Les kostí (9 povídek)

02.10.2023

Velmi zajímavá kniha se širokým spektrem témat v povídkách. Hodně nutí přemýšlet, nejde o oddychovky do vlaku :-)
Mě nejvíce zaujal Čas stromu, který hodně sedí na dnešní dobu, Trnatec a Země a kámen.
Celkově mají povídky výbornou atmosféru.

28.04.2022

Povídková kniha, kde závěrečnou zhruba třetinu tvoří stejnojmenná povídka. Ta, a úvodní Země a kámen, se přímo dotýká Ryhopského lesa, jak je popsán v Lese Mytág a Lavondyss. Zaroveň jde asi o nejlepší části celé knihy. Zejména hororová Země a kámen člověka dostane. Druhou skupinu tvoří povídky, které nějakým způsobem zpracovávají známé mýty (Thorn, Silvering a možná Scarrowfell), zbytek jsou povídky, které se témat z Lesa mytág dotýkají pouze okrajově, ale mají stejnou atmosféru.
Vzhledem k tomu, že k průměru bych zařadil pouze dvě povídky (poněkud neoriginální a předvídatelný Šaman a hodně zvláštní Čas stromu), jde o velice slušnou knihu. I když rozhodně ne mainstreamovou. A to i v rámci samotné fantasy.

06.07.2021

K Holdstockovi se budu stále vracet. V jeho knihách se vždy ponořím až ke kořenům našeho světa, kdy každý kousek půdy, kamení, nebo hvozdu obýval nějaký duch či démon. Jeho syrové mýtické hvozdy jsou pro mne naprosto podmanivé. Vždy mám chuť nějakému prapůvodnímu bohu země postavit mohylu z kostí jednorožců. Nebo aspoň hodit kance na rožeň.

13.01.2021

Krása, nemám slov. Doporučuji přečíst, jdu hned na další díl.

30.05.2020

Kdysi, v roce 1992, povídka Les kostí byla mým prvním setkáním s dílem Roberta Holdstocka. Byl to tehdy pořádný šok, a velkou sílu to má i teď. Povídka napsaná jako prequel série Les mytág. A je z té série pořád moje nejoblíbenější. Ostatní povídky v knize se světem Ryhopského lesa nesouvisí, ale rozhodně stojí za přečtení. Hlavně úvodní Země a kámen, nebo Chlapec který překonával peřeje. A mrazivá Silvering.
Vřele doporučuji... a velká škoda že Robert Holdstock už toho více nenapíše.

Roberta Holdstocka jsem objevil teprve nedávno a jeho svět mytág mě doslova uhranul, protože lesy a mytologie jsou mi velmi blízká témata. Každá (znovu)vydaná kniha je tak pro mě nevšedním zážitkem. Les kostí se však do lesa mytág vrací jen jednou povídkou, přesto i další povídky byly zajímavé, některé více, některé méně. Nejvíce mě z celé knihy zaujala povídka Trnatec, kterou napsal spolu s Garry Kilworthem a která byla inspirována staroanglickou básní The Dream of the Rood.

10.02.2020

Les kostí je sbírka povídek, které až na jednu nemají s původním příběhem mnoho společného. Přesto jsou plné Holdstockova rukopisu, tlejícího listí a starých napůl zapomenutých bohů. Mrazilo mě z nich v zádech. Nejlepší je asi Trnatec, který mě donutil opravdu hodně přemýšlet. Hned po něm nesmím zapomenout na úvodní novelu Les kostí, která se jako jediná odehrává v lese mytág. Dlouho jsem při čtení něčeho necítila takovou hrůzu. I ostatní povídky jsou zajímavé, rozhodně doporučuju.

13.07.2019

Povedená sbírka povídek. Ale co mě zklamalo, byla paradoxně obálka knihy. Když se na ní člověk podívá, tak se "těší" až v poslední povídce kostlivci oživnou a ono nakonec nic :D.

28.03.2019

Vytoužená kniha. To čekání při neustálém odkládání nového vydání bylo vážně frustrující. Na druhou stranu bez toho čekání by to asi nebylo ono a má to taky něco do sebe. Toužení, než je touha naplněna. I když v tomto případě i to naplnění touhy a doznívání po dočtení bylo příjemné, bez druhotných nepříjemných pachutí a dozvuků. Ráda bych si přečetla více z Lesa a těším se, že se příběh příště zase rozvine, ale ani ostatní povídky nebyly k zahození. Holdstock vyplňuje mezery mezi žánry fantasy, horor, pohádka a mytologie, od každého něco, od každého to nejlepší. Bez jeho tvorby bych byla fantazijně o hodně chudší. Bez jeho tvorby by byla o hodně chudší literatura jako taková. V tomto případě ta nedokončenost povídek byla jaksi svůdná a mrazící. Čtenář může domýšlet a domýšlí rád. A když to člověk čte, jako by tam byl. Jako by cítil, příběh vyplňuje nejen mozek, ale i dlaně, plíce a prodchne celou bytost. Je to kouzelné. Mohla bych to klidně hned vzít do rukou znova.

