Hvězdy nám nepřály
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/168907/bmid_hvezdy-nam-nepraly-OhQ-168907.jpg
4
7816
1632
Hazel Grace diagnostikovali ve třinácti letech rakovinu štítné žlázy, teď je jí šestnáct a rakovina je v posledním stádiu. Nikdo neví, jak dlouho bude žít, ale vědí, že smrt je nevyhnutelná. Hazel Grace tráví dny sledováním nekonečného pořadu Amerika hledá topmodelku a čtením dokola její oblíbené knížky Císařský neduh od holandského spisovatele Petera Van Houtena. Začne z donucení rodičů chodit do podpůrné skupiny, kde se schází lidé s rakovinou. Tam se seznámí s okouzlujícím Augustem Watersem, neboli Gusem, s klukem, jenž vyšel z boje s rakovinou s amputovanou nohou. Hazel začne trávit s Gusem hodně času. Baví se například sledováním filmů, hraním videoher a jinými naprosto běžnými činnostmi. Gus jednoduše probudí v Hazel znovu chuť žít. Hazel si ale plně uvědomuje, že brzy umře, a proto se zpočátku bojí do Guse zamilovat, neboť má obavy, že mu její smrt zlomí srdce. Gus ji ale neustále přesvědčuje, že by si tu krásu zamilovanosti měli užít právě proto, že oba dobře vědí, jak málo času jim zbývá.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2013 , Knižní klubOriginální název:
The Fault in Our Stars , 2012
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha není o smrti. Je o lásce, přátelství, rodině, životě a rakovině. Ale bohužel, vedlejší učinek rakoviny je smrt. Kniha The fault in our stars má být "nejvtipnější smutný příběh" a ona vzkutku je. Popisuje život Hazel Grace, které je už předem určeno zemřít. To už je samo osobě rak strašně smutné a depresivní. Ale Hazel statečně bojuje ("jako by se dalo bojovat i nějak jinak") a její pohled na svět je naprosto unikátní. Není přehnaně optimistický, protože Hazel není žádná kýčovitá hrdinka, která prosvětluje tmu svým věčným optimismem. Hazel je holka, která má rakovinu, kterou nechce, ale ví, že se jí nezbaví a tak s ní prostě žije dokud může. Hazel je realistická, upřímná a neuvěřitelně chytrá. A takový je i její pohled na svět. A v tom je to vtipné. Způsob jakým Hazel popisuje její příběh je opravdu vtipný a tak vás nutí smát se ve chvílích, kdy by jste se normálně nesmáli. Takže to opravdu je "nejvtipnější smutný příběh", ale co já považuju za opravdu nejlepší vlastnost této knihy je upřímnost. Tahle kniha je prostě neuvěřitelně upřímná. Popisuje věci tak jak jsou a nepřibarvuje si je. Hlavní hrdinové se chovají jako skuteční lidé a dělají rozhodnutí, pro které mají važný důvod a ne jen proto, že to autor potřebuje po dějové stránce. A také popisuje rakovinu a všechny její vedlejší účinky tak, jak opravdu jsou.
Malá ukázka: "To taky znamenalo, že tam panovala velká soutěživost. Všichni chtěli zvítězit nejen nad rakovinou, ale i nad ostatními lidmi v místnosti. Je mi jasné, že to je iracionální, ale řekněme, že máte dvacetiprocentní šanci, že budete za pět let ještě žít. Pochopitelně si spočítáte, že to je jednu ku pěti. Tak se rozhlídnete kolem a řeknete si úplně jako zdravý člověk: Čtyři z těhle ubožáku přežiju."-Hazel Grace na setkání podpůrné skupiny.
Takže abych to shrnula. Je to úžasně napsaný nejvtipnější a nejupřímější smutný příběh, který člověku říká aby si vážil vlastního života a zdraví, protože všichni lidé nemají takové štěstí. Prostě "prožijme dnešek jak nejlépe můžeme."
A na závěr můj nejoblíbenější citát z knihy. "Existence brokolice rozhodně neovlivňuje chuť čokolády."
