Já jsem hlad: Příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16961/bmid_ja-jsem-hlad-rkZ-16961.jpg
4
524
131
Petra Dvořáková přichází s vrstevnatým vyprávěním, jehož rámec tvoří zápas s mentální anorexií. S nevykalkulovanou otevřeností se dotýká složitých rodinných vazeb a traumat, milostného tápání a hledání útočiště v náhradním vztahu, který má až skandální přídech. Zachycuje provázanost rozvoje anorexie s mimořádně vážným onemocněním dítěte a střídavě úspěšnými pokusy najít pevný bod ve víře v Boha. Autorka také bez retuší pojednává o poměru dcery k matce jako určujícím vztahu, na jehož podkladě anorexie vzniká. Anorexii představuje jako neustálou snahu zakotvit v pravém ženství, které však uniká, a nepevné životní kontury se tak za jistých okolností promění v touhu po exkluzivní vyhublosti. Jde o svého druhu neurotický syndrom, který nakonec vyvstane jako jediná možnost, jak kontrolovat a ovládnout vlastní život. Autorka rozbíjí médii zjednodušeně prezentovaný a obecně zažitý obraz mentální anorexie coby hubnutí pro krásu, které se později vymkne kontrole a může se tragicky vymstít. Dotisk v roce 2013.... celý text
Přidat komentář
Musím říct : to je teda síla! Jako u knihy Vrány obdivuji, jak dokázala autorka dostat na papír, co má člověk v hlavě. Bylo tam sice pár drobností, které se mi zdály už přitažené za vlasy, ale i v reálném životě se stávají neuvěřitelné věci. Zajímalo by mě, kde autorka vzala inspiraci, jestli u sebe, u někoho jiného nebo je to celé fikce.
První půlka pro mě byla dobrá, tohle téma mě zajímá. A oceňuji, že Dvořáková ukazuje hloubku problému, jakým mentální anorexie je. Že vzniká roky, základy si často neseme z dětství a problém je uložen mnohem hlouběji než vůle. Že dobré rady typu "tak se prostě najíš a je to", stejně jako třeba u chlastu "tak se prostě jenom nenapiješ" jsou naprosto scestné.
Ve druhé půlce to začalo skřípat. Anténky se mi napnuly, jakmile jsem poprvé zaznamenala "vnitřní ženství". Na všechny ty řeči o "ženské síle" jsem alergická, zavání mi pofidérními šamany. Taky jsem se ke konci ztrácela v sáhodlouhých pasážích, které dle mého dojmu omílaly pořád dokola to samé. Bezděčně jsem si vzpomněla na několik večerů (které už mi nikdy nikdo nevrátí), kdy jsem si přečetla 50 odstínů šedi. Tam bylo tak "vnitřně přebohyňováno", že je mi z toho zle ještě po letech. Byla jsem z toho otrávená, ani jsem si (zatím) nepřečetla doslov doktorky, který by mě za normálních okolností zajímal.
Dědina i Chirurg pro mě byli za 5 hvězd. Je vlastně dobře, že se Dvořáková rozkračuje do různých žánrů a témat, ale tohle mi zkrátka moc nesedlo.
Pokud čekáte poutavý příběh, pak vás tato kniha uspokojí pouze částečně. Příběh tam je, ale spíš mi to přišlo jako sonda do myšlenek ženou s anorexií. Na začátku jsem měla tak trochu pocit, že čtu Vrány. Téměř se to shodovalo. Ale jako sonda do hlavy pacientky s poruchem příjmu potravy je to jedinečná kniha.
Knihu jsem zdolala ze zvědavosti, jak se skvělá autorka postavila k problému anorexie. Nahlédnutí do nelehkého života psychicky nevyrovnané a nemocné ženy (anorexie je nemoc) byl pro mne sondou do jejího nitra. Styl psaní je zdlouhavá výpověď, místy až nudná a opakující se slova, nicméně chápu, že pro autorku byla terapií se tímto stylem vypovídat. V rodině máme takto postiženou ženu, se kterou je opravdu nelehký život. Přečtením knihy jsem proto čekala pochopení vzniku choroby a souboj s ní. Anorektičky mají svůj pohled, může jim být xkrát vysvětlováno, ale ony mají svoji pravdu. Je to běh na nekonečné trati, ve stále se opakujících intervalech.
K téma anorexie doporučuji knihu Alice v zrcadle, kde je v první půlce knihy příběh nemocné Alice, v druhé polovině knihy pohled její maminky...
Vůbec se mi do knížky nechtělo, ale nakonec mě tato zpověď zaujala. Velmi osobní zpověď, poutavě napsaná.
Další kniha od Petry Dvořákové. A zase nezklamala. Co kniha, to zajímavé téma. Myslím, že pro ni vůbec nebylo lehké knihu napsat, natož pak vydat. Určitě to chtělo velkou odvahu, ale je možné, že tímhle dílem pomůže lidem, kteří mají v okolí člověka se stejnou diagnózou, přemýšlet nad příčinou vzniku choroby a pomocí.
Musím říct, že jsem ještě nikdy v životě nečetla takovouto intimní zpověď. Smekám před autorkou klobouk! Opravdu obdivuji, jak dokázala jít se svou kůži na trh... je to nehezky řečeno, ale je to tak. Možná to paní Petře posloužilo i jako určitá forma terapie.
Není to kniha primárně jen o anorexii, ale hlavně o jedné z cest, která k ní může vést.
Po přečtení části o Petřině dětství, její rodině a hlavně vztahu k matce, čtenáři zcela zapadne do souvislostí její poslední novela Vrány, která je naprosto dechberoucí.
