Hovory s T. G. Masarykem

kniha od:


Koupit

Mimořádně ceněné dílo Karla Čapka vznikalo v letech 1928–1935 na základě rozhovorů s prvním československým prezidentem T. G. Masarykem. Spis vypovídá o prezidentově životě od dětství po jeho vstup do vysoké politiky. Seznámíme se s jeho pohledem na svět, s jeho ideály demokracie a humanismu a jeho politickými, náboženskými a filosofickými názory. Edice: Spisy Karla Čapka ; sv. 20 Sestavil a doslov napsal Miloš Pohorský. Typografie: Oldřich Hlavsa Čsl. spisovatel vydal jako svou 6000. publikaci....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57941/big_hovory-s-t-g-masarykem-nDj-57941.png 4.6566
Nahrávám...

Komentáře (97)

Kniha Hovory s T. G. Masarykem

Věruška994
15. ledna

Volně cituji: "...... Jako dítě jsem jednou poprosil cikána, aby mi vyrobil grumli. Cikán chtěl, abych mu přinesl železo, pak ještě železo a další železo.... A pak zmizel. Nikdy jsem grumli nedostal a neviděl ani cikána..." To by Hodonín někdy 1855..+/-. Rozesmálo mě to. Některé věci se prostě nemění. Skvělá kniha, skvělí velikáni, přitom normální lidé, jak Čapek, tak Masaryk. Škoda jich obou, velká škoda. Měli být nesmrtelní!

petra.kosiky
03. ledna

Mám chuť napsat něco podobného jako martin č., naprosto s ním souhlasím (palec).
Knihou pana Čapka jsem uchvácena! Vlastně už léta o ní vím a dlouho jsem se neodvažovala se do ní pustit. Není to v některých pasážích úplně jednoduché čtení. (A přiznávám se, že mě k přečtení tak trochu "dokopala" čtenářská výzva. Například u této knihy u mě zafungovala čtenářská výzva znamenitě!!)
Mám v knize tolik zatržených míst, tolik zvýrazněných myšlenek, že vůbec nemá cenu je nikam opisovat. Snad jen si je čas od času zase a znovu přečíst.
Zůstala jsem s ústy dokořán a s vírem myšlenek v hlavě, když jsem pochopila, co všechno pan prezident znal, přečetl, pochopil, promyslel, viděl, navštívil, objevil, domluvil, dokázal... Neznám v našich novodobých dějinách nikoho takového druhého.
Jen alespoň malinko napíšu - k tématům v knize zmíněným (a pro mě nečekaným) (tušila jsem, že bude v knize popsáno dětství pana prezidenta, dospívání, rodinný život atp., ale to všechno ostatní?? co všechno dokáže jedna lidská bytost obsáhnout???):
--- rovnost mužů a žen (str. 74),
--- sebekritika (str. 95),
--- kdo je státníkem? (str. 110),
--- lež (str. 128),
--- zahraniční politika (např. str. 155),
--- růst na zdravém vzduchu (makrobiotika) (str. 158),
--- poznání, pravda (např. str. 170, 176),
--- duše a její nesmrtnost (např. str. 194, 237),
--- duše, tělo i hmota (např. str. 197),
--- náboženství Ježíšovo (např. str. 209, 212),
--- konflikt rozumové filosofie a vědy s teologií (např. str. 226),
--- řád světa vs. církev (např. str. 232),
--- moderní kapitalismus a demokracie (např. str. 259, 263)
a další a další...

A přece alespoň jeden citát: str. 121: " Já mám i v zapomínání svou metodu; co už je odbyto, vyhodím z hlavy, abych ji měl volnou a čistou: jako když se dělá pořádek na psacím stole. A pak, abych byl upřímný, nemohu říci všechno: nejen kvůli lidem. Mám pochybnosti, má-li člověk dost vhodných slov, kterými by vyjádřil to nejvnitřnější. Kdo umí číst, najde mě v mých pracích mezi řádky."


adelinka
27.12.2021

Áno super. Ale aj tak mám dojem, že mi to dlho trvalo a zrejme som až tak mnoho nepochopila. Ale knihu mam vlastnú, rak dám ju ešte raz neskôr.

knihovna1
13.12.2021

Nádhera. Přečetla jsem v neschopnosti, když mě vzala záda. Je to kniha do postele. A uzdravila. Myšlenky pana prezidenta a jazyk K. Čapka = blahodárná kombinace. Taky film v rolích M. Huby a J. Budaře je kouzelný.

