Král železný, král zlatý

27.02.2017

Pro mne velmi čtivé a poutavé. Hned se pouštím do dalšího dílu.

24.06.2016

Nejsem milovník historie a proto nedovedu ocenit, nakolik se děj drží faktů. Pro mě byla kniha nezajímavá. Děj byl nudný, popisy bitev nezajímavé a hovory ploché. Ani mě neobohatila znalostmi z historie českých dějin.

14.03.2016

IYv: Tragedie je, že tu informaci o Anně Falcké (že zemřela po pádu z koně) někdo dá na českou Wikipedii jako fakt. Když mi to bylo řečeno, nechtěla jsem věřit svým uším. :-)) Tak těch chyb je i v románech paní Vaňkové (hlavně těch starších) přehršel, manželkou Jindřicha z Lipé taky nebyla Anna z Valdeka ale Scholastika z Kamence, spousta konstrukcí z Prvního muže království je vyloženě neodpovídající hist. skutečnostem. Ale mně se její knihy čtou dobře, i když dnes už zejména ohledně obrazu druhé poloviny 13. století (což teda není doba knihy První muž království ale právě téhle zde) samozřejmě také (už celkem dávno) dávám přednost Šustovi, Palackému, Žemličkovi, Janovi ... a především listinám a kronikám (i když dlouho trvalo než jsem se nimi naučila pracovat).

11.03.2016

když jsem četla v pubertě, fascinovala mě. Díky téhle knížce jsem před třemi lety ohromila v Budapešti maďarskou průvodkyni znalostí Bély IV. a vazbami na Čechy.
Ale musím uznat, že jsem občas skřípala zubama, té červené knihovny je tam moc a spousta čtenářek pak tomu věří a pokládá to za skutečnou a doloženou pravdu. S tím jsem se setkala u ságy o Karlu IV., když mi známá vyprávěla o Anně Falcké, která zemřela když jela za milencem...
Nicméně ty knihy nejsou vůbec špatné, jen už dnes více dávám na literaturu faktu.

10.03.2016

Koukám na dřívější komentáře a skoro všude samých pět hvězd, tak tu asi budu za barbara. Nicméně tenhle mix historického románu a červené knihovny, zdá se mi poněkud neštastný. Kde to je historie, tak to má švih, ale těch skutečných událostí se mi tam zdá pomálu. Pak mě ale vžycky udolalo spousta romantických slov u kterých jsem si říkal, ať už je konec. Navíc mě to nějak nesedí na pragmatickou osobu, jakou musel Přemysl být. No nic, naberu dech a odvahu a zbývají mi už jen tři díly do konce série.

23.02.2016

V témže roce vydala ještě tohle http://www.databazeknih.cz/knihy/mosty-pres-propast-casu-61188 a kdysi se podílela na tomhle http://www.databazeknih.cz/knihy/dopis-na-vecnost-268349. Mezitím asi nemohla publikovat. Jestli začala tyto knihy psát jako mladá a ležely v šuplíku nebo je začala psát až ve zralém věku (čili ne příliš dlouho před rokem 1977), to netuším, ale podívám se po tom, zajímá mě to.

22.02.2016

NO jestli tak neuvěřitelně chytlavou knihu napsala hned jako první , tak to respekt.

22.02.2016

Ono by nebylo od věci, aby si také všichni uvědomili, že ač to tak nevypadá, byla to autorčina románová prvotina a je třeba přihlédnout i k tomu. A když ani tato poznámka nepomůže, tak srovnání s prvotinami např. Oldřišky Ciprové nebo Jaroslavy Černé určitě ano. Vždyť ani ten pan Daněk učenej z nebe nespadl...

O autorce a jejím díle bylo v podstatě již vše napsáno v komentářích pode mnou, elizabeth_ba i JohnnyBane mají každý svým způsobem pravdu. Svým stylem učinila autorka že svých knih od dechovou literaturu, ovšem nic proti tomu. Právě proto byli a jsou její počiny dobře přijímány. Samozřejmě je řada jiných knih kde je navíc jakási přidaná hodnota, se autor vyjádřil zcela jiným způsobem.Ovšem pořád je to osoba,která společně s kupříkladu s Loukotkovou napsala řadu knih sice po svém ale dobře. Něco kompozičně neladí ovšem v kategorii do níž ji já zařazují je to bezkonkurenčně velice dobrá volba.

