Kde zpívají raci
Delia Owens
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/456192/bmid_kde-raky-spievaju-pXI-456192.jpg
5
4201
1065
Celá dlouhá léta kolují v poklidném městečku Barkley Cove na pobřeží Severní Karolíny fámy o vlčím dítěti, „holce z bažiny“. Když je roku 1969 objeveno tělo místního krasavce Chase Andrewse, obyvatelé města začnou z jeho vraždy podezírat právě holku z bažiny, Kyu Clarkovou. Jenže Kya vůbec není taková, jak se o ní povídá. Je to inteligentní a citlivá dívka. Žije odkázaná sama na sebe v bažině, které říká domov, jejími nejlepšími kamarády jsou racci a místo školy ji učí okolní příroda. I v jejím životě přichází chvíle, kdy zatouží po blízkosti jiných lidí, dotecích a lásce. Její divoká krása okouzlí dva mladé muže z města a před Kyou se otevírá úplně nový život. Pak se však stane něco nepředstavitelného… Román Kde zpívají raci je překrásnou ódou na přírodu, příběhem opuštěné dospívající dívky, která se učí důvěřovat lidem, a líčením záhadné vraždy s překvapivým koncem. Delia Owensová nám připomíná, že dětství nás všechny poznamená na celý život a že každý z nás podléhá úžasným tajemstvím přírody.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
Jota
Originální název:
Where the Crawdads Sing , 2018
více info...
Přidat komentář
Wau,wau,wau........už dlouho jsem nečetla krásnější knihu...děkuji čtenářské výzvě, jinak by mě neoslovila...Jsem nadšená, nemohla jsem se odtrhnout....
Nechápu, proč jsem od knížky nic moc nečekala. Jestli to zařazení jako román pro ženy, nebo téma vraždy? Ale nakonec jsem nadšená. Postava Kyi mě uhranula, její plachost, nedůvěra a opatrnost byly v přirozeném souladu s její citlivostí, pozorovacím talentem a vnitřní sílou, která jí umožnila přežít v bažině, naučit se sama vše potřebné a vydupat si z ničeho svůj život, udržet si nezávislost. Její soulad s přírodou, která jí naučila vše o životě a vztazích, její osamělost ve vězení, to vše bylo napsáno tak citlivě.a propojení příběhu s poesií bylo třešničkou na dortu.
"Řikali jsme jí holka z bažiny. Mnozí jí tak říkají dodnes. Někteří lidé si špitali o tom, že byla zčásti vlčice, nebo že je chybějícím článkem mezi opicí a člověkem. Že její oči ve tmě září. Jenže ve skutečnosti nebyla ničím jiným než opuštěným dítětem, malou holkou, která musela sama přežít v mokřadu, měla hlad a byla jí zima. Ale my jsme jí nepomohli. Kromě jediného přítele, Skokana. Ani jedna z našich církví, ani jedna z komunitních skupin jí nenabídla nic k jídlu, nesehnala nic na sebe. Místo toho jsme ji označili nálepkou a odvrhli, protože jsme si mysleli, že je jiná. Ale, dámy a pánové, vyloučili jsme ji proto, že byla jiná, nebo byla jiná proto, že jsme ji vyloučili?"
"Správný muž se pozná tak, že pláče beze studu, čte poezii srdcem, v duši mu zní opera a udělá všechno, co může, aby ochránil ženu."
"Nemysli si, že poezie je jenom pro bábovky. Jasně že existujou i ubrečený milostný básně, ale taky spousta básní vtipných, spousta o přírodě, nebo dokonce o válce. A všechny mají stejný cíl. - vzbudit v tobě pocity."
Krásný název, krásná obálka (výjimečně myslím potisk tvrdých desek, ne papírovy přebal). Příběh dojemný, čtivý, popisy bažiny blátivě dokonalé. Druhá část příběhu trošičku slabší než perfektní začátek, ale to nic nemění na tom, že jsem si čtení užila.
Tahle kniha je už od titulu nejen zkouškou jazykovou? A odpověď....
Důvodem k odkládání čtení bylo slovo vražda (nač ztrácet čas u krimi a thrillerů), naštěstí mě přesvědčilo zařazení mezi romány - jde totiž o soud a zjišťování info, ne o dnes oblíbené rudé popisy.
Kouzlo této knihy spočívá v sounáležitosti člověka s přírodou - dítěte, poté dívky, nakonec mladé ženy - která je nejen osamocena, ale sama. Kvůli odsuzování lidí, jejich hlouposti, sobectví a bezohlednosti, ne kvůli drsnosti přírody. Ta jí naopak poskytne smířlivou, klidnou a laskavou náruč, a to je znát v každém řádku knihy. Tragédie je doslova vyjasněna na posledních 2-3 stranách a nezkazí čtenáři dojem z emočního náboje celého příběhu. A hříčku raci/racci si čtenář najde:o)
Raci překvapili.. Kya překvapila...
