Les mytág

21.09.2022

Pozoruhodný námět, neobvyklé fantasy kombinující mytologické a přírodní v osobité britské ,,Odyssee,, hlavního hrdiny.

26.08.2022

Zvláštní kniha, která mě vtáhla do temného lesa a už nikdy nepustila zpět. Našla jsem ji úplně náhodou v antikvariátu. Asi to byl osud.

03.08.2022

Zvláštní četba, po které jsem sáhl na doporučení..
O Lesu mytág jsem toho slyšel spoustu, jak se jedná o nedoceněnou a tajemnou fantasy se spoustou anglického folklóru atd.
A ano, kniha toto přesně nabízí, potíž je v tom, že v cca polovině se "něco" stane a z příběhu, kde vám jde místy mráz po zádech z neznáma, které z lesa prosakuje do našeho světa se stane poměrně obyčejná kniha, kterou jsme všichni četli už nesčetněkrát.
Neberu autorovi jeho originalitu, tu cením a tleskám jí, ale příjde mi, že někdy v půlce se mu to trochu, stejně jako les se rozrostl do Dubového srubu, vymklo z rukou..

04.04.2022

Tak tohle bylo vážně divná kniha...

Je pravda, že jsem si o dopředu moc nezjišťovala. Chtěla jsem si to přečíst už nějakou dobu a prostě se to tedy stalo. Tak čtyři roky zpátky by mě nejspíš děsilo, v jaké době se kniha odehrává. Ale teď už je to dobré. A vlastně to ani není tak podstatné do děje. Problém pro mě nastal jinde...

Nejde o to, že mi vadí, že nevím, do jakého žánru knihu zařadit. Ale pokud někdo neví, co bude číst, asi bude hodně překvapenej. Tohle totiž začalo jako jakési hrdiné dobrodružství z čas dávných, ale ne tak moc, abych neměla představu, jak aktéři myslí. S nádechem starýho dobrýho koloniálního objevování. Jenže potom se z toho stala v podstatě dobrodružná romantika. Což je dost velký žánrový skok. A fakt něco hodně mimo můj obvyklý čtecí rozsah.

Hmm...budování charakterů. A jak to autor zvládnul, když má kniha relativně málo stran? Poměrně jednoduše. Využil základní a obyčejnou lidskou touhu. Protože jinak je mi jasný, že by se náš hrdina vůbec nerozhoupal k činům. Protože...je to jenom na chvíli a není to skutečný. Přesto kvůli stejnému přízraku padne celá rodina? Ale tak jo, zajímalo mě, co se stane, až to v sobě po té dlouhé cestě najde.

Ano, měla jsem problém v tím, že jsem prostě postavy nechápala a tím pádem si k ním špatně hledala cestu. Byť chápu, že je asi fajn zažít alespoň chvilku opojnou chuť pravého štěstí. Ale za jakou cenu? Je to dostačující? A potom si můžeme v klidu umřít nehledě na to, že s sebou stáhnu ještě někoho dalšího? Kde končí sobeckost a začíná šílenství? Nebo nás to všechno uvrhne do dalšího čekání a doufání a my se tak v podstatě staneme aktéry původního mýtu?

No, ale jak jsem už několikrát zmínila, je pro mě v poslední době důležitější poznat postavy a atmosféru než dostat bombastický děj. No, asi jde pochopit, že se mi v knize líbil pouze jeden charakter. Les. A celá jeho mytologie. Hlavní postavy mi byli, ano, je to tak, úplně buřt. Něco jsem začala cítit až skoro na kocni. Až tam byly skutečný emoce.

