Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4124
1054
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See , 2014
více info...
Přidat komentář
Ze začátku mě trochu vylekala tloušťka té knihy, ale začetla jsem se téměř okamžitě. Kniha je psaná opravdu čtivě a příběh je velmi krásný.
Krásná kniha. Dva příběhy dětí, které se rozplétají během 2. světové války nezávisle na sobě, aby se potom na krátkou dobu setkaly a zase rozdělily.
Pro mě trochu zklamání. Tím netvrdím, že nestojí za přečtení, ale nenaplnilo se moje očekávání výjimečné knihy, kterou bych musela mít doma v knihovně.
Chápu, proč to získalo Pulitzerovu cenu. Opravdu moc krásný příběh, skvěle napsáno a úžasně vyprávěno. Občas mi bylo do breku ze smutných a beznadějných situací.
Knihu jsem si užila a je opravdu strhující.
Příběh, vlastně příběhy, protože nejde jen o příběh Marie-Laury, ale i o příběh Wernera a ve své podstatě i o příběhy dalších lidí (např. Rumpelovi), který mě moc bavil. Nikdy jsem neměla problém se do knihy začíst a když jsem ji odkládala na delší dobu (což je v létě asi celkem běžné), pokaždé jsem se bezproblémově vrátila do děje. Kniha si svoji cenu zaslouží a rozhodně bych ji, jako učitelka češtiny, doporučovala starším studentům k přečtení.
Pohľad na vojnu detskými očami. Nemecký chlapec a francúzske dievča. Nepriatelia? Ani nie...
Zaujímavá kniha, ale prekážali mi dve veci. Rušivo na mňa pôsobili presuny v čase. Nevidím pre ne žiadny dôvod. Podľa mňa príbeh mohol byť pokojne vyrozprávaný chronologicky. A potom ku koncu vojny to boli nekonečné opisy všetkého (ne)možného, ktoré dej nikam neposúvali. Doslova som niektoré časti preskakovala.
Příběh byl krásný, ale čekala jsem, že se budu moci více vžít do postav, navíc když se vše odehrává za války, která je zasáhla a poznamenala všechny. Ale líbilo se mi, jak postupně příběh nabýval na celistvosti i tím, když jsem předcházela mezi různými časovými rovinami. Mezi své nejoblíbenější ji nezařadím, ale rozhodně nelituji času, který jsem s ní strávila.
Jídlo nakrájené na kostičky. Připálené šunkofleky. Noční lampička svíti hluboko do noci. Druhý den jsem viděla rozmazaně. Cviboch a kafe. Večer pokračovala ve čtení.
Knížku jsem začala číst s rozpaky při pohledu na její tloušťku a zároveň s nedůvěrou, jestli mě téma zaujme. Čím déle jsem četla, tím více jsem byla ráda, že jsem na ni narazila. Je jiná, než knížky, které jsem dosud četla. Příběh místy krutý pohladil moji duši a rozhodně ji patří jedna z nejvyšších příček v mé knihovně.
Příběh, který mě obohatil o názvy mušlí a další zajímavá slova. Kniha má své silné momenty, jejichž rozuzlení mě nechává zamyšlenou a možná trochu zklamanou z absence větší hloubky a emocí. Nicméně to ji dodává možná více na věrohodnosti, když některé dějové linky se ztrácí nebo náhle utnou. Řemeslně je vymyšlená skvěle. Avšak si stále kladu otázku, v kolika letech měla dcera Marie-Laure syna, když mu v roce 2014 bylo dvanáct:-)
Tato kniha mi připadala jako pohádka pro velké (o nevidomé dívce Marie-Lauře a jejím statečném otci, o nadaném sirotkovi Wernerovi, zlém čaroději von Rumpelovi a vzácném diamantu... a kolem nich drak "Druhá světová"). Líbila se mi moc, četla se jedním dechem... Přesto - chybí mi tam víc hloubky, příběh z Druhé světové, byť fiktivní, by měl chytnout za srdce a vytlačit ze čtenáře nějakou tu slzu - to se zde nekonalo. Asi už nejsem cílová skupina - knihu bych doporučila pro mládež.
Nerozumím vysokému hodnocení této knihy, mě nenadchla ani neurazila, nicméně dočíst jsem ji dokázala, takže 3* z 5. Jak už tu kdosi psal, postavy mi přišly ploché, neživotné, děj prakticky nulový, dopředu se posouval pouze střídáním časových rovin. (Asi si budu muset před dalším podobným dílem načíst nejprve podmínky pro udělení Pulitzerovy ceny.)
Dávám plný počet hvězdiček. I když musím přiznat, že prvních 20 stránek pro mě bylo náročných a přemýšlala jsem, jestli knihu neodložím. Ale pak, jak naběhl děj od dětství dětí se to četlo jedna báseň a nevadilo mě střídání časů.
nemohu jinak, než hodnotit naprostým maximem. takto neotřelý pohled na válku se ke mně ještě nedostal. nenásilné a nikdy nenudící vyprávění skládanky, jejíž díly nakonec v několika časových rovinách tvoří celek
Krásna, silná kniha. Vôbec mi nevadilo striedanie časových rovín. Kniha, ktorá si naozaj zaslúži Pulitzerovú cenu.
Krásná kniha,jedna z těch,co přečtete a stále na ni myslíte,určitě jsem ji nečetla naposledy. Příběh který má duši,který není gendrově určen,příběh,který nenastavuje zrcadlo co je dobré a zlé,ale nabízí pohled do lidských emocí.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Po náročném začátku se vyklubala zajímavá a jímavá kniha . Je to náročnější čtení, a já moc nemusím knihy o válce, ale dočetla jsem a jsem ráda.