Kafka na pobřeží

01.03.2014

Podľa mňa lepšie, než zbožňované Nórske drevo. Kopec zaujímavých postáv. Kopec otázok na zamyslenie.

26.02.2014

Velmi jemná hranice mezi realitou a fantazií. Postavy jsou moc milé. Líbí se mi odkaz na Kafku ve smyslu Proměny.

07.02.2014

Když uvidíte nejdrsnějšího patnáctiletého kluka na světě sedět na pobřeží, je jisté, že o tom musíte napsat román. Ale pak ho spalte. A nebo ho vydejte. Třeba z něj vyjde něco tak krásně zvláštně magicky realistického, jako je tenhle Kafka na pobřeží. A třeba taky nebudete používat květnatá slova a rozkřídlená, pompézní slovní spojení, ale třeba taky zapůsobíte úplně něčím jiným a třeba vás za to taky budou lidé opěvovat. Třeba jako já Murakamiho teď.

24.01.2014

Vždycky jsem se považovala za čtenáře, který dokáže v knize odkrývat různé vrstvy a většinou chápe myšlenku, kterou chtěl autor vyjádřit. U této knihy, pokud se oprostím čistě od dějové linie, si nejsem jistá, jestli jsem pochopila alespoň polovinu. Kafka na pobřeží je kniha, kterou si s odstupem času „budu muset“ přečíst znovu, nyní mám ohledně ní velmi rozporuplné pocity. Už během četby jsem měla chvíle, kdy mě strašně bavila, ale také chvíle, kdy mě neskutečně „otravovala“. Ale rozhodně to není kniha, u které bych do týdne zapomněla, že jsem ji četla…něco ve vás zanechá.

„Osud je občas jako menší písečná bouře, co bez ustání mění svůj směr. Ty se jí snažíš utéct, a tak změníš směr. Ale jakmile to uděláš, bouře změní směr s tebou. Zkusíš to ještě jednou, ale výsledek je stejný. Ať to zkoušíš kolikrát chceš, pořád se to opakuje, jakoby to s tebou sama smrtka tancovala svůj zlověstný tanec před úsvitem. Protože ta bouře není něco, co k tobě jen tak přišlo odněkud zdaleka. Ta bouře totiž, to jsi ty sám. Máš ji v sobě. A proto jediné co ti nakonec zbude, je zamířit přímo do ní, zacpat si pevně oči i uši, aby se ti do nich nedostal písek, a krok za krokem se snažit projít na druhou stranu. V té bouři neexistuje slunce, ani měsíc, ani směr, a někdy ani normální čas. Jen písek, bílý a drobný jako z přelámaných kostí, co víří vysoko na obloze. Představ si takovou bouři.“

10.01.2014

Hned po Norském dřevu nejlepší Murakamiho kniha. Líbilo se mi dokonalé vykreslení hlavních postav a jejich charakterů a taky lehké fantastično. Kafka mi dlouho zůstával v hlavě.

04.01.2014

Wow. Asi by stačilo toto jedno slovo jako hodnocení Kafky na pobřeží. Ale nedá mi to a podělím se o více dojmů. Už během prvních 50 stran jsem tušil, že čtu něco výjimečného. Po 200 stranách jsem věděl, že je to jedna z nejlepších a nejzajímavějších knih, co jsem zatím v životě četl. Míst, kdy jsem přestal číst, zvedl hlavu a přemýšlel o myšlence, kterou jsem právě přečetl, bylo nepočítaně. Stejně tak míst, kdy jsem strašně toužil mít v ruce tužku a větu nebo celý odstavec si podtrhnout (a tuhle potřebu jsem ještě nikdy u žádné knížky nepocítil). Další pro mě zajímavá věc - během čtení každé jedné stránky jsem strašně intenzivně chtěl Kafku na pobřeží půjčit všem lidem, které znám, aby si to taky přečetli. A konečně úplně poslední věc - kdysi jsem slyšel zábavný aforismus, že mluvit o hudbě je jako tančit o architektuře. Pan Murakami je první člověk, jehož odstavce popisující hudbu jsem úplně hltal a přikyvoval...