A jo, druhý díl si přečtu. Možná ne z nějakých "důležitější" důvodů. Protože je velká šance, že jsem to nepochopila přesně tak, jak měl autor v úmyslu. Ale on mi to jistě odpustí :)

22.02.2022

Les mytág patří ke knihám, které jsou na databázi brutálně nadhodnocené. Čím by si tahle kniha měla vysloužit přes 80%? Všechno v ní je víceméně statické a bez života, popisy i dialogy, to vše jsou jenom takové střepy smetené na jednu hromadu a nasypané do pytle s nápisem Jungiánské harampádí proceděné skrz EZO TV: když Jagad zvolá "propadnete mi všichni do jednoho... na mé zavolání přijdete nebo nepřijdete, podle toho jak se věci budou mít." tak nevím jestli se mám smát, nebo mrštit knížkou do nejbližšího rohu.
Dočetl jsem to s největším sebezapřením. Zřejmě na tom neměl vinu jenom autor, ale i překladatel.

26.01.2022

Coby náctileté košťátko jsem "Les mytág" odložila krátce po rozečtení. Nebavilo, což mělo za následek dlouhé roky vyhýbání se Holdstockově tvorbě. Až teď se mi znovu nabídl, dala jsem knížce druhou šanci - s kapkou zvědavosti, zda mě tentokrát osloví.
Zpočátku jsem své mladší já nazývala natvrdlou blbkou bez špetky vkusu - úvodní objevování tajemství Ryhopského lesa mě pohltilo. Potom nastalo milostné tokání a modří určitě vědí, ochladla jsem. Ani pronikání do útrob podivného kraje mě z vlažného rozpoložení úplně nevytrhlo; na vině je nejspíš hlavní hrdina, který mi byl buřt, pro jeho parťáka na cestách platí totéž v bledě modrém. Když člověk nedrží palce, nemůže příběh patřičně procítit.
Výživné téma paralelní reality, časoprostorové odchylky, hutná atmosféra, okouzlující mýty, poměrně zajímavé vedlejší postavy i jednotlivé epizodky... potenciál však byl dle mého názoru vyšší. K opravdové spokojenosti mi chybí sympatičtěji zpracovaný charakter vypravěče a méně tradiční zápletka po té nadějné, neotřelé první třetině (doufala jsem holt v něco originálnějšího než love story + popisné putování z bodu A přes B a C do D, s přehlídkou iracionálního chování navrch). A bez častých ukázek cizích řečí bych se taky obešla, zbytečně zdržovaly tempo.
Pokračování se nejspíš bránit nebudu. 70%

24.01.2022

Fantasy v níž autor prolíná historii s bájemi a legedami se stala od roku svého vydání (1984) kultem.
Ve středu dění jsou dva bratři s otcem, střetávájí se s mýtickým lesem, který vytváří 'mytága'.
"Jak je les pro mytága cizí a jak cizí jsou mytága pro les. Tato stvoření byla přivedena na svět vědomím člověka daleko od své přirozené doby, zhmotnělé ozvěny minulosti."
Na začátku jsem se trápila. Poctivka obecná jsem chtěla pochopit celou 'jungovskou bublinu' co v knize vnímají ostatní od frontálních mostů přes psychické úponky lesa k avatarům a protékalo mi to mezi prsty..
ALE! Pak jsem dala na kamarádku, že na to mam prdět, vypnout přílišné pitvání a oddat se příběhu, a víte co?
Láska ! A to velká se z toho vyklubala.
Ihned jsem se naladila na vlnu hlavního hrdiny. Válečného veterána z druhé světové, který se vrátil do rodinné usedlosti. Šílený otec mrtvý, bratr ztracen v lese a on sám rozrušený a posedlý minulostí.
Příběh se postupně stává milostným, tajemným, vytahujícím rodiné křivdy a nakonec nabere ten hlavní směr. Ten ve kterém zkoumáš zákonitosti útvaru z názvu knihy. Každá stránka tě překvapuje a hmatatelně cítíš mýtické bytosti všude kolem.
Bylo to zvláštní moc. Kdyby se to okolo str. 100 nerozjelo a nebyla mi kniha doporučena, odložím ji. Není hodna plného dhodnocení kvůli ňoumovi hlavnímu hrdinovi, ale v hlavě mi zůstane dlouho.

