem věděla, že jde o fikci, občas jsem zjistila, že jsem se do knihy začetla natolik, jako kdyby popisovala skutečné události. Byly to opravdu silné příběhy.
Pro mě je p.Mornštajnová sázka na jistotu - zatím se mi líbily všechny její knihy, takže i tuto mohu směle doporučit.
Jakože za mě má Alena Mornštajnová daleko lepší knihy, kupříkladu Tiché roky nebo Hanu. Mně tady trochu vadilo to, že popisuje, co by mohlo být, než co bylo... tohle mám u jejích knih mnohem radši. Taková její slabší kniha.
Věřím, že tímto způsobem mohly dané události (pokud by se listopad 1989 odebral směrem, který je uvedený v knize) odehrát. Jediné, čemu nevěřím, je to množství odsouzených lidí a délka jejich trestů. Myslím, že by bylo vybráno pár exemplárních případů a zbytek by byl brán jako lidé čtvrté kategorie a zřejmě by se tento cejch vztahoval i na jejich potomstvo. Jinak se mi kniha moc líbila. Čtivé a se zážehem naděje na konci.
Zajímavý pohled do režimu, který jsem nezažila. Ale je škoda, že to vyznívá, že lidé neřešili nic jiného, než nesvobodu a nenašli si nic jiného k řešení a ke štěstí. Také mi trochu vadily zdlouhavé popisy a celkově ta kniha nějak vyšuměla. 3,5*
Strhující a napínavé vyprávění o tom, co by se stalo, kdyby se události v roce 1989 vyvíjely jinak a o tom, jak byla jedna rodina na základě těchto událostí rozdělena. Pro nás jen knížka popisující alternativní historii naší země, pro mnoho lidí ve světě krutá realita. Díky bohu za to, že to ve skutečném světě dopadlo jinak než v téhle knížce.
Jediné, co mi vadilo, bylo až příliš zdlouhavé líčení života v dětském domově, po nějaké době už mě to nudilo. Začátek i konec knihy ale byly perfektní.
Zajímavá kniha a velmi poučná. Moc se líbila a mám o čem přemýšlet. Jednu hvězdičku dávám dolů za některé moc rozvleklé a dlouhé pasáže, ale možná to bylo tím, že jsem knihu poslouchala jako mluvené slovo. Jinak doporučuji.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Kniha Listopád je v
| Právě čtených | 115x |
| Přečtených | 7 159x |
| Čtenářské výzvě | 2 540x |
| Doporučených | 331x |
| Knihotéce | 1 146x |
| Chystám se číst | 1 192x |
| Chci si koupit | 337x |
| dalších seznamech | 31x |
Uf. Mám autorku rád, ale musím říct, že tohle byla pro mě od ní zatím nejslabší kniha. Trvalo mi, než jsem se dostal na konec a jsem rád, že to mám za sebou. Nicméně se těším, že další kousek už bude zase podle mého gusta.