Půlnoční slunce
Jo Nesbø
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/276518/bmid_pulnocni-slunce-wOc-276518.jpg
4
1292
279
Krev na sněhu série
< 2. díl
Opět sedmdesátá léta minulého století, tentokrát však na dalekém severu Norska. Opuštěná vesnice Kåsund kdesi ve Finnmarce, jejíž obyvatelé jsou příslušníky laestadiánského hnutí, které jejich životy svazuje přísnými pravidly. Desetiletý Knut a jeho krásná, čerstvě ovdovělá matka Lea, zastávající funkci kostelníka a zvoníka, nedostudovaný teolog Mattis a šamanka Anita. Záhadný cizinec Ulf, který tvrdí, že sem přijel z Osla na lov bělokurů, ale na lovce vůbec nevypadá, dokonce ani nemá pořádnou pušku. Nechce se mu ovšem nikomu prozrazovat, že jedinou kořistí, na kterou se tu bude pořádat hon, je on sám. Těžko totiž odhadnout, na čí straně budou místní stát a zda mu pomohou lovce setřást.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2015 , Kniha ZlínOriginální název:
Mere blod , 2015
více info...
Přidat komentář
Upřímně řečeno, moc mě to nevzalo. Jo Nesbø napsal spoustu lepších detektivek, i první díl této série je se mi líbil víc (a tomu jsem dal 3 hvězdy). Celý ten příběh kolem hlavního hrdiny Ulfa/Jóna mi přišel krajně nepravděpodobný a vlastně nejvíc mě zaujal popis odlehlé Finnmarky a jejích obyvatel.
Nesbø samozřejmě psát umí, pořád je to v rámci žánru nadprůměrné čtení, ale čekal jsem něco lepšího.
SPOILER:
Bylo to skvěle napínavý, ale ten konec... Tam mě to docela zklamalo. Proto ta hvězda dolů.
Příjemné čtení, ale závěr je na mě příliš z červené knihovny. Čekal jsem, že hlavního hrdinu Rybář potrápí daleko víc.
K propracovanosti románů od autora to má daleko, je to dost předvídatelné, ale není to špatné. kdo neví, pozadí vzniku minisérie Krev na sněhu viz http://www.art9.cz/bude-vice-krve-na-snehu/
Druhý díl nabírá na délce a nudnosti. Já jsem knihu spíše prolistovala než že bych ji opravdu četla.
Hlavní postava norské detektivky - Ulf - vymahač dluhů a zabiják přijíždí do vesnice Kasund na severu Norska údajně kvůli lovu bělokurů, ale bude bojovat i o ten svůj život, a také pozná Leu a jejího syna. A konec? Rozhodně netypický pro detektivku, ale mně se líbil a potěšil mě. Napínavé a překvapivé čtení.
Nedočetla jsem:-( Trápila jsem se půl knížky a nakonec jsem to vzdala. Krev na sněhu I se mi líbila moc. O to více mě mrzí, že dvojka mi fakt nesedla.
Zabiják, který není schopen zabíjet? Neskutečné štěstí před smrtí- úkryt v mrtvém zvířeti? Moralizování- jako např. Nevěřím v život po smrti, věřím ve smrt po životě? Láska jako za časů cholery? Vrah a málem Panenka Maria? Čeho je moc, toho je příliš. Tato kniha je pro mě velké zklamání.
Příjemné, milé, jemné. Přesně tyto slovo vystihují Půlnoční slunce. Na začátku má kniha spád a když hlavní postava Ulf odjede do maličké, klidné vesnice kniha se dostává do klidu a pomalu plyne. Moc se mi líbí, jak se v Ulfovi postupně probouzejí city, o kterých ani netušil. Posledních pár stran je rychlých a následuje úžasný konec, který překvapí.
Krev na sněhu II.
Výborný kousek ;-) Sice o pár stránek delší než první díl ze série, ale pořád moc kraťoučké... Člověk se začte a je tu konec... Ale líbilo se mi to moc a proto dávám za pět * a doporučuji k přečtení ostatním...
Trochu odklon od typického Nesboa. Svěží. Proč ne. I trdí chlápci si musejí občas dát oraz. Další knížečka, která se četla sama. Příjemné, svižné, i laskavé.
Nesbo opět ulázal svůj talent a napsal snad ječtš brilantnější příběh, než byla Krev na sněhu 1.
A to vyžadovalo už tak dost umu. Mrzí mě jediná věc - že Ulf/Jon není postavou mnohem rozsáhlejšího románu, a jeho příběh byl vměstnán na 200 stran...Smůla
Opět čtivá knížka, zajímavá, taková rychlovka. Akorát mě překvapilo, jakým směrem se Nesbo ubíral tentokrát, to bylo pro mě celkem nečekané. Ale nemůžu říct, že by to byla nějaká extra nepříjemná změna.
Taková krásná jednohubka od Nesbøa a při čtení příběhu jsem si všimla pár shodných prvků se Synem, což mi teda rozhodně nevadí.
Ocenuju, ze kdyz autor ma pocit, ze krvaku uz bylo dost, zakonci to jinak. A taky, ze to nebylo tak masivni jako zaver posledniho HH. Dobre cteni do vlaku, kdyz to nemate daleko.
Štítky knihy
norská literatura 70. léta 20. století severská krimi norské detektivky nájemní vrazi
Kniha Půlnoční slunce je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 2 030x |
| Čtenářské výzvě | 359x |
| Doporučených | 41x |
| Knihotéce | 552x |
| Chystám se číst | 354x |
| Chci si koupit | 76x |
| dalších seznamech | 7x |
Jo mi přichystal další překvapení.
Krásné, výstižné a nenásilné popisy finnmarcké krajiny střídal chvílemi až poetický jazyk, který bych rozhodně v tomto žánru neočekávala. Nenápadně přihodit pár reálií, jen tak pro zajímavost. Na druhou stranu se mi to zdálo trošku utahané, což zase ale vytvářelo alespoň špetku toho napětí, které by jinak absentovalo. Na můj vkus příliš dumání nad náboženstvím, což mi tam přišlo vyloženě nepatřičné, a jedna chybička v podobě měsíčního svitu uprostřed polárního dne (vážně, Jo?). Také by mě zajímalo, kde vlastně bylo "víc krve" (ne že by mi to nějak zvlášť vadilo), rozhodně jí bylo méně, než v prvním dílu :) Možná proto byla do češtiny kniha přejmenována..? A konec knihy... no to se těžko komentuje, rozhodně nečekaný. Na závěr doufám, že autor neupustí od původního záměru a přeci jenom si pro nás nachystá něco ze života Toma Johansena :)
P.S.: V Altě svět rozhodně nekončí!