Komturova smrt

08.02.2019

Komturova smrt je 20-tá kniha, kterou jsem přečetl od tohoto autora. Přečetl jsem všechny knihy od autora, které byly vydány v češtině. Pokud v budoucnu budou vydány další knihy od Murakamiho, určitě si knihy přečtu. Haruki Murakami se stal mým oblíbeným autorem. Z mého pohledu existují 2 skupiny čtenářů, kteří buď Murakamiho milují a nedají na něj dopustit a naopak existují čtenáři, kteří mu nemohou přijít na chuť a říkají, že jeho knihy jsou o ničem. Patřím pochopitelně k první skupině čtenářů, kteří mají tohoto autora rádi. Jak je v DOSLOVU uvedeno, Murakamiho texty nejsou nejjednodušší četba a z mého úhlu pohledu je četba náročnější na soustředění, pokud se ještě v knihách vyskytují prvky magického realismu. Každopádně u těchto knih musím více přemýšlet, ale tím chci říci, že romány jsou pochopitelné pro evropského čtenáře. Tyto knihy přinesly do mé četby něco nového a přestože by se dala vytknout řada věcí u sáhodlouhých románů (např. opakování, sex aj.), přesto jsou pro mě jeho knihy zajímavé svou atmosférou a myšlenkami. Způsob života a jeho postoj k psaní knih mi je sympatický. Určitě bych přál autorovi, aby obdržel Nobelovu cenu za literaturu za jeho celoživotní tvorbu, a pokud toto ocenění nezíská, nic se neděje, poněvadž to pro něj není podstatné. Důležité je, aby se knihy líbily čtenářům a aby si z nich něco odnesli.

Komturova smrt je pořádná bichle, která má s Doslovem téměř 750 stran, takže četbu jsem měl na delší čas. Kniha má 2 části. Kniha se mi líbila a knihu hodnotím na 100 %. Hlavní postavou románu je portrétista, který jednoho dne přijme nabídku pana Menšikiho, který chce, aby namaloval jeho portrét..

V knize se vyskytují prvky magického realismu, nacházejí se v ní události z historie. Příběh mne bavil i ústředním tématem, které je malování. Sledujeme, jaké jsou počátky přípravy portrétu až po jeho úplné dokončení, dozvíme se řadu zajímavostí z prostředí malování obrazů. Samozřejmě samotný příběh portrétisty a všechny události, kterými prochází, byl zajímavý a poutavý. Atmosféra byla skvělá. V románu se vyskytuje plno odboček, ale čtenářům, kteří mají načteno Murakamiho rozsáhlé romány, to vůbec nebude připadat zvláštní, poněvadž už znají styl jeho psaní. Asi nejvíce se mi líbila část, která se nachází v poslední části knihy, kdy hlavní hrdina se vydá vstříc neznámým dobrodružstvím. Tato část mohla být klidně obsáhlejší. Působila na mne tajuplně a strašidelně. Pochopitelně se v knize nachází další události, které vyvolaly ve mě napětí. Některý prvek v knize byl podobný jako u knihy KRONIKA PTÁČKA NA KLÍČEK, samozřejmě zpracovaný jiným způsobem.

V knize se vyskytuje plno myšlenek, které jsem si poznamenal. V knize jsou nastolena různá témata k zamyšlení.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

V každém člověku se vždycky něco zatřpytí, když do něj nahlédneme sdostatek hluboko. Vy to v něm odkryjete, a pokud je povrch zašlý a neleskne se (a on zašlý bývá skoro vždycky), přeleštíte ho hadříkem. Divili byste se, jak se vám pak taková nálada promítne i do výsledného portrétu.

Se zvídavostí se přece vždycky pojí i určité riziko. Pokud ho odmítnete přijmout, nikdy se nic nedozvíte. Zvědavost zdaleka nebývá osudná jenom kočkám.

A možná že jsou věci, na které je lepší se nevyptávat a neslyšet je. Nikdy se ale nedají ignorovat věčně. Protože pak vždycky přijde čas, kdy vzduchu kolem vás rozvibrují zvuky, co se vám zaříznou přímo do srdce, i kdybyste si nevímjak zacpávali uši. Nedá se tomu uniknout. Pokud ovšem nechcete žít někde ve vzduchoprázdnu.