14.11.2018

Sbírka povídek Les kostí je se ságou z Ryhopského lesa svázána spíše svou atmosférou a částečně i určitými reáliemi, než že by nějak rozvíjela základní románovou linii. Samozřejmě s jednou jedinou výjimkou, a tou je titulní Les kostí, který chronologicky patří na úplný začátek všech událostí, popisovaných v Lese mytág. Ostatní povídky se o Ryhopské panství se všemi jeho tajemstvími pouze blížeji či vzdáleněji otřou. Jednotícím prvkem všech sebraných kousků této sbírky tak zůstává ona mýtická a poetická atmosféra, která obecně dělá Holdstockovu tvorbu pro čtenáře tak unikátní a zajímavou. Z tohoto pohledu, a pominu-li titulní novelu, mě pak nejvíce zaujal „Chlapec, který překonal peřeje“, který má v sobě toho neokázalého kouzlení s atmosférou skutečně na rozdávání. Naopak se „Zemí a kamenem“ jsem se pral a výsledkem bylo nepochopení, cože to chtěl autor vlastně sdělit světu. Nemohu říct, že by mě mistr Holdstock přesvědčil, že je lepší povídkář než romanopisec, ale i přesto se mi jeho krátká dílka líbila více než běžný průměr.

06.08.2016

Holdstockovy texty mi voní rozkládajícím se listím, které se mění na prsť, útočí na všechny smysly téměř bez rozdílu, v jeho příbězích se dá tápat i po hmatu, zaposlouchat se do nich a vnímat je čichem. Holdstock nám překládá výjevy prodchnuté syrovým atavismem, který je fantasticky přitažlivý i děsivý a zároveň v mnoha ohledech odpuzující. Nedokážu ho číst v klidu, rozhodně mě ještě nikdy žádná jeho kniha nenechala chladnou. Tato sbírka povídek možná není dokonalá, ale jako celek je výborně postavená a její jednotlové části jsou podmanivé a nečekaně překvapivé. Člověk by už mohl říct, že už ví, co může od Holdstocka očekávat, ale stejně mě vždycky znovu zaskočí. A díky mé orknejské úchylce mě osobně velice potěšilo, že se jeden příběh – Silvering – odehrává na Orknejích.

Les kostí byl pro mě náročné čtení, emočně vyčerpávající, ale pokaždé mě k sobě přivábil znovu. Takže pro mě jedna z pětihvězdičkových záležitostí, protože je nejen skvěle napsaný a přeložený, ale protože má zároveň neuvěřitelné charisma a vyvolává ve čtenáři bouřlivé pocity.

13.01.2015

Tohle je absolutní paráda! Do téhle knižní série jsem pronikal váhavě a se strachem z podivného tajemna, které z ní je cítit, podobně jako její hrdinové žijící na okraji Ryhopského lesa. Nicméně tajemný les už mě definitivně nasál, a já si tuhle krásně temnou záležitost nehorázně užívám.

Zvláštní by mohlo být srovnání s tolkienovkami a Narnií, řadami, které snad také tvrdí, že svět je upletený z látky snů. Holdstockův svět mi ale zatím asi imponuje nejvíc, snad i pro tu dirty atmosféru pohanských epoch, ve které není duchovnost záležitostí křehkých elfů, ale součástí drsného života. V Ryhopském lese to není opar harmonického života, ale esence morku kostí, které se často tříští, ať už násilnou smrtí či oddanou obětí.

05.06.2012

Mnoho dnů a mnoho nocí slídil jsem ve virtuální krajině Internetu, jako kdyby byla mým vlastním Ryhopským lesem a jako kdybych já byl snad Georgem Huxleym či jedním z jeho potomků. Tak jako i ve zmíněném magickém lese, čas při mém hledání ubíhal jinak než je zdrávo, čekání se zdálo delší než bylo, vše bylo pomýlené a já stále nemohl najít to, co jsem hledal. A když jsem konečně byl vpuštěn tam, kam jsem potřeboval, cena byla příliš vysoká…
Naštěstí později se situace zlepšila, nebe se vyjasnilo, chmury zmizely a já mohl prachy vysolit na dřevo nebo spíš za dřevo. Však hned u první povídky jsem byl zklamán, nebyla špatná, ale kde je sakra ten Ryhopskej les, mytága, rodina Huxleyovic či aspoň Keetonovic, co? Nezbylo mi nic jiného než se spokojit s náhražkami, které pravda nebyly vůbec marné, ale když se těšíte na biftek, tak vás sekaná moc neuspokojí. Nakonec jsem teda ten biftek dostal, byl poměrně tenký(85 stran), ale také poměrně vydatný. Spíš než na halucinogenní Lavondyss jsem si při čtení vzpomněl na Les mytág, a to nejen z toho důvodu, že má stejné protagonisty. Líbí se mi ta deníková forma, ty pokusy o racionální zkoumání iracionalního lesa, ta přítomnost vnějšího světa - a s tím spojené absurdní situace. Na závěr jsem dostal takřka dickovský dárek – zpochybnění reality, ale po stopadesáté už to na mě nedělá takový dojem jako dřív.
Kdybych věděl, že pouhých 85 stran z celkových 290 se týká Ryhopského lesa, asi bych se po této knize tak nepídil. Nicméně už se stalo a musím říct, že zklamaný nejsem. Ze dvou důvodů – závěrečná novela se držela tradice ryhopského cyklu, tedy byla vynikající(to samé se dá říct i o některých povídkách) a navíc mám další knihu do sbírky.