Kniha sama o sobě není špatná, prostě dívčí román se smutným koncem. Já byla při čtení ale zklamaná. Moc jsem se na knihu těšila, tolik pochvalných recenzí.......Téma je zajímavé, ale prostě nezajïmavě zpracované, už od začátku čtenář ví, že to špatně dopadne, vtipné mi tam nepřišlo vůbec nic a zřejmě jsem emočně otrlá, protože slzu jsem neuronila......ano závěr byl dojemný,věřím tomu, že u filmu budu brečet jako želva.Je to koneckonců velmi smutné téma.
Závěr- kniha pěkná , ale trochu přeceňovaná, spíš pro mladší ročníky.
Ty jo... nemám slov... Kniha byla úžasně smutná, dobře se četla a měla v sobě strašně moc citu.
Skvělá relaxační knížka, která okáže pobavit rozesmát, ale i donutit lidi se zamyslet nad svým životem. Tato kniha mi něco dala, i vzala.
Začala sjem ji číst na popud kamarádky, nejdřív se mi do toho nechtělo, ale nakonec jsem byla ráda. Doporučuji všem, kteří mají rádi lásku, přátelství a taky knížky, které nemají vždy dokrý konec.
Knihu už jsem četla je to docela dávno, ale pořád si ji pamatuju.
Ano, je to pěkná kniha.
Ano, brečela jsem u ní.
A ano, je to jedinečná kniha.
Ale ne, není u mě na prvním místě u Johna Greena.
Knihu jsem četla a ráda jsem se k ní vracela, ale nebylo to takovéto, že když jsem knihu odkládala měla jsem pocit, že přicházím o další díl seriálu. To ne prostě ano zasáhla mě, ale ne nezasáhla mě tak hluboce.
Knihy tohoto rázu nebývají mým šálkem čaje, nicméně příběh Hazel a Guse mě ohromil i dojal. Jde na něm znát, že je zaměřený na mladší čtenáře, některé části mi nevyhovovaly, ale i tak se mi četl hezky.
Po dočtení knihy jako by něco umřelo i ve mně. Smála jsem se, pak jsem plakala, prožívala jsem příběh s nimi.
Kniha se stala nejlepší knihou, kterou jsem kdy četla a myslím, že by si ji měl přečíst každý, abychom si všichni vážili života, přátel, lásky a všeho, co máme!!
Pět hvězdiček z pěti je pro tuto knihu pořád málo.
Byla to jedna z nejlepších knih co jsem kdy četla, prakticky bych řekla, že i ta nejlepší co jsem kdy četla.
Skvělý příběh se smutným a dojemným koncem nad kterým jsem si pobrečela.
Doporučuji si knihu přečíst, je fakt úžasná.
Knížka o věcech, které by měl zažít každý mladý člověk a o věcech, které by se stávat neměly nikomu a už vůbec ne mladým lidem na prahu života. Někdy jsem měla pocit, že ty děti svou nemocí rychle dospěli a jsou o dost starší, než většina dospělých. Přestože by se to tak mohlo zdát, kniha rozhodně není prvoplánovitě sentimentální, je v ní i pořádná dávka humoru. A co je důležité - po přečtení ještě nějakou dobu doznívá a nutí nás přemýšlet o tom, co je a co není důležité ...
O knize jsem už hodně slyšela předtím a hodně jsem od ní očekávala. Kniha mě nezklamala. Vtáhla mě do děje jako snad ještě žádná kniha. Nikdy jsem se u knihy nerozbrečela a jsem opravdu ráda že první knihou u které jsem brečela byla tahle skvělá kniha. Kniha je velmi pěkně napsána a vybarvená do posledních detailů. Citáty jsou v knize skvělé. Nemohu jinak než doporučit :)
Původně jsem se do čtení něják nehnala, protože mi bylo jasné, že něco takového ani nemůže mít šťastný konec. Ale nebyla to ani tak kniha o umírání, jako spíš o životě jako takovém. Napsaná s neuvěřitelnou lehkostí, kterou sice přečtete rychle, ale přesto ve Vás něco zanechá. A k některým myšlenkám stojí za to se vracet.
Trošku jsem se téhle knize vyhýbala a nechtěla jsem ji číst, ale jsem ráda, že jsem se rozhodla jinak.
