Kafka na pobřeží

15.02.2013

Kafka je moje první kniha od Haruki Murakamiho. Dočetla jsem ji před týdnem a ještě dnes vstřebávám dojem z ní. A vůbec se mi nechce otevřít jinou knížku, protože jsem této stále plná. Je fantastická, velmi realistická, dost syrová, filozofická, snivá, esoterická - a vedle toho všeho velmi vystupují erotické scény, které tam najednou (ač jich moc není), vnesou úplně něco jiného. Byl to velký a nevšední zážitek, který je pro mě trošku složitěji vizualizovatelný, protože Asie je země úplně jiného designu, architektury, kultury ...
Všem, kdo mají rádi netradiční vyprávění o velmi netradičních věcech opředené tajemnem a trochu temnem doporučuji!

10.02.2013

Knihu Kafka na pobřeží jsem shodou okolností četl na pobřeží... a to ne zrovna v nejlepším rozpoložení. Manželku jsem během pobytu v Kalábrii odvezl do nemocnice, kde bohužel ošklivým způsobem potratila a musela být cca 10 dní hospitalizována. Děti se v rámci situace snažili užít si písku a moře - a já - mezi návštěvami a smutkem četl Murakamiho, který mi pomáhal odpoutat se od reality. Bylo to mé první setkání s tímto autorem a nic lepšího jsem od něj zatím nečetl (snad jen Norské dřevo se tomu malinko blížilo).

Spolu s Kafkou Tamurou jsem se nořil do zvláštních světů a příběhů. Ta kniha mi pomohla a proto k ní mám sentimentální vztah - přesto - nebo právě proto - ji doporučuji. A doporučuji ji jako vstupní bránu do Murakamiho světa. Pokud jste od něj ještě nic nečetli - začněte právě Kafkou...

Myslím, že nemá cenu popisovat co vás čeká a ovlivňovat tak váš zážitek. Nemá cenu ani popisovat vnitřní pocity a vyvolané emoce, protože tato kniha nabízí zážitek značně individuální...

Prostě to zkuste a uvidíte... třeba se někde na pobřeží potkáme :-)

18.01.2013

Tato kniha mne jednoznačně oslovila a určitě ji zařadím do své knihovny. Cítila jsem se maximálně vtažená do děje, ani chvíli jsem se nenudila a vůbec mi nevadilo, že jedna dějová linie končí a vracíme se k té druhé. Dobře propracované mi přišly i pocity jednotlivých aktérů, prožívala jsem je společně s nimi a představovala si, jaké by asi byly ty mé. Vtipné mi přišlo i to, že každý si závěr může vyložit po svém, člověk si tak vytváří něco individálního a svého. Jediné s čím jsem měla trošku problém bylo, jak vlastně hlavní hrdinové vypadají (snad kromě slečny Saeki), ačkoliv byli celkem podrobně popsáni. To je asi dané tím, že nám Evropanům připadají Asiaté hodně podobní :o)

14.01.2013

No v té knížce najdete snad všechno. Filozofie, magie, kočky, láska, násilí, sex, Japonsko.... Kniha se četla dobře. Líbilo se mi spojení dvou sbíhajících se záhadných příběhů. Ale pár věcí mi tam trochu nesedělo a kazilo celkový dojem. Proč musím přesně vědět co má která osoba na sobě? A co má pořád s menstruací?? Ale i přes to to byla příjemná a zajímavá kniha

vyborna neasi fakt dobra. zajimavaaz do konce

02.01.2013

Já vlastně úplně nevím. Tahle knížka mě víceméně docela dost bavila, na druhou stranu na mě byla místy až moc abstraktní a metaforická. Nějak nedokážu pořádně popsat svoje pocity z ní. Každopádně si jí jednou přečtu znova, třeba si svůj postoj konečně vyjasním.

19.12.2012

Toto je první kniha, kterou jsem od Murakamiho přečetla. Nejeprve jsem byla trochu zmatená z nadpřirozena, ale celkem rychle jsem se do děje vžila a jakž takž si ho urovnala v hlavně. Nepopírám, že u konce to byl pro mne celkem mazec a musela jsem dlouho přemýšlet a utvářet si vlastní názor, ale to se mi moc líbilo! Určitě si tato kniha žádá brzké repeté, při němž si možná uvědomím další rovinu propojení, o které sem dosud neměla ani potuchy.

02.12.2012

Murakami se mi vždy trefí do noty. Norské dřevo mě dojímalo a od Kafky jsem se nemohla odtrhnout. Všechny příběhy se mi líbily a jejich nenápadné a pozvolné prolnutí je dokonalé. Na knize se mi také líbí, že každý čtenář si jí může vyložit a pochopit po svém...

27.10.2012

Mám bujnou a bohatou fantazii, která si tuto četbu vyloženě užívala. Pro mě asi nejlepší Murakamiho výtvor.

