Kronika ohlášené smrti
Gabriel García Márquez
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/439277/bmid_kronika-ohlasene-smrti-FFh-439277.png
4
1007
106
Pár hodin po svatebním obřadu "vrátil" Bayardo San Román svou nevěstu jejím rodičům: krásná Angela nebyla pannou. Rodina ji přinutila prozradit jméno milence a její bratři se zařekli, že Santiaga Nasara za zhanobení sestry zabijí. Všichni v městečku tuší, že k vraždě dojde, ale nikdo poroti tomu nic nepodnikne... Proč? Vyprávění se obrací nikoli k odsouzení dvou vrahů, ale k odsouzení společnosti, která to strpí. Kroniku ohlášené smrti nekoncipoval Márquez jako kriminální román v tradičním smyslu. O vraždě se sice dovídáme už na první stránce, ale nevysvobodí nás to z účasti na osudu zavražděného, o němž víme, že je obětí předsudků a svatouškovské pseudomorálky. V tragickém příběhu kolektivní viny poznáváme sami sebe: i my denně přihlížíme působení zla, a i když s ním nesouhlasíme; i my podléháme strachu, pohodlí, lhostejnosti a mravní ochablosti...... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
Crónica de una muerte anunciada , 1981
více info...
Přidat komentář
Lhostejnost, řada nečekaných smůl a náhod přivedou Nasara na smrt a jeho poslední slova, mám ještě v mysli. Opravdu syrový děj. 100%
Dalo by se říct, že i celkem vtipná kronika - všichni o vraždě vědí, nikdo proti ní nic neudělá a na konci se akorát všichni diví. Chudák hoch..
Opravdu jak kronika, tedy poněkud černá. Čtete a nevěříte, že k vraždě dojde, když o ni všichni vědí, včetně vypravěče. Moc dobře vystavěné, ale pouze na jedno přečtení. Podruhé už nevidím důvod.
celou dobu jsem doufala, že by třeba někdo mohl přece jen zvrátit budoucí smrt...a hlavně tak ošklivou :( no kniha mi přišla kapku zmatená a zdlouhavě se četla, přestože není ani moc dlouhá. Příběh byl ale originální, alespoň o žádným trochu podobným nevím...
Na zacatku knihy jsem se dozvedela, ze Santiago Nesar zemre, v prubehu me o tom detaily vrazdy presvedcovaly, ale na konci me Santiagova smrt stejne prekvapila.
Trochu "civilnější" kniha než ostatní díla od Márqueze (mrtví se tam nebaví s živými a taky se tam příbuzným nerodí ještěrky), záležitost na jedno odpoledne.
Zezačátku jsem si říkal, že to bude 100 stránek utrpení (trapná paralela:-), protože kniha začíná v jakoby rozjetém ději. Mám rád, když je všechno v knize detailně popsáno, abych měl jasno, ale tady postavy nejsou zrovna moc podrobně přestaveny, a všichni se navíc jmenují skoro stejně, takže jsem v tom měl už od začátku docela pěkný guláš. (Pak jsem si někde přečetl, že to byl autorův záměr, tak nevím.)
Zhruba ale už v polovině knihy mě děj začal překvapivě vtahovat, a přestože se to celé točí kolem jednoho dne, je to vážně dobře napsáno tak, že to není nuda. Ikdyž se tam stejná událost omílá x-krát z různých úhlů, je to docela vyvážené a časové skoky tomu dodávají správný chaos, který udrží vaši pozornost :)
Pro mě hodně zvláštní, vlastně dodnes (četla jsem ji před půl rokem) nevím tak úplně, co si o ní myslím. Na jednu stranu mě třeba chvílemi až vytáčelo jižanské "machismo" (G. Greene), na druhou stranu mě uchvátilo, jak jde knihu postavit na jednom dni.
Co mě ještě nenechalo chladnou, ač se trochu stydím, bylo setkání nevěsty a ženicha po x desítkách let. Možná trochu prvoplánové, ale mě se to prostě příjemně dotklo. Byla v tom taková jednoduchost (v okamžiku setkání, v popisu setkání), až tomu člověk musel uvěřit.
Podle mě nejlepší kniha od Marqueze. Zbožňuji jeho knihy a jeho styl psaní, takový jakoby odměřený a samozřejmý. Vždy pro mě byla nej kniha Sto roků samoty, ale téma téhle knížky a její provedení je nejlepší. Jsem nešťastná, když si uvědomí, že přesně tak to ve světě chodí. Nejlehčí je svést vinu na někoho jiného, ale stopa toho, že za to můžeš i ty, nikdy nezmizí.
Kniha je pro mě docela exotická. Trošku mi připomíná ty slavné a zároveň mnohými nenáviděné telenovely. I přesto se mi příběh líbil. A to především díky formě, kterou je kniha napsána.
Knihy Márqueze se mi moc dobře čtou, autor mě umí zaujmout a nepustit. Přesto po "100 roků samoty" mě kniha celkem zklamala, možná i proto, že skutečnou pointu knihy jsem pochopil až po přečtení komenátře od Tripedalia o pár řádků níže.
