Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14499/bmid_jako-zabit-ptacka-iW0-14499.jpg
4
3090
3090
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Dnes již klasický román moderní americké literatury, za který autorka v roce 1961 obdržela Pulitzerovu cenu. Příběh justiční vraždy nevinného černocha na americkém jihu v první třetině 20. století, viděný očima dvou malých dětí. Neměnný řád světa je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , XYZ (ČR)Originální název:
To Kill a Mockingbird , 1960
více info...
Přidat komentář
Skvělý příběh o rasismu zakořeněném v USA, v lecčem poučný i pro dnešní dobu.
Knihu jsem začala číst diky čtenářské výzvě, jinak bych po ni asi nesáhla... Citlivé téma rasismu očima malých dětí, je sice smutné, ale čtivé, doporučuji přečíst.
Krásný příběh z úst malé naivní holčičky. Nejprve se mi moc nelíbila naivnost příběhu, ale rychle jsem si zvykla a zamilovala jsem si to. Atticus je pro mě hrdina.
(SPOILER)
V knihe obvinia černocha zo znásilnenia dievčiny. Jeden miestny právnik Atticus ho zastupuje a snaží sa mu pomôcť. Popri tom sa opisuje život Atticových detí - ich vnímanie sveta. Už v detskom veku sú vystavené tomu že vnímajú ako sa v ich meste odsudzujú černosi.
Kniha, ktorej trochu trvalo kým sa rozbehla ale mala viacero zaujímavých momentov hlavne zo súdneho pojednávania či na záver z napadnutia detí...
Knihu jsem četla v rámci Čtenářské výzvy 2021 v kategorii „Knihy do 15. místa v některém žebříčku Databáze knih“. Bohužel se nemůžu připojit k většině zdejších komentářů, oslavujících tuto klasiku americké literatury, ověnčenou Pulitzerovou cenou. Samotná tématika je zajímavá, nicméně její zpracování mě opravdu nenadchlo. Příběh je vyprávěn očima dětí hlavního hrdiny, advokáta, který obhajoval černocha, obviněného ze zločinu proti bělošce z rodiny z nižších sociálních vrstev.
První polovina knihy popisuje život na malém městě amerického Jihu, a to formou příběhů některých obyvatel městečka, příběhů z rodinného života i školní docházky obou dětí, a to táhlým, nudným, nezáživným způsobem. Až ve druhé části se děj trochu rozjede, když probíhá soudní proces, avšak bohužel fakticky jen na pár stránkách, pak děj zase upadne do naprosté nudy. Moje očekávání – i pod vlivem zdejších komentářů – byla podstatně vyšší. Předpokládám, že tato kniha je v současné atmosféře rasismu naruby v USA povinnou četbou na všech amerických školách.
Toto bolo to najkrajšie, čo sa mi kedy dostalo do rúk. Od strednej školy som nezemnila svoju top1 knihu, včera sa to však zmenilo. Je to najkomplexnejšie dielo, aké som kedy držala v rukách. Že sa v prvej časti nič nedialo? Blbosť... každú jednu kapitolu som dýchala s deťmi, okolo ktorých sa príbeh točil. Vždy som sa neuveriteľne tešila na ďalšiu kapitolu. Vzhľadom k tomu, že študujem právny odbor, boli mi aj všetky rozhovory s Atikom veľmi blízke. Nemám najmenší dovod za niečo strhnúť hviezdu. Mne táto kniha veľmi obohatila život...
Četlo se to skvěle, i když hlavní myšlenka byla smutná,..
Ale i když s přečtením nebyl problém, tak v první části se nic nedělo a za to strhávám *
Moc pěkná kniha. Krasne vylicena společnost tehdejší doby očima dítěte. Rozhodně stojí za přečtení.
Neoddiskutovatelný půvab a lidskost - to jsou dvě synonyma, která mi okamžitě naskakují ve spojitosti s knihou Harper Leeové Jako zabít ptáčka. Bez pochyby bych našel spoustu dalších přirovnání a superlativů, které bych mohl této knize přiřknout, ale proč marnit čas a prostor. Tohle vyprávění osmileté slečny Jany Luisy „Čipery“ Finchové z malého amerického města Maycombu ve státě Alabama je prostě potřeba si přečíst, aby člověk pochopil, co se vlastně skrývá pod zprofanovaným pojmem „krásná“ literatura. Leeové román je totiž opravdu nadčasový, příběh nezapomenutelný a zpracování jemné a citlivé. Je úžasné, jak se autorce podařilo zcela nenásilně a konzistentně propojit dětskou naivitu se závažnými problémy (nejen) rasového charakteru, které trápily a dodnes trápí americkou společnost. V tomto duchu se jí pak dá odpustit i ono jednostranné „rooseveltovské“ nazíraní na demokracii, kterého si koneckonců mnoho čtenářů ani nevšimne. Může se už po zhruba šedesáti letech od prvního uvedení díla mluvit o literární klasice? V případě Jako zabít ptáčka rozhodně ano. Pulitzerova cena zcela zaslouženě.