Jak je psáno již v úvodu - zajímavá a citlivá knížka - to přesně tuto knihu za mě vystihuje. Příběh plynul rychle, opravdu jsem se snadno začetla a konec knížky dočetla v slzách (spíš probrečela), doporučuji :-)
Smutně krásná kniha, jinak to napsat nejde. Knihu jsem přečetla za pár dní, četlo se to samo. Ke konci jsem měla tedy slzy na krajíčku, to se přiznám, ale ustála jsem to :D
Smutný příběh dvou lidí, kteří i přes strašlivou nemoc, která se jim postavila do cesty a převrátila tak jejich život naruby, našli společnou lásku. Bylo mi jasné, již na začátku, že kniha nemůže končit jinak, než smrtí jednoho z milenců, nebo rovnou obou... Takže jsem ke konci vlastně ani neměla být překvapena, nýbrž jak jsem zjistila při čtení - dojata. Až na některé pasáže, které mi vyloženě nesedly se mi kniha moc líbila.
Knihu vřele doporučuji ;)
Kniha super, četla jsem ji jedním dechem. Dalo by se říct, že příběh byl podobný Stmívání nebo nějakým knihám pro puberťačky, ale tento příběh měl trošku 'dospělácký' nádech. Hodnotím kladně, pokud se chystáte číst, doporučuji kapesníčky. ;)
Moc pěkná kniha. Nádherný příběh. Když mi vyhrkly slzy do očí a já začala vidět rozmazaně ani to mi nezabránilo číst dál. Prostě za tohle autora obdivuji.
Až príliš veľa pozitívnych recenzií. Až príliš veľká reklama. Až príliš veľa náhod, u ktorých narážam na túto knihu. Vždycky boli tieto indície zárukou toho, že kniha za toľko "príliš" nestojí. Vždycky. Bez výnimky..... až do nedávna...
Na rovinu priznávam, že som ju otvárala so skeptickým povzdychnutím a vduchu si hovorila, že prinajhoršom ju nedočítam. Ani vo sne ma nenapadlo, že o 48 hodín budem na konci, hľadieť pred seba s nechápavým výrazom, so slzami v očiach a stískajúcou bolesťou, tam niekde u srdca. Pôsobí to sentimentálne aj pre mňa samotnú, ale ináč sa to vyjadriť nedá. Ide o ten príbeh. O príbeh, ktorý Green pojal tak nejak nenapodobiteľne. Je výnimočný svojou originalitou, aj keď s malou nadsázkou, ale pôsobí to sakramentsky dobre.
Všetko ostatné už bolo napísané v názoroch pod tým mojim, tak si dovolím dodať len týchto pár viet z knihy, nad ktorými som veľmi, ale skutočne veľmi dlho uvažovala a nemohla nič, len súhlasiť:
"Nejspíš už nikdy neuvidím oceán z výšky deseti kilometrů, z takové výšky, že už člověk nerozezná vlny ani lodi, takže oceán je jen veliký, nekonečný monolit. Uměla jsem si to představit. Uměla jsem si na to vzpomenout. Ale už jsem to nemohla znova vidět a připadalo mi, že hltavou lidskou ctižádost nikdy nemohou uspokojit splněné sny, protože člověk se nikdy nezbaví myšlenky, že by se to všechno dalo udělat znova a lépe."
5/5
…………. Vůbec nevím co dodat, jak to okomentovat. Zkrátka nemám slov!! U žádné knihy jsem ještě nebrečela, ale tahle mě k tomu přinutila. Oči jsem měla zarudlé, řasenku rozmazanou po tvářích, kdybych jí četla u moře, tak by bylo hned o něco slanější. DOKONALÁ knih s neuvěřitelnou dávkou emocí. Uvědomila jsem si, že zdraví je skutečný dar. Mnoho lidí si ho neváží a ten kdo ho má špatné by za něj dal cokoliv, jenomže život si nevybírá..
Nenapadlo by mě, že někdo dokáže tak úžasně popisovat smyšlené pocity. Natož muž! K tomu ještě na takové téma, jaké je rakovina.
John Green dokázal nepřímo popsat, že náš život ovlivňuje především láska a strach. I ten největší, řekněme, borec nebo tvrďák, by se nad ní nejméně pozastavil a zamyslel.