Warty
04.12.2021

Nebýt čtenářské výzvy, po knize bych asi nesáhla. Není to zrovna jednoduché čtení, ale zajímavé to nezesporu je.

andrea7191
13.09.2021

Skvělá kniha, ze které jsem se dozvěděla spoustu věcí, která jsem o Masarykovi nevěděla. Asi bych jí normálně nečetla, není to můj šálek, ale referát dítěte mě přiměl si k tomu sednout a musím říct, že předčila mé očekávání.

Apo73
27.12.2021

Ano, toto je povinná četba. Pro každého, komu nevadí sice mentorský přístup, ale od člověka, jehož není možné si nevážit - byť pro jednu jedinou věc, kterou v životě udělal. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme vnímat z rodinného kontextu, že si šel tvrdě za svým bez ohledu na své nejbližší, můžeme ho kritizovat za ledacos. Ale je to člověk, který celý život přemýšlel, jaký je svět, jak se k němu postavit, co udělat osobně pro to, aby se posunul, aby byl mravnější. Například - postavit se na odpor tam, kde je nespravedlnost. Ani hilsneriádu, ani Rukopisy, ani boj o Chorvaty, ani boj o samostatnost nemusel dělat. Byl to člověk veřejný, politický, člověk, který viděl smysl své existence ve zdokonalování společnosti.
Čapkova kniha (i tím, jak vznikala a jak v ní je patrný jeho rukopis) je také příkladná, jako propagandistický nástroj - je to pomník osobnosti, kterou Čapek bezmezně obdivuje a rád by, aby jej ostatní následovali. Ta kniha není polemika, není ani dokument. Je to pozoruhodná směs literatury faktu a svým způsobem i beletrie, která civilním, neokázalým způsobem systematicky představuje onu příkladnost. Je to vlastně učebnice. Učebnice varianty pohledu na svět, toho, jak žít: střídmě, aktivně, realisticky, konkrétně, a nábožensky pro všední den. A že to všechno říká téměř osmdesátiletý člověk (prezidentování je jen jedna z okolností), který celý život takto žil, získává váhu nejen věku a úřadu, ale hlavně jeho činů.
Řekl jsem na začátku, že by to měla být povinná četba a že to je učebnice. Kam prstem člověk píchne, tam je myšlenka, inspirující pro dnešní dny.
Tedy - doporučuji všem a na závěr píchnu několikrát prstem pro inspiraci.
- "Vývoj školy, to je vývoj demokracie." "Dítěti je první a hlavní školou rodina. Jací jsou rodiče, matka i otec, jaký mají poměr k sobě a okolí, to má největší vliv na dítě."
- "Vliv školy není jenom didaktický, ale i mravní" "Čím kluk bude, o tom nerozhodují tak vlohy, jako spíš nejbližší příležitosti."
- "Člověku je vrozeno usilovat o poznání."
- "Celá naše výchova nevede ke kuráži."
- "Kdo na malé poměry jen naříká, obviňuje tím sebe sama; sám je vinen, že žije male."
- "U nás se často začíná od začátku, místo aby se navazovalo na dílo předchůdce."
- "Jako Evropan jsem západník - to říkám vůči těm slavjanofilům, co v Rusku a Slovanstvu vidí něco nadevropského. Nejlepší Rusové byli také západníky!"
- "Co antika neměla; to, co máme my severním podnebím, ten teplý poměr k domu, ke krbu, k rodině, ženě, k dětem. Řekům a Římanům chybí naše zima, nevědí, co to je sedět v teple, děti kolem matky a babičky."
- "S ní jsem dostal z protestantismu do svého života to nejlepší - tu jednotu náboženství a života, náboženskou praktičnost, náboženství pro všední dny."
- "Ovšem, když jsem postaven před nějaký úkol, tož neuhnu, co jsem začal, to hledím dodělat."
- "Jsem individualista a demokrat - v životě i metafyzicky."
- "Osvobodili jsme se od despotických pánů; teď ještě se musíme osvobodit od velkých a despotických slov."
- "Samostatnost nás nespasí. Já jsem viděl v politice nástroj, cíl mně byl náboženský a mraví. Ale věděl jsem, že musíme být politicky svobodní, abychom mohli volně jít svou duchovní cestou."
- "Máme-li my Češi dostat ve světě slušné místo, musíme ze světových otázek udělat otázky své, musíme dovést ke světovým otázkám promluvit."
- "A říkám vám - bez Beneše bychom republiku neměli. Mezi námi byla úplná shoda v hlavních liniích; i když jsem při tom nebyl, Beneš ve všem rozhodoval tak, že se to shodovalo se smluveným celkovým postupem."
- "Musela se vědomě tvořit tradice." (po založení republiky)
- "Dobrý program je dobrá věc; ale krom toho musí na něj být čestný, statečný a moudrý člověk, který má odvahu odpovědnosti. Proto se ohlížím stále víc po lidech, než po heslech. U nás ještě příliš dáme na hesla - to, je myslím, takové jedno z dědictví po Rakousku-Uhersku."
- "Má osobní satisfakce, smím-li to tak nazvat, je hlubší: že jsem ani jako hlava státu nic podstatného nevyškrtl z toho, več jsem věřil a co jsem miloval jako chudý student, jako učitel mládeže, jako nepohodlný kritik, jako reformní politik; že stoje v moci, nenacházím pro sebe nižádného jiného mravního zákona ani jiného vztahu k bližním, k národu a k světu, než jaké mne řídily předtím....Zůstal jsem sám sebou." Zde dodávám já - to mu přeju a závidím. Mít takto uklizený stůl života.