03.09.2012

Pro mě vrchol autorovy tvorby a zároveň nejoblíbenější Murakamiho román, na druhou stranu však šok pro ty, kteří mají zkušenosti pouze s autorovou realistickou tvorbou a nebo s knížkami, kterými se tajemno a fantaskno jen mihne.
V Kafkovi na pobřeží autor podobně jako před léty v Konci světa proplétá dvě dějové linie, které se přibližně do poloviny knihy jeví jako naprosto nesouvisející. Patnáctiletý klučina prchá od otce na nejjižnější z velkých japonských ostrovů – Šikoku, kde se dostává do knihovny (typická autorova postava; muž nebo chlapec, osamělý introvert s pocity ztráty, žijící ve svém světě knih a hudby), o několik stovek kilometrů severněji zase šedesátiletý dědeček hledá kočičku. Záhadné. Toť k ději románu.

Haruki Murakami je minimalista. I v takto rozsáhlém románu si vystačí s několika postavami. Nějak zvlášť nespěchají, mnohdy ani neví, co chtějí. Klid, klid, klid. Mnohé si musí čtenář domyslet sám, spousta myšlenek je podána pouze v náznacích. Vlastně je to taková hra, snová a sureálná. Autor samotný je jakoby 'nad dějem‘, jen tahá nitky, které nechává volně působit a tím nenuceně posouvá děj kupředu. Nevnucuje své názory, postřehy, svou filozifii, nedrží čtenáře za ručičku. Nejspíš to není četba pro všechny, sníte-li však rádi a rádi si vykládáte věci po svém, je zřejmě pro vás. Jedná se o monumentální, jedinečné, tajemné a jen těžko uchopitelné dílo, jehož četba je zážitkem na hodně dlouho.
Jedna z knih, po jejichž přečtení vás obklopí TICHO.

29.08.2012

Mně by úplně stačil pan Nakata. Na celou knihu. To je vtipné, zábavné. Příběh toho kluka považuji za podstatně slabší.

S tímto dílem jsem měla kapku problém - vadilo mi, že nedokážu odlišit to, co se odehrává v realitě a co jsou jen výplody fantazie jednotlivých postav. Možná to byl účel knihy... JInak to ale bylo velmi čtivé a kniha měla spád.

Najdi v sobě kousek, který sám považuješ za zbytečný. Vezmi ho a pořádně se zaposlouchej. Ten kousek ti bude hrát a ty hudbu uvidíš. Ucítíš a vnímat ji budeš. Pak poznáš co se ukrývá na místě, které je možná důležité.

10.07.2012

Nádherná kniha. Murakami zde prakticky zužitkovává své dosavadní zkušenosti se psaním. Kniha je plná náznaků a hádanek, které si čtenář už musí domyslet sám. Dva paralelní příběhy, (první z teskní reality a druhý fantaskně ujetý), dvou odlišných hlavních postav, které se však nikdy nesetkají i když na výslednici neuprosného konce se podílí stejnou měrou. Hned po Wonderlandu druhý Murakamiho masterpiece.

21.05.2012

Kafka na pobřeží je svým pojetím velice originální dílo, snad jsem nikdy nečetl natolik provázaný a propletený příběh. Mísí se zde tajemno, metafyzika, vědomí, nevědomí, neurčitost, sny... I přes tento "zmatek" však dílo neztrácí jakousi kompaktnost, ucelenost. Jednoduše je to velmi záhadná kniha, kde velkou úlohu v příběhu hraje sám čtenář knihy, a to mně bavilo.

04.05.2012

Spolu s Norským dřevem jí mám nejradši ze všech jeho knížek, co jsem četla...

26.04.2012

Po dočtení ani nemám slov, jak jsem unešená. Tato kniha mě prostě "dostala". Na každou další kapitolu jsem se těšila jako dítě na čokoládu. Nejvíc mě dostalo, když se v příběhu postupně objevily věci, které mám ráda a na kterých si "ujíždím". Pan Nakata - to se prostě musí přečíst. A i když ji dočtete, tak už vás nepustí.
Měla jsem ji půjčenou z knihovny, ale určitě si koupím výtisk do svého osobního vlastnictví.

17.04.2012

Je to pohlucující. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout, nadchlo mě to. A kdo váhá, ať se hlavně nelekne rozsahu - ono se to přečte skoro samo, ani nebudete vědět jak.

08.04.2012

Murakamiho styl psaní mi vážně dokonale sedí. Příběh Kafky na pobřeží je jedinečný a kouzelný, místy mi připomínal Gaimana, některé věci mi ale vadily. Především samoúčelné putování pana Nakaty. Nevím kam, půjdu, ale ono se to za chvíli ukáže. Stejně tak věci kolem dvou výstředních postaviček (získání vchodového kamene a další), díky kterým mi chvílemi připadalo, že děj začíná spadat do žánru pohádky. Škoda těhle věcí, protože jinak to mohl být vynikající román se slušnou dávkou mystiky a hloubky.