Dekáda (ne)partnerského života s manželem, tak na tu nemám slov!
Je to velmi syrový příběh mladé ženy, která hledá lásku převážně sama k sobě, ale také ženský vzor - matku, ve které by našla oporu.
Silné!
Průměrná zpověď ukňourané holky, která nerespektuje elementární pravidla své nukleární rodiny. Kniha čtivá, příběh však vypouští např. stránku, jak se postavili dětihrdinky k jejímu problému, situaci s vyzáblostí a změnou nálady, kterou hlavní hrdinka tak popisuje.
Kniha se mi těžko hodnotí. Pokud někdo očekává knihu o anorexii, možná bude zklamaný. Dvořáková napsala velmi intimní zpověď, ve které je anorexie jen jedna z životních peripetií. Co opravdu hodně obdivuji, je syrovost a otevřenost a odhalení soukromí. Před pár týdny jsem dočetla Vrány. V kontextu s touto knížkou Bářin příběh dostává další význam.
Přiznám se, že se mi kniha opravdu těžko hodnotí počtem hvězd. Ač je kniha útlá, její hutná a syrová výpověď tuto skutečnost naprosto předčí. Autorčina intimní zpověď o hledání sebe sama, hlad nejen po lásce, osobní prožitky a vnímání… Není to vůbec snadné čtení.
Výborný, vycizelovaný text, až to za nehty zalézá. Čtivá kniha nemusí být nutně dlouhá. Jediný problém mám s anotací - zdá se mi, že v centru vyprávění nestojí anorexie, ale touha poznat sebe sama a stát se ženou. Moc se mi líbí také obálka.
Četla jsem již mnoho knih o mentální anorexii, tato je však nejhlubší z nich. Výpověď hlavní hrdinky obsahuje nejen její dětství, dospívání, cestu víry, manželství, nemoc dítěte, problémy s manželem, ale zároveň s tím je čtenáři podáván ten nejhlubší obraz její duše. Myšlenky, vše co vedlo k utváření nemoci, její stoupající i klesající období, problémy nutné k řešení i vnímání sebe samé a vlastní ženskosti. Vše je zaobalené, místy lehce chaotické a občas jsem se musela vrátit o odstavec zpět, abych správně pochopila. Kniha není úplně snadná na čtení a to nejen kvůli tématu. Chvílemi se mi chtělo křičet, ať se sakra vzpamatuje, v ten okamžik mi vyvstalo v hlavě to slovo "nemoc". Nemohla za to a ta bezmoc, která následovala.... Velmi silný zážitek, ne však úplně tak dokonalý, jak jsem si představovala. Autorka je skvělá, ale znám lepší české autory, kteří dokáží i hrůzné a tragické téma napsat poutavější, čtivější a zapamatovatelnější. Například Jan Vavřík.
Trochu zklamání, trochu náročnější kniha pro mladé, kterých se téma týká (i dost citlivá). Sama jsem z ní byla zmatená. Velotoč citlivých témat.
Nikdy ji rodina neprijmula takovou jaka je a to se odrazi v celem jejim zivote. Ovsem po uvedomeni si tohoto faktu se na tom da uz slusne pracovat.
Příběh nejen o anorexii. Autobiografický příběh autorky o jejím dětství, dospívání a mladé dospělosti. Popisuje své problémy v rodině, především s matkou. Její ne dobré vztahy s matkou ovlivňují její chování a rozhodování. Popisuje pobyt v klášteře, vztah s Bohem, vztah s manželem i přítelem knězem, boj s nemocí jejího syna.
Pro člověka, který si něco podobného neprozije, je nejspíš hodně věcí až neskutečných. Takhle jsem to alespoň vnímala já.
Je pro mě neskutečné, že mohla takhle být pořád manželovi po vůli, nijak se nebranit, nic nenamitat...
Zároveň si říkám, že vztahy v rodině musí být opravdu hrozné, protože při predstave, že si bývalý manžel, maminka či kdokoli s blízkých tuto knihu přečetl, se mi ježí chlupy po celém těle.
Otevřená a intimní zpověď. O tom, že mentální anorexie není onemocněním dívek a chlapců v pubertě. O tom, že psychika je mocná a tahle nemoc vás může dostihnout klidně až později. A nepustí. A třeba ani po třicítce.
*
Pomyslnou tečku za příběhem tvoří doslov paní doktorky, který vás navede k několika zamýšlení a jen vás utvrdí v tom, že člověk, lidská bytost potřebuje lásku, respekt, obejmutí.
Dala bych více hvězdiček, ale jelikož jsem od autorky četla Proměněné sny, tak dávám tři, protože se v této knize autorka opakuje. Jinak byla kniha dost silný kafe, až se mi nechtělo věřit, že tohle prožil jeden člověk.
Štítky knihy
ženy nemoci manželství katolická církev anorexie poruchy příjmu potravy hladovění řeholnice, řádové sestry
Kniha Já jsem hlad: Příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 779x |
| Čtenářské výzvě | 93x |
| Doporučených | 28x |
| Knihotéce | 182x |
| Chystám se číst | 251x |
| Chci si koupit | 60x |
| dalších seznamech | 4x |
“Není tragédií, když člověk selže a zklame, ale když přestane své hranice uznávat. Když se pro něj samého stanou nehodné respektování.”
Detailní a věrohodný pohled do duše a života mladé holky, která propadla anorexii. Co může mít vliv, abyste do toho spadli a naopak co vás z toho může dostat. K tomu není potřeba víc říkat, to si musíte přečíst. Další z knih, která by neměla být opomíjena, protože je důležité o takovýho věcech mluvit.