Jméno růže
Umberto Eco
V opatství, ve kterém se děj odehrává, je v horním patře hlavní budovy umístěn velký a velmi matoucí labyrint chodeb, ukrývající největší knihovnu celého tehdejšího křesťanského světa, plnou vzácných a zejména tajných či utajovaných rukopisů, včetně děl antických autorů, jejichž myšlenky křesťanství odmítalo. Františkán Vilém z Baskervillu přijel do opatství v doprovodu svého žáka, Adsona z Melku, aby zde připravil půdu pro jednání Františkánů (minoritů, zastánců chudoby církve) s delegací avignonského papeže Jana XXII. Vilém byl po příjezdu opatem informován o záhadné smrti iluminátora Adelma z Otranta a byl, jakožto bývalý inkvizitor požádán o její objasnění. Adelmova smrt však nebyla jediná, která se měla ve zdech opatství odehrát.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2007 , Český klubOriginální název:
Il nome della rosa , 1980
více info...
Přidat komentář
Tohle dílo jako by vzniklo zkřížením detektivky Arthura Conana Doyla (a nebo Agáthy Christie) s nějakou odbornou filosoficko-teologicko-historickou knihou. Milovník detektivek se u ní bude často ukrutně nudit, milovníka té druhé roviny bude zase rušit zašmodrchaný a poněkud naivní detektivní příběh. Ale určitě se najde dost čtenářů, kteří mají rádi obojí, a ti Ecův příběh ocení nejvíce.
Jméno růže je pro mě taková nadkniha. Jedna z nejnáročnějších a zároveň nekrásnějších, jaké jsem četla. Nejvíc mě zaujala detektivní zápletka a vadilo mi, že od ní Eco stále odbíhá k jiným i když zajímavým věcem. Radši bych si o nich přečetla samostatně, ale i tak mě naprosto uchvátil rozsah jeho historických znalostí. Úvahy o životních filozofiích a křesťanství jsou tak úžasně napsané, že jsem se u nich opakovaně zasekla a četla si to pořád dokola, protože to byla prostě nádhera. Eco je mistr slova, který umí popsat složité věci jednoduše. Trochu jsem kvetla z těch jeho mnohočetných popisů, kdy popisuje jednu věc stovkou slov, ale zjistila jsem, že to je asi část jeho rukopisu, protože jsem na to narazila i v jiných jeho knihách. Jméno růže určitě doporučuju. CELÁ RECENZE NAHOŘE V ZÁLOŽKÁCH.
Tohle na mě čekalo léta. A stálo to za to, je to mnohem lepší, než jsem čekal. Eco je génius, který umně spřádá předivo středověké detektivky, která je ale rozhodně mnohem více. Již dříve jsem viděl taktéž výborný film, takže jsem věděl, jak to dopadne. Přesto jsem četl jedním dechem a ponořil se tak do skvostné studie středověkého mnišského života.
Po strašně dlouhé době jsem si touhle knihou připomněl, že vážně nemám rád díla, kde se hrozně moc popisuje. Na střední škole jsem se Ecovi vyhýbal, ze strachu, že ho nepochopím nebo nedočtu a neodevzdám referát :D. A protože dnes už nad referáty přemýšlet nemusím, rozhodl jsem se pro něj sáhnout do knihovny. Obtížnost nezklamala, množství vedlejší příběhů, jmen a popisů mi trochu komplikovalo čtení. Asi po 150 stranách jsem to chtěl dokonce zabalit, ale nakonec jsem to zvládl přelouskat, za což jsem nesmírně rád. Ale už asi nikdy více :D
Příběh sám o sobě byl super. Ale ty sáhodlouhé náboženské monology a dialogy mne ubíjely. Kdybych neměla knížku do Čtenářské vázvy, tak ji odložím-
Překrásný román, který přináší ojedinělou slast, totiž nutí čtenáře používat mozek a to v míře nebývalé. Což je radost u současné knižní produkce velmi řídká (to si nestěžuji, to pouze konstatuji). Navíc zabaleno v atraktivním obalu historické detektivky, která mnohé pomůže lépe strávit a dá vám i od skutečně těžkých otázek života odpočinout u napínavého děje. Pro mě to byl doslova iniciační román, nejenom proto, že je to skutečně jedna z jeho rovin, kdy je do života uváděn Adson z Melku, ale i proto, že mě otevřel svět sémiotiky, symbolů a jejich významu a souvislostí.
Tenhle příběh má mnoho dalších rovin a mě těší je odkrývat, ale nyní po smrti autora, jsem se chtěla vrátit právě k tomu pro mě základnímu.
Knihu jsem četla jako digest(v knihovně zrovna neměli normální vydání) a strašně se mi to líbilo. Příběh měl spád, bylo tam napětí prostě to bylo super a to rozuzlení…Jedna báseň. Řekla jsem si, že si to určitě musím přečíst nezkrácený. To bylo něco hroznýho, jenom než se ten chlápek dostal do toho kláštera… a ty filozofický slátaniny, to mi něšlo překonat… takže u téhle knížky jsem dospěla k názoru že některým knihám zkrácení jen prospěje.
Možná, že v době kdy jsem to četla (tohle byl autentický komentář) jsem na filozofování neměla nervy, ale možná teď... kdo ví...