Tak...klasika to asi je, ale na zadek mě to neposadilo. Asi to bude tím, že latinskoamerické reálie mne nějak míjejí. Autora mi to nezprotivilo, ale ani mne to nenavnadilo na další jeho opusy.
Moje prvé stretnutie s autorom, no kniha sa mi páčila menej ako Láska v čase cholery alebo Sto rokov samoty...
[103/11] (ebook) Je to strašné a pro někoho nejspíše nepochopitelné, ale Márquez mě neuvěřitelně nudí. Jeho styl je tak unavující a ospalý. Vždy se snažím k jeho dílům(?) přistupovat s nadšením a důvěrou, ale stále zase a znovu zaklapávám poslední stránku s obrovským zklamáním a snad i nechutí. Chtěla bych ještě otevřít alespoň ‘Sto roků samoty‘, na které jsem ještě nesebrala odvahu, ale už tuším ten negativismus z mé strany. Tuším a ani už nemám sílu sbírat optimismus a naději, že mě jednou jedinkrát tento člověk dokáže potěšit.
Neumí psát krátké texty. Ne, že by neměl dobré podněty a určitě má spoustu životních zkušeností, ale podle mě to neumí stroze podat tak, aby to dokázalo zanechat nějakou patrnou stopu, která by plně vyjadřovala jeho názor a zobrazila ten důvod, proč se vůbec do sepsání toho či onoho pustil. Samotný nápad je přitom velmi dobrý, ale žádný šok a ani soucit se nedostavily. Chování vesničanů mi přišlo naprosto normální právě z toho důvodu, že lidé takoví jsou a v tomto podání to ani žádný šok vyvolat nemohlo. Stejně jako v ‘O lásce a jiných běsech‘ má i tohle potenciál, ale výsledek je velice podprůměrný.
Postavy mi přišly… No, bylo jich hodně a ani jedna nebyla záchytná. Bloudilo se od jedné k druhé, tak jak to bylo shrnuto do vyprávění autora. Kdyby to nebylo napsáno v tak osobní formě a namísto toho se z toho vytvořil pořádně propracovaný román, určitě by to udělalo větší službu, protože by to bylo zamýšleno pro lidi, ale tohle bylo jako koukat někomu přes rameno, když si ten někdo pod peřinou a s baterkou v puse píše do deníčku. Cítila jsem se nepatřičně a nepohodlně a každou chvíli jsem slyšela toho malinkého našeptávače na levém rameni do mě hudrovat, že jsem blázen, když věnuji volný čas něčemu tak neuvěřitelně nudnému a (pro mě) bezvýznamnému. V postavách jsem se sice vůbec neztrácela, ale nemůžete prostě někoho postavit před hotové rodinné vztahy a doufat, že se do nich člověk dokáže vcítit během prvních pěti popisných stran, které se ještě ke všemu věnují naprosto zbytečným a podřadným detailům, které rozhodně charaktery utvářet nepomáhají a naopak jen odvádí pozornost od toho důležitého a nakonec ještě zjistíte, že vám tyto detaily jsou později úplně k ničemu.
Márquez je mým trnem v oku a nevěřím, že to je kvalitní spisovatel. Možná, že napsal jednu dobrou knihu, na kterou jsem ke své smůle ještě nenarazila. Ale takových lidí je… Spíše se jen veze na slávě let minulých, která měla být už dávno rozptýlena v Tartaru, ale protože se o něm učíme, protože toho tolik napsal a navíc je tak neuvěřitelně exotický, bude se o něm mluvit stále a kdo ví, třeba mu teď křivdím.
Originální pojetí, tleskám. Opět jsem se utvrdila, že knihy Márqueze jsou na čestné polici v mé knihovně oprávněně.
Příběh kolektivní viny. Nikdo si nepřeje, aby nic netušící Santiago zemřel, a přesto se předem ohlášený zločin stane..
Marquéz touto knihou vyjádřil svůj postoj k současnému světu ovládanému lhostejností, předsudky a brutalitou...
Štítky knihy
vraždy zfilmováno osudy lidí zločiny svatba magický realismus panenství kolumbijská literatura hispanoamerická literatura Macondo
Autorovy další knížky
| 2006 |  Sto roků samoty |
| 2008 | Láska za časů cholery |
| 2005 | Kronika ohlášené smrti |
| 1997 | O lásce a jiných běsech |
| 2005 |  Na paměť mým smutným courám |
Kniha Kronika ohlášené smrti je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 1 537x |
| Čtenářské výzvě | 111x |
| Doporučených | 72x |
| Knihotéce | 352x |
| Chystám se číst | 247x |
| Chci si koupit | 44x |
| dalších seznamech | 7x |
Nejdřív jsem ji četla v angličtině (u mě to znamená pomalu a pořádně), silně na mě zapůsobila. V češtině pak už jsem ten příběh tolik neprožívala. Ale nenechala jsem si ujít film (It/Fr) podle knihy, hraje tam G.M.Volonté. Film je pojatý stejně rozvláčně s nabídkou prožitku místa i doby, fantastický. Kdo máte rád Márqueze, nenechte si ujít příležitost film zhlédnout.