Mám své výtky k závěru knihy, ale proč vlastně ne? Holt to tak mělo být i když bych si to přála jinak..
Kniha je nádherná, básně ji obzvláštňují - a já mimochodem tušila, že autorka je naše hrdinka - jako malá tam zmíní veršovačku, poté co jí Tate řekne o básních a navíc, kdo by si tohle vše pamatoval..
No asi takhle - kniha mě pohltila, nadchla a pak mírně zklamala...asi bych potřebovala divočejší konec, za mě to skončilo moc mírumilovně...
Dala bych 5*, ale byly by hodně odřený, takže naprosto skvělý 4*
Když je nějaká kniha opěvovaná, ráda se jí vyhýbám, protože masivní reklama na mě působí spíš opačným dojmem. Vyvolává to ve mě pocity, že kniha není moc dobrá a proto se musí hodně podporovat. Ale kniha Kde zpívají raci je naprosto fenomenální kousek. Pojednává o zranitelnosti, prvních pocitech a schopnosti přežít, celé je to zabalené do raw nedotknuté krajiny uprostřed bažiny.
Kaya si mě získala svojí statečností, chytrostí a houževnatostí. Oproti tomu Tate svojí rozvahou a láskou.
Pokud chcete jemný příběh plný odvahy a poznání, tohle je přesně to, co si máte přečíst.
Romantika ako z červenej knižnice a aj zápletku s vraždou sme už niekde videli. O jeden level vyššie posúva knihu život samotnej Kyi .. tá osamelosť, smútok a ťažoba. A samozrejme netradičné prostredie, v ktorom sa to všetko odohráva. Delia je majsterka v opisoch krajiny (čítala som slovenský preklad), niekedy jednovetných, takže neotravujú, ale dokážu vás do tej bažiny preniesť. Kniha určená ženám .. jednoznačne .. číta sa rýchlo a ľahúčko. Som zvedavá na film.
Po spoustě skvělých recenzí jsem čekala víc. Četla jsem prakticky na zátah, s tím že přijde ten super moment a překvapivý konec, ale to se nestalo. Děj je předvídatelný prakticky od prvních kapitol a je velmi nereálný. Opravdu se mi líbil asi jen ten proces jak Kya poznávala přírodu a vnímala ji. Jinak zajímavých popisů krajiny tam taky až tolik není, ale to jsem možná jen rozmazlená knihami Jean-Luce Bannaleca.
Kniha se četla dobře, ale nedokázala mě zvlášť zasáhnout. Příběh byl zajímavý, krásně napsaný, ale nijak přelomový nebo zásadní. Možná jsem od této knihy očekávala víc a toto očkávání nebylo naplněno. Možná jen nejsem ta správná cílová skupina. Přesto si dovedu představit, že pro spoustu čtenářů to bude velmi silný příběh.
Jemný příběh zasažený do přírody, kterou by možná někteří pohrdli, ale která je v knize nádherně popsaná a toho popisu je zde tak akorát, aby se v něm i člověk, který, stejně jako já, o mokřadech neví zhola nic (mimo to, že tam zhusta žijí ptáci), neztratil. Ráda si od autorky zase něco přečtu.
Predpokladala jsem, podle obalky, ze si vybiram nenarocnou romantickou oddechovku. Ale! Dostala jsem se k jedne z nejlepsich knih poslednich let. Pribeh divky, ktera vyrusta v bazine, opustena vsemi, ktere mela rada, je protkany tak dechberoucim lyrickym popisem prirody a zivota, ze byste se hned stehovali za ni. Nadavkem vas kniha nenecha dospat, protoze cekate, na vyreseni detektivni linky a patrani po tom, jak zemrel jeden z hlavnich akteru knihy. Udelala to? Neudelala?
Tohle byla paráda. Kyin příběh, vůně moře, křik racků, ticho bažiny, bzučící hmyz. Všechno to lechtá a pokouší smysly a těžko se od knížky odtrhnete. Hvězdičku ubírám za část, která následuje po vynesení rozsudku. Za konec. Za mě byl zbytečný.
Knížka, kterou bych asi vůbec nečetla, protože jsem o ní zprvu ani netušila a četla jsem jí až teď a to opět díky komentářům zde na databázi knih. Nejdříve mě zaujal komentář "Mandlevest", později "Šánky", tak díky moc děvčata, díky Vám jsem objevila a pořídila si další krásnou knihu. Napínavý, pro mě docela uvěřitelný příběh. Možná právě proto, v jaké době se odehrával. Detektivní, emotivní příběh zanesen do nádherně popsané přírody, tak bych shrnula tento knižní skvost, který všem čtenářům můžu jen a jen doporučit.
