Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See , 2014
více info...
Přidat komentář
Tato kniha si rozhodně zaslouží pullitzerovu cenu!
Na začátku dva rozdílné příběhy, na jedné straně Němec, jehož vidíme vyrůstat a pak jít do války, na straně druhé slepá dívka z Paříže.
U knihy jsem si solidně pobrečela, komu jsem ji půjčila, tak nadšeně pochvaloval.
Líčí hrůzy války zase z jiné perspektivy, určitě si přečtěte :)
Krátké kapitoly me bavili. Tak jsem mohla jit s klidnym srdcem spat, ze jsem o nic neprisla,kdyz mi uz unavou padala hlava :D.
Hodne ctu o srovnani s mou oblibenou Zlodejkou knih. To si nemyslim. Tema podobne, ale kazda je svym zpusobem jedinecna. Pribeh me vzal za srdce. Kazda mince ma dve strany a o tom je pribeh slepe divky, ktera je obeti valky a chlapce, ktery je soucasti.
Vic takovych knih. Nikdy by se o tom co bylo nemelo prestat mluvit.
Trochu obtížné pro mě bylo střídání časových rovin. Začátek a konec moc pěkné a čtivé, jinak jsem se musela k čtení nutit. Knihu jsem vždy odložila kvůli jiné a četla ji několik měsíců, ale vůbec toho času nelituji. Vše se pěkně stačilo usadit. ***
Jsou světla, která nevidíme. Dostala mě. Jak může být něco tak krásné a strašné zároveň?
Tato kniha se ke mně celou dobu tak nějak nenápadně plížila, až mi na jejím konci došlo, jak se mi vlastně zalíbila. Ačkoliv se jedná o válečné téma, téměř po celou dobu čtení na mě působila jakýmsi laskavým dojmem. Poměrně silný konec. A za mě i velká podobnost se Zlodějkou knih.
Krásná kniha, která nekončí prvoplánovým happyendem. Zajímavá retrospekce života několika hrdinů, kterých se bolestivým způsobem dotkla válka. Za mě ano, stránky mi nechyběly ani nepřebývaly, a kde skončilo Moře plamenů, mi taky neuniklo.
Přiznám se, že po dočtení jsem měla trochu rozpolcený pocity, ale s odstupem dvou dnů se mi vlastně knížka dost líbila. Hodně odlišný styl psaní. Také souhlasím, že mohla být klidně kratší (ale dost tam dělají ty krátké úseky kapitol, kdy obracíte stránky s kadencí ta-ta-ta-ta :)
Souhlasím s názorem že kniha mohla mít o sto stran méně, měla jsem problém dočíst k posledním kapitolám kde do sebe vše zapadlo.Ale nelituji, konec stál za to.Kde skončilo Moře plamenů? Přehlédla jsem to ?:)
Za mě naprosto úžasná kniha, která se četla jedním dechem.
Krásný příběh, myšlenka, postavy,čtivost.
Doporučuji každému k četbě :-)
Měla jsem velká očekávání, která se naplnila. Je těžké teď sesmolit nějaký smysluplný komentář. Jako nejzásadnější ale považuji ocenit téma, promyšlenost a volbu jazyka. Všechno v té knize je tak realisticky a dokonale popsáno, že člověku nezbývá nic jiného než se do tehdejšího světa „teleportovat“ a tím se stát součástí příběhu. Lehce mě iritovalo, když jsem nevěděla, proč se něco stalo, vzápětí mi to ale bylo v další kapitole osvětleno. Způsob, jakým je tato kniha psána, je neobvyklý a určitě jí dodal na jedinečnosti. Celý příběh měl spád, myslím si, že se nic netáhlo. Co víc dodat. „Nikdy nesmíš přestat věřit.“
Jsem rozpolcená. Ono se to tak dobře četlo, hezky to "odsejpalo", ale to je vlastně všechno. Chybí tomu větší naléhavost, drásavost. A ta osudovost je tady tam moc chtěná, až nakonec úplně nefunguje. Některé scény jsou opravdu působivé (útěk z Paříže nebo německý internát Hitlerjugend), ale obávám se, že se za nedlouho objeví podobný bestseller, a za ním další a další... Jinak - dovětky mám u románu většinou ráda, zajímá mě, jak se příběh hrdinů vyvíjel, v tomto případě mi ale přišel spíše na škodu...
Děj Vás chytí a najednou jste na konci... střídají se hlavní hrdinové, krátké kapitoly a změna časové linie tomu jen přispívá.
Mile mě překvapilo, že se nekonal tradiční happy end.
Příběh zajímavý. Čtivé díky krátkým kapitolám. Ale že by to na mě nějak extra zapůsobilo, to se říct nedá. ;)
Je to jedna z nejlepších a nejhezčích knih, kterou jsem četla. Autor děj krásně časoval a rozložil... Byl napsaný tak lehce, jemně a zároveň některé válečné detaily tak ostře... Skvělé, skvělé, skvělé.
Čtivě napsaná kniha, která by však mohla mít nejméně o sto stran méně. Nemohl jsem se však zbavit dojmu, že nečtu nic nového. Taková kombinace Zlodějky knih a Laskavých bohyní. Dva, nebo tři pěkné obraty. Žádná myšlenka hodná zapamatování. Dobré, ale pouze dobré...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
2015 | Jsou světla, která nevidíme |
2017 | O dívce Grace |
2016 | Zeď vzpomínek |
2016 | Sběratel mušlí |
2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Kniha Jsou světla, která nevidíme je v
Právě čtených | 154x |
Přečtených | 5 786x |
Čtenářské výzvě | 2 440x |
Doporučených | 577x |
Knihotéce | 1 192x |
Chystám se číst | 3 307x |
Chci si koupit | 736x |
dalších seznamech | 36x |
Rozhodně jedna z nejsilnějších knih, jaké jsem četla, popisujících válku a její útrapy. Dva příběhy naprosto cizích lidí se navzájem proplétají již od jejich dětství... Ne nadarmo se říká, ze každý, s kým se setkáme, ovlivní náš osud.