Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388979/bmid_jako-zabit-ptacka-Mia-388979.jpg
4
3111
3111
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí. Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Mladá frontaOriginální název:
To Kill a Mockingbird , 1960
více info...
Přidat komentář
Nádherný příběh z dob, kdy byla ještě potlačována lidská práva a rasismus byl poměrně běžným jevem - i když není ani zdaleka jisté, zda tomu tak není i v dnešní, prý emancipované, době? Kniha je opravdu čtivá a vyprávění poutavé. Nenudila jsem se ani chviličku a samozřejmě jsem doufala ve spravedlnost pro Toma, přestože mi bylo od začátku jasné, jak to je naivní... Určitě však knihu doporučuji, mně se líbila moc - a dávám hodnocení nejvyšší!!!
Moc se mi líbí zpracování. Kniha pojednává o velmi těžkých tématech jako je rasová diskriminace, nenávist, nespravedlnost, lidská omezenost a pokrytectví. Vyprávění z pohledu malé holčičky Čipery ale vnáší do celého příběhu jemnost, humor a nostalgii. Geniální kombinace. Vůbec se nedivím, že román byl oceněn Pulitzerovou cenou.
Moc se mi to líbilo. Mám ráda dětskou logiku a upřímnost a tady jsem ji našla. A záviděla jsem otci hlavních hrdinů, že se vždy dokázal zachovat správně. K tomu člověk dospěje až s věkem (a asi ne každý), takže je někdy výhoda mít starší rodiče :)
No a jinak - otázka maloměsta je vykreslena perfektně se všemi klady a zápory. Nenásilnou formou jsem si užila trochu historie USA. Rasismus 30. let a jeho pomalé prolamování, společenské odsouzení bílých, kteří se necítí nadřazeni. Musela to být těžká doba a vzácné charaktery, všichni ti, kdo navzdory předsudkům nakonec ukázali, že barva kůže nerozhoduje o kvalitě člověka.
Skvěle napsaná kniha z pohledu především dětí na problematiku rasové nerovnosti. Je to smutné, ale přijde mi, že je to i v této době pořád aktuální téma a proto bych všem doporučila si knihu přečíst. Závěr dostane nečekaný spád a překvapí. Doporučuji.
Alabama 30.let, život na maloměstě, rasová nenávist a diskriminace, která vyvrcholí během soudního procesu černocha Toma neprávem obžalovaného ze znásilnění dívky z místní, avšak bílé, spodiny. To vše zachyceno a dětsky upřímně a jemnocitně vyprávěno osmiletou dcerou advokáta, který Toma obhajuje. Místy až příliš typického amerického patosu a de facto zcela banální zápletka jen velmi mírně chladí mé čtenářské nadšení, způsobené kouzlem přímočarého dětského vypravování.
Vybral jsem si tuto knížku jako jednu z knih čtenářské výzvy a musím říci, že jsem opět nešlápnul vedle.
Příběh je vystavěn od základu, line se pozvolna k finále, které je opravdu vygradováním se vším všudy.
Je to knížka o morálce, o tom, co mnoha lidem nic neříká. Opravdu postava Attika, je ztělesněním toho, jak by bylo potřeba chápat svět. Je zde pravda, a za tu je třeba se rvát, i když to někdy bolí.
Vyprávění z pohledu dětí je přímé, jsou to zákoutí dětské dušičky, které nedokáží pochopit, proč jsou někteří lidé tak zlí. Nebo když moralizují jenom na oko, jako zářný příklad bylo srovní s Hitlerem, souputníkem té doby, ve které se příběh odehrává.
A to co se odehrávalo v soudní síni, to byla opravdu paráda, musím říci, že ta gradace byla opravdu dokonalá.
Ale to co by si člověk měl vzít jako přesah do budoucna, je že žít morálně není nic špatného, že stojí za to se ozvat k něčemu, co ohrožuje nás všechny, nenechat to narůst do veličin, z kterých pak již není cesty zpět. A proto jsou takové knížky důležité.
