Kde zpívají raci
Delia Owens
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/456192/bmid_kde-raky-spievaju-pXI-456192.jpg
5
4230
4230
Celá dlouhá léta kolují v poklidném městečku Barkley Cove na pobřeží Severní Karolíny fámy o vlčím dítěti, „holce z bažiny“. Když je roku 1969 objeveno tělo místního krasavce Chase Andrewse, obyvatelé města začnou z jeho vraždy podezírat právě holku z bažiny, Kyu Clarkovou. Jenže Kya vůbec není taková, jak se o ní povídá. Je to inteligentní a citlivá dívka. Žije odkázaná sama na sebe v bažině, které říká domov, jejími nejlepšími kamarády jsou racci a místo školy ji učí okolní příroda. I v jejím životě přichází chvíle, kdy zatouží po blízkosti jiných lidí, dotecích a lásce. Její divoká krása okouzlí dva mladé muže z města a před Kyou se otevírá úplně nový život. Pak se však stane něco nepředstavitelného… Román Kde zpívají raci je překrásnou ódou na přírodu, příběhem opuštěné dospívající dívky, která se učí důvěřovat lidem, a líčením záhadné vraždy s překvapivým koncem. Delia Owensová nám připomíná, že dětství nás všechny poznamená na celý život a že každý z nás podléhá úžasným tajemstvím přírody.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
Jota
Originální název:
Where the Crawdads Sing , 2018
více info...
Přidat komentář
Divila jsem se sama sobě, proč si ji chci přečíst, většinou jsem zklamaná z knih, které jsou obecně dost vychvalované či mají větší reklamu. Možná mě přesvědčil profil autorky. Musím přiznat, že je docela originální a uvěřitelná. Nelituji. Těžko si jen lze představit v současné Americe lidi žijící v bažinách. Podle mého názoru se tento příběh mohl stát v minulém století. Což není zas tak dávno. Z knihy úplně čiší americký způsob života, skvěle popsané výrazy, typy osobností, má asi kvalitní překlad. Na druhé straně mi přijde, že je skoro napsaná pro film a trošičku podbízivá. Ten konec je hodně vykalkulovaný, vygradovaný, přesně tak, co člověk chce slyšet. Popis soudu je takový, jak ho známe ze starších filmů. Konečný dojem je tedy romantický příběh s detektivní zápletkou zasazený v originálním a nádherně popsaném prostředí. Oddechovka, která se trošku víc táhne. Na film raději nepůjdu.
Pokud zbožňujete popisy krajiny, tak tohle to pravé, je to nádherně popsané a člověk má pocit, že sedí na loďce v bažině a celý příběh sleduje. Moc se mi to líbilo, i když některé věci v příběhu mě rozčilovaly, tak ten styl jazyka a barvité líčení krajiny je napravilo.
Kya - moderní Tarzan(ka). Autorka dokonale přenesla klasické přírodní archetypy jako je Mauglí nebo Tarzan do druhé poloviny dvacátého století. Místo kluka holka, místo afrického nebo indického pralesa americké bažiny, chybí hrdinská neporazitelnost. Co zůstalo je rasová segregace a jedinečný příběh, poutavě vyprávěný, často dojemný, přírodně romantický, proložený poezií a napínavým řešením záhadného úmrtí. I ta zřetelná ekologická linka mi tentokrát připadala opodstatněná, na rozdíl od nepochopitelného jednání několika postav.
Opouštím bažiny Severní Karolíny a věřím, že tenhle příběh mohu zařadit do kategorie
n e z a p o m e n u t e l n é.
90 % (zatím 2902 hodnocení s průměrem 90 %).
Člověk rozhodně neprohloubí, když si knihu přečte. Velice povedená, napínavá, čtivá. Stránka za stránkou se otáčí a já nemůžu přestat. Kayi mi bylo líto, poplakala jsem si. Vlastně mi bylo smutno z lidí, jak hned soudí člověka, bez toho, aby se zkusili podívat na jeho background. Zhlédla jsem i film, ale z něho jsem nebyla tak nadšená jak z knihy.
Moc krásná kniha. Snad nejvíc mě bavil ten popis prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Laguny s orobincem a tak...Povedené. Doporučuji i jako film.