15.11.2015

Mám rada rozsiahle historické romány s dobrou dávkou drámy, napatia, vzťahov a intríg. Toto všetko v tejto knihe je.
Neviem do akej miery sú jednotlivé postavy a fakty pravdivé, či presné, ale rozhodne ma to bavilo. :-)

27.10.2015

Skoro bych řekla, že by sis to měl napsat jako recenzi. Lépe by se mi pak i odpovídalo, ale i tak se o to pokusím a snad se mi i podaří něco vyvrátit.
Autorka psala svůj román už v roce 1977, tedy v době naší izolace za železnou oponou, kdy se např. předpokládalo první doložení Záviše už v roce 1262 (což je pitomost), byl podle pramenů cca o 7 až 10 let mladší než v románu je, ale tehdy se to bralo jako fakt. Podobně se to má s Egypťanem Sinuhetem (ač mě na rozdíl od Krále železného ta kniha neoslovila, stejně jako mě neoslovil Tebou vyzdvihovaný Daňkův Král bez přílby, možná kdybych se dokázala přenést přes to, jak Záviš zíral Gutě na kozy…), kde jsou nesmyslné vztahy mezi osobami, letopočty, ale je to dáno pokrokem v egyptologii po dobu, jež uplynula od napsání Waltariho románu. V případě II. poloviny 13. století až spolupráce s německými a rakouskými historiky donutila ty naše, a posléze i autory literatury faktu a beletrie změnit zažitý názor na některé věci .

Ohledně milenky Přemysla Otakara, proč hned taková ostrá slova – jistě, pravděpodobně nepocházela z rodu Kuenringů, jak se nám před mnoha staletími pokoušel namluvit František Pražský, a tak ani k „Palcéříkovu“ vybrání z fraucimoru královnou Markétou dojít nemohlo, ale autorka čerpala z kronik, nevycucala si je z prstu.
Ta láska k „Palcéříkovi“, která se v románu tolik popisuje, se dá předpokládat z toho, s jakou vehemencí se král snažil prosadit Mikuláše jako svého dědice (listy papeži žádající uznání „Palcéříkových dětí) a že Přemysl nechtěl situaci (stárnoucí manželka, mladinká milenka) nikterak měnit, až nutnost dohody s Bélou IV. (po jeho smrti mu to stejně bylo zas na nic) a to, že děti za legitimní sice papež Alexandr IV. uznal, ale zároveň jim upřel nárok na trůn, jej ke změně (potřeboval nutně dědice a od Markéty jej mít nemohl) donutilo.
Mně třeba zase vadilo, jak rychle král vzplál pro Kunhutu, ale budiž, u mužů se to občas stává. Nevydával se Přemysl před Oldřichem Sekovským náhodou za pána z Volkensteinu? Biskup Sekovský byl trochu zvláštní, třeba by mohl běhat i pěšky po Alpách, aby si odpočinul od svých povinností, oni se dříve pohybovali pěšky o mnoho více než dnes :-)) a ne vždy žádali na cestu doprovod. Ale uznávám, trochu mnoho náhod naráz.

No a teď k tomu Závišovi. Z knihy si toho po více jak deseti letech mnoho nepamatuju, ale co si pamatuju zcela bezpečně, tak to, že paní Vaňková dokázala ve své tetralogii zpodobnit v Závišovi muže, který je snem každé ženy (můj teda určitě). Mužům tohle nemusí svědčit (asi jim zase svědčí Daněk a Neužil, kteří nesvědčili mně, nebo Mařánek, jehož Záviš se mi až na výjimky zamlouval). Prostě každému, co jeho jest, z mého pohledu o mužích lépe píší ženy, o ženách zase muži. O setkání Záviše a Přemysla nemáme opravdu přesvědčivý doklad. Toť fakt, to ale neznamená, že se setkat nemohli, ba naopak pravděpodobné jejich setkání je, pokud při narovnání (spor o majetky) mezi Závišem (už píšícím se z Falkenštejna) a pasovským biskupem Petrem dohaduje český král den a místo setkání (a o tom doklad máme). Záviš rozhodně kontroverzní postavou je, ale zejména proto, že ji z něj udělala Zbraslavská kronika, která se zase pokoušela ospravedlnit jednání krále Václava vůči svému nevlastnímu otci. Co se týče odboje proti Přemyslovi, je jisté, že Vítkovci se proti němu postavili v momentě, kdy to nejméně potřeboval, ale jednak Záviš pravděpodobně vůbec v jejich čele nestál (spíše Ojíř z Lomnice a Svin nebo Oldřich z Hradce) a jednak povstání mohlo být jistým (a možná i jediným) Božím soudem, pokud chtěli odporovat králi. A já sama navíc v tom, že chtěli své svobody (my je dnes chceme taky) nic špatného nevidím, ať už k odboji měli jakýkoliv důvod (třeba stát se svobodnými říšskými pány) nebo jakkoli malé právo z hlediska tehdejší doby. Navíc Přemysl, když bojoval proti Rudolfovi, římskému králi (a nezvrtnout se to i císaři), jemuž byl povinován sice ne vyloženě poslušností, ale aspoň loajalitou (nepřeceňujme Zlatou bulu sicilskou), rozhodně jsme na Říši byli dost závislí. Ale to už je všechno na diskusi jinde.