Kdysi dávno jsem viděla film s Gregory Peckem v roli Atika. Teď, když se mi po letech dostala, díky výzvě, do ruky kniha, tak jsem ji zhltla stejně jako film.
30. léta minulého století, jih Spojených států, provinční městečko Maycomb v Alabamě a stále přetrvávající předsudky, strach a nenávist některých ,,bělochů” vůči černochům. Celý děj sledujeme očima malého děvčete, které v té době, společně se svým starším bratrem, vyrůstá a snaží se vše pochopit.
Příběh je psaný velmi čtivě, s citem a porozuměním dětské duše. Tato kniha, ač byla vydána už před šedesáti lety, má stále lidem co říci a nese své poselství. Není divu, že je na 11. místě mezi knihami, které se uživtelé Databázemi knih chystají číst a jak pevně věřím, také ji přečtou. Protože toto je opravdu čtenářský zážitek. 5 hvězdiček určitě nestačí.
(17. 1. 21 - 3 024 - 6)
K některým knížkám jsem se dostala až po letech... A je to dobře. Číst tuhle knížku v rámci povinné/nepovinné četby, měla bych z toho pramálo.
V knize se sice nedozvíte, jak zabít ptáčka, ale pokud nejste Homer Simpson, neměli byste být zklamáni. Do rukou se vám dostane výjimečně zpracovaný příběh, ve kterém se budete na problémy (nejenom) americké společnosti dívat z pohledu zatím neovlivněného dítěte, které se stále nebojí položit otázku „Proč?“. Jako zabít ptáčka je kniha lehká i těžká, úsměvná i k pláči, o bláznivých dětských hrách i nespravedlivém světě dospělých, o malých sourozeneckých bojích i obtížích rodičovství.
Vážné téma rasismu zpracované nevinným pohledem bystré dívky Čipery. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na rozvleklejší začátek, ale od poloviny knížky jsem nemohla přestat :) Dva dětské hrdiny jsem si opravdu zamilovala!
Tak konečně jsem se ke knize dostala! A jsem nadšená! Opravdu mě celou vtáhla do světa dětství. Přiměla mě zavzpomínat si na všechny možné dětské hry, které jsme vymýšleli, když jsme byli malí. Vypravěčka Čipera mě vzala lehce za ruku a provedla mě úplně všude a hlavně i zákoutími její mysli, což je to nejhezčí. Ukázala mi svět v malém městečku v Americe ve 30. letech, ve kterém každý uvidí i ten svůj svět, své problémy a trápení, ale i radosti všedních i nevšedních dní, ať bydlí kdekoli, ať je jakkoli starý.
Kniha je milá, krásná, ale i ostrá, smutná a chvílemi je člověku na nic. Lidstvo se moc neposunulo a neposune, je jen na nás - jednotlivcích - abychom se navzájem respektovali a i když tomu druhému nerozumíme, stejně nemáme právo vstupovat do jeho světa, natož se ho snažit změnit. Protože jím stejně nepohneme...
Kniha má co říct a navíc opravdu pohladí po duši a vrátí vás do dětství. Obsahuje všechno! A je skvělá! Nemůžu uvěřit, že jsem ji tak dlouho odkládala, než jsem ji vůbec otevřela.
A proč ještě knihu přečíst? I kvůli skvělému rodičovskému přístupu, který dle mého názoru, otec Čipery a Jema měl.
Už se nemůžu dočkat, až si knihu znovu přečtu...
V jistých ohledech dílo zastaralé a jiných zase tematicky nestárnoucí. Téma boje svědomí a společnosti je tak staré jako lidstvo samo. Zda má jedinec udělat, co je správné, i když ví, co ho to bude stát. Jaká je skutečná cena spravedlnosti. Tyto a jiné otázky si autorka klade. Neodpovídá na ně ovšem jako dospělá osoba, ale ve formě vyprávění dítěte, které hledí na společnost a problémy dospělých skrze svou nezkušenost a nevinnost. Můžeme říci objektivně, protože věci nepřikrašluje, ale nazývá je tak jak se mají. Ne nadarmo se jedná o klasiku, bohužel stejně jako v případě Salingerovi knihy Kdo chytá v žitě jde o autorčin Opus Magnum.
Některá témata v knize nezestárla, postavení ženy a její role ve společnosti, spravedlnost rasové a majetkové segregace. Přetvářka a rozčarování z dospívání. Ovšem názory týkající se těchto témat už tak nedotčené nezůstaly (namátkou nevhodnost žen pro výkon zákonodárné funkce).
Přesto morální kompas Atika je něco k čemu bychom měli všichni aspirovat a určité jeho výroky ve mně vyvolali vzpomínky na pasáže v Moci Bezmocných od V. Havla. Rozhodně stojí za přečtení, pokud by ovšem knižní forma nebyla lákavá, tak existuje dokonalá adaptace s G. Peckem v hlavní roli.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Už dlouho jsem se na ni chystala, ale pořád se nemohla dokopat. Teď se mi šikla do výzvy. Překvapilo mě, jak dobře se mi četla a jak mě bavila. Vážné téma pohledem malé holky. Člověku se až nechce věřit, že se něco takového mohlo odehrát ve dvacátém století.