Já, Poutník
Terry Hayes
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219728/bmid_ja-poutnik-At2-219728.jpg
5
2021
2021
Mladá žena zavražděná v hotelu na Manhattanu – nelze identifikovat ji ani pachatele. Otec veřejně sťatý pod palčivým sluncem v Saúdské Arábii a syn, jenž přihlížel. Muž ze syrského výzkumného ústavu, kterému někdo zaživa vyoperoval oči. Ohořelé ostatky tří těl na horském úbočí Hindúkuše. Plán spáchat děsivý zločin proti lidstvu… Mám s tím vším něco společného. Proto se vydávám na cestu. Já, Poutník. „Jediný thriller, který si letos musíte přečíst.“ – The Guardian... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2014 , Knižní klubOriginální název:
I am Pilgrim , 2013
více info...
Přidat komentář
Po přečtení většiny recenzí jsem ke knize přistupovala trochu rozpačitě. Mám ráda thrillery, které odsýpají a mají spád. Zpočátku jsem měla problém se začíst, kniha tak do jedné třetiny je na thriller hodně popisná, nic moc spád. ale pak se příběh rozběhne a ke konci už jsem se od knihy neodtrhla. Takže doporučuji vydržet.
Velice zajímavý a v jistých částí až hrozivý děj. Příběh byl napínavý, donutil čtenáře zamyslet se a nenechal odložit knihu do posledních pasáží.
Super pribeh i tema. Je to celkem obsahla kniha, avsak velmi ctiva, cte se jednim dechem. Zacetl jsem se ihned. Ze zacatku autor strida nekolik dejovych linii, ale postupne to do sebe vse zacne zapadat. Vsechny kriminalisticke a vysetrovaci metody jsou popsany dost autenticky. Trosku me mozna vadilo, ze je hlavni hrdina az moc velky americky "super hero" a vse co si usmysli mu presne vyjde, az nekdy clovek musi primhourit oko, ale ve vysledku pekne akcni pocteni. Doporucuji.
Jediný thriller, který si musíte přečíst. Tak takhle me lakala obalka teto knížky v knihkupectví. Vůbec jsem neměl v umyslu si ji koupit, nicméně jsem neodolal a šel jsem do ní. Nelituji toho ani náhodou. Ze začátku ve mně trimala obava, protoze autor ne a ne se dostat k hlavnímu příběhu. Vse bylo popisovano příliš obsahle a autor preskakoval s myslenky na myšlenku. Až po přibližně pulce knihy začalo vse do sebe parádně zapadat a ja jsem chrochtal blahem. Vyborna a napinavá kniha, jejíž posledních 200 stran jsem precetl jednim dechem. Uz ted se tesik na dalsi pocin tohoto autora.
Tak,dočetl jsem poslední stránku Poutníka.Co teď,co dál,co říci?Snad jen DÍKY pane Hayes.
Hodně dobrá knížka, čtivá a zaujme hned od začátku.
Neviděl bych tu poplatnost americkému vlastenectví tak dramaticky jak píšou další čtenáři níže. Hrdina je prostě typický hrdina pro žánr akčních špionážních románů - má vše perfektně naplánované, má geniální nápady, občas i štestí. Ale nic, co by se vymykalo běžné klasice typu Forsyth. Možná jenom větší odolnost proti bolesti (viz Aréna smrti) a hlavně má úžasně přátelského amerického prezidenta :)
no neviem, mne sa ten pribeh zdal neskutocne naivny. mozno z toho spravia dobry thriller do kin, kde nezmyselnost detailov prekricia akcne sceny. na citanie v knihe by som cakal trocha vierohodnejsiu "rozpravku".
zaciatok vyzeral nadejne, mozno sa mal drzat viac tej detektivnej zapletky, ta myslienka sa mi zdala byt dobra
Když jsem zjistila, že knihu přeložil Pavel Medek bylo mi jasné, proč mě od začátku pohltila a už nepustila. Jako bych to celé sledovala, jako vzdálený pozorovatel. Ráda jsem se na chvíli stala Poutníkem, a to je pro mě známkou dobré knihy, když se náhle stanu částí příběhu,aniž bych si to sama uvědomila.
Na začátku knihy jsem neměla ponětí, do čeho se to vlastně pouštím. Kniha přečtená za 4 dny v nekonečném úžasu - jak jen ten Terry Hayes mohl napsat něco tak úžasně propracovaného? Tolik příběhů, tolik skoků z místa na místo a k tomu tajný svět zpravodajských služeb. Plus dávám popisům východního světa a západní kultury. Celý, navíc velice aktuální příběh Saracéna a Modrého jezdce mě od začátku až do konce bezmezně nadchnul.
Pro mě zbytečně dlouhé, příliš jednoznačné a prvoplánové, ale hlavně málo literárně i obsahově zvládnuté (rozuměj kvalitní) = něco jako školní práce jen průměrně talentovaného studenta a literáta. Objem textu souvisí s neodbytnou snahou nacpat do díla vše, o čem se kdy autor doslechl, co přečetl v dotčeném žánru a co letmo nastudoval o americkém bezpečnostním a politickém systému, terorismu a pár světových lokalitách, prostě vše v jednom. Tento rešeršní přístup v beletrii zapříčinil velice umělou košatost, kdy obsáhlé vzpomínky vyvolávají ještě hlubší obsáhlé vzpomínky atd., až ubohý čtenář neví, čí vlastně je, takže autor musí nastoupit s oslím můstkem a svázat volné konce. Nic nového pod sluncem, ani bonmoty a mihnuvší se zajímavé postřehy nějak autorovi nevěřím (zřejmě na ně narazil při přípravné práci na knize a zaznamenal si je do sešitku, aby je ve vhodné chvíli zabudoval do textu). Prostě celé dílo je na hony vzdáleno špičkovým klasičtějším dílům téhož žánru, od autorů jako Follet, Forsyth či třeba Greene (a ti si navíc museli hodně vymyslet ohledně budoucnosti - dnes ty hrůzy máme zažité a naservírované v reálu a vše už prostě považujeme za možné). Jejich knihy jsou kompaktnější (na malé ploše se dějí velké věci), věrohodnější, čtivější a propracovanější..., prostě lepší.