29.12.2013

Fakt napínavej a místy hodně zábavnej příběh o "nejdrsnějším patnáctiletým klukovi na světě" ... "řekl Kluk, co se mu říká Vrána". Líbila se mi pestrost postav - roztomile prostý pan Nakata, co si dokáže povídat s kočičkami a když jde na velkou, nestydí se říct to pořádně nahlas:) filozoficky založený pan Óšimo, který přečetl snad všechny knihy v Kómurově knihovně a nebo záhadná slečna Saeki, které ztracená láska dočista vzala chuť k životu..

24.12.2013

Knihu jsem četla v patnácti a hodně mi změnila smýšlení a pohled na svět. Stojí mi na poličce a čeká na další přečtení a jsem zvědavá, jak ji budu vnímat s odstupem několika let.

Tak trochu kombinace Bulgakovovy "Mistr a Marketka" a kafkova "Zamku"....ale dej je pravdu napinavy a nuti cloveka vzdy otocit na dalsi stranku....

16.11.2013

První kniha, kterou jsem od něj a četla a kterou si mě i získal.

31.10.2013

Po ostatních Murakamiho realističtějších románech na mě tato fantaskní oidipovská odyssea v duchu prapodivného japonského magického realismu zapůsobila velmi zvláštními, smíšenými a nejasnými pocity. Z hlavy ji ještě nějakou chvíli nedostanu.

Pořád říkám, že nevím, jestli je opakující se Murakami můj oblíbený autor nebo ne, ale pak si vždycky uvědomím, že už jsem od něj přečetl pět knih:-)

06.10.2013

Dějově možná i lepší než Norské dřevo a jsme obohaceni o magické detaily (především okolo pana Nakaty).
Na celkově velmi dobrém hodnocení se bohužel z mé strany musí podepsat ten ohavný "product placement", který je v knize všudypřítomný. Krásné vzpomínky na tuto knihu, které mi jistě v mysli vydrží ještě mnoho let, jsou tak trochu ušpiněny konkrétními značkami, které postavy kouřili, řídili, pili a dokonce s nimi i mluvili. Nevím jestli má něco takového pan Murakami zapotřebí, ale v dnešní literatuře se tomu asi bohužel nelze vyhnout, v dnešním komerčním světě se reklama zkrátka vecpe už úplně všude.
Kdo si tohoto zvládne nevšímat, knihu si zalíbí a bude zcela uchvácen.

05.10.2013

Zatím asi nejlepší "Murakamovina", co jsem četla. :o) Líbilo se mi prolínání dvou příběhů, zajímavé postavy v čele s panem Nakatou, ale ani Hóšino, pan Óšima, slečna Saeki a samotný Kafka nezaostávají. Fantazie a fantastičnost, tajemství, napětí, humor. Příjemný koktejl na několik dobře strávených večerů.

23.09.2013

Opět mě nezklamal....i když čtení na pláž to rozhodně nebylo :)

14.09.2013

"...V hlavě se mi všecko proplétá a mísí. Pomalu přestávám rozlišovat, co je a co naopak není," píše mimo jiné sám Murakami.
A na jiném místě v Kafce na pobřeží: "... i kdyby o tom člověk vykládal jak chtěl, slovně to stejně nikomu nevysvětlí. Ta pravá odpověď stojí docela mimo slova." "Přesně tak," souhlasí Sada. "Přesně tak to je. A co se slovama nevysvětlí, je nejlíp nevysvětlovat vůbec."
Tak by bylo možné charakterizovat i mé pocity bezprostředně po dočtení románu, chvílemi šlo o takřka mystický zážitek. Toulání se na pomezí snu a bdění, na hranici mezi zázrakem a každodenností, na hranici mezi životem a smrtí, mezi dobrem a zlem... Lahůdka, která mě zavedla do zcela nových - nejen literárních - světů.
DOPORUČUJI.