Čteno jako knižní výzva, ačkoliv jsem se jen nechala napálit a po přečtení ji musela z výzvy vyřadit (Kniha od ženské autorky s mužskou hlavní postavou). Ale když už jsem knihu číst začala,tak se mi nechtělo přestat a jsem ráda, že se ke mně tenhle příběh dostal.
Ta kombinace vážného tématu rasismu a lidské malosti s relativně poklidným dětstvím je naprosto skvostná. Jem a Čipera vyrůstají se svými vlastními starostmi, které se příliš neliší od jiných běžných dětí napříč generacemi; považovali bychom je za "naivní", "nezkušené"... ale autorka nás vede k prozření, že právě děti jsou na rozdíl od svých dospělých "vzorů" schopné opravdového upřímného citu. Krásně a chytře napsaná kniha.
K Jako zabít ptáčka bych se nikdy nedostala, nebýt knihy Ten, kdo stojí v koutě. Musím přiznat, že na klasiku moc nejsem. Mám radši novodobé knihy.
Příběh byl moc milý a krásný. Líbí se mi, že je zde zobrazena problematika černochů. Hodně mi to připomíná film The Help.
Sice mi trvalo, než jsem se začetla, ale konec byl... OHROMNÝ! Celé je to napsané úžasně chytře, jsou tam použita úžasná slova. Tato kniha vám spoustu dá, přitom si toho ani nevšimnete.
Kniha napsaná z pohledu dítěte, takže i hodně silné téma je zde vylíčeno jemně. Moc hezky se to četlo.
Americký jih a rasismus, krize 30.let 20. století, dětství bez matky ... a tak pozitivní kniha s jemnou ironií. Ano, trčí z ní mravoučnost, hlavní postavy které se vždy zachovají správně a výchovně, děti které smýšlejí moudřeji než leckteří dospělí ... ale má to tak příjemně milou a hladivou atmosféru dětských knih, že nemůžu jinak než 5*
Silný příběh, kritika společnosti a myšlenka příběhu by se daly aplikovat i na dnešní dobu, přestože se všichni tváříme jako bychom rasismus dávno vymýtili a něco takového by se dnes už stát nemohlo. Mohlo. A proto by si tuhle knížku měl přečíst každý.
Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "5. Kniha od ženské autorky s mužskou hlavní postavou" (Vybráno na základě doporučení v příslušné sekci, zařazení je však vzhledem k vypravěčce trochu sporné).
Kniha, která se mi do paměti zapsala zejména díky legendární hlášce ze seriálu Simpsonovi (jediná kniha, kterou Homer přečetl a ještě se v ní ani nedozvěděl jak zabít toho zpropadeného ptáčka!), mne zpočátku vlastně příliš nebavila. Rozvláčněné tempo, kdy se zdánlivě nic moc neděje a způsob vyprávění z pohledu dítěte jsou důvody, proč jsem si vlastně musel chvíli na tuhle legendu "zvykat".
Z prvotního lehkého rozčarování se však čtenář rychle otřepe a po přečtení musím uznat, že Jako zabít ptáčka v sobě skrývá spoustu moudrosti a hutných myšlenek o člověku jako takovém. Ty navíc díky způsobu vyprávění zapůsobí ještě úderněji.
I pomalejší momenty však v konečném důsledku mají ve vyprávění místo a za vatu je tak naštěstí označit nelze. O to více ve čtenáři utkví dramatičtější scény, zejména pak ta ze soudní síně.
Kniha rozhodně zaujme svými hrátkami s jazykem, kdy některá slova nebo slovní spojení vlastně vznikají čistě pro potřeby autorky a dětsky upřímné vypravěčky Čipery.
Příběh z dobové Ameriky, kde společnost i největší bílou spodinu řadí nad slovo nejpoctivějšího černocha, působí jako funkční kritika (tehdejší) společnosti velice zdatně. Nezbývá se než pousmát nad dnešní dobou a třeba současnou upocenou snahou filmové akademie nacpat alespoň jednoho Oscara každému snímku, kde se nějaký Afroameričan třebas jen mihne.
Zakoupeno v roce 2018 za směšných 99,- (pevná vazba) v Levných knihách.