Moc pěkný příběh, o jedné opuštěné holčičce a jejím sžíváním se s přírodou :-) Chápu, že někomu se to mohlo zdát nudné, neuvěřitelné, ale vzhledem k tomu, že děj knihy je zasazen do zapadlého koutku Ameriky a to téměř před 50-70 lety, tak aspoň pro mě je tam vše uvěřitelné :-)
Jen ten soudní proces se mi moc nelíbil, ten byl takový méně uvěřitelný.....a závěr ??? Knihu určitě doporučuji :-)
- Obětovala další kousek sama sebe jen proto, aby mohla mít někoho jiného. -
Tak i já jsem díky štafetě měla možnost si přečíst tuto velice opěvovanou a vychvalovanou knihu.
Začala bych tím, co se mi na knize líbilo a to je příroda. Takto krásně popsanou přírodu a vše v ní jsem už hodně dlouho neviděla. Kolikrát jsem si opravdu připadala, jako bych tam seděla s Kyou a krmila racky.
Jedná se o opravdu velice oddechovou knihu, příběh je velice rozvleklý. Ideální dle mého názoru je si ji vzít na dovolenou, někam k jezeru, kde u ní můžete relaxovat, protože nejen, že je na to Ideální, ale snadněji přehlédnete nedostatky.
Nedostatků jsem při čtení našla více, ale jako hlavní mi přijde to, že příběhu jsem nevěřila. Opravdu ne, naprostá většina byla neuvěřitelná a to nejen v dějové lince, ale i zasazení do dané doby. To, že by neseděla s realitou by mi nevadilo tolik, jako to, že neseděla ani v průběhu čtení. Když jsem se dočetla o nějaké situaci na jedné straně, za další dvě se stalo něco, co jí absolutně popřelo. Čekala jsem nějaké překvapení na závěr, ale ani toho jsem se nedočkala.
Nelituju toho, že jsem si knihu přečetla, ale přiznávám, že jsem čekala mnohem více. Jako oddechovou knihu na dovolenou bych ji možná ohodnotila o kapku lépe. Boomu okolo ní ale opravdu nerozumím, ani s přivřením obou očí.
To byl krásný čtecí zážitek! Vůbec nevím, proč jsem přečtení tohoto příběhu tak dlouho odsouvala. Kniha se čte svižně a je líbivá díky svým krásným popisům fauny a flóry. Hlavní postava, Kya, mi velmi záhy přirostla k srdci a já jsem tu "holku z bažiny" obdivovala, soucítila s ní. Příběh byl emotivní se zajímavou zápletkou a mě se líbilo prolínání mezi vyšetřováním a ukázkami Kyina života v bažině (od dětství po současnost). Byl to podmanivý příběh a já jsem hltala stránku za stránkou. No a pak přišel konec, který mi doslova vyrazil dech. Byla to svým způsobem kouzelná kniha. Milá, ale zároveň i silná (na události v ní). Celkově to pro mne bylo čtecí pohlazení po duši. Rozhodně doporučuji.
Víc takových knih.
Tohle byl takovy milý pribeh, ktery me citově pohladil. Krasne vylicena příroda, skvele zachycené emoce i zajimava zápletka. Nejdrive jsem od toho moc neočekavala a bylo mi hlavni hrdinky lito, ale postupne si me pribeh získal a precetla jsem ho jedním dechem. O tom, ze je to asi nepravdepodobne a některé skutecnosti tam uplne nesedi asi neni nutne zmiňovat, ale jako takova oddechovka proc ne. Bylo to mile.
Prečo som sa tej knihe tak dlho vyhýbala a bála sa jej? Mohla som tento úžasný príbeh čítať už oveľa skôr...
Bolo to geniálne! Hoci to nebolo ľahké čítanie, Kyin smutný príbeh sa čítal sám. Život v prírode, čo najďalej od ľudí, Kyin strach z ľudí... Nebolo to ľahké, no stále tam bolo cítiť nádej. A tá napokon aj prišla. Počas procesu som takmer ani nedýchala. Ten nečakaný záver ma úplne prefackal. Ale wow. Klobúk dolu, pani autorka!
Jakmile dočtu nějaký literární skvost, tak si říkám, proč jen jsem s jeho přečtením otálela tak dlouho? Ten příběh je naprosto geniální a souznění s přírodou je na nejvyšší úrovni a do toho ty básně...
Není to lehké a veselé čtení, doslova jsem se brodila bahnem, beznadějí a slzami. Ale zároveň bych chtěla číst jen takové knihy dosahující této úrovně. Ale pak bych nedělala asi nic jiného a tato by tak moc nevynikla jako je tomu dnes.
Tleskám a jsem okouzlena, zároveň se mě hluboce dotklo Kayino dětství a velice špatně se mi to jako mámě četlo a bylo mi z toho moc smutno. Několikrát bych ji sama nejradši pevně objala.