úryvek:
"Jean Jacques Rousseau klade vznik civilizace do okamžiku, kdy člověk vymyslel plot. Tomu říkám umění dívat se. Přesně tak, veškerá civilizace a kultura je produkt nesvobody, rozparcelované do ohrad."

11.09.2013

Nemal som porovnávať s Nórskym drevom. Nemal som to robiť. Nevedel som si však pomôcť. Neustále som ho tam hľadal. Musím priznať, že som mal celkom problém prelúskať sa cez to. Netušil som, že Murakami píše okrem Nórskeho dreva hlavne magický realizmus. S odstupom však musím dať klobúk dole. Asi sa po čase pokúsim do knihy zakusnúť opäť. Tentokrát už budem vedieť do čoho idem a nachystám sa na to.:o)

10.09.2013

Kafka na pobřeží je vlastně bezohledná a zlomyslná kniha! Ne snad dějem (pro někoho možná rozsahem), ale tím, že nechává čtenáře kulantně řečeno značně "perplex"; sám Murakami v oficiálním prohlášení uvedl, že Kafka na pobřeží obsahuje řadu hádanek, ke kterým ale záměrně nenabízí jediné řešení! Ba co víc, jednotlivé záhady se vrství a prolínají, čímž dávají čtenáři jakousi mlhavou představu o přijatelném vysvětlení, která bude ale každému přísně vlastní a nepřenositelná. Řekněme, že Murakami v Kafce na pobřeží napsal vlastně tolik verzí jedné knihy, kolik párů očí dočetlo do poslední stránky... Mnohá z líčení, událostí a symbolů, která se v knize vyskytují, vlastně nelze přesně či uspokojivě definovat, ale prostřednictvím asociací a myšlenkových mostů je lze alespoň váhavě umístit, viz octl se kupříkladu Kafka Tamura na onom světe vysílen a vyčerpán v hustém lese? Nebo bylo vše pouze výplodem jeho mysli - jednalo se o sen? či o deliriózní stav Tamurovo psychiky? A vlastně i v tomto bodě dosáhl Murakami uspěšně toho, čeho zamýšlel: dle jeho slov se totiž v knize jedná o setkání dvou rozdílných světů; vědomí a nevědomí; ve kterých většina z nás žije, jednou nohou na jedné straně pomezí a druhou na opačné...taková je představa života. Shrnuto, máte-li rádi jasně vykonstruovaný příběh odehrávající se v hranicích reality s přehledným rozuzlením - tak vraťte Kafku zpátky do poličky či regálu knihkupectví. Zajímavostí je, že japonský nakladatel ihned po prvním vydání Kafky na pobřeží motivoval čtenáře k zveřejnění otázek týkajících se knihy, patrně nečekal, že se mu poměrně v brzké době nashromáždí přes 8000 otázek, z nichž na více než 1200 osobně odpověděl sám autor, Haruki Murakami. Našince zahřeje na srdíčku poměrně výrazná česká stopa v knize, v podobě reference na literaturu Franze Kafky.

02.09.2013

"A dál pokračovat ne jako položka v něčích kalkulacích, ale jen sám za sebe."

Protože odkaz Kafky je vtisknut do celého příběhu. Protože celý příběh, je svým způsobem absurdní, existenciální - je skutečný.
Přiznám se, že jsem knihu začala číst právě kvůli Kafkovi v názvu. Chtěla jsem vědět, co tím vlastně autor toužil říct. Toužil toho říct hodně a taky toho hodně řekl. A možná ještě víc neřekl, ale kdo umí číst, to na řádcích Kafky na pobřeží najde.

"Všem se nám jenom něco zdá," říká slečna Saeki.
všem, všem se nám něco zdá.

28.08.2013

Můj život je jedna cela metafora. Po strávení času s touto knihou to tvořilo spojení až pekelné.