Pokud jste úplně sám uzavřen v temné stísněné prostoře, nenahání vám největší hrůzu smrt. Mnohem horší je, že se začnete bát, že na tom místě možná budete muset zůstat naživu celou věčnost. Jakmile vám jednou bleskne hlavou tohle, dostanete takový strach, až se z toho začnete dusit Začne vám připadat, že se na vás zdi okolo valí a hrozí vás rozdrtit. Aby tam člověk přežil, musí právě tenhleten strach za každou cenu překonat. Dostat zrátka pod kontrolu sebe samotného. K čemuž je právě nutné, abyste se přiblížil smrti tak těsně, jak to jenom jde.

Malovat někoho vždycky znamená, že toho člověka pochopíš a nějak si ho vyložíš. Jenomže ne slovně, ale v linkách nebo v barvě.

Pokud má člověk hodnotit, co je správně a co ne, vždycky moc záleží na tom, na jakém základě se na věc dívá. Na světě je například spousta lidí, kteří budou tvrdit, že takovým zabitím, které je ze společenského hlediska správné, může být například trest smrti.

Každá věc má vždycky i svoji světlou stránku. I to nejtemnější a nejtlustší mračno září na rubu stříbrným jasem.

Nejlepší způsob, jak nepoznat strach a prázdnotu, spočívá především v tom, že se nebudete nudit.

Ono se říká, že lidská duše na sklonku života chodívá navštěvovat místa, se kterými je nejvíc spjatá.

Každý z nás máme v životě nějaké tajemství, které si musíme ponechat pro sebe.

06.02.2019

Po většinu čtení jsem nevěděla, co si o tom myslet. A nevadilo mi to. Člověk má chuť zkusit malovat :-).

01.02.2019

Na další Murakamiho knihu jsem se moc těšil. Prvních sto stran se děj z obyčejného příběhu profesionálního malíře portrétů, který prochází životní i profesní krizí, stává příběh neobyčejný, přímo tajemný. V této části příběhu, který se odehrává v malém domku s ateliérem na předměstí Odawary na vrcholku kopce, jsem se přistihl, že se velmi těším na každou chvilku s touto knihou. Bylo to napínavé, tajemné, krásně napsané, detailní. V závěru knihy nechybí ani typické Murakamiho surrealistické bytí mezi snem a realitou. Trochu mě mrzelo, že konec knihy byl tak rychlý a vše se stručně a bod po bodu vrátilo do starých kolejí bez detailnějšího vysvětlení, které bylo typické pro celou knihu.

01.02.2019

Komturova smrt je taková esence spisovatelství Haruki Murakamiho. Obsahuje to všechno, co od autora máte rádi i to, co ostatní čtenáře odrazuje. Nechci moc spoilerovat, ale v podstatě popis prostředí je po autorsku vznosný, květnatý, ale zároveň i stále se opakující. Opakování mi ale nevadí, protože čtivost má tato kniha obrovskou. Námět je také zajímavý a pořád jsem přemýšlel nad tím, co autor všemi těmi myšlenkami chce vlastně říct. Když už se ale začtete a zjistíte, že příběh má svůj řád a svoje neměnné prostředí, tak se stane něco nevídaně nadpozemského a celý ten svět se propadne do fantazie, která se těžce definuje a ještě hůř se nad ní přemýšlí. Závěr pak není kdoví jak epický, ale po přečtení a zamyšlení jsem si uvědomil, že jsem vlastně víceméně spokojen. Všichni totiž žijeme v takových bludných kruzích a jeden z dalších tu vzorově sepsal právě i sám pan autor. Pro mě osobně se jedná o jednu z nejčtivějších knih za posledních několika let. Těch 750 stránek utekla jak voda.

29.01.2019

Haruki Murakami je mistr zobrazení světa na pomezí "reality" a mysli. Ale co z toho je realita a co ne? Nevysvětlitelné nevysvětluje ale přijímá. Ač příběh v podstatě nemá reálný děj, čtenář se od knihy nedokáže odtrhnout do posledního slova. Opět skvělý román Mistře...