21.10.2015

Prostě ne. Jsem zatím u Sázky na prohru ale fakt, že mě kniha nevtáhla natolik, abych u ni zůstal značí, že je někde problém. Ten problém je hlavně ve velké kolísavosti kvality jednotlivých kapitol. Úvodu Druhorozený nemůže snad nikdo nic vytknout. Výborný sloh, děj má spád a vedlejší postavy jsou zajímavé. První problém nastává u kapitoly Válka králů. Nenapadá mě vhodnější moment, který by podtrhoval osobnost Václava a Přemysla natolik, jako vzpoura proti otci. Velký potenciál vykreslení sporů mezi šlechtou a Václavovými spojenci, bitva u Mostu a dobytí pražského hradu zůstává naprosto nevyužitý. Autorka místo toho do knihy vložila příběh nějakého neznámého sedláka a jeho zraněného synka.. Jestliže předchozí kapitola byla zklamání, tak kapitola Palcéřník je doslova výsměch.. Úplná z prstu vycucaná a zbytečná červená knihovna.. Na kapitolu o královně Markétě jsem se těšil. Bohužel opět se dostavil Palcéřník a z hostiny v závěru jsem se za autorku styděl a litoval že mám v knihovně k přečtení většinu jejích knih.. Poté přišla na řadu kapitola vítězství a ta byla výborná. Boj o Medenavu a Rudavu, zrada, pohané, svěcení vše bylo výborné, tedy do doby než autorka opět neudělala kličku a nadrženého krále neposlala za Palcéřníkem.. Další problém bylo vykreslení Svaté Anežky české resp. zainteresování jí do pozice, která má své názory a city a aktivně ovlivňuje dej. Pochopil jsem to v úvodu, než odešla do kláštera ale poté bych už byl opatrný v těchto zásazích do její osobnosti. Její postava byla popsána přespříliš emočně a docela to rušilo. Po Sázce na prohru a Králi železném a zlatém snižuji na dva to prostě nejde.. Tyto dvě kapitoly byli převážně o boji. Bylo zde tažení do Bavor a také bitva u Kressenbrunnu. Popis byl takový no řekněme vlažný, nijak nezaujal. Co ovšem hodně negativně zaujalo byly dva naprosto katastrofální kroky autorky. Opravdu nemám rád když se v knize vyskytuji takové ty situace že Přemysl dovádí s tou svoji kurvičkou v Alpách a zrovna!! zrovna narazí na Oldřicha, biskupa Sekovského který pěšky !! zdolává Alpy a zrovna !! narazí na naprosto nechráněného !! krále, který se ještě vydává !! za Pána ze Schneebergu. Ohromná zábava.. dobře to jsem ještě přešel z lehce nakyslým výrazem jenže přišla naprostá katastrofa a to....Záviš z Falkenštejna.. Jestliže se dají výše zmíněné výtky autorce odpustit tak tohle ne. Začnu ale spíš jinak . Mám rád naší historii nejraději období přemyslovců a Jana Lucemburského. Ke čtení historických románů jsem se dostal díky Filmu v Erbu Lvice resp. mě zaujalo právě ta vzpoura mladého Přemysla proti svému otci, kterému jel Havel z Lemberka na pomoc.. Po antikvariátech jsem si proto sháněl knihy o přemyslovcích a do ruky se mi dostala kniha Král Bez přilby (nejlepší historický román co byl kdy napsán) od Oldřicha Daňka Sledujíc život Václavova II., Záviše, Kunhuty a Zprostředkovaně i Krále železného a zlatého.. Oldřich Daněk nejenže mistrně ovládal sloh a jeho úvodní šachova partie nemá v literatuře obdoby ale co bylo důležité dokázal respektovat historická fakta a tehdy!! tehdy!! když si vymýšlel, nebo si nebyl jist to čtenáři napsal a veškeré historické nesrovnalosti kterých si byl vědom vypsal. Jeho kniha měla vše co kvalitní kniha mít má a přesto že se v závěru knihy nabízelo skoro na každé straně až filozofické uzavření autor nic nepodcenil a knihu ukončil tak jak se slušelo. Nyní se vraťme k Závišovi od Vaňkové.. Kde začít snad vám prozradím že Přemysl Otakar II se ve zkutečnosti nikdy nesetkal se Závišem a Záviš je pro historii kontroverzní postavou jelikož podle mnohých zradil Krále železného. Ludmila Vaňková v knize vytvořila tak neuvěřitelný konstrukt, tak neuvěřitelně průhlednou zápletku pro budoucí kapitoly, že mi málem vypadla čelist. Ze Záviše udělala orlíka ale pozor ne ledajakého. Tento orlík v Kressenbrunnské bitvě hrdinně vlastním tělem skočil do rány, která byla mířená na krále !! a co víc oštěp ho skrz naskrz probodl !! Král mu za tento hrdinný čin poděkoval u jeho postele o dodal "Vykonáš ještě mnoho slavných činů. Jednou nebude Čecha, který by neznal tvé jméno: Záviš z Falkenštejna" Achjo.. Nevím jak se tomu odborně říká, když autor díky znalosti budoucích událostí, vkládá svým postavám do úst prorocké vize činů co se stanou ale přesně to autorka udělala + nevkusně zainteresovala do děje Záviše + vyzradila po jaké trapné šabloně nesledující kapitoly budou... Pyšný se nepokoří jsem už jen odevzdaně přetrpěl.. Vrcholil zde trapný trojúhelník Markéta/Palceřník/Přemysl nebo spíš kosočtverec vzhledem k Anežce České... V téhle kapitole tekly hormony a city takovým proudem, že mi málem narostly kozy... Markéta sama požádá !! o anulování Manželství (čímž z ní Vaňková udělala jakože velkomyslnou světici:)) ) .. Anežce Palcéřníkovi tedy milence !! krále je Markéty - ženy krále !! tak líto, že celou kapitolu brečí královi v náručí a trápí jí to. No a Přemysl ? Největší z českých králů ? Ten je zde v celé knize za hloupého naivního blbečka z myšlením dvacetiletého, kterého dál posunují jen faktické historické události ne hloubka a propracovanost charakteru..Ne.. Postavy celkově Vaňková nezvládla. Palcéřník nebyla sama o sobě špatně napsaná postava.. špatný bylo jak se z ní mohli všichni posrat, hlavně král.. Vaňková napsala knihu prý ve svých 50 letech bohužel očima naivní holky, s nechutným feministickým tónem.. Jistě si dokážete představit s jakým výrazem ve tváři jsem si po téhle kapitole četl nadpis té následující LÁSKO... Dobré je, že konečně odtáhla Markéta s Palceřníkem a objevuje se Kunhuta na kterou se opravdu těším, protože Kunhuta je Po Elišce Přemyslovně má nejoblíbenější panovnice... takže jsem zvědav :)... Tak kapitola Lásko byla dobrá... Dobrá pohádka :) ale dobře se četla bavila a rychle utekla. Náš duchem mladý král si tam v podstatě celou kapitolu užívá s Kunhutou, jsou zde absurdně dlouhá souvětí přes půl stránky, která popisují milostné hrátky a vlastní děj se posune na půlce řádku :p