Kniha se moc hezky četla, bylo tam plno popisů přírody a ke konci i trochu napětí. Kyu jsem si oblíbila a fandila jsem jí. I když tam byly nějaké náznaky, jak to dopadne, tak mě konec překvapil.
Opustit svoje děti a ještě ke všemu s vědomím komu je zanechávám, je pro mě hrozná představa. A tak jsem se přes začátek nedostávala moc lehce. Pak mě to přeci jen chytlo a najednou jsem to nemohla odložit. Zajímavý, zvláštní a někdy těžko uvěřitelný příběh.
(SPOILER) Ja tedy nevím, pro mne hrozné zklamání. Po výborném začátku se to sesunulo do žánru, který by v současnosti napsala teta Kateřina ze Saturnina. Hlavně ty závěry kapitol, kdy si hrdinka, jež vyrostla úplně sama v divočině, v návalu emocí recituje poezii (Emily Dickinsonové nebo vlastní). Prostě archetyp ušlechtilého divocha, který samostudiem obsáhne veškeré přírodní vědy a je k tomu nadán též umělecky, to vše za absence běžných sociálních a komunikačních dovedností. To snad ne. Též si lze stěží představit, že by dvě dospělé děti ze sociálně slabé a rozvrácené rodiny navázaly v diskuzi o tom, proč je matka opustila, hovorem o genetice a že by dítko přírody pro zábavu holdovalo četbě Einsteinovy Teorie relativity, nebo že by si, ač si nebyla schopna pomalu ani nakoupit, během mžiku zvládla zařídit i tekoucí vodu a splachovací záchod v chatrči v bažinách. Nebýt těch výborných popisů přírody a tehdejší jižanské maloměšťácké společnosti, tak nevím. Prolínají se pěkně psané pasáže s trapnými a neuvěřitelnými. A závěr - to byla teda bomba. Možná kdyby ten autorčin styl nebyl tak nuceně šroubovaný a uhozený, byl by to fajn příběh.
Divila jsem se sama sobě, proč si ji chci přečíst, většinou jsem zklamaná z knih, které jsou obecně dost vychvalované či mají větší reklamu. Možná mě přesvědčil profil autorky. Musím přiznat, že je docela originální a uvěřitelná. Nelituji. Těžko si jen lze představit v současné Americe lidi žijící v bažinách. Podle mého názoru se tento příběh mohl stát v minulém století. Což není zas tak dávno. Z knihy úplně čiší americký způsob života, skvěle popsané výrazy, typy osobností, má asi kvalitní překlad. Na druhé straně mi přijde, že je skoro napsaná pro film a trošičku podbízivá. Ten konec je hodně vykalkulovaný, vygradovaný, přesně tak, co člověk chce slyšet. Popis soudu je takový, jak ho známe ze starších filmů. Konečný dojem je tedy romantický příběh s detektivní zápletkou zasazený v originálním a nádherně popsaném prostředí. Oddechovka, která se trošku víc táhne. Na film raději nepůjdu.
Pokud zbožňujete popisy krajiny, tak tohle to pravé, je to nádherně popsané a člověk má pocit, že sedí na loďce v bažině a celý příběh sleduje. Moc se mi to líbilo, i když některé věci v příběhu mě rozčilovaly, tak ten styl jazyka a barvité líčení krajiny je napravilo.
Kya - moderní Tarzan(ka). Autorka dokonale přenesla klasické přírodní archetypy jako je Mauglí nebo Tarzan do druhé poloviny dvacátého století. Místo kluka holka, místo afrického nebo indického pralesa americké bažiny, chybí hrdinská neporazitelnost. Co zůstalo je rasová segregace a jedinečný příběh, poutavě vyprávěný, často dojemný, přírodně romantický, proložený poezií a napínavým řešením záhadného úmrtí. I ta zřetelná ekologická linka mi tentokrát připadala opodstatněná, na rozdíl od nepochopitelného jednání několika postav.
Opouštím bažiny Severní Karolíny a věřím, že tenhle příběh mohu zařadit do kategorie
n e z a p o m e n u t e l n é.
90 % (zatím 2902 hodnocení s průměrem 90 %).
Štítky knihy
vraždy zfilmováno příroda americká literatura dospívání tajemství člověk a příroda bažiny, mokřady, močály thrillery pro ženy Severní Karolína
Hodně jsem přeskakovala - sáhodlouhé popisy "oblaků, které vypadaly, jako by měly tvářičky růžové jako broskve" mě nebaví. Paní překladatelka celkem zajímavý příběh poslala dost ke dnu. Svědek měl "dobráckou" bradku? Starý rybář ji viděl "nesčíslněkrát"? Nikdy jsem nikoho neslyšela toto slovo použít. Držení se anglického slovosledu, neobratná souvětí, škoda.