28.01.2019

Další skvělý maraton japonského kouzelníka Murakamiho. Jedinečný styl psaní, neuvěřitelně podmanivý zdánlivě obyčejný příběh, k tomu úžasný metaforický svět, mystičnost, znepokojivá atmosféra a postupné vytváření malých tajemství, které doslova vplynou do "jiného světa". Nechybí ani známé specifické prvky - osamělý chlap jako hlavní protagonista, podrobnosti každodenního života, kuchyňské scény a na pozadí klasická hudba. Více než 700 stran textu, a přesto je to málo, chci víc! Murakami (jako vždy) doslova maluje v knize. Gratuluji, mistře.

21.01.2019

Nemohla jsem se ubránit představě pana Menšikiho v podobě herce Billyho Boba Thorntona. Ve Fargu byl také dokonale neprůhledný.

19.01.2019

Krása, jednoduše krása. A je jedno kolik stránek to má. Murakami mě svým psaním a stylem prostě baví, až zapominám na svět venku.

17.01.2019

Výstižnější hodnocení než již napsali Fortness a cubeice bych nezformulovala. Naprosto se s nimi ztotožňuji.
Krásný čtenářský zážitek.

15.01.2019

Pokud jste Murakamiho nadšenci, tak vřele doporučuji. Pokud se s tímto autorem teprve seznamujete, doporučuji začít s kratším dílem. Murakamiho je třeba dávkovat pomalu, ale vždy to stojí zato.

14.01.2019

Doufám, že budeme mít ještě dost příležitostí setkávat se s dalšími úžasnými příběhy Haruki Murakamiho.

06.01.2019

Komturova smrt je pro mě úžasné dílo. Literárně vážně není co vytknout. Děj je poklidný, ale rozhodně ne nezajímavý. Kniha má veškeré rysy Murakamiho díla. Propojení reality a distopického světa, hledání sama sebe v podání hlavního hrdiny. Propojení života a smrti a nechybí samozřejmě sex jak je u Murakamiho zvykem. Četl jsem zde spoustu připomínek, jak se autor opakuje ve spoustě svých děl. Ano, opakuje se. Autor totiž ve svých knihách zrcadlí sám sebe, své touhy, strach, úvahy nad spoustou věcí atd. Je to odraz jeho samotného a ten se prostě dopsáním knihy nevypaří, ale zůstává v něm po celý život nebo minimálně po určitou část života. Kniha je delší, ale upřímně bych nadšeně četl, i kdyby měla o 1000 stran více. Ten kdo potřebuje napětí a rychlá řešení, uzavřené konce atd, ať přesedlá na Nesba, Yrsu, Keplera atd. , kteří jsou literárně skvělí, knihy jsou napínavé, velmi čtivé, ale Filozofické úvahy a hlubší myšlenky v nich nečekejte.

Přečetla jsem od něj všechno, mimo knihu o běhání, ale tuto jsem v polovině odložila. Škoda.

26.12.2018

Toto byla má desátá kniha od Murakamiho, takže vím, co čekat a tentokrát jsem se těšila o to víc, že mám ráda i výtvarné umění. Zpočátku mi příběh silně připomínal Kroniku ptáčka na klíček, ale to už k tomuto autorovi patří, že jeho hrdinové jsou si v podstatě podobní a jejich způsob života včetně zálib také. Asi v polovině knihy, kdy se pozvolna začala vkrádat nuda z neustálých popisů toho, kdo co jedl a měl na sobě, se děj pohnul směrem k tajemnu a nadpřirozenu. Autorova konstrukce ideí a metafor mě úplně neoslovila, ale nevadila mi natolik, abych příběh se zájmem dočetla. Mínusem je pro mě zvolený typ písma, který se zejména večer obtížně čte (i s brýlemi), ale rozhodně musím vyzdvihnou opět vynikající překlad p. Jurkoviče a krásnou obálku.