Tato kniha se mi velice líbila, protože měla dobrý příběh a k tomu všemu ještě měla filozofickou stránku. O této knížce se dá říct jenom toto: Je určena pro širší počet čtenářů, protože si na ní každý najde to, co ho zajímá.
Autor byl nesmírně moudrý člověk, ale protože já zdaleka tak moudrý nejsem, rozděluji knihu do dvou rovin. První - dějová - velmi pěkné a poutavé čtení. Druhá - filozofická - (pro mne) zmatek a nuda. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl, ale už se k ní asi nikdy nevrátím. Film se mi líbí.
Tato kniha mě od začátku až do konce vůbec nezaujala. Na mě příliš popisné a nezáživné. Ani téma mě neoslovilo. U této knihy jsem se dost trápila, ale bohužel nedokážu odložit rozečtenou knihu.
Souhlasím s tím, že některé pasáže byly rozvleklé, ale zbytečně? To ne. Bez nich by se kniha omezila na detektivní zápletku a pohnutky pachatele by třeba byly nepochopené. Dávají knize její vlastní charakter. Latinských citátů je tam taky přehršel, ale bez jejich překladu se člověk obejde - mně tedy nic jiného nezbylo, knihu jsem měla z knihovny, starší vydání a právě pár posledních stránek s překlady chybělo - doufám tedy, že mi nic podstatného neuteklo :-D
Ač mi autor na konci vysvětlil, proč dílo bylo (pro mě) zbytečně zdlouhavé, stejně musím dát jen tři hvězdičky. Možná jsem jen podle autora "čtenář nezkušený", ale toho filozofování a rýpání se v Bibli bylo skutečně přehršel. V mém případě to bohužel i trochu zabilo hlavní dějovou detektivní linku.
Má amatérská filozofická léta jsou dávno pryč a na vědomosti, jichž jsem kdysi bývala vlastníkem, se už jen práší. Nejsem tedy schopna knihu skutečně docenit, protož mi filozofická rovina, tvořící minimálně polovinu díla, naprosto unikala. Přesto jsem si Jméno růže užívala.
Pokud jde o "zbytek", text byl rozhodně obtížnější. Nejde o knihu, kterou si vezmete jen tak na odreagování na konci únavného dne. Chce to klid, čas a vhodný prostor. Až na několik málo zdlouhavých a zmatených popisných pasáží a celou řadu latinských (a jiných) citátů, které je nutné neustále dohledávat na konci knihy (pod čarou by překlady četbu narušovaly méně, starší vydání od Odeonu), jde však o velmi čtivou záležitost. Autor má bohatou slovní zásobu, text drží celou dobu pevně v rukou, jeho vzdělání ohromuje a stylizace se povedla na jedničku. Dialogy (převážně) mezi Williamem a jeho žákem Adsonem byly čirým potěšením, které protáhlo mozek, a zápletka fungovala, byť nás táhla po celé řadě slepých uliček. Autor nás zkrátka napíná do poslední chvíle.
A pak je tu prostředí a atmosféra. Kláštery vždy působily mysticky a tajemně, co teprve když se uvnitř nich nachází knihovna, do níž téměř nikdo nesmí? Jakou další návnadu vášnivý čtenář potřebuje, aby se nechal příběhem unést a zcela se do něj ponořil? Jméno růže zkrátka nezklamalo a rozhodně se k němu vrátím.
Můj první Umberto Eco. Kniha má sice rozvleklé pasáže plné filosofických a křesťanských úvah, ale nějak si bez nich Jméno růže nedokážu představit. Díky nim se čtenář lépe přenese a vžije do doby ve které se příběh odehrává.
K dlouhým naučným pasážím sám autor napsal:
"...chce-li někdo vstoupit do opatství a týden tam žít, musí přijmout tamní rytmus. Když to nedokáže, pak taky nedokáže přečíst moji knihu."
Zajímavá kniha zajímavého autora. Je to dlouhé, rozvleklé, filosofické, křesťanské, ale přesto to má své kouzlo, i když to není vůbec akční. Trochu podobný pocit jsem měl z Egypťana Sinuheta. Zajímavá kniha i zajímavý film.
Poprvé mi trvalo dlouho, než jsem knihu přečetla. Rušily mě latinské pasáže, jejichž překlad jsem si musela vyhledávat v zadní části knihy. Ale když jsem četla podruhé a následně pokaždé, už jsem s tím problém neměla. Naopak mě více vtáhly do doby, kdy je příběh vyprávěn. Skvělá zápletka, různorodé postavy, kacíři, inkvizitoři a do toho zločin. Prostě úžasné.
Štítky knihy
náboženství teologie zfilmováno středověk italská literatura Itálie inkvizice kláštery, opatství knihovny mnichové, mniši
Autorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Knihu jsem četla strašně dávno, snad před patnácti lety, kdy u nás vyšlo první vydání a dodnes ji mám v hlavě. Krásná, poutavá, napínavá. Souhlasím, jak už tady bylo zmíněno, že pan Eco je mistrem slova. Kniha se mi dobře četla i když obsahovala velký počet stránek a knihu jsem přečetla běhěm týdne. Viděla jsem i filmové zpracování obsazeno výbornými herci, ale kniha byla poutavější a lepší.Tuto knihu doporučuji všem, kdo si chce přečíst kvalitní dílo.