Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4124
1054
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See , 2014
více info...
Přidat komentář
Fascinující, jemné, něžné, snové, poetické a zároveň velmi smutné, pohnuté a dojemné...tato kniha si plně zaslouží své ocenění, a protože jsem si zkusil i úryvek z audio verze, jsem přesvědčen, že v audio podobě ani zdaleka nedokáže vyznít tak, jak poctivě přečtená. Číst, je prostě číst. Jde o opravdu silně emocionální a brilantně napsaný příběh, dokonalou mozaiku mnoha lidských osudů, které se v průběhu příběhu navzájem třeba jen letmo dotknou, ale dotknou. Vykreslení postav, prostředí, popisy jevů kolem jsou až hmatatelně skutečné. Chutě, vůně, barvy, doteky, to vše je zde popisováno tak, že je to pro čtenáře živé, skutečné a silně dojímavé snad jen ze své podstaty, s jakou silou dokázal autor tyto vjemy přiblížit čtenáři. Zvláštní, že ještě asi tak do sté stránky jsem se nemohl do knihy nějak zvlášť začíst a zamilovat se do ní, ale záhy mě děj začal pohlcovat a doslova brnkal na mé emoce, až jsem si musel dávat pauzy abych zahnal slzy, jež byly na krajíčku a draly se ven s každým Mariiným "papa". I tak jsem celou knihu, vyjma toho vrtošivého úvodu, přečetl za jediný den a následně se k začátku knihy znovu vrátil, abych si ho konečně užil tak, jak jsem to napoprvé nedokázal. Může se zdát podivné, parafrázovat ve spojení s touto knihou jednu českou komedii, ale musím říct, že autor, jakoby se s každou větou doslova mazlil.
Kniha mi zlomila srdce, je to nejkrásnější kniha, jakou jsem kdy četl, je poezií mezi prózou, je skutečným Mořem plamenů mezi drahokamy a měla by být klenotem knihovny každého čtenáře a snad i povinnou školní četbou.
Kniha, kterou sjem si moc ráda přečetla. Líbily se mi ty časové osy, jak se příběhy hlavních hrdinů prolínaly i jakým stylem to bylo napsáno. Nemám skoro žádné výhrady. (možná tak tu, že občas nějaký překlep a špatně rozdělená slova na konci stránkou pomlčkou, ale to je mi jasný, že to je chyba překladatele...)
Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, ale asi jsem měla velké očekávání a to může být příčinou částečného zklamání. Téma knihy bylo zajímavé, vše bylo i dobře napsané, jen některé kapitoly jsem četla s nadšením a některé mne nezaujaly.
I přesto, že kniha je hodně rozsáhlá, četla se rychle. Pocit po přečtení smíšený, líbila se mi, ale asi jsem čekala trochu více. Ale nemůžu říct, že by to bylo špatné dílo.
Nějak jsem se s knihou zřejmě minula.... Přišlo mi, že balancuje na hranici a často až za hranicí kýče (hlavně v druhé polovině). Posledních 120 stran jsem se už musela do čtení nutit. Konec mne neuspokojil.
Kniha má opravdu krátké kapitoly (většinou do 3 stran), ve kterých se střídají příběhy hlavních postav - to mě už po čase unavovalo - vždy se jeden příběh rozjížděl a v následující kapitole autor zase skočil jinam, k jiné postavě, na jiné místo, s jinou zápletkou.
Téma druhé světové války mne opravdu zajímá, četla jsem mnohé (pro mě) silnější příběhy. Ale byl pro mě úplně nový pohled na toto období očima Němců. Někteří s nacismem nesouhlasili, ale nechali se strhnout davem, někteří byli oslepeni, jiní jen poslouchali rozkazy... zajímavé.
Moc krásná kniha. Silná, hluboká, dojemná. Zanechá ve vás miliony emocí i dlouho poté, co ji dočtete.
,,Co válka dělá se snílky?” A. Doerr
Smutný, čtivý, krásný... Nedejte se odradit tloušťkou, stojí za přečtení.
Druhá světová válka zase z trochu jiného pohledu. Jestli se teda "pohled" slepé dívky dá nazvat pohledem. Brilantě napsané, některé náznaky a zkratky jsou děsivější, než kdyby to autor detailně popsal (Frederikův odchod ze školy, ruští vojáci v továrně s dívkami na konci války,...) . Kniha sice nemá klasický happy end, ale přesto si zaslouží plný počet hvězd.
Velmi pěkně popsané příběhy v jednotlivých liniích. Propracované, nebo spíše až dopracované, poněvadž končí smrtí hlavních postav. Autor nikterak nezabředl do hloubky a přesto příběh, ač v několika časových osách krásně a lehce plyne. Vtáhne vás do děje, máte pocit, že společně se slepou dívkou se vám bystří sluch. S německým chlapcem prožíváte peklo nacismu, do něhož byl vhozen a plaval, jak jen nejlépe uměl.