alef
15.09.2021

Karel Čapek se s TGM pravidelně vídali v klubu „pátečníků“ a pan Čapek byl často zvaný i na Hrad a na zámek do Lán a Topoľčianek, kde spolu pak ti dva často hovořili. Čapek tak příležitostně prožil s TGM vlastně „9 let hovorů a mlčení“ … z nich pak vznikla tato kniha.
Čapek se v této dlouhé „diskusi“ snažil TGM neovlivňovat, svoje myšlenky prostě nevyslovuje, jen se ptá, pokládá otázky a poslouchá odpovědi, jeho úkolem, jak říká, je dát příležitost, vyjádřit svoje stanoviska široké veřejnosti, a dát tak prostor čtenáři, aby si udělal názor sám. A tak pan Čapek svým vlastním stylem zachytil Masarykův život, …
„Já jsem nebyl horlivý učitel; přednášel jsem často nerad. Nerad veřejně mluvím, i do psaní se musím nutit. Nezajímalo mě vykládat těm hochům, co jiní už napsali a učili; říkal jsem jim, o tom jsou ty a ty knížky, pročtěte si je a basta. Raději jsem s nimi přemýšlel o konkrétních a přítomných otázkách; mně bylo milejší, když se mě na něco ptali nebo se se mnou přeli: aspoň jsem viděl, že myslí a jak myslí, a sám jsem se v ledačems poučil.“
… jeho politické názory i postřehy z kulturního života, …
„Politika mě zajímala vždycky. Už ty vesnické půtky mezi Slováky a Hanáky, později mezi námi českými a německými kluky v Brně byly politika v malém - musel jsem si uvědomit poměr Čechů a Němců. I ten můj úmysl jít na konzulární akademii byl zpola romantika, zpola neujasněný zájem politický. Můj vztah k politice byl nejdřív jen teoretický; to už Plato mě poutal tím svým filosofováním o politice, … i národní hospodářství mě poutalo; ve Vídni jsem poslouchal Mengra, v Lipsku Roschra, a jako universitán jsem se již prokousal druhým vydáním Marxova "Kapitálu". To se rozumí, že jsem vždycky reagoval na politické události.“
… jeho odpovědi na filozofické a náboženské otázky, …
„Říkáte, co bylo mezi mou padesátkou a šedesátkou... Nu, celkem nic... aspoň já měl spíš pokoj; ty zlé patálie byly za mnou. Byla kampaň pro osmihodinovou pracovní dobu, byla agitace pro obecné hlasovací právo - toť takové věci, to se rozumí, jsem dělal s sebou. Měl jsem přednášky na universitě, … dotýkal jsem se při nich našich poměrů, zejména v praktické filosofií - měl jsem v posluchárně plno ...
… A když už mluvíme o církvi: ani církev ani teologie mně není náboženstvím, totiž není náboženstvím celým. My intelektuálové se snadno zakousáváme jenom do učení, do teorií té oné církve; ale to není náboženský život. Já o náboženství neumím uvažovat abstraktně. Vidím podnes takovou neděli v Čejkovicích: celá obec se sejde, známí se pozdravují, hoši se potkávají s děvčaty, všichni hezcí a vyšňoření; voní kadidlo, hraje hudba, celá vesnice zpívá, všichni zároveň vstávají a klekají, starosta i pacholek; máte celé drama u oltáře, máte kázání, kterému rozumíte, a tajemnou latinu, které nerozumíte. Vemte si, co ta neděle člověku dá a jak ho to sdružuje … Katolická mše, to je taková lidová slavnost; … Církve vůbec mají vliv tím, že celý rok je nábožensky členěn a rámován: neděle a svátky - de facto svátky z dob pohanských a přírodní. Celý život člověka …“
… názory na jeho češství a demokracii a samozřejmě i jeho úvahy o dalším vývoji Československé republiky …
„Já jsem byl vlastně na půl Slovačiskem od malička; můj otec byl Slovák z Kopčan, mluvil slovensky do smrti, a i já jsem mluvil spíš slovensky - nějakého rozdílu mezi Slováky uherskými a moravskými, mezi kterými jsem jako dítě rostl, nebyl jsem si vědom. K nám chodívala z Kopčan babička … Neodmítal jsem nikdy právo takzvané historické, ale slučoval jsem je s právem přirozeným: předně je demokratičtější - právo není zděděná výsada, ale nárok každého národa i každého člověka na svůj život; a za druhé mně šlo o Slovensko - podle historického státního práva bychom musili Slovensko nechat Maďarům. A nakonec mně právo historické bylo nesympatické jako plod porevolučního reakčního Německa“.

