Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39121/bmid_kafka-na-pobrezi-pYZ-39121.jpg
4
2531
375
Kafka Tamura, nejdrsnější patnáctiletý kluk na světě, se vydává na dlouhou cestu – obrazně i doslovně vzato. Odchod z otcova domu, putování i pokus o nový život je totiž metaforou vnitřní proměny. Osud je jako písečná bouře, co bez ustání mění směr. Odejde tam, kde ho nikdo nezná a ani nezkoumá, odkud se vzal. Začne pracovat v jedné knihovně pod dohledem pana Óšimy, svého rádce a kamaráda. Pozná slečnu Saeki, která žije ve vzpomínkách na tragicky zesnulého milence, okusí hodně bolesti i krásy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , OdeonOriginální název:
Umibe no Kafuka / 海辺のカフカ , 2002
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejkrásnějších knih, co jsem poslední dobou četl. Už jen název, který se odvolává na Philippa Glasse a Franze Kafku (mé oblíbence). A pak už jen spousta nápadů, postav a dějů, které umožňují jakoukoli interpretaci. Já jsem si z toho vzal toho (Tamura), co hledá sebe sama a toho, co tvoří (Nakata) a chrání (Hošino) řád.
O čom sa nedá hovoriť o tom sa má mlčať . Dve, tri vety nemôžu vystihnúť atmosféru tejto knihy.
Dokonalost, prvních snad 400 stran jsem ani nedutala... pak pravda trochu zmatek, ale i přesto má příběh úžasnou atmosféru.. při scéně s omdlívajícími dětmi mi mrazilo a nemohla jsem ten obraz dloouho dostat z hlavy :) Vše tam tak perfektně sedne, plukovník Sanders nebo Džony Volkr? No, proč ne?
Když jsem vyprávěla děj, tak si okolí klepalo na hlavu- co že to je a proč tohle a proč tamto? Přitom já měla pocit naprostý samozřejmosti a divila se, čemu oni se tak diví :) inu, těžko popsatelný, to se prostě musí přečíst!
Asi nemám co bych knize vytkla. Sice bych si ji sama napřečetla, ale když už jsem ji dostala k narozeninám, tak jsem ji vyzkoušela a rozhodně nelituji. Místy jsem se hodně vcítila do postav, téměř každá z nich měla nějaký prvek, se kterým jsem se mohla ztotožnit. Rozhodně knížka, nad jejímž obsahem budu ještě nějakou dobu přemýšlet...
Byl jsem klukem,co mu říkali vrána,Ka(v)ka se jmenoval muj děda ... pro vás bez odpovědi,jde jen o mojí vzpomínku ? Někdy nedostanete na vše odpověd,ani v této knize :-)
Zkuste se zaposlouchat,když vítr fouká s listím ve větvích,věru jde o všední věc. Zkuste se jinak zaposlouchat,jako by to mělo být naposled. Vítr nejde nahmatat,uchopit,schovat si ho,ale cítíme ho,jak nás lechtá na tvář. Jako sny,které se nám zdají,stejně jako i Kafkovy. Víme,že tu jsou,jako ten vítr.
Zkuste poznat,třeba Pana Ošimu,co si vždycky začne točit s nějakou ze svých tužek,jež si s gumou na konci zlehka povihladí ofinu.
Zkuste Kafku na pobřeží,je zvláštní a moc fajn.
No, tak to byl mazec! Ještě teď asi 14 dní po přečtení se z toho vzpamatovávám. Můj první Murakami a hned taková síla! Nemá smysl opakovat, co zde již mnohem lépe popsali ostatní. Ale jsem naprosto uchvácen stylem psaní pana Murakamiho. A moc se mi stýská po slečně Saeki, panu Óšimovi, Kafkovi a panu Nakatovi. Mohlo to být klidně delší :o)). A už se těším, až se do toho začtu znovu...
Fantastická kniha, a to doslova :) Přečetla jsem jedním dechem, i když jsem se snažila, aby mi "vydržela" déle, nešlo se od knihy odtrhnout. Střídání lichých a sudých kapitol - příběhu Kafky Tamury a pana Nakaty, které spolu zpočátku moc nesouvisí, ale postupně se začnou prolínat, je skvělé. Líbí se mi, že všechny "hádanky" nejsou polopaticky vyřešeny a zůstává spousta prostoru pro čtenáře a jeho úvahy. Můžu doporučit, určitě se ke knize ještě vrátím
Jsem na rozpacích, jak ohodnotit. Kniha se čte výborně a udržuje čtenáře v napětí až do konce. Obsahuje mnoho poetických pasáží a nahlédnutí do japonské kultury a legend. Působivé jsou části vyjadřující netradičním způsobem lásku k hudbě a kultuře s řadou pozoruhodných myšlenek. Příběh nejprve kombinuje více linií vyprávění, které se postupně přibližují a střípky do sebe začínají zapadat...aby do sebe nakonec vlastně tak úplně nezapadly. A to je právě problém, který s touto knihou mám. Nevadí mi fantastické prvky, pokud jsou nakonec odhaleny jako součást nějakého logického celku a mají v příběhu smysl. Takto komplikovaný děj by měl vyústit v nějakou syntézu, to původně nejasné a nepochopitelné by se mělo postupně poskládat v jasný obraz. Tady se tomu tak nestalo, záhady zůstaly z větší části neobjasněny a mám tedy jako čtenář pocit, že je tam autor zařadil jen pro efekt...
Kniha je úplně jiný žánr než jsem zvyklá, ale rozhodně mě nezklamala. Přečetla jsem ji jedním dechem.
Výborná....velmi čtivá, tajemná, dojemná s hlubokou myšlenkou, spíše myšlenkami.
Podle mne zatím Murakamiho nej dílo.