Ale jo, je to docela slušná záležitost. V roce 2002 sice Bulharsko součástí EU určitě nebylo, v době popravy Saracenova otce v Saudské Arabii asi ani netušili, co to taková průmyslová kamera je, natož aby jimi monitorovali náměstí a pořizovali ze záznamů fotky, atd., ale čte se to v podstatě samo a linka se Saracénem je skvělá. Od druhé dějové linky jsem na závěr očekával pořádnou bombu a dostal jsem sotva plácnutí do vody, ale i tak koupě nelituju. To, že je hlavní hrdina jakožto Američan podle autora úplně jiný (samozřejmě vyšší) živočišný druh než Evropané, Arabové a spol., mi kupodivu vůbec nevadilo a předsudky autora vůči různým národnostem jsem se vyloženě bavil. Za mě krásných 90 procent.
Sice jsem neměl moc času na čtení, ale příběh mě často pohltil a pak jsem byl překvapený, že už jsou tři ráno. Ode mne pět hvězdiček...
Lákalo mě heslo „Jediný thriller, který si letos musíte přečíst.“ Ale po celém přečtení, musím říct, že ani tento thriller za to nestojí. Počkejte si na film, ten bude lepší už jen tím, že bude kratší. Ale jako knížka je to ztráta času, jakožto jakýkoliv knižní thriller.
Je vůbec možné, aby někdo takový příběh napsal a ještě možnější, aby ho někdo vydal!
Nevím, zda je to obdiv a nebo nevolnost, co ve mě kniha vyvolává. Obdiv nad tím, jak lidé, co jsou posedlí pomstou zasvětí svému plánu celý život. Čekají třeba i desítky let na to, aby uskutečnili svůj záměr a plán. Vystudují školu, jen aby svému slovu mohli dostát. Obětují tomu i čas, který mohou strávit se svými nejbližšími, milenkami, partnery a dětmi. Kniha ukazuje, že posedlost a nenávist, jsou dva hlavní hnací motory terorismu.
Nevolnost ve mě vyvolává přesně to co kniha popisuje...nemůže se jednou stát předlohou někomu pro to, aby se o něco takového pokusil? Když to vymyslí "nějaký" spisovatel, proč by to nemohlo napadnout někoho, jako "anonymního teroristu"? Na světě je sedm miliard lidí. Kolik z nich nosí v hlavě něco podobného a kolik lidí už na něčem takovém pracuje??
Kniha je velice dobře napsaná, je obsáhlejší, ale rozdělena na krátké kapitoly, díky čemuž se čte sama. Nehledě na to, že - aspoň já jsem to tak měla - člověka pohání zvědavost a obava, co si přečte , ne v další kapitole, ale v následujících větách. Rozhodně souhlasím se sloganem, díky kterému jsem si já knihu koupila : "Jediný thriller, který si letos musíte přečíst." A romantiku rozhodně nečekejte!
Jméno Terry Hayese mi nic neříkalo. Vlastně říkalo, ale nějak mě nenapadlo si toto jméno spojovat s opravdu dost šíleným Maxem. Toho jsem opravdu upřímně nenáviděla, i když jsem ho viděla jen na pár záběrech VHS, kterou si půjčil můj bratr. Kniha Já, poutník mě však zaujala i provokovala od prvních stran. Poutník je nedotknutelný americký superhrdina, prototyp tajného agenta s nadpozemskými schopnostmi. Během své nejnovější pouti se utká s muslimem, válečníkem, který je hnán nezkrotnou vírou v Alláha...Celá kostra příběhu je jednoduchá, prvoplánovitá a přesto jsem knihu doslova hltala. Příběh pana Dokonalého je dokonale "filmově sestříhaný" a překlad Pavla Medka je, jako obvykle, brilantní...Že bych šílenému Maxovi dala ještě šanci? Ale ne...tak odvážná nejsem.
Moc jsem nepochopila, jak se Poutníkovi podařilo v Aréně smrti po zpacifikování Saracéna nacpat kapsy zásobníky, když mu ty kapsy předtím Řekové rozpárali. Takže pokud mu nerozpárali kapsy všechny nebo si je nestihnul potom ještě zašít (další alternativa je, že jsem to v rozruchu špatně přečetla), tak se vloudila do příběhu menší chybička, na jejíž odhalení nepotřebuje mít člověk mozek agenta :)
Já, Poutník
Kniha o zranitelnosti světa. Kniha o zlu, konaném v zájmu něčeho velkého nebo i malicherného. Zlo bývá na všech stranách stejné, pojetí toho správného a dobrého se ale diametrálně liší. Hrdinové z obou stran jsou téměř nesmrtelní a geniální, ale popis jejich činů má i logické zádrhele. Přesto nestrhávám hvězdičku, základní myšlenka a poutavost si pětku zasluhuje.