04.10.2015

miluju historické romány a od Ludmila Vaňkový jsou čtivé :,)

26.09.2015

Krásná kniha, která ani po téměř čtyřiceti letech od svého prvního vydání neztratila nic ze své poutavosti a stále si nachází nové a nové čtenáře.

28.01.2015

Moje totální srdcovka... Paradoxně jsem román dostala za úspěšnou účast na matematické olympiádě (sic). Ale přivedla mě k historii a může za všechno... Za mé platonické lásky (obě se v knize vyskytují) i za to, že jsem se ve zralém věku vrhla na jazyk latinský. Přečteno mnohokrát a pokaždé mě v ní zaujalo něco jiného (tu Anežka a král, tu královna a Záviš - ale ne to bylo až v té další, tu princ Konradin). Před časem deklarováno, že příští čtení bude, až mi bude nejhůř... Což se zatím (naštěstí) stále odkládá. I když dnes vím, že převážná část líčených historických událostí proběhla přece jen trochu jinak, mám pro tuto knihu velkou a fatální slabost.

13.12.2014

Dávám 5 hvězdiček, protože když mi bylo 14, tak tohle pro mě byla úžasná kniha. Dnes je mi jednou tolik, a nemám odvahu přečíst si ji po čtvrté. Takže zas až v domově důchdců , ale určite.

28.09.2014

Davam pouze 3 z 5, protoze bylo v knize, dle meho nazoru, az moc "romantiky". Nekdo to samozrejme muze naopak kvitovat, ale me to nesedelo. Dale je velka skoda, ze bitvy nebyly zpracovane vice do hloubky. Obecne vzato ale se mi kniha libila a muzu ji doporucit!

24.04.2014

Ludmila Vaňková patří mezi mé oblíbené spisovatelky a líbila se mi i tahle kniha, jen mi přišla místy maličko zdlouhavá, možná by bylo lepší Otakarův život rozdělit do vícero knih, tak jako tomu bylo třeba v případě Václava II.

27.01.2014

Kniha mi přišla místy trochu nepřesvědčivá a trochu jako z červené knihovny, zejména vylíčení vztahu mezi králem a Kunhutou uherskou. Ale i tak rozhodně doporučuju k přečtení.