16.12.2021

(SPOILER) Z počátku jsem byl omámen zajímavou, temně obskurní aurou, obklopující záhady kolem lesa Mytág. Deníkové zápisky, zmizení bratra hlavního hrdiny a další nevyjasněné události kolem onoho lesa dávali knize originálně obskurní háv, kterým mě bavilo se proplétat. Sice nijak strhujícím způsobem, ale i tak to dokázalo upoutat.

Ovšem tohle všechno letí do koše v okamžiku, kdy z lesa vyběhne divoženka, hlavní hrdina se do ní zamiluje, hlavní padouch mu ji unese a on s ním musí jít bojovat, aby ji zachránil. Sakra - tahle neotřele budovaný svět a atmosféra se vážně mohou v polovině knihy otočit v unavené klišé, podané beze spádu, napětí, charakterové osobitosti a překvapení ? - Ano.

Navíc když už jsou karty rozdány a všichni víme co bude a jak to dopadne, tak flashbacky v podobě doplňující mytologie k postavám, žijícím v lese a jejich historii mě nejen nedokázaly zaujmout, ale vůbec mě nezajímaly a jen otravovaly.

Do dočtení knihy jsem se musel nakonec s krajním sebezapřením nutit.

16.10.2021

Zvláštní a úchvatné.
Možná, pokud čtenář přistoupí ke knize jako k příběhu, tak to nadšení není totální. Odbočky k mýtům a deníkovým zápiskům, i když funkční a nutné, děj trhají, takže chvílemi může nastupovat nuda.
Ale když k tomu člověk přistoupí jako k cestě do vlastního nitra či kolektivního nevědomí (člověk si prostě Junga nebo Campbella nemůže nevybavit), musí kouzlu Ryhopského lesa doslova propadnout.
Na mnoha místech se mi vybavil Příběh cesty na Sever od Jany Heffernanové.

12.08.2021

První část ze sedmidílné série o tajemném malém velkém lese, která vznikla na základě stejnojmenné autorovy novely a jež sice patří do žánru fantasy, ale rozhodně nečekejte nic epického ve stylu Tolkiena, krvavě dobrodružného jako u Howarda, ani nic humorného jako u Pratchetta. Tohle je jiná fantasy. Má mnohem blíže k Jungovu kolektivnímu nevědomí a úloze archetypů a pokud znáte Frazerovu Zlatou ratolest, nemůže se vám kniha nelíbit. Příběh Ryhopského lesa rozvíjejí další knihy, které jsou také vydařené, jen už se u nich neopakuje to prvotní kouzlo, jaké jsem cítil z povídky, která kdysi vyšla v české edici The Magazine of Fantasy and Science Fiction.

22.03.2021

Jedinečná fantasy dospelejšieho vkusu - na hrane modernity, mýtu a pre/histórie. Jedna z mála kníh, ktorú môžem po niekoľkých rokoch vždy vziať a viem že to bude znova zážitok.

21.03.2021

Nevěřila bych, že to o nějaké knize někdy napíšu, ale tohle byl veskrze takřka mystický zážitek. Když se nad tím člověk zamyslí, tak po obsahové stránce se tam toho zas tolik neděje, ale ta atmosféra...pane bože, ta atmosféra! Ryhopský les vás úplně vtáhne a pohltí. Tato kniha se nečte, ta se žije!

