Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4118
1053
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See , 2014
více info...
Přidat komentář
Číst knížku, od které moc očekáváte je vždy riziko. Jsou světla která nevidíme je natolik vychvalovanou knihou, že se tomu nešlo ubránit - očekávat jen to nejlepší a možná i z toho pak pramenil během čtení pocit zklamání.
Bylo jasné, že osud Wernera a Marie-Laure se protne, proto jsem prvních 200 stran brala stále jen jako úvod do děje a čekala, kdy "to" začne. A "ono" už se to dělo. Členění do kratinkých kapitol a časové přesuny tomu také nasvědčovaly a moc mi neseděly. A vlastně až zpětně hodnotím, že to bylo ku prospěchu věci. Stejně tak přehodnocuji své zklamání. Celý příběh byl krásný, ale TAK skličující. Období druhé světové války je tak temné a skrývá pro mě stále tolik netušených rozměrů své krutosti. Nemusí se jednat ani o knihy z koncentračních táborů, kde s tím člověk předem počítá, ale toto v učebnicích opomíjené prosté žití-nežití, kdy lidé žili v trvalé nejistotě, strachu a říct předem, kdo se jak zachová, bylo nemožné, ten "obyčejný" válečný žitvot, ten mě nepřestává překvapovat.
Téma mě zajímá, ale tady ty časové roviny mi nesedly. Ale asi můj problém. Nečtu v kuse, jen nárazově, takže po pár dnech pauzy jsem měla problém naskočit do příběhu.
Skvělá kniha, od které se nedá odtrhnout. Obraz nacistického Německa, neskutečný fanatismus, k tomu není co dodat. V knize najdeme osobní odvahu, statečnost, strach, lásku. Četla jsem jedním dechem.
Mé vysoké očekávání se naplnilo. Ta kniha je opravdu poezií. Nikdy jsem nečetla nic tak bravurně napsaného. Co odstavec, to zamyšlení, co stránka, to hluboká myšlenka. Kniha mě neskutečně obohatila. Děj byl napínavý, ale zde bylo důležité nejít jen po ději, ale číst mezi řádky, vžívat se do postav, do válečné doby, vnímání světa, do myšlenek a poselství.. Líbily se mi kontrasty mezi klidným městem a drsnou válkou, citlivým chlapcem a bezcitnymi nacisty.
Jedním slovem DECHBEROUCÍ.
Pro mě byla kniha zklamáním. Čekala jsem od ní více. Bohužel ve mně nenechala takový dojem, abych si za rok vzpomněla, o čem přesně vlastně byla. Což mám u knih ráda.
Úplné nadšení ale ani zklamání mi tento román nepřinesl. Těžko soudit, jak hodnotit, že to autor psal 10 let… Rozdělit příběh do časových rovin je náročné pro každého autora, aby neprozradil co nemá a řekl vše co má ve správném čase. To vše se pak týká každé postavy, takže klobouk dolů, protože v tomto „kolečka zapadala do sebe“, ALE tady mi střídání let „nesedlo“ - nepřineslo to ani napětí, ani víc očekávání. K tomu navíc, a dost mi to vadilo bylo přeskakování mezi postavami po 2-3 stránkách! A aby to nestačilo ještě také s nadpisy, jako u kapitol:o( Místo určité plynulosti a pohody při čtení to spíše budilo pocit „konečně dočíst“. Taková škoda....
Ze všech postav mi k srdci přilnuli ne ty hlavní, ale Frederick, paní Manaceová a Jutta, nevím proč opomíjená. Vyzněli mi jako "kometa co zazáří a zmizí". Hlavní, vlastně proti sobě postavené postavy - francouzská slepá holčička Marie-Laure a německý mladík Werner přes velkou pozornost tolik nezaujali. Ne že by byli plytcí, to určitě ne.
Šokovala mne smrt v závěru knihy, vyzněla jako prázdná. Málokdy mne autor naštve osudem postav, ale tady to stálo za to - ne smrt sama, je to příběh z války, ale v kontextu a také ději dál.
Do děje dál patří také časové roviny - rok 1974 by ještě „ušel“, ale 2014?? Pokud chtěl autor u postav zdůraznit změnu v historii hodnot a toho, co bere, která generace jako samozřejmost, pak mířil z mého pohledu dost mimo:o((
Jedna z vět mi s ohledem na autorův styl a jazyk ulpěla:„ Koupil si dvě nová tranzistorová rádia a zemřel v poklidu ve vaně ve věku 82 let a nechal jí spoustu peněz.“ Hodnocení obsáhlosti, poetičnosti, čtivosti nechám na každém:o))
Komu nevadí členění ten si počte s lepším dojmem. Osobně však znám lepší….
Nádherná kniha. Vžila jsem se do děje a tak nějak jsem doufala, že ti dva hlavní hrdinové si k sobě najdou cestu, ale autor to pojal trochu jinak, čtivě a zajímavě. Moc jsem si to čtení užila.
Kniha, která vypráví osudy dvou dětí z různých států, jejichž cesty se na jediný den spojí. Kniha o tátovi, který s láskou a oddaně pečuje o svoji slepou dceru. Kniha o tom, jak fanatismus nacistického Německa napumpovat do hlavy i malým dětem. Kniha o.... Nebudu všechno vypisovat, bylo toho hodně.