Hazel se v průběhu knihy hodně, hodně, hodně změnila a Gus? Do toho jsem se zamilovala i já. Například to stou cigaretou se mi moc líbilo, už jenom proto, že je to vážně originální. Uměl si dívky vážit, věděl jak se má k mladé, nerozhodnuté slečně chovat, a hlavně jeho pozornost k ní, která né vždy byla na místě, mě na této postavě zaujala ještě víc.
Hazel byla taková, až přehnaně starostlivá o druhé. Více než na jejím životě a jí samotné, jí záleží na tom, aby ,až umře, nezpůsobila bolest moc lidem, proto se snaží uzavírat do sebe a lidi od sebe odhánět.
Přesto, že je kniha o rakovině tak není o smrti. Neřekla bych, že je přímo o lásce, ale spíše o bolesti, kterou zažívá každý z nás, jen v jiné podobě. Ale Hazel a Gus jí měli ještě mnohem víc.
Knihu jsem začala číst asi o půl 4 nebo ve 4 odpoledne, a něco po 10 večer jsem jí už měla dočtenou. U knihy jsem měla sotva čas se nadechnout, byla opravdu velmi poutavá! Doporučuji přečíst. (!!)
Nenadchne a neurazí. Zaměřeno pro mladší čtenáře a je to dost znát. Já osobně už jsem zvyklá na jiný druh četby. Velmi se mi líbila část v Holandsku a naopak mi tam ale vůbec neseděla zápletka s autorem. Byla i místa, která se mi líbila, ale jinak celkem zklamání. Po přečtení recenzí jsem čekala o dost víc... pro mě slabší průměr.
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Kniha Hvězdy nám nepřály je v
| Právě čtených | 105x |
| Přečtených | 12 464x |
| Čtenářské výzvě | 1 458x |
| Doporučených | 1 135x |
| Knihotéce | 2 231x |
| Chystám se číst | 1 447x |
| Chci si koupit | 381x |
| dalších seznamech | 45x |
Dlouho jsem uvažovala, jakým komentářem i já přispěji k těm, které jsem přečetla níže.
Musím říct, že kniha Hvězdy nám nepřály se stala jednou z mých nejoblíbenějších. Těžko říci přesně čím, ale získala si mě. Musím přiznat, že jsem ji přečetla již 3x a že poprvé jsem četla nepozorně - asi takto bych to nazvala. Až podruhé jsem nad knihou přemýšlela a tím si ji i zamilovala.
Na adresu Johna Greena můžu říct jen to, že mě překvapilo jak může někdo popsat tak dokonale jisté věci z knihy a že zrovna muž dokáže psát takto o lásce. Možná, že opačné pohlaví není tak zabedněné, jak to v dnešní době působí.
Kniha však není jen o lásce, je o umírání, o přátelství a dalších věcech. Plno metafor a citátů, které mi v hlavě uvízly na dlouhou dobu. A to nejenom proto, že jich je plný např. facebook apod.
Začínala jsem ji číst s tím, že bude smutná a že skoro vše znám z internetu, kam se nebojí lidé psát spoilery atd. Byla jsem smířená s úmrtím v knize, ale když na tu část došlo, stejně jsem to nesla těžce.
Tato kniha mě jako první rozbrečela a to nemluvím o filmu, který jsem poté zhlédla. Augustus Waters se stal mojí platonickou láskou a knížka "biblí" - přísahám, že kdo se dotkne mého vydání, tak to bude to poslední, čeho se dotkne.
Kniha mi ukázala, že život opravdu není fér a samotná Hazel i statečnost. Jistě, Hazel je se svou situací smířená, žije svůj vtipný nejsmutnější příběh, je chytrá, vidí věci tak, jak jsou, nesnaží se prosadit, prostě tu je a žije. Žije tak, aby nezanechala moc svých jizev, aby jako "granát" neublížila tolika lidem. A jak se v knize zmiňuje Augustus - spíše tedy John Green, není snad tohle pravé hrdinství?
Závěrem bych řekla o této knize, kterou srdečně doporučuji asi jediné:
Kdyby vám ji někdo hodil do obličeje, bude vás to bolet méně než samotný příběh.