Ať už kvůli panu Nakatovi nebo kvůli nesympatickému mladému rádobycool Kafkovi, kterému ale nejde nepřát, aby se dostal dál a hloub a aby ho příběh úplně zabalil do svého kokonu událostí a vjemů. Kniha, která vám dá tolik, že vás reálně posune v životě, pokud jí to umožníte (musíte se taky nechat zabalit do stejného kokonu spolu s Kafkou Tamurou, což může být pro někoho nepříjemné.) Pro mě Murakamiho nejlepší titul.
Kafka na pobřeží je bezesporu kniha knih, která však ne každému sedne. Murakamiho pojetí surrealismu je opravdu výborné, občas je složitý a jindy zase tak strašně jednoduchý, ovšem někdy až tak, že se samotným surrealismem nemá až tolik společného, ale působí jako obyčejná "pohádka." Naštěstí to není až tak často a mám pocit, že to dílu spíše škodí - právě tyto pasáže občas dost nudí.
Celkově je to však příběh, u kterého člověk může konečně ocenit jak originalitu, tak i zpracování a hlavně samotného autora a jeho fantazii. V porovnání s Norským dřevem (které mnozí považují za jasnou jedničku) musím zdůraznit hlavně propracované postavy, které často překvapí, ale i svět a nadpřirozené prvky. Celkově je pak dojem z knihy mnohem lepší než u Norského dřeva. Ano, pokud člověk nevyžaduje čistý realismus, potom je volba jasná.
A nouze není ani o zajímavé myšlenky a postřehy, které jsou v knize velmi dobře zakomponovány a na rozdíl od jiných autor nepůsobí jako pěst na oko. Některé jsou jasné, u jiných se člověk musí zamyslet a vyložit si je podle svého.
Tahle kniha má vše, co by kvalitní dnešní četba měla obsahovat.
Z môjho pohľadu – naj-HOT murakamiovský úlet a zároveň ukážkovo zvládnutý magický realizmus. Moje dojmy by som zhrnula do jednej neformálnej vety: „pán spisovateľ sa tentokrát vážne „vyřádil!“ :-). Abstrakcie, fantastično, metafory, mýty, nadprirodzené vlastnosti pridelené zvieratám i ľuďom, symboly, hádanky... A zasa raz tá opantávajúca atmosféra! Silný pocit, že všetko je tu čudné – postavy, prostredie, okolnosti, zápletky a vlastne i samotná kniha. Zdá sa, že v knihe je možné všetko (alebo nič nie je nemožné?). Postavy sú alegoricky prepojené s postavami z antickej mytológie, literatúry (Franza Kafku evokuje už samotný názov), dejové roviny sa striedajú v čase, sny sa miešajú s realitou, sny sa nevysvetliteľne stávajú realitou...
Inakosť a uletenosť sú jednoducho autorovi vlastné rovnako ako vtákom krídla. Bez nich by jeho Kafka na pobřeží nevzlietla. Aby tento vzlet ukočíroval a nenabral závratných výšin, Murakami používa svoju osvedčenú a čitateľsky veľmi obľúbenú „poistku“ – do deja zakomponováva odkazy na západoeurópske hudobné a literárne diela, autorov, filozofov, nezabúda na občasné pošteklenie chuťových pohárikov opismi delikates z japonskej kuchyne, nechýba kontakt s otvorenou sexualitou a jeho povestná kontroverznosť. Používa ich ako hromozvod, ktorým svoje imaginárne výboje odvádza do nižších, prízemnejších a pozemskejších sfér a ktoré zároveň identifikujú jeho jednoznačnú rozpoznateľnosť. Bez spomínaných „osobných vkladov“ by to jednoducho nebol on.
Nič nie je jasné, celý čas sa môžeme len domnievať, kam asi kto smeruje a ako sa vyvinie jeho „karma“, pretože osudy postáv sa krok za krokom profilujú cez hmlu indícií, náznakov, snov, symbolov. Až na konci si čitateľ môže overiť, či boli jeho hypotézy správne a do akej miery sa s ním spisovateľ len zahrával, či vsádzal na jeho zmysel pre imagináciu. Ako sám Murakami hovorí: „Kafka na pobřeží obsahuje mnoho hádanek, ale žádná řešení. Namísto toho se hádanky kombinují a skrze jejich interakci se vytváří i možnosti pro jejich řešení. A to bude pro každého čtenáře jiné“.
Velmi dobrá kniha, patří ke skvělým Murakamiho dílům a rozhodně ji mohu jen chválit.
Hodně zvláštní kniha.. mám trochu rozporuplné pocity.. konec na mě dost přepálený.. proto 4*
Môžem niektorú z Murakamiho kníh odporúčať na prvé miesto? Dlhé roky bolo mojim obľúbencom Nórske drevo, a potom som si prečítala Kafku na pobreží. Alegórie mi učarovali, dej ma vtiahol a ja som sa do tej knihy zamilovala...
Docela často jsem při čtení přemýšlel, jestli mě ty autorovi alegorie baví nebo štvou. Ale bylo to fajn čtení...
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus World Fantasy Award (cena)
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
ačkoli se mi zdál zpočátku název knihy zajímavý i divný zároveň, nakonec Murakami vysvětlil jeho obsah. Moc jsem sympatizovala s panem Nakatou až do chvíle, či kapitoly (17), kdy se potkal s Džonym Wolkrem - tuhle kapitolu jsem přečetla letem světem, nedokázala jsem číst o tom co se tam dělo.
KLetba, kterou si sebou nesl Kafka bylaopředena mnoha tajemstvími, kterým ne úplně 100% věřím...Ach ten Murakami
knihu mohu vřele doporučit! Murakami je svůj, má podivné názvy svých děl ale obsah v nich je velmi krásný.