Kniha je krásná, ale poslechnout si to na audio nahrávce v podání Davida Matáska a Terezy Vilišové je dokonalé.
Kniha mě nezaujala, nereda knihy odkládám, tak jsem se to snažila přelouskat.
Z této tématy jsem četla daleko krásnější knížky.
Za mě nedoporučuji.
Upřímně řečeno moc nechápu to všeobecné nadšení. Mám ráda válečné příběhy, docela nedávno mě okouzlil třeba Slavík. Ale tady mi vadila příliš velká míra patetičnosti, kterou, myslím, ještě umocňovalo audio podání Davida Matáska a Terezy Vilišové. (I když od Matáska jsem už pár knih poslouchala a bavily mě.) Nějak mě to nedokázalo vtáhnout do děje, strhnout a oblíbit si hrdiny.
Krásný příběh, zajímavý děj. Trochu mi vadilo přeskakování v čase, ale dalo se to přežít :)
Smutný válečný příběh psaný s citem pro detail a napětí. Slepá francouzská dívka, chytrý, citlivý německý chlapec s dobrým srdcem. Nepřekročit hranici vkusu nebylo jistě lehké, ale podařilo se. Kapitoly jsou extrémně krátké, zřídka přesahují tři strany, i to je důvod, pro který knihu přečtete za chviličku. Válka je vůl a my si žijeme jak prasata v žitě - to je poselství každého dobrého válečného románu, tento nevyjímaje.
Zpočátku mě kniha dvakrát nebavila, ale to se naprosto změnilo v druhé půli. Musím se přiznat, že jsem si chvíli zvykala na autorův styl. Jedná se o nádherný a neuvěřitelně smutný román! Všechny kapitoly jsou popsány tak citlivě, až mi naskakovala husí kůže. A hlavně ty geniální popisy vůní, zvuků, větru atd. Zkrátka jsem prožívala všechny chvíle, radostné, smutné i srdceryvné s Wernerem a Marie-Laure. Nechci spoilerovat, ale ten konec mi zlomil srdce. Už několik dní nad ním přemýšlím... Kolik existuje rozmanitých lidských osudů? Jak hroznou bolest musí lidé snášet! Co všechno člověk dokáže vydržet a čeho všeho je schopen... Zkrátka jsem té knížky plná! Název je velmi výstižný, mění se politické systémy, společnost i sami lidé, ale "jsou světla, která nevidíme." Klaním se před autorem, který ač fiktivní příběh dokázal popsat tak reálně a citlivě, že se cítíte jako jedna z postav. Myslím, že nenajdu slova, jak popsat tenhle úžasný příběh.
"Otevřete oči a dívejte se jimi, než se zavřou navždy."
"Válka je jako bazar, kde se obchoduje s životy jako s kterýmkoli jiným zbožím - čokoládou nebo kulkami nebo padákovým hedvábím."
(čas) "Ve skutečnosti je to troška vody, kterou si člověk nese v dlaních. Měl by dělat všechno pro to, aby ji ochránil. Bít se za ni. Snažit se, aby nevyplýtval ani jedinou kapku."
Děj se odehrává v II. světové válce ve Francii a v Německu. Souběžně jsou popisovány životy slepé dívky, Marie- Laure, která svou statečností a houževnatostí odolává překážkám, které si ti, kteří vidí, ani neuvědomují. Co to stálo námahy a úsilí pohybovat se jak ve známém prostředí, kde jí pomáhal svou blízkostí otec, ale i po jeho zatčení, kdy se situace změnila, si dokázala poradit a pomáhala druhým a byla nesmírně statečná.
Dalšími hrdiny jsou sirotci, vyrůstající v Německu, kteří vynikají pílí a touhou po poznání. Je to kniha plná podnětů k vědě, k přírodě, hudbě, a hlavně k snaze s životem se vypořádat v různých situacích.
Tak tuhle knihu jsem měla na seznamu už pěkně dlouho, ale stále jsem se k ní nemohla odhodlat, až teď během nemocenské jsem se do ní pustila a myslím, že to byla ta nejlepší chvíle.
Kniha Jsou světla,která nevidíme je totiž velmi obsáhlá nejen díky počtu stran, ale hlavně díky samotnému příběhu. Prolínají se nám zde osudy dvou mladých lidí, skoro ještě dětí, které stojí na opačných stranách válečné vřavy, která je unáší bez ohledu na jejich vlastní touhy a sny.
Opravdu překrásný příběh, výborně a hlavně velmi citlivě napsaný.
Doporučuji!!!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Krásný příběh ale velmi zdlouhavý. Dlouhou dobu jsem nevěděla o co tam vlastně jde a čekala jsem to lepší. Na druhou stranu mi zase ukázal některé věci o válce, o kterých jsem neměla ani ponětí.