Čapek k Masarykovi vzhlížel jako k určité autoritě, z textu je taky cítit dávka obdivu, a taky pokory, ale ještě spíš se dá říct, že se Masaryk a Čapek respektovali vzájemně (ve spoustě otázek se ve svých názorech shodovali, ale v mnoha taky lišili).

Co se mi líbilo, že Čapek Masaryka nijak nezveličuje, nedělá z něj legendu ani ho nestaví na piedestal a jeho myšlenky neprezentuje jako dogma, ale spíš jen prostě zachycuje „život a myšlení člověka z masa a kostí, protože při svých hovorech s ním ho tak i poznal“.
I Masarykovi je toho totiž spoustu vytýkáno, a určitě i více méně oprávněně (jako třeba dějinný optimismus … válka překonávající starý svět, válka jako přežitek, který se už nebude opakovat, lidstvo dosáhlo vítězství a nastoupilo cestu míru, demokracie a prosperity … to že už to nedopadlo, jak si představoval, dávno víme, na druhou stranu právě bylo po první světové válce, tragické události, která s člověkem každopádně zahýbe, je jasné že si mnozí přáli, aby se to už nikdy neopakovalo, … ovšem o lidech bych se tak optimisticky asi nevyjadřovala, a když se podíváte do budoucnosti … ani dnes tenhle pohled na budoucnost neobstojí … a zas to kazí lidi a lidi a lidi :-)), ale je toho samozřejmě daleko víc.

Což ovšem vůbec nic nemění na tom, že Masaryka je stejně dobré číst! … a o jeho názorech přemýšlet! A pokud bych si měla vybrat mě příjemné prameny, tak u mě jednoznačně zvítězí pak Čapek, … a taky Jan Patočka, jehož citací to moje „shrnutí“ asi ukončím …
„Tak se mi zdá, že Češi, tito sluhové osvobození akcí shora, propásli příležitost vybojovat si dostatečně samostatným rozhodnutím svou svobodu. Nevyužili procesu, … v první světové válce jsme povstali proti svým pánům, ale když šlo o to uhájit tuto situaci proti znovu se zvedajícímu panstvu, bylo naší odpovědí selhání – ovšem neodpustitelnou vinou jednotlivcovou, protože společnost byla připravena ve své většině k oběti.“ (Patočka, J., Co jsou Češi?, s. 103–104)

1