Zkráceně? Legendární kniha se zajímavými myšlenkami i jazykem, která v pomalém tempu rozehrává příběh o lidské hlouposti, jež nejsou děti schopny porozumět. Kdo je tady hlupákem, je přitom více než zjevné.
Hodnocení na DK v době přečtení 90 %; Moje hodnocení 80 %
Dlouhou dobu jsem se na knihu chystal, a dlouho dobu jsem si myslel, že příběh je o něčem jiném. Toto povědomí se po pár stranách, kdy jsem fascinovaně zjistil, že příběh, který čtu je vyprávěn z dětské perspektivy, změnilo a příjemně překvapilo jemně utkaným příběhem o celkem zásadních věcech lidského světa, který děti chápou po svém. Sice mi sem tam přišla nepravděpodobná Atikova "dobrota", na druhou stranu, není nemožno si tuto postavu neoblíbit. Vztah k vlastním dětem má netradiční, o to je lepší pozorovat dospívání postavy Jema, a následně i Čipery, pod jeho vlivem. Krásně propracované postavy i události. Určitě se knize v budoucnu vrátím, jelikož některé vyjádřené myšlenky si zaslouží hlubší rozjímání. Jak je napsáno výše, leta si myslím, že tato kniha je pouze o soudním procesu. Omyl. Velký omyl, ale krásný.
Tento román byl oblíbeným románem mého staršího bratra a já jsem se stále divila, proč. Dívat se na svět pohledem malého dítěte a vidět ho jednodušeji, nelámat si hlavu těžkostmi života, hledat nové hry. A mít chápajícího otce, který se dokáže s těžkým životem vyrovnat. Dnes jsem pochopila i já. Je to hluboký příběh.
Úchvatná knížka popisující naturalistický svět segregačního jihu USA očima inteligentní malé holčičky. Kniha se zabývá řadou témat: dospíváním, romantickou vzpomínkou na dětství, rasismem, masovostí společnosti, diskriminací, bezprávím a mnohým dalším tématům. Ovšem vše se děje tak nějak na pozadí. Díky vypravěčce jsou velká témata stejně důležitá, jako jakou hru bude s kamarády odpoledne hrát. Jsou díky tomu lehká a nevnucují se, jakoby samozřejmá. Takoví jsme byli.
Klikám na čtyři hvězdy, ale přesně je to spíš tři a půl. Zpočátku jsem byla nadšená, ten roztomile naivní styl vypravování se mi moc líbil. Ale postupně se mi (nevím proč) četlo hůř a hůř. Počítala jsem s tím, že to nebude příběh plný akce, a tak to i bylo, nevadilo mi to, ale několikrát jsem se přistihla, že stejně trochu čekám, jestli se přecejen najednou nestane něco velkého. Jakoby stalo i nestalo.
Takže jak to vlastně zhodnotit? Milé a zajímavé části knihy střídaly ty nudné. Soud byl super, ten mě bavil. Pak to zase trochu pokulhávalo. Děti mě místy malinko štvaly. Styl, jakým to bylo psané, si určitě budu pamatovat. Ale ten příběh nejspíš bohužel zapomenu dříve, než bych chtěla.
Btw (tyrkysová) obálka je moc krásná a i přes výše psané hodnocení jsem ráda, že mám knížku v knihovně. :)
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Jako zabít ptáčka
Občas mám chuť si svou četbu proložit klasikou a tentokrát padla volba na tuto knihu. Téma rasové nesnášenlivosti je zpracováno netradičně, a to z pohledu dvou sourozenců, jejichž otec obhajuje černocha obviněného ze znásilnění (smyšleného). Bohužel mě obecně příběhy dětství v knihách pro dospělé moc nebaví (až na vzácné výjimky), tudíž první polovina knihy mě příliš nebavila. Naštěstí v půlce se děj rozjel a pak se soustředil hlavně na proces onoho černocha - zde mi dětský pohled nevadil - naopak, pochopila jsem jeho opodstatnění. Právě rozhovory dětí s jejich otcem ohledně rasismu, lidství a morálky jsou stěžejní a chápu je jako poselství knížky. Bez dětského prvku by totiž tyto myšlenky/poselství ztratily na své čistotě, jasnosti a asi i uvěřitelnosti.