V kapitolách se střídají různá časová období, nejprve jsem se nemohla začíst, ale když se příběhy začly protínat, četla jsem jedním dechem. Až na pomalý rozjezd super kniha.
kniha svým příběhem poutavá a zajímavá, velice mě bavila, čteno jedním dechem a já jsem rozhodně zklamaná doporučením nebyla. Závěr mě docela překvapil...
(SPOILER)
Od první stránky parádní příběh. Tolik jsem Kye držela pěsti, když zůstala sama, když ji opustili, když ji soudili a jsem vděčná za šťastný konec. Doufala jsem, že Kya získá alespoň kousek štěstí a nakonec se to podařilo, ačkoliv se přívěsek nakonec našel (to se tedy trosku dalo očekávat).
Moc doporučuji k přečtení.
Knížka mě zaujala hodnocením, ale taky prostředím, v kterém se měla odehrávat. A upřímně jsem čekala něco víc. Na začátku jsem se musela skoro až nutit číst dál a doufala jsem, že se děj zlepší. Popisky z dětství malé Kyi mě totiž skoro vůbec nebavily. Nepřišlo mi to zkrátka reálné, bylo to celé takové naivní. Místy z toho až byla cítit jistá potřeba si to dost romantizovat a já tomu prostě nevěřila. Když si člověk představí malou holčičku, kterou všichni opustili a ona žije sama v bažinách, tak to sice zní romanticky a smutně, ale taky dost přitaženě za vlasy a ta naivita, že jí vše hraje do karet, od první lásky, až po její úžasný talent, tomu jen nasazuje korunu.
A ten naivní podtón jsem tam cítila pořád. Styl psaní je sice dobrý a vcelku se mi i líbily popisky krajiny, ale dějově mě to víc jak do půlky nijak zvlášť nenadchlo. Žádná postava mi nepřišla nějak hluboká, ani samotná Kya.
Chtěla jsem ale vědět, jak dopadne soud a kdo tedy nakonec stojí za vraždou a zda celé městečko holce z bažin křivdí právem nebo ne. (I když člověk celou dobu tak nějak ví...) Možná kdyby ten začátek nebyl tak zdlouhavý, bavilo by mě to víc, ale děj mě nějak chytil až s nástupem soudního procesu. A zklamal mě i konec, čekala jsem zkrátka něco víc, nějakou satisfakci. Překvapuje mě to hodnocení. Nepřijde mi to jako něco, z čeho by si člověk sedl na zadek. Spíš naopak, je to dost průměrné. Ale jako taková odpočinková, lehce naivní knížka na ponurý odpoledne, proč ne...
I já jsem se k této knize dostala díky velkému ohlasu. Kniha se čte hned od začátku dobře, krásně vykreslená příroda. Kyu jsem si hned zamilovala a litovala, čím si musela projít už jako malá holka. Závěr knihy byl pro mě překvapivý.
Štítky knihy
vraždy zfilmováno příroda americká literatura dospívání tajemství člověk a příroda bažiny, mokřady, močály thrillery pro ženy Severní Karolína
(SPOILER) Ja tedy nevím, pro mne hrozné zklamání. Po výborném začátku se to sesunulo do žánru, který by v současnosti napsala teta Kateřina ze Saturnina. Hlavně ty závěry kapitol, kdy si hrdinka, jež vyrostla úplně sama v divočině, v návalu emocí recituje poezii (Emily Dickinsonové nebo vlastní). Prostě archetyp ušlechtilého divocha, který samostudiem obsáhne veškeré přírodní vědy a je k tomu nadán též umělecky, to vše za absence běžných sociálních a komunikačních dovedností. To snad ne. Též si lze stěží představit, že by dvě dospělé děti ze sociálně slabé a rozvrácené rodiny navázaly v diskuzi o tom, proč je matka opustila, hovorem o genetice a že by dítko přírody pro zábavu holdovalo četbě Einsteinovy Teorie relativity, nebo že by si, ač si nebyla schopna pomalu ani nakoupit, během mžiku zvládla zařídit i tekoucí vodu a splachovací záchod v chatrči v bažinách. Nebýt těch výborných popisů přírody a tehdejší jižanské maloměšťácké společnosti, tak nevím. Prolínají se pěkně psané pasáže s trapnými a neuvěřitelnými. A závěr - to byla teda bomba. Možná kdyby ten autorčin styl nebyl tak nuceně šroubovaný a uhozený, byl by to fajn příběh.