26.12.2018

Číst Murakamiho bichle je jak jízda na tobogánu. Nuda, nejradši bych knihu zaklapl a zahodil, a pak několik stránek, které mě nakopnou a musím pokračovat. Takhle uběhnou dva dny a jsem na konci. Když se vypravěč snažil namalovat portrét Muže bez tváře, vybavil se mi Třešňakův Obraz Doriána Graye, a bylo to tak magické, že mě úplně zamrazilo:

Marná snaha barvy na paletě
šedé je olovo šedý je cín
Vše co jsem nakrad na celém světě
byl jen Dorianův stín

Kdybych chvíli nesmlouvavě postál
vím že namíchám barvu kterou mládne
Takhle nepevně v rukou držím stín
Plátno - na něm nic veškeré a žádné

19.12.2018

Vážení a milí,(říká Komtur), pokud nemáte Murakamiho romány opravdu rádi a k dispozici hodně volného času, tak se do těchto více než sedmi set stran snad ani nepouštějte. Příběh malíře, který opsal kruh od realistických portrétů na kšeft, přes symbolická díla plná života a zpět ke kšeftu( a svojí manželce), připomíná nejvíce právě malířská díla surrealistů plná symbolů, idejí, metafor a dvojmetafor až z toho určitě musíte získat dojem, že není nic jisté a hranice s absurditou je zcela nepoznatelná. Kniha je samozřejmě hodně podobná mnoha jiným autorovým dílům, plná super zdvořilých rozprav, poslouchání kvalitní hudby, historických reminiscencí a to vše podáno ohromně poutavě. Dejte si tedy při čtení na čas a doufám, že si potom určitě neřeknete něco o blbosti, která nestála za to.

17.12.2018

Murakamiho buď milujete nebo od něj v životě nepřečtete nic až do konce. Souhlasím s mnoha názory, které jsem si tady přečetl, opakuje se, děj jeho knih se posouvá vpřed jen velmi pomalu, většinou vypráví o (zdánlivé) každodennosti - rutině, nevýrazných, nezajímavých a celkem obyčejných postav, žádných hrdinů, spíše outsiderů, většinou ztrácejících, než nalézajících, jejichž vzpoura proti obyčejnosti - symbolický akt hrdinství - se odehrává skoro pokaždé v imaginárním světě, jehož existenci tušíme od počátku příběhu (pokud Murakamiho známe a milujeme). Jenže všechny ty ingredience bez chuti dohromady vytváří jedinečnou intenzivní chuť výjimečnosti, kterou nikdo jiný vytvořit neumí. Tato Murakamiho kniha je pro mě vyvrcholením jeho tvorby. Předem jsem věděl, co od něj čekám a také jsem to dostal. Ano, skutečně používá stejné prostředky, hodně podobné nápady, ale zde mi fungují mnohem konzistentněji než třeba v 1Q89. Je to jako když malíř maluje portréty, používá zdánlivě stejné prostředky, ale přesto je výsledkem jiná tvář a jiný kus duše portrétovaného člověka. "Obraz" (román) Komturova smrt je fascinující právě tím, jak jej autor vypráví a jak jeho skutečnou podobu dotváříte vlastní fantazií. Pro mě tedy zatím vůbec nejlepší Murakamiho kniha, skvělá práce překladatele a v neposlední řadě souhlasím s mnoha ostatními, že také obal této knihy se velmi povedl. Přidávám se také k pocitu ostatních v tom, že nedokážu přečíst dvě Murakamiho knihy po sobě a musím si udělat přestávku, než se pustím do další. Rozhodně se na ní ale těším...

15.12.2018

Ja mám Murakamiho štýl veľmi rada, ale toto bolo naozaj príliš rozvláčne. Škrtala by som ako divá. Na druhú stranu, priveľa zostalo nevypovedané. Každopádne, kniha určite stojí za prečítanie, je v nej veľa dobrých myšlienok, fascinujúce opisy výtvarných diel, alebo samotného procesu výtvarnej tvorby. Úplne ma dostala cesta hlavného hrdinu podzemim, to je pasáž, ku ktorej sa určite raz vrátim.

Kdy knihu Komturova smrt rozhodně číst
- obdivujete klasické japonské malby
- jste fanda do opery
- Kafka a Poe jsou vaše krevní skupina

Kdy knihu Komturova smrt rozhodně nečíst
- japonská kultura vám nic neříká
- nesnášíte tlusté knížky co se nevejdou do kabelky
- jste zarytý realista bez špetky fantazie