Je to čtivá kniha, která není jen románem pro ukrácení dlouhé chvíle, předává nám i tajná poselství, více či méně zjevná. Je plná odvahy, osobní statečnosti, lásky v různých podobách, strachu, války, smrti.
Jednu chvíli jsem se bála, že z toho autor udělá tak moc happy happyend, až tím celý příběh pohřbí, naštěstí se moje nejhorší obavy nevyplnily. Naopak, když se po X letech někteří hrdinové příběhu potkávají, aniž by se během války osobně znali, to považuji za zajímavé završení.
Jo, a úplně nejvíc je mi líto Fredericka.
Nádherná kniha,příběh dětí,které každé jiným způsobem poznamenala válka,pro mně hodně silný příběh.
Pro mě bohužel první kniha, kterou jsem odložil a nedočetl, zakončil jsem to cca v 75% knihy. Bohužel není to můj styl a žánr, šanci jsem tomu dal.
Pri knihe som si oddýchla a bolo to pre mňa pekné čítania. Sledovať dva príbehy počas vojny. Wernera na nemeckej strane a Marie-Laure na druhej, vo Francúzsku. Asi by som mala prejsť úplne na romantické knihy, lebo aj tu som očakávala trochu iný záver. Čítala sa pomerne rýchlo, kapitoly sú skôr krátke, dej pútavý.
Jedním slovem skvělé. Moc se mi líbil závěr, který byl docela netradičně pojatý.
Válečný román, který není ani tak o válce, jako o lidech, které zasáhla. Bomby zde nelítají vzduchem (s výjimkou konce) a postavy neumírají na každé druhé stránce, přesto je válka z knížky cítit. Vyprávění o slepé francouzské dívce Marie-Laure a německém chlapci Wernerovi vás přitáhne. Jestli si ale kniha za něco zaslouží pět hvězdiček, je to nesmírně bohatý a poetický jazyk, kterým je psána.
Kniha byla naprosto skvělá. Prolínají se v ní dvě časové osy a příběhy Marie-Laury (malé slepé dívky) a jejích rodinných příslušníků, Wernera (malého hocha, který je neskutečně nadaný) a jeho sestry a důstojníka Von Rumpela.
Jak by asi jejich život plynuly nebýt druhé světové války?
Ani jsem nevěřila, že zvládnu knihu přečíst tak rychle. Ale nemohla jsem se vždy dočkat, až ji otevřu.
Moc sem si přála, aby se opět spolu setkali... Ke konci knihy jsem slzy nemohla zadržet.
Kniha mi připomíná "vtip" - plave kapr v medu a povídá: "Huuuuuustýýýýý" To se tak strašně táhlo.
V knize byly hromady pěkných momentů, hezkých obratů, ale celkově mě kniha nijak zvlášť neoslovila. Příliš rozvleklé, postavy mi připadaly takové suché, ploché. Kniha ve mně nevyvolala žádné emoce. Nemastné, neslané a takové....jak bakelit.
PC asi chápu, pokud teda byla udělena za umělecký dojem, ale určitě nesedne každému čtenáři, už vůbec ne těm, kteří preferují děj, který šlape, před rozjímáním a kocháním se popisy. Znovu už ne.
Pro mě jedna z nejlepších knížek, kterou jsem kdy četla.. Moc rada na ní vzpomínám :) proste nádhera!
Kniha nebyla špatná, ale asi jsem čekala víc - vzhledem k hodnocení. Vyprávění mi občas přišlo zdlouhavé; také mně vadilo střídání velkého počtu časových rovin.
Příběh je propracovaný tak, že jednotlivé příčiny a následky v životech hlavních postav do sebe zapadají jako kolečka perfektně seřízeného hodinového strojku. Právě nezvratitelnost faktu, který my čtenáři víme od začátku, totiž že se Marie-Laure a Werner v knize potkají, stupňuje úzkost o jejich osud s každým dalším oddílem textu, který je posouvá k vyvrcholení. A my tušíme, že to nebude žádný laciný happy end, což vytváří skutečně silný čtenářský zážitek.
Neviditelné světlo v názvu knihy jistě souvisí se slepotou hlavní hrdinky; může také představovat to světlo, za kterým v životě jdeme, aniž tušíme, že nás vede na osudové křižovatky v místě a čase obdobně, jako světlo ve tmě nutí můry nalétají do plamenů.
Krásný příběh ale velmi zdlouhavý. Dlouhou dobu jsem nevěděla o co tam vlastně jde a čekala jsem to lepší. Na druhou stranu mi zase ukázal některé věci o válce, o kterých jsem neměla ani ponětí.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Kniha Jsou světla, která nevidíme je v
| Právě čtených | 150x |
| Přečtených | 5 793x |
| Čtenářské výzvě | 2 444x |
| Doporučených | 577x |
| Knihotéce | 1 192x |
| Chystám se číst | 3 307x |
| Chci si koupit | 736x |
| dalších seznamech | 36x |
Celou knihu čekáte, že se něco stane a ono se vlastně nestane nic.
Kniha je krásná svým jazykem i formou. Má křehkou duši a její stránky se musí číst opatrně. Vychutnávat. I když jsem fandila oběma hlavním hrdinům, tak nějak jsem tušila, že to prostě nedopadne dobře. Jen mi ten závěr přišel prázdný a přesto všechno jaksi nepatřičný. Možná to byl autorův záměr...