18.03.2021

Ryhopský les je pradávné, magické místo s neuvěřitelnou energií a ačkoliv je jen malým pozůstatkem pradávného pralesa, na jeho okrajích žijí zvláštní lidi z dávných dob, kteří hovoří starobylými a zapomenutými jazyky. Síla lesa narušuje běh času, prostoru, běžné fyzikální zákony, vytváří duchy a jeho volání podlehne nejprve George Huxley a poté i oba jeho synové. Všichni jsou očarovani překrásnou Guiwenneth, dívkou-mytágem z lesa.
Mytága jsou postavy zhmotnělé z lidské mysli, vznikají z mýtů, jsou to kladní i záporní hrdinové, vymyšlení lidmi v čase hrůzy i touhy a jsou vytvářena synergií magického lesa a silné emoce. Obvykle je za nimi skutečná osoba, tvor nebo třeba i stavba jako předobraz.
Hlavní dějová linka se košatí spoustou krátkých legend, podobenství a mýtů, jedná se o originální fantasy, která je sice inspirovaná keltskou a anglosaskou mytologií, ale hlavně se jedná o neuvěřitelnou vlastní fantazii autora, kde hlavním hrdinou je samotný les a hlavní magie příběhu je v samotné myšlence mytág.
Les mytág není ani tolik o romantické záchraně milované dívky, ale spíš poutí k prapůvodním mýtům, do hlubin lidského podvědomí a k samotným základům lidské fantazie.

15.03.2021

Tento dru literatury zbožňuju a rád si představuji jak bych se zachoval já.:D

11.03.2021

Je zvláštní číst nějakou knihu znovu po 25 letech. Tehdy se mi myslím ani moc nelíbila, ale jistě na mě zapůsobila. Jednak proto, že jsem ji nyní znovu vzal do ruky a jednak jsem si její atmosféru a určité pasáže docela pamatoval.
Les mytág se sice odehrává v poválečné Anglii, ale jinak je to čistokrevné fantasy. Motiv tajemného lesa, kde čas a prostor fungují jinak, kde žijí tajemné bytosti a do jehož středu musí hrdina podniknout cestu, je starý jako lidstvo samo. Velmi podobný má třeba Haruki Murakami v Kafkovi na pobřeží. Holdstock navíc zajímavě pracuje s různými mýty a legendárními postavami i s tím, jak tito hrdinové a jejich příběhy vznikají a fungují.
Jediné co mě trošku zklamalo, že do tohoto zajímavého a mnohavrstevnatého universa je zasazen vcelku jednoduchý, až banální, příběh. Přišlo mi, že toho zůstalo hodně nenapsáno. Les mytág je naštěstí jen první díl celé dlouhé série, takže se o něm třeba někdy dozvím víc.

02.02.2021

Uz len ten koncept tajomneho lesa plneho mytickych tvorov a osob je nieco co rezonuje v cloveku ako nezvycajny zazitok. Z pohladu akehosi vnutorneho zazitku z knihy hodnotim vyssie ako Tolkiena, vyssie ako Sapkowskeho. Lenze toto nie je fantasy. Toto je magicky realizmus/fantasy/horor/milostny pribeh. Je to o tajomne ktore presakuje do naseho bezneho sveta. Predstavte si ze mate dom na samote, za oknami les, a obcas nieco zhliadnete, obcas nieco z hustiny hladi na vas, obcas v dialke postava divna postava. No nezaujimalo by vas, ci saliete, ci je to pravda, co sa to deje, kam sa straca cas, ked zajdete len na par minut hlbsie trebars len pohladat nejake hriby? Len par literarnych diel mi pripravilo tak zvlastny pocit a zvacsa aj v nich len na par stranach. Zablesk geniality, lebo toto moze napadnut hocikoho a napisal niekto takyto roman? Zdaleka nie. Spomeniem trebars aby bolo jasne o com pisem... sceny v slatinach v Psovi Baskervillskom, pripadne zona v Pikniku u cesty, mozno aj VanderMeerova Anihilacia. Ked aj vlnenie rozpaleneho vzduchu moze znamenat nebezpecenstvo. Vymysliet nie je problem, ale zvecnit to na papieri v slovach to sa nepodari skoro nikomu. Zabudnite na myslienku "ved napriklad taka Narnia". Nie, ani omylom. To cim je Les vynimocny je to, ake obrazy vam vystanu v mysli pri citani. Uz len pociatok knihy a trebars prelet ponad les je nieco z coho mrazi okolo chrbtice. A potom uz len idete dalej a dalej, hlbsie a hlbsie. Mozno to vo mne rezonuje tak silno aj preto, ze ako decko som sa par krat stratil v lese, hoci si mozete povedat ze na kilometrovom pase lesa sa neda stratit. No... da sa. Stracal som sa rad, ale nebal som sa nikdy. :)

Na zaver: Polaris dal na knihu taku hnusnu obalku, ze ako vyslo nove vydanie od Argo-a, vytlacil som si ho a obalil staru knizku novym papierovym prebalom. Aspon. Aj som uvazoval ze zacnem kupovat celu seriu odznova len tak, ale mam komplet tu prvu. Take veci robim len ak je novy lepsi preklad.

21.11.2020

Roberte Paule Holdstocku, to se dělá? Jako vážně - to se dělá?

Les mytág jsem četla poprvé před nějakými patnácti lety a zjistila jsem, že si z něj pamatuju jen onen nesmírně tísnivý, až fyzicky nepříjemný pocit. Takže ve chvíli, kdy správně vyhodnotím, že bych si měla vzít nějaké lehčí, příjemné čtivo, můj vnitřní ďábel našeptávač sáhne po Holdstockovi. Jinak to mám ale samozřejmě v hlavě v pořádku. Ukázalo se, že ten onen tíživý pocit si pamatuju správně, z hlavy se mi ale už vytratilo, jak mnohovrstevný příběh v neskutečně epickém světě Holdstock vytvořil.
Jeho tajuplný les, na jehož okraji žije rodina vědce a odkud se posléze obě dospělé děti vydávají v otcových stopách, je přehlídkou kolektivní paměti lidstva, mýtů, kultur a ve své brilantní sugestivnosti a schopnosti vytvořit dokonalou atmosféru genia loci starodávného lesa nemá sobě rovného (kdo se někdy v podobném lese ocitl, mi musí dát za pravdu).
Jasně, můžete příběh hladit po srsti a číst ho jako řadovou fantasy.
O kolik se ale připravíte!
Hledejte, pátrejte, nechte se uchvátit. Netuším, jestli má fantazie stačila na všechno, vím, že jsem určitě celou řadu rovin nezachytila, ale i ty, co se mi vytáhnout podařilo, představují sakra hojný úlovek (už jen jména hrdinů a jejich korelace s dějem).
Les mytág si své místo na piedestalu kultovních knih stoprocentně zaslouží, přiznávám, že se trochu bojím, co mě čeká v Lavondyss, ale cesta zpátky už není.

(Klobouk dolů před Petrem Kotrlem, máme doma první vydání z roku 1994 a překlad je opravdu velice, velice zdařilý!) 

30.10.2020

3,5 z 5

Les Mytág je skvělá záležitost s naprosto táhnoucí atmosférou a úžasným nápadem, který podtrhuje autorův vztah k rodné zemi. Nestává se často, aby byl zrovna tento aspekt z knihy tak moc cítit.

Už od prvních kapitol jsem z knihy neskutečně cítila povídkový formát a to se do poslední věty nezměnilo. Les Mytág je rozpracovaná povídka a tohle rozhodně není nic proti ničemu, autor zkrátka a dobře odhadl formu pro svůj příběh. Nedokážu si představit, že bych v tomto směru četla něco delšího. Může to znít zvláštně i nelichotivě, ale právě naopak, tohle si zde fakt nahrává.

Co mi nesedělo byl hlavní motiv. Takhle, on tam vlastně jistým způsobem seděl, ale neseděl mě. Budu se opakovat, když vyzdvihnu skvělý nápad a to, jak krásně je kniha napsaná. Je to tak. A pokud by nebyla, neměl by Gaiman pro svoje knihy takovýho parťáka.

26.10.2020

Koncept je skvelý, novosť a nápaditosť sa tu uprieť nedajú, ale čo sa týka samotnej štylistiky, autor pokulháva. A záver bol príliš odfláknutý. No napriek istým výčitkám to určite patrí medzi najlepšie knihy, ktoré som počas